6 Afs 130/2014 — Nejvyšší správní soud

25 Af 160/2020- 154 - text  17 25 Af 160/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobkyně: Business Advisor, a.s. sídlem Hradní 27/37, 710 00 Ostrava - Slezská Ostrava zastoupená advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2020, č. j. 38112/20/5300-21442-809464 a č. j. 38113/20/5300-21442-809464, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 22. 12. 2020 domáhala zrušení dvou rozhodnutí žalovaného, uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Rozhodnutím č. j. 38112/20/5300-21442-809464 žalovaný změnil 21 dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 29. 5. 2017 ohledně výše daně z přidané hodnoty, která byla žalobkyni doměřena, včetně penále, za zdaňovací období červen až listopad 2011, duben až prosinec 2012 a březen až srpen 2013 a listopad 2013. Druhým napadeným rozhodnutím č. j. 38113/20/5300-21442-809464 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti zbývajícím dvěma dodatečným platebním výměrům, kterými správce daně doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011 a září 2013 a odvoláním napadené dodatečné platební výměry potvrdil. Žalovaný odůvodnil ve všech případech doměření daně neuznáním žalobkyní nárokovaných odpočtů daně z přidané hodnoty na vstupu z plnění, která jí měla v rozhodných zdaňovacích obdobích poskytnout společnost Propagstorm a. s. (dále jen „Propag“), neboť transakce byla zasažena podvodem na DPH, jehož se žalobkyně vědomě účastnila. Správce daně u sporných zdanitelných plnění detekoval podvodný řetězec počínající společnosti E-MOTION s. r. o. (v jednom případě RC Sport s. r. o.), vedoucí ke společnost Propag, přičemž mezi společností E-MOTION s. r. o. a Propag byly další články řetězců označované žalovaným jako středové společnosti. Řetězec končí žalobkyní. Chybějící daň byla zjištěna u společnosti Propag a středových společností. Středovými společnostmi jsou společnosti SPORT CAST s. r. o., AZ Advert s. r. o., NEDYRE s. r. o., Levimexo s. r. o., v likvidaci, DMAX s. r. o. a GEETERA s. r. o. a Route 44, s. r. o. (pro stručnost budou tyto společnosti uváděny jen ve svém základním názvu bez označení obchodní formy). Podle žalovaného byly tyto společnosti do řetězce vnořeny ryze účelově, jejich úkolem bylo mj. navýšit cenu reklamních práv před jejich přefakturací společnosti Propag a obstarávat (přímo či prostřednictvím dalších společností) hotovostní výběry peněz inkasovaných právě od společnosti Propag z bankovních účtů; tyto hotové peníze se měly posléze vracet zákazníkům společnosti Propag. Středové společnosti nepřinášely žádnou přidanou hodnotu, byly však nezbytné pro fungování podvodného řetězce. 2. Předmětné dodatečné platební výměry byly již soudem přezkoumávány, když rozhodnutí o odvolání proti nim č. j. 27401/18/5300-21442-809464 a č. j. 27893/18/5300-21442-809464 krajský soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2019 č. j. 22 Af 31/2018 – 97 zrušil, protože přisvědčil žalobní námitce neprokázané souvislosti mezi chybějící daní a daňovým podvodem. Zjištění z daňového spisu: 3. Vzhledem k rozsáhlosti žalobních námitek a napadených rozhodnutí krajský soudu stanovisko žalovaného a příslušná zjištění z daňového spisu uvede podle potřeby u každého jednotlivého okruhu námitek; stanovisko žalovaného pouze v případě, že reaguje na novou argumentaci žalobní. 4. Na úvod krajský soud pouze stručně rekapituluje, že prvostupňová rozhodnutí vydal správce daně na základě výsledků daňové kontroly na DPH s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala faktický výkon ekonomické činnosti, proto jí nebyl uznán odpočet, který uplatnila na základě daňových dokladů přijatých zejména za marketingové služby a poradenskou činnost. Tento závěr na základě dokazování provedeném po podaném dovolání překvalifikoval na daňový podvod ve smyslu judikatura SDEU, kterého byla žalobkyně vědomě účastna. Žalovaný se s tímto ztotožnil a žalobkyni se změnou právního názoru seznámil dne 16. 5. 2018; rozhodnutí žalovaným vydané dne 19. 12. 2019 Krajský soud v Ostravě zrušil, jak bylo uvedeno výše. Poté byl spisový materiál doplněn o nové důkazy, jež však vedly žalovaného ke stejnému závěru, který je vtělen do nyní napadených rozhodnutí. 