2 Afs 188/2019 — Nejvyšší správní soud

22 Af 54/2019- 52 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: RELIMETAL s. r. o. sídlem U Sýpky 167, 719 00 Ostrava – Kunčice zastoupený společností Daně & Daně s. r. o. sídlem Oborného 299/10, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2019 č. j. 37124/19/5300-21443-707161, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 9. 2019 č. j. 37124/19/5300-21443-707161 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku společnosti Daně & Daně s. r. o., sídlem Oborného 299/10, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2019 č. j. 37124/19/5300-21443-707161, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 9. 6. 2015 č. j. 2170273/15/3201-50523-801143, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za období prosinec 2012. V žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1) Žalobce namítl, že žalovaný nemá postaveno najisto, zda došlo k přijetí zdanitelného plnění, a proto nemůže hovořit o podvodu na dani. V původním daňovém řízení správce daně neuznal odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) u subjektů RESTALI spol. s.r.o. (dále jen „RESTALI“) a MURATELLA s.r.o. (dále jen „MURATELLA“) s tím, že tyto subjekty neprokázaly přijetí zdanitelného plnění z důvodu nekomunikace se správcem daně. Místně příslušní správci daně obou těchto subjektů neuvedli, že by došlo k prokázání přijetí zdanitelného plnění. Subjekt RESTALI přitom nemohl se správcem daně komunikovat z důvodu úmrtí jednatele společnosti. Jednatelka subjektu MURATELLA však podle žalobce se svým místně příslušným správcem daně komunikovala (svědecká výpověď ze dne 25. 3. 2013, č. j. 789102/13/3201-05402-802562, email ze dne 4. 4. 2013, osobní schůzka na základě její žádosti dne 14. 8. 2013). Není tudíž pravdivé tvrzení žalovaného, že subjekt MURATELLA se správcem daně nekomunikoval. Žalobce dále poukázal na body 44 a 94 napadeného rozhodnutí a bod 52 seznámení se se zjištěnými skutečnostmi ze dne 7. 8. 2019, v nichž se žalovaný odchýlil od původního právního názoru a v současné době zastává opačný právní názor, kdy tvrdí, že nelze popřít ani vyvrátit faktické uskutečnění služby, ani to, že k obchodům mezi subjekty došlo. Setrvává však na neprokázání zdanitelného plnění. Pokud žalovaný změnil svůj právní názor, je jeho postup v rozporu s obsahem spisu. Výsledkem hodnocení důkazů nemůže být závěr o chybějící dani, neboť pokud by žalovaný postupoval tímto způsobem, tedy že je prokázáno přijetí zdanitelného plnění, žádná chybějící daň by nevznikla. 2) Žalobce poukázal na rozpor jeho tvrzení (3 x 10 s/min) a závěry žalovaného (1 x 10 s/min) ohledně rozsahu přijetí zdanitelných plnění formou vysílacího času. Pokud není prokázáno přijetí zdanitelného plnění v tvrzeném rozsahu, nelze hovořit o možnosti aplikace podvodu na dani. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na úřední záznam ze dne 4. 4. 2013, č. j. 107777/13/3201-05402-803712, protokol o ústním jednání ze dne 26. 2. 2013, č. j. 533932/13/3201-05402-802562 a evidenci pro účely DPH ve smyslu § 100 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „ZDPH“). Žalobce dále poukázal na DVD, které předložil soudu spolu s žalobou, jako důkaz k rozsahu přijatých zdanitelných plnění. Žalobce trvá na tom, že tvrzení žalovaného o vysílání reklamního spotu pouze v rozsahu 1 x 10 s/min je nesprávné, a proto je nesprávný také jeho závěr, že rozsah zdanitelného plnění je odlišný, než vykazuje žalobce. 3) Žalobce zpochybnil, že podvod na dani vůbec vznikl a že žalovaný dostatečným způsobem podvod na DPH prokázal. Žalobce má za oprávněný svůj požadavek ve věci prokázání a stanovení daně v rámci vedlejšího řízení u subjektů RESTALI a MURATELLA za účelem zjištění tvrzeného podvodu na dani. V této souvislosti poukázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2018, č. j. 22 Af 112/2016-56. Dále žalobce odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“ - blíže body 33 a 34 žaloby), na jejímž základě má za to, že pokud daň byla zaplacena, nejedná se o podvod na DPH, ale o standardní případ obchodování v rámci řetězce obchodních firem. Krajský soud již v předchozím zrušujícím rozsudku uvedl, že