3 Azs 56/2004 — Nejvyšší správní soud

19 A 12/2021- 32 - text  8 19 A 12/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Z. P. zastoupen JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, Dvořákova 26 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 702 18 Ostrava, 28. října 117 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2021 č. j. MSK 70123/2021, o přestupcích takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 3. 5. 2021 č. j. SMO/231925/21/DSČ/Sad, ve věci přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a přestupku podle § 125c odst. 4 písm. b) téhož zákona tak, že uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo změněno toliko ve výroku o nákladech řízení a ve zbývající části bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Žalobce namítal, že právní kvalifikace u obou přestupků – řízení vozidla bez řidičského oprávnění a neodevzdání řidičského průkazu – vylučuje nedbalostní formu takového deliktu, neboť v obou případech se musí jednat o delikt úmyslný. Aby fyzická osoba spáchala delikt řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, si musí být vědoma, že řídí bez řidičského oprávnění. Aby spáchala delikt neodevzdání řidičského průkazu ve stanovené lhůtě, musí si být vědoma, že jí taková povinnost byla uložena. Nic z toho se však žalobce nedozvěděl a vzhledem k tomu, že oba delikty musí být spáchány vědomě, není v daném případě splněn jeden ze základních znaků skutkové podstaty. Žalobce dále uvedl, že žalovaný v daném případě dovozuje spáchání obou deliktů „z nedbalosti“, což samo o sobě je protimluv, avšak, i s odhlédnutím od tohoto aspektu, ona „nedbalost“ žalobce měla spočívat ve skutečnosti, že neoznámil změnu bydliště na registr obyvatel. To sice jako určitou nedbalost kvalifikovat lze, avšak nikoliv ve vztahu k oběma označeným deliktům. Uvedl, že zcela jistě nelze dovodit, že neoznámením změny adresy trvalého bydliště byl srozuměn s tím, že bude (anebo může) páchat přestupek řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění, anebo přestupek neodevzdání řidičského průkazu. Taková myšlenková konstrukce je naprosto absurdní. Nedbalost ve vztahu k oběma deliktům v daném případě nelze žádným způsobem dovodit, neboť se nedozvěděl dokonce ani to, že správní řízení pozastavení řidičského oprávnění bylo vůbec zahájeno, když ani usnesení o zahájení takového řízení mu nebylo doručeno. 2. Žalobce dále uvedl, že veškerá korespondence správního orgánu mu byla doručována na dresu trvalého pobytu uvedenou v registru obyvatel, kde však v rozhodné době nebydlel, ani tam neměl žádnou poštovní schránku. Z bytu se totiž předtím odstěhoval a již v něm bydlel jiný nájemník, který měl na schránce přináležející k tomuto bytu své jméno, nikoliv jeho jméno. Na to reagoval odvolací orgán tak, že doručovatel prý může oznámení o uložení zásilky na poště uložit „na jiném vhodném místě“, pakliže se na místě nenachází poštovní schránka. V daném případě však na uvedené adrese bytového domu se ani žádné „jiné vhodné místo“ nenacházelo. Za takové vhodné místo zcela jistě nelze považovat poštovní schránky jiných obyvatel, bydlících v bytech bytového domu na dané adrese. Žalobce žalovanému vytkl, že ostatně žádné skutkové zjištění o tom, kam vlastně pošta oznámení o uložení zásilek jemu adresovaných ukládala, správní orgán neučinil. 3. Žalobce dále poukázal na to, že samotné rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění bylo vydáno protiprávně. Nebyly k němu splněny zákonné podmínky. Správní orgán rozhodl o odnětí řidičského oprávnění pouze na podkladě informace lékaře Vítkovické nemocnice, že je prováděno vyšetření ke zjištění příčin jeho náhlého kolapsu. Zpráva ošetřujícího lékaře, že jsou zahájena vyšetření ke zjištění, zda se u pacienta nejedná o neurologickou poruchu vylučující řízení motorových vozidel, nemůže být důvodem pro odnětí řidičského oprávnění. Správní orgán tedy nepostupoval zákonným způsobem, když rozhodl o odnětí řidičského oprávnění. Vzhledem k tomu, že se o tomto rozhodnutí (ani o zahájení řízení) nedozvěděl, nebránil se proti němu a rozhodnutí nabylo procesně právní moci. 4. Žalobce dále odkazem na judikát Nejvyššího soudu R 8/2003 ve vztahu k naplnění subjektivní stránky deliktu konstatoval, že podmínkou pro její naplnění je vědomost o uloženém zákazu činnosti, event. vědomost