3 Ads 123/2012 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 16/2020- 38 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem ve věci žalobce: S. L. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované, ze dne 10. září 2020, ve věci starobního důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal dne 18. 12. 2019 žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku. Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 2. 2020 žádost žalobce zamítla pro nesplnění podmínek uvedených v § 31 zákona číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o důchodovém pojištění“). Podle odůvodnění rozhodnutí činí důchodový věk žalobce podle § 32 tohoto zákona 64 let a 8 měsíců a žalobce tohoto věku dosáhne dne 26. 1. 2028. Ke dni 1. 1. 2020 dosáhl žalobce věku 56 let a 7 měsíců a do důchodového věku mu zbývá více než 5 let. Žalobce nesplňuje ani podmínky pro snížený důchodový věk stanovené nařízením vlády číslo 363/2009 Sb. pro pracující v hornictví, protože neodpracoval potřebných 3 300 směn v hlubinném hornictví, popř. 2 200 směn v uranových dolech. Podle závěru žalované získal žalobce do 31. 12. 1992 celkem 1 994 takových směn a za rok 1993 dalších 200, celkem 2 194. 2. Proti zamítavému rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých brojil proti závěru žalované, že neodpracoval potřebný počet směn v hornictví. Namítl, že v důlním středisku pracoval od roku 1981 až do 30. 6. 1999. Celou dobu nezměnil zaměstnavatele a nikde jinde práci nevykonával. Svou pracovní činnost vykonával po celém revíru OKD, část odpracoval pro RD Jeseník, Zlaté Hory, Horní Benešov (Rudné doly, cca 4 roky, opět jako důlní zámečník). Nadále je v kontaktu s bývalými nadřízenými, kteří jej vysílali v rámci potřeb na různá pracoviště v OKD. Vyjádřil přesvědčení, že není jeho chybou, že zaměstnavatel zanikl a doklady o jeho činnosti v podzemí byly skartovány. 3. O námitkách žalobce rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, kterým námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalovaná se ztotožnila s prvostupňovým rozhodnutím, pokud jde o závěr, že žalobce nesplnil podmínku odpracování 3 300 směn v hlubinném hornictví, proto mu nemohl být snížen důchodový věk podle nařízení vlády číslo 363/2009 Sb. ani podle § 37c zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná nezpochybnila, že žalobce vykonával zaměstnání v hornictví a má z evidenčních listů za prokázané, že do 31. 12. 1992 „získal“ v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech celkem 1 994 směn. Žalovaná však již nepovažovala za prokázané, zda žalobce byl zaměstnán v hlubinném hornictví po 31. 12. 1992, protože nedisponuje potvrzením vydaným podle § 37 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a § 4 nařízení vlády číslo 363/2009 Sb., ve kterém zaměstnavatelé uvádí počet směn získaných v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Na rozdíl od prvostupňového rozhodnutí žalovaná nepřihlédla ani k 200 směnám za rok 1993, které vyplývají z rekonstrukce potvrzení provedené OSSZ Ostrava na základě mzdového listu za rok 1993. Problém rekonstrukce spatřovala žalovaná v tom, že byla provedena pouze na základě mzdového listu za rok 1993 a na rozdíl od zvláštních evidencí pro směny odpracované v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech jsou v mzdových listech evidovány všechny hodiny, kupř. i hodiny odpracované na povrchu a hodiny odpracované bez splnění podmínky převážnosti. Podle žalované tak nelze provádět rekonstrukci potvrzení na základě pouhých mzdových listů tím, že by všechny odpracované hodiny za kalendářní rok byly vynásobeny (myšleno zřejmě vyděleny – poznámka krajského soudu) číslem 8, čím by se dosáhl počet odfáraných směn. Žalovaná v námitkovém řízení prováděla dokazování za účelem zjištění počtu odpracovaných směn žalobce v zaměstnání v hlubinném hornictví se stálým pracovištěm pod zemí za dobu po 31. 12. 2012, ale z listinných důkazů uvedené skutečnosti nezjistila a ani slyšení svědci podle závěru žalované neprokázali nad důvodnou pochybnost, že žalobce po 31. 12. 1992 odpracoval v období od 1. 1. 1993 do 30. 6. 