se žalovaný opomněl zabývat tím, zda vůbec došlo k neodvedení daně. Podle žalobce tak žalovaný činí i v nyní napadeném rozhodnutí. Neodvedená daň u společnosti RESTALI představovala částku 2 348 Kč, která je ve zjevném nepoměru k doměřené dani u žalobce ve výši 786 240 Kč. Ze seznámení se zjištěnými skutečnostmi i z napadeného rozhodnutí vyplývá, že i taková částka žalovaného opravňuje hovořit o podvodu na dani. S tím však žalobce nesouhlasí, neboť to by prakticky znamenalo uplatnění aplikace podvodu i z důvodu zcela marginálních částek na chybějící dani. Z obsahu správního spisu navíc nevyplývá, jakým způsobem správce daně vymáhal dlužnou částku, ani důvody neuplatnění např. institutu ručení za nezaplacenou daň nebo vymáhání ve smyslu ust. § 175 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen „daňový řád“). Žalovaný měl podle žalobce uplatnit vhodnější nebo šetrnější postupy pro vymožení tak nízké částky chybějící daně. Jestliže správce daně rezignoval na vymáhání dlužné daně u povinného subjektu, nemůže tak činit s odstupem času u žalobce formou prokazování podvodu na dani. Ze správního spisu plyne, že společnosti RESTALI vzniklo zdanitelné plnění ve výši 1 287 692 Kč při základu daně ve výši 6 436 916 Kč a dále uplatněná uskutečněná plnění ve výši 1 856 625 Kč, z čehož plyne, že tento subjekt uskutečňoval podnikatelskou činnost i ve vztahu k jiným činnostem a subjektům. Z obsahu správního spisu ovšem není zřejmé, jakým způsobem žalovaný hodnotil podnikatelskou činnost RESTALI k ostatním subjektům a jakým způsobem byla daň po těchto subjektech vymáhána. Ve vztahu k daňovému subjektu MURATELLA žalobce uvedl, že pokud by žalovaný postupoval v souladu se zákonem, musel by společnosti MURATELLA uznat odpočet DPH a nevznikla by tedy daňová ztráta. Žalovaný však zjistil, že by na základě daňové kontroly musel vrátit nadměrný odpočet DPH, což učinit nehodlal, a proto nadměrné odpočty neuznal a stanovil společnosti MURATELLA daň za 4. čtvrtletí 2012 ve výši 683 823 Kč, od níž následně odečetl nadměrné odpočty za 2. a 3. čtvrtletí ve výši 666 926 Kč. Podle žalobce není vyloučeno, že žalovaný nezákonným způsobem neuznal žádný daňový odpočet na DPH a výsledkem může být stav, kdy žádný dluh na dani nevznikl nebo vzniknout nemusel. Žalobce poukázal na bod 50 napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný sám tvrdí, že u společnosti MURATELLA byla dlužná daň částečně uhrazena nadměrnými odpočty vyměřenými v rámci současně probíhajících daňových řízení za předcházející zdaňovací období. Podle žalobce mohla stejná situace vzniknout i u společnosti RESTALI. Takovým směrem se však žalovaný neubíral. Žalobce dále namítl, že žalovaný se ani po zrušujícím rozsudku krajského soudu nevypořádal se skutečností, kde se podvod na dani skutečně stal a na podkladě jakých zjištění k tomu dospěl. Prokazování podvodu na dani nemůže být postaveno na zjištění dvou identických podvodů. Není naplněna podmínka přesné specifikace, ve kterém článku řetězce se podvod udál. Žalovaný také neuvedl, v jakých skutkových okolnostech u subjektů RESTALI a MURATELLA podvod spočíval. Žalobce v této souvislosti namítl, že žalovaný vybral nezákonným způsobem daň dvakrát, v prvém případě u společnosti MURATELLA a v druhém případě u RESTALI. Žalovaný mohl použít k úhradě stanovené daně u společnosti RESTALI nadměrný odpočet společnosti MURATELLA a nemusela tak vzniknout daňová ztráta. Závěrem tohoto žalobního tvrzení žalobce namítl, že žalovaný nevyčíslil výši chybějící daně jako důkaz o vzniku daňové ztráty a podle žalobce zneužil právo za účelem nezákonného způsobu stanovení daně. Dokazování podvodu na DPH je zatíženo procesní chybou neprokázání chybějící daně. Žalovaný tvrdí existenci chybějící daně, která však nebyla prokázána, aby mohl konstatovat, že se stal podvod na dani. Svým postupem tak žalovaný vytvořil hypotetický daňový dluh. 4)Ke skutkovým okolnostem podvodu na dani žalobce namítl, že v rámci vedlejších daňových řízení žalovaný zkoumal toliko, zda přijatá plnění byla uskutečněna či nikoliv jako celek bez konkrétní specifikace přijatých zdanitelných plnění. Podle žalobce judikatura SDEU i NSS potvrzuje, že každá účetn