5. Daňový podvod spočívá podle žalovaného v následujícím. Zjištěný řetězec společností počíná společnostmi RC Sport a E-MOTION, které práva na umístění reklamy nakupovaly od jejich prvotních vlastníků (typicky sportovní kluby), kteří pro posuzovanou věc nejsou podstatní, neboť reklamní plnění poskytovaná společností Propag existovala a nejsou sporná. Společnosti RC Sport a E-MOTION, včetně společnosti AGE21 a.s., která reklamu pro společnost Propag fyzicky realizovala, jsou personálně propojené přes rodinu P. (V., M. aj.). Již zde je podle žalovaného zřejmá nadbytečnost ostatních obchodních společností, neboť tyto společnosti nikoho dalšího pro poskytování reklamního plnění nepotřebovaly, když společnosti Age21 věděla, že poskytuje reklamní plnění pro Propag, zbylé dvě společnosti věděly, že mezi Propag jsou další – středové - společnosti, neboť smlouvy s nimi samy uzavíraly, a postup uvedených tří společností z „holdingu P.“ je proto ekonomicky nelogický. Středové společnosti k reklamním plněním žádnou hodnotu nepřidávaly, práva přes ně prošla jen fakturačně a jejich úlohou bylo podle žalovaného navýšit cenu (v průměru osminásobně), provést hotovostní výběry z bankovních účtů svých nebo společností v tzv. druhé linii (přes 848 milionů korun v době od dubna 2011 do konce roku 2013), které od společnosti Propag inkasovaly (kromě cca 10%, které šly společnosti RC Sport a E-MOTION) a pasivním úkolem bylo znesnadnit rozkrytí řetězce. Středové společnosti po určitý čas se správcem daně spolupracovaly, podávaly daňová přiznání, po odhalení podvodu však „zmizely ze scény“, staly se nekontaktními a jejich daňová přiznání nelze ověřit. K daňovému úniku došlo jak u těchto středových společností, tak u společnosti Propag, která si uplatnila nárok na odpočet ve výši, jež jí nenáležela, jelikož nárok na odpočet byl ovlivněn právě navýšením ceny u středových společností, ač de facto Propag nakupovala od RC Sport a E-MOTION. Společnosti Propag byla dan doměřena pro neprokázání jejích dodavatelů, což není v rozporu se zjištěním v tomto řízení, protože práva přes středové společnosti přešla pouze „papírově“, nikoliv fakticky. 6. Vědomost žalobkyně o zapojení do podvodu žalovaný dovodil zejména z pozice Ing. M. D., kterou u žalobkyně fakticky vykonával. Hlavním předmětem podnikání žalobkyně bylo totiž poskytování poradenství v otázce dotací, které však nevykonávala prostřednictvím svých zaměstnanců či společníků, neboť takovými nedisponovala, ale prostřednictvím společnosti Dědic&partneři, jež měla veškeré know-how. M. D. byl k 28. 3. 2013 jediným akcionářem žalobkyně. Za poskytnuté poradenství žalobkyně inkasovala od třetích osob z období červen až srpen 2013 částku přesahující 32 milionů Kč, společnosti Dědic&partneři přitom za toto plnění zaplatila pouze 1,2 milionu Kč. 82,23% takto svých získaných příjmů žalobkyně použila na reklamu od společnosti Propag do systému, ze kterého na hotovosti bylo vybráno uvedených přes 848 milionů Kč, jejichž osud nelze přesně zmapovat, ale z důvodu ovládání žalobkyně M. D. lze předpokládat, že šly právě jemu. 7. Vzhledem k tomu, že šlo o promyšlený podvod, účast žalobkyně na něm nebyla pouze nedbalostní, u které by bylo možno se zabývat preventivními opatřeními, umožňující se z odpovědnosti za podvod vyvinit, a žalovaný se proto opatřeními nezabýval. 8. Krajský soud dále pro úplnost konstatuje, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobkyni, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 9. Krajský soud předesílá, že žalobkyně své žalobní námitky povětšinou nekoncipovala jako polemiku s argumentací žalovaného, ale předestření vlastního názoru, často jako opakování argumentace odvolací. Pravděpodobně v důsledku toho je systematika žaloby odchylná od systematiky napadených rozhodnutí. Což s ohledem na délku (76 stran žaloby a 76 a 67 stran napadených rozhodnutí) stěžuje orientaci. Krajský soud proto pro přehlednost žalobní námitky shrnul do několika okruhů podle vzájemné souvislosti, základní osnova žaloby přitom dodržena byla. Žalobkyně nadto žalobu koncipovala většinou jako