1 Afs 369/2020 — Nejvyšší správní soud

25 Af 14/2021- 28 - text  6 25 Af 14/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobkyně: BN-TRADING GROUP a.s. sídlem Bytčická 16, 010 01 Žilina, Slovenská republika zastoupená JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2021, č. j. 3793/2021-900000-314, ve věci spotřební daně, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „celní úřad“) zjistil dne 29. 4. 2020 v Chotěbuzi směrem z Polska do České republiky dopravu vybraných výrobků „Schmieröl, KN 27101999“ v množství 24400 Kg, jejichž byla žalobkyně příjemcem. Podle celního úřadu žádný z dokladů, které řidič R. M. L. předložil, nebyl dokladem podle §42 odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Dopravu měl provázet zjednodušený průvodní doklad podle § 30 odst. 1 zákona o spotřebních daních, což se nestalo, a celní úřad dne 5. 5. 2020 z důvodu dopravování vybraných výrobků bez některého z dokladů uvedených v § 42 odst. 1 písm. a) a b) zákona o spotřebních daních vybrané výrobky zajistil. Proti rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutí. Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou. 2. V žalobě žalobkyně namítla postup celního úřadu v rozporu s § 42 odst. 2 zákona o spotřebních daních, ve spojení s § 83 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), neboť kontrolované osobě nebyl předán protokol o místním šetření. Ačkoliv žalovaný neprovedl výslech navrženého svědka - kontrolované osoby, přesto uzavřel, že žalobkyně nepředání protokolu o místním šetření neprokázala. 3. Žalobkyně vytkla žalovanému, že nesprávně posoudil její námitku krácení práva kontrolované osoby na tlumočníka při místním šetření. Byť kontrolovaná osoba podepsala, že jednání v českém a polském jazyce rozumí a nežádá tlumočníka, je sporné, zda věděla, co podepisuje. Kontrolovaná osoba nebyla o právu na tlumočníka poučena, žalovaný přesto nesprávný postup celního úřadu aproboval a námitku žalobkyně zlehčoval tím, že ji označil za účelovou. Námitku navíc odmítl s tím, že žalobkyně svá tvrzení neprokázala, aniž by vyslechl navrženého svědka – kontrolovanou osobu. 4. Poslední okruh žalobních námitek míří do nesprávného posouzení povinnosti dopravovat předmětný minerální olej s doklady podle § 30 a § 5 zákona o spotřebních daních. Předmětný minerálního oleje nebyl určen pro tzv. daňový účel, a proto povinnosti mít při dopravě uvedený doklad nepodléhá. Stanovisko žalovaného: 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Informace o předání protokolu o místním šetření kontrolované osobě není obligatorní náležitostí protokolu. Pokud řidič podepsal poučení o tom, že mu má být protokol předán, musel vědět, že má protokol dostat. Řidič však „nereklamoval“, že protokol nedostal, a je nepravděpodobné, že by předal vybrané výrobky bez potvrzení o jejich předání, tedy bez protokolu. Výslech řidiče je nadbytečný, protože žalovaný s ohledem na procesní situaci nepochybuje o tom, že by řidič sdělil, že protokol nedostal. Kontrolovaná osoba byla poučena o právu na tlumočníka, jinak by se tohoto práva nemohla výslovně vzdát. Žalovaný sice neprovedení výslechu kontrolované osoby neodůvodnil, jedná se však pouze o formální pochybení, když žalovaný nepředpokládal, že by řidič tvrdil něco jiného než žalobkyně, takže provedení výslechu by bylo nadbytečné. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobkyně nedoložila nic, co by vylučovalo použití minerálních olejů pro daňový účel. Ve zbytku žalovaný odkázal na argumentaci v napadeném rozhodnutí. Posouzení krajským soudem: 6. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobkyni, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 7. Z daňového spisu krajský soud zjistil, že dne 29. 4. 2020 byla zjištěna doprava shora uvedeného minerálního oleje, jehož příjemcem byla žalobkyně. Řidič, pan R. M. L., předložil dokumenty: CMR č. 22/04/202-4, Pokwitowanie pobrania kaucji w forme gotowkowej, Potwierdzenie usuniecia zamkniec urzedowych, Protokol z kontroli NR, Chemical testing laboratory, Osvědčení o registraci tahače a Osvědčení o registraci návěsu. Celní úřad senzorickým posouzením dospěl k závěru, že dopravovaná kapalina by mohla být deklarovaným minerálním olejem „Schmieröl KN27101999“ nebo jiným minerálním olejem – vybraným výrobkem, a odebral dva vzorky. O místním šetření byl sepsán dne 29. 4. 2020 protokol, jehož součástí je podrobné poučení v polském jazyce, též o právu na tlumočníka a o předání protokolu. Protokol řidič podepsal. 8. Celní úřad posoudil předložené doklady jako neodpovídající ustanovení § 42 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o spotřebních daních, vybrané výrobky byly podle něj dopracovány bez těchto dokladů, a proto rozhodl dne 5. 5. 2020 o jejich zajištění; zajistil rovněž dopravní prostředek, který byl rozhodnutím z 19. 8. 2020 uvolněn. Proti rozhodnutí o zajištění podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. Námitka nepředání protokolu o místním šetření a nepoučení o právu na tlumočníka 9. Podle § 42 odst. 3 zákona o spotřebních daních, zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle odstavce 1 nebo 2 provede správce daně, který jako první zjistí důvody pro zajištění, a sepíše o tom protokol. Stejnopis protokolu předá osobě, u níž byly vybrané výrobky zjištěny. 10. Podle § 76 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), každý, kdo neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka10) zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady. Podle odstavce prvního téhož ustanovení se při správě daní jedná v českém jazyce. 11. Jak vyplývá z § 65 odst. 1 s. ř. s., aktivní procesní legitimace k žalobě je podmíněna tvrzením o zkrácení práv žalobce buď přímo anebo v důsledku porušení jeho práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jimž se základy mění nebo závazně určují jeho práva a povinnosti. Je-li takové tvrzení pravdivé, vede k úspěchu ve sporu. Tvrzení zkrácení práv či zásahu do práv však nemůže být toliko v obecné rovině, ale musí být uvedeno, jakým konkrétním způsobem byla žalobcova práva zasažena tvrzeným pochybením žalovaného. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dne 24. 8. 2010 v rozsudku č. j. 4 As 3/2008 – 78 zdůraznil povinnost žalobce uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení a právní argumentaci, přičemž výrazem konkrétně je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované; odkázal přitom na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005 č. j. 2 Azs 92/2005 – 58 (viz bod 28 citovaného rozsudku); dále doplnil, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane (viz bod 32 citovaného rozsudku). 12. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nesprávně posoudil její důkazní povinnost při posouzení odvolací námitky, že řidiči vozidla, u kterého byly vybrané výrobky zajištěny, nebyl v rozporu s § 42 odst. 3 zákona o spotřebních daních předán stejnopis protokolu o zajištění, a že nebyl poučen o právu na tlumočníka. Jakým způsobem toto tvrzené pochybení žalovaného při hodnocení důkazů a tvrzené pochybení celního úřadu při (ne)předání protokolu a (ne)poučení o právu na tlumočníka zasáhlo do jejích práv, však neuvedla. Z tohoto pohledu je žalobní námitka na samé hranici přípustnosti, protože kromě obecné konstatace zásahu do veřejných subjektivních práv žalobkyně nic dalšího neuvedla. Žalobní námitka není ani důvodná. Krajský soud neshledal žádný zásah do žalobkyniných veřejných subjektivních práv i v případě, kdyby její tvrzení o nepředání protokolu o místním šetření řidiči vozidla a jeho nepoučení o právu na tlumočníka byla pravdivá, a žalobkyně k tomu nic bližšího neuvedla a zásah do svých práv tvrdila pouze zcela obecně. Ačkoliv ze shora citovaných ustanovení vyplývá celnímu úřadu povinnost předat stejnopis protokolu osobě, jejíž výrobky jsou zajištěny, a právo řidiče na tlumočníka, a jejich nesplnění by bylo procesním pochybením celního úřadu a žalovaného, v posuzované věci však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Námitka neexistence dokladové povinnosti 13. Podle § 42 odst. 1 zákona o spotřebn