8 As 21/2018 — Nejvyšší správní soud

64 A 16/2018- 37 - text  8 64 A 16/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Martina Láníčka a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: Obec Suchonice sídlem Suchonice 29, 783 57 Suchonice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1142/98, 100 10 Praha 10 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Bergasto s. r. o. sídlem Ztracená 254/6, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2018/570/1046 ze dne 21. 8. 2018 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí č. j. MZP/2018/570/1046 ze dne 21. 8. 2018 a rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje č. j. KUOK 25497/2018 ze dne 20. 2. 2018, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 26. 10. 2018, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2018, č. j. MZP/2018/570/1046 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje č. j. KUOK 25497/2018 ze dne 20. 2. 2018; tímto rozhodnutím krajský úřad udělil žadateli Bergasto s. r. o ve smyslu § 78 odst. 2 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“) a § 14 odst. 1 zákona o odpadech souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů Logistické centrum Bergasto – Suchonice na pozemcích parc. č. 463/2, 463/4, 463/27 v k. ú Suchonice. 2. Žalobce namítal, že správní orgány obou stupňů postupovaly v rozporu se zákonem, když nešetřily oprávněné zájmy žalobce, jak jim ukládá § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobce jako obec zastupuje své občany a jejich oprávněným zájmem je mj. kvalitní životní prostředí v obci. To se v průběhu posledních několika let zhoršilo, a to v důsledku zahájení činností souvisejících s nakládání s odpady. Žalobce již v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítal procesní nesprávnost postupu krajského úřadu, který nenaplnil požadavek § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce namítá, že poté, co byl aktualizován provozní řád, měl být s touto verzí seznámen, neboť to byl relevantní podklad pro vydání rozhodnutí. Pokud krajský úřad operuje s argumentem, který potvrdil také žalovaný, že k seznámení postačí podepsaný záznam z místního šetření, ve kterém se připomínky vypořádaly, nelze s tímto souhlasit, protože zápis nemůže nahradit aktualizovaný a změněný provozní řád jako relevantní podklad pro rozhodnutí ve věci samé. Žalobce si nemohl ověřit, zda připomínky tak, jak bylo dohodnuto na místním šetření, byly skutečně do provozního řádu zapracovány. Žalobce neměl ani faktickou možnost se s tímto podkladem seznámit před vydáním rozhodnutí, neboť nebyl vyrozuměn o tom, že správní spis je již úplný. 3. Další pochybení spatřuje žalobce v tom, že krajský úřad nezohlednil žalobcem předložený důkaz – vyjádření Magistrátu města Olomouce, Odboru koncepce a rozvoje, ze dne 12. 9. 2017, které si žalobce nechal pro účely předmětného správního řízení vypracovat, čímž neumožnil žalobci dostatečně uplatnit jeho práva. Žalobce od počátku namítá, že provoz zařízení má negativní vliv na životní prostředí a opakovaně žádal, aby provozovatel prokázal, že zařízení nebude mít vliv na životní prostředí obce a jejích občanů. Provozovatel tuto povinnost nesplnil, správní orgány jej k tomu ani nevyzývaly a pouze akceptovaly obecnou tezi o tom, že zařízení nebude mít negativní vliv na životní prostředí. Správní orgán prvního stupně nestanovil podmínky, které by specifikovaly požadavek dotčení životního prostředí. Žalobce dále spatřuje pochybení v rozporu samotných podmínek stanovených v prvostupňovém rozhodnutí ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech, když byl provozovateli udělen souhlas s provozním řádem schváleným dne 20. 2. 2018 a současně byla stanovena podmínka, že odpady budou v zařízení shromažďovány pouze ve shromažďovacích prostředcích, které splňují požadavky § 5 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška vůbec nehovoří o volně ložených odpadech, přesto provozovatel tyto volně ložené odpady přijímá a shromažďuje je, navíc na pozemku parc. č. 463/2 v k. ú. Suchonice, který k ukládání odpadu není určen. Žalovaný vytýká žalobci v napadeném rozhodnutí, že nedoložil, jaký konkrétní negativní vliv na životní prostředí má provozovatel omezit. Žalobce zdůraznil, že znalost konkrétních požadavků dle dílčích zákonů na ochranu životního prostředí přísluší v prvé řadě správním orgánům samotným a nelze to požadovat po žalobci. Správní orgány obou stupňů nerespektovaly požadavky na ochranu životního prostředí v obci. 4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. K námitce porušení § 36 odst. 3 správního řádu připomněl, že již v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že porušení § 36 odst. 3 správního řádu mohou mít různé následky a že je třeba zkoumat, zda účastník řízení měl faktickou možnost se s úplným správním spisem seznámit. Podle žalovaného vada spočívající v porušení citovaného ustanovení nemohla mít v řízení vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Co se týče posuzování vlivů na životní prostředí, toto podle žalovaného není předmětem řízení podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Správní orgán prvního stupně shromáždil všechny podklady nezbytné pro vydání souhlasu s provozem zařízení. 5. Krajský soud po ověření, že jsou splněny veškeré procesní podmínky řízení, přezkoumal v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci soud rozhodl bez jednání, i přesto, že žalobce s takovým postupem nesouhlasil, neboť soud shledal podmínky pro zrušení rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s. 6. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že společnost Bergasto s. r. o. podala ke Krajskému úřadu Olomouckého kraje dne 21. 7. 2017 žádost o souhlas k provozování zařízení k využívání, sběru a výkupu odpadů podle § 14 zákona o odpadech, a to na pozemcích parc. 463/2, 463/27 a 463/4 v k. ú. Suchonice, s roční kapacitou 20 000 tun odpadu. Správní orgán prvního stupně oznámil dne 18. 8. 2017 zahájení řízení žadateli a žalobci jako dalšímu účastníku řízení. Žalobce se k žádosti vyjádřil dne 12. 1. 2018; mj. namítl, že je nutno v řízení prokázat, že provoz zařízení nebude mít negativní vliv na životní prostředí. Dne 26. 1. 2018 proběhlo ve věci místní šetření na místě provozu předmětného zařízení; žalobce požadoval upravit žadatelem předložený provozní řád zařízení. Dne 1. 2. 2018 předložil žadatel novou verzi provozního řádu zařízení. Nato rozhodl správní orgán prvního stupně dne 20. 2. 2018 o udělení souhlasu k provozování zařízení a s provozním řádem, který určil jako přílohu rozhodnutí. Součástí výroku rozhodnutí učinil správní orgán prvního stupně další podmínky provozování zařízení, a to mj. podmínku pod č. 3, podle které „Při nakládání s odpadem v rámci provozu zařízení nesmí být ohroženo lidské zdraví ani ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí, nesmí docházet ke znečištění přístupových cest a okolí přijímanými odpady“. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v rámci kterého namítal, že před vydáním rozhodnutí nebyl seznámen s aktualizovaným provozním řádem, který byl správnímu orgánu doručen 1. 2. 2018; podle žalobce bylo porušeno ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Nadto zdůraznil, že žalobci bylo rozhodnutí doručeno bez schváleného provozního řádu. Dále namítal k podmínce stanovené pod č. 3, že žadatel nebyl vyzván, aby prokázal, že provoz zařízení nebude mít vliv na životní prostředí; k tomu žalobce doložil vyjádření Magistrátu města Olomouce ze dne 12. 9. 2017. Následně rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. K námitce porušení § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že při místním šetření dne 26. 1. 2018 byly do původně předloženého provozního řádu zapracovány připomínky žalobce. Poté měl žalobce faktickou možnost se seznámit s aktualizovaným provozním řádem, což však neučinil. Žalobcem namítaná vada řízení neovlivnila soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Pokud se týče doručení provozního řádu žalobci, neshledal žalovaný důvody k jeho doručení, když žalobce jako obec není provozovatelem předmětného zařízení, nežádá o souhlas s provozováním a nepředkládá provozní řád ke schválení. Nadto, provozní řád je k dispozici pro oprávněné zájemce v archivu správního orgánu prvního stupně. Žalovan