o povinnosti odevzdat řidičský průkaz. Znamená to, že je vyloučeno spáchání tohoto deliktu z nedbalosti. Vždy se tedy musí jednat o úmyslný delikt, nikoliv nedbalostní. Správní orgán směšuje procesní aspekt – nabytí právní moci rozhodnutí v důsledku doručení písemnosti fikcí – s aspektem hmotněprávním, kterým je vědomost obviněného o uložené povinnosti z rozhodnutí vyplývající. Ta v daném případě splněna není. V otázce zavinění je rozhodující zásada, která platí v trestním právu, a sice to, že omyl pachatele v právní otázce jej nevyviňuje, naproti tomu omyl skutkový jej vyvinit může. Není žádného důvodu pro závěr, že by tato zásada neměla platit v přestupkovém právu. V daném případě pak jeho vědomost o tom, zda je držitelem platného řidičského oprávnění či nikoliv, je otázkou skutkovou a omyl v této skutkové otázce představuje absenci základního znaku skutkové podstaty v případě obou popsaných deliktů. 5. Žalobce dále uvedl, že považuje názor správních orgánů o trvajícím deliktu neodevzdání řidičského průkazu, za nesprávný. Odkázal na komentářovou literaturu a uvedl, že u trvajících deliktů zákon postihuje právě ono trvání a nikoliv porušení povinnosti. Delikt neodevzdání řidičského průkazu by dle uplatněné interpretace mohl trvat donekonečna, resp. do smrti řidiče. Jistě nelze dovozovat, že nebezpečnost „udržování protiprávního stavu“ vzniklého neodevzdáním řidičského průkazu ve stanovené lhůtě se uplynutím času dále zvyšuje. Názor správních orgánů o trvajícím deliktu neodevzdání řidičského průkazu, vyslovených v napadených rozhodnutích, je nesprávný. 6. Žalobce dále namítal, že z výroku II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že správní orgán 26. 10. 2020 rozhodl příkazem č. j. SMO/619757/20/DSČ/Klu a sp. zn. S-SMO/611472/20/DSČ o postihu deliktu spočívajícím v neodevzdání řidičského průkazu, přičemž tento příkaz měl nabýt právní moci (opět v důsledku doručení fikcí). Tento příkaz přitom nebyl zrušen a nyní bylo vydáno rozhodnutí, kterým je postihován za stejné jednání, o kterém bylo dříve (pravomocně) rozhodnuto. Jde o dvojí postih téhož jednání. Tento postup představuje porušení procesních zásad a je nepřípustný. 7. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. K námitce žalobce, že nebyla naplněna subjektivní stránka přestupku, žalovaný uvedl, že obou přestupků se žalobce dopustil z vědomé nedbalosti. Ani v případě jednoho z přestupků zákon úmyslnou formu zavinění nepředpokládá. Otázkou zavinění se žalovaný zabýval v napadeném rozhodnutí na straně 5, kde se ztotožnil s hodnocením správního orgánu I. stupně a na jeho odůvodnění zcela odkázal. K argumentaci žalobce o analogickém užití ustanovení trestního zákona, žalovaný uvedl, že přestupkový zákon obsahuje samostatnou právní úpravu zavinění a na rozdíl od trestných činů postačí zavinění z nedbalosti. Žalovaný dále vyslovil nesouhlas s názorem žalobce a jeho výkladem pojmu „trvající přestupek“. I ze samotné definice, kterou cituje žalobce v žalobě je zřejmé, že se o trvající přestupek jedná, neboť pokud žalobce neodevzdal řidičský průkaz, tak dochází k udržování protiprávního stavu, který stále trvá. Žalovaný citoval současně ust. § 8 zákona o odpovědnosti za přestupky obsahující definici trvajícího přestupku. Z této definice je zřejmé, že zcela dopadá na danou situaci. Žalobce řidičský průkaz ve lhůtě stanovené zákonem neodevzdal, a ani nadále takto neučinil, takže udržoval protiprávní stav, který vyvolal. Tato otázka souvisí také s námitkou žalobce, že byla porušena zásada zákazu dvojího postihu za totéž jednání. Jelikož protiprávní stav, který žalobce svým protiprávním jednáním způsobil, stále trval, zastává žalovaný názor, že byl zcela v souladu se zákonem uznán vinným z přestupku spočívajícím v neodevzdání řidičského průkazu příkazem, na který žalobce odkazuje, a to do 9. 11. 2020 a nyní napadeným rozhodnutím byl žalobce následně uznán vinným ze stejného přestupku ode dne následujícího, tedy 10. 11. 2020 až do dne zadržení řidičského průkazu, kdy byl protiprávní stav ukončen. Žalovaný vyslovil názor, že žalobou napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a zákonné a vznesené žalobní námitky hodnotil jako nedůvodné. Ve zbytku žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 8. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí