8 Azs 171/2015 — Nejvyšší správní soud

19 A 8/2023- 27 - text  6 19 A 8/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M.A. státní příslušnost Maroko t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, 30. dubna 1682/24 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2023 č. j. KRPT-209651-65/ČJ-2022-070022, o zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 326/1999 Sb.), prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovená rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 28. 1. 2023 č. j. KRPT-209651-61/ČJ-2022-070022, o 30 dnů. 2. Žalobce namítal, že žalovaný v jeho případě nepostupuje s náležitou pečlivostí, aktivně, svědomitě, bez zbytečných průtahů a jeho zajištění nesměřuje k cíli vyhoštění. Neexistuje reálný předpoklad vyhoštění a doba prodloužení zajištění o dalších 30 dnů žalovaný stanovil nepřezkoumatelným způsobem. Má za to, že dosavadní postup v řízení spíše svědčí o nemožnosti uskutečnit jeho vyhoštění. Vše nasvědčuje tomu, že marocké úřady žádosti žalovaného o vystavení náhradního cestovního dokladu ignorují a ze spisu jednoznačně plyne, že je zde překážka, která brání realizaci jeho vyhoštění do Maroka. Za celou dobu zajištění náhradní cestovní doklad neobdržel. Neschopnost příslušného státu zajistit vydání náhradního cestovního dokladu má relevanci pro hodnocení reálného předpokladu uskutečnitelnosti vyhoštění. Dále žalobce namítal, že z napadeného rozhodnutí vůbec nevyplývá, na základě čeho se žalovaný domnívá, že k vystavení náhradního cestovního dokladu a následné realizaci jeho vyhoštění dojde během lhůty prodlouženého zajištění, tedy během lhůty 30 dnů, když po celou dobu jeho zajištění nebylo žalovaným zjištěno ničeho k ověření jeho totožnosti. Žalovanému vytkl, že napadené rozhodnutí postrádá výčet úkonů, které bude nutné v řízení ještě provést. Žalovaný jen popisuje, co již v řízení učinil. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaný neměl prodlužovat dobu zajištění nad 180 dnů. Žalovaný pouze konstatoval, že v dané věci nemohl žádné úkony nijak urychlit a odkázal na zcela nereálné doby ověření totožnosti cizinců. Žalovaný již při vydání původního rozhodnutí o zajištění pracoval se stejnými informacemi jako v době vydání rozhodnutí o prodloužení zajištění, tedy že nemá cestovní doklad a bude nutné zajistit na příslušném zastupitelském úřadě ověření jeho totožnosti a následně požádat o vydání náhradního cestovního dokladu. Žalovaný rovněž věděl, že bude nutné zajistit eskortu přes dotčený stát a komunikaci s domovským státem, proto je napadené rozhodnutí ve vztahu ke stanovení doby prodloužení zajištění nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Doba zajištění je nepřiměřená. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Citoval skutková zjištění a závěry napadeného rozhodnutí. 4. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 172 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 26. 2. 2023 č. j. KRPT-209651-65/ČJ-2022-070022 žalovaný podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., prodloužil dobu zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovenou rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 28. 1. 2023 č. j. KRPT-209651-61/ČJ-2022-070022 o 30 dnů. Co se týká skutkových zjištění, z nichž žalovaný vycházel, a jak jsou tato uvedena v napadeném rozhodnutí, soud na ně v podrobnostech odkazuje, neboť zcela korespondují s obsahem spisu a jsou správná. 6. Ze správního spisu se podává, že žalobce byl na území České republiky kontrolován policejní hlídkou dne 1. 9. 2022 ve 14.45 hodin v obci Lanžhot spolu se dvěma cizinci a bylo zjištěno, že nedisponují žádným platným cestovním dokladem ani platným povolením k pobytu. Cizinci byli vzápětí policejní hlídkou zajištěni podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Žalovaný ještě téhož dne oznámil žalobci zahájení řízení o správním vyhoštění a žalobce vyslechl. Žalobce při výslechu kromě jiného uvedl, že je zdravý, Maroko opustil asi před rokem v září, protože tam není práce. Nejprve pobýval asi 9 měsíců v Turecku, potom po řece odcestoval do Řecka. V Řecku byl asi měsíc, potom přešel do Srbska, kde zaplatil převaděči 250 Euro a jel do Maďarska. V Maďarsku šel ještě se dvěma muži asi 2 dny pěšky, až došli na parkoviště, kde parkovaly kamiony. Pod jeden vlezli a na podvozku jeli asi 6-7 hodin. Po zastavení si jich řidič všiml a odehnal je pryč. Podle cedulí poznal, že jsou v České republice. Šli kousek pryč a následně je chytila policie. Žádný doklad totožnosti nemá, cestovní pas nechal v Turecku. Cílem jeho cesty je Itálie, chce tam požádat o mezinárodní ochranu. K dotazu na jeho ekonomické poměry žalobce sdělil „nemám nic“. Dále vypověděl, že je v České republice poprvé, žádné příbuzné zde nemá. Žalovaný rozhodl dne 2. 9. 2022 s odkazem na § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Téhož dne rozhodl žalovaný o správním vyhoštění žalobce a stanovil dobu jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dne 13. 9. 2022. 7. Dne 29. 11. 2022 vydal žalovaný rozhodnutí podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., jímž prodloužil zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění o 60 dnů. Toto rozhodnutí žalovaný napadl u soudu žalobou. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 12. 2022 č. j. 20 A 15/2022-19 žalobu žalobce zamítl. Další rozhodnutí o prodloužení zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění žalovaný vydal 28. 1. 2023 pod č. j. KRPT-209651-61/ČJ-2022-070022. Dobu zajištění prodloužil o 30 dnů, rozhodnutí nabylo právní moci 28. 1. 2023. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí ze dne 26. 2. 2023 č. j. KRPT-209651-65/ČJ-2022-070022. V době trvání zajištění stanovené v původním rozhodnutí o zajištění a opakovaně prodloužené výše uvedenými rozhodnutími o prodloužení doby trvání zajištění se ovšem nepodařilo správní vyhoštění realizovat. V daném případě se dosud nepodařilo na příslušném zastupitelském úřadu, tj. Zastupitelském úřadu Maroka, zjistit totožnost žalobce a zabezpečit mu cestovní doklad. Žalovaný poukázal na to, že dne 23. 2. 2023 po předchozí telefonické konzultaci ke stavu ověřování cizince obdržel sdělení Ředitelství služby cizinecké policie, ve kterém se uvádí, že byly provedeny všechny úkony, které je třeba realizovat ke zjištění totožnosti žalobce. Veškeré dokumenty potřebné pro ověření totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu byly dne 22. 9. 2022 zaslány na Velvyslanectví Marockého království v České republice. 8. Dne 18. 1. 2022 bylo na Velvyslanectví Maroka zasláno dožádání týkající se stavu ověřování totožnosti, na které však ředitelství služby cizinecké policie neobdrželo žádnou odpověď. 17. 2. 2023 bylo telefonicky hovořeno s Velvyslanectvím Maroka ohledně stavu ověřování totožnosti žalobce. Zástupcem Velvyslanectví Maroka bylo sděleno, že v současné době nadále probíhá ověřování totožnosti žalobce u příslušných orgánů v Marockém království a nejsou schopni určit dobu, po kterou