1999 alespoň 1 306 směn, po jejichž převážnou část by vykonával zaměstnání zařazené do 1. AA pracovní kategorie. Z uvedených důvodů nebylo možné vyhovět žádosti žalobce a přiznat mu starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění s přihlédnutím ke snížení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu ve smyslu § 37c zákona o důchodovém pojištění nebo § 2 nařízení vlády číslo 363/2009 Sb. 4. Žalobce podal proti rozhodnutí o námitkách dne 21. 10. 2020 u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) žalobu, ve které navrhoval jeho zrušení pro nezákonnost, neboť důvody, které vedly k zamítnutí jeho žádosti, považuje za nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Namítal, že vždy pracoval jako důlní zámečník a denně fáral. V podzemí strávil téměř 18 let. Před rokem 1989 pracoval i v podzemí Rudných dolů Jeseník a Zlaté Hory. Poukázal na to, že sehnal své bývalé kolegy, kteří byli ochotni podpořit jeho tvrzení, že v dole soustavně pracoval. Není mu zřejmé, z jakého důvodu posoudila žalovaná výpovědi svědků jako nepřesvědčivé s tím, že po 20 letech, které uplynuly od jeho odchodu z Bastra, není možné očekávat, že se najde někdo, kdo bude schopen uvést přesný počet směn, které odfáral. 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že žalobce by pro aplikaci § 1 písm. b) nařízení vlády číslo 363/2009 Sb. musel prokázat, že v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech odpracoval alespoň 3 300 směn. Žalovaná zdůraznila, že žalobce nedisponoval potvrzením, ve kterém zaměstnavatelé uvádí počet směn získaných v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a potřebné údaje nezbytné k prokázání doby a směn odpracovaných v preferované I.AA pracovní kategorii za dobu po 31. 12. 1992 nebylo možné zjistit ani z výslechu svědků. 6. Krajský soud přezkoumal u dvou ústních jednání napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Při jednáních soud doplnil dokazování podle § 77 s. ř. s. a po doplněném dokazování dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. 7. Ze správního spisu krajský soud ověřil průběh správního řízení tak, jak byl uveden v žalobě a napadeném rozhodnutí. Ze spisu vyplývá, že žalovaná se v průběhu námitkového řízení snažila dohledat informace o evidenci počtu odpracovaných směn žalobce v hlubinném hornictví, ale žádné údaje nezjistila ani od OKD, a.s. (viz potvrzení ze dne 16. 3. 2020) ani od společnosti SKART komplex s.r.o. (viz sdělení ze dne 11. 3. 2020). Z protokolu o výslechu svědka P. O. krajský soud zjistil, že svědek byl zaměstnán u OKD Bastro v době od 1. 7. 1976 do 30. 9. 1999 a od 1. 9. 1978 s ním pracoval žalobce. V rámci podniku Bastro existovalo důlní středisko, na kterém se vykonávaly nejrůznější důlní činnosti, včetně činnosti důlního zámečníka nebo elektrikáře. Náplní práce důlního zámečníka byly např. montáže, instalace a opravy veškerých důlních zařízení. Převažovaly ranní směny, ale v případě potřeby a výluk byla pracovní doba i 12hodinová a noční. Svědek si nevzpomněl na nějakou dlouhodobou absenci žalobce, přesný počet směn však nebyl schopen uvést. Uvedl ale, žalobce pravidelně fáral, a pokud nefáral, tak pouze ve dnech, kdy měl řádnou dovolenou, případně se účastnil rekondičního pobytu pro důlní zaměstnance. Z protokolu o výpovědi J. T. se podává, že svědek si žalobce pamatuje od jeho nástupu na Bastro po vyučení s tím, že žalobce byl po celou dobu zařazen na důlním středisku a že práci vykonával. Svědek byl nadřízeným žalobce, dohlížel na činnost celého důlního střediska a evidoval docházku. Svědek uvedl, že žalobce byl primárně zařazen jako důlní zámečník, což byla profese potřebná u veškerých činností, které se v dole vykonávaly a na dotaz, zda může uvést přesný počet směn, které žalobce odpracoval v době od 1. 1. 1993 do 30. 6. 1999 na pracovišti v podzemí v zaměstnání v hlubinném hornictví, svědek odpověděl, že přesný počet směn uvést nemůže. Ze svědecké výpovědi R. Ž. krajský soud zjistil, že svědek pracoval u Bastra od 6. 2. 1978 do 31. 3. 1999, do roku 1996 jako důlní zámečník, později jako mistr - revírník. Žalobce byl důlní zámečník, nastoupil někdy v roce 1981, asi po vyučení. Svědek uvedl, že byl původně jeho kolegou, poté nadřízeným. Práce důlního zámečníka spočívala v činnostech, které bylo třeba provádět v podzemí. Přesný počet směn žalobce svědek neuvedl, pamatuje si však, že na počet směn v dole byl vázán tzv. věrnostní příplatek ke mzdě. Dne 15. 7. 2020 byl rovněž proveden účastnický výslech žalobce, který mimo jiné uvedl, že pro Bastro začal učit v roce 1978 a po vyučení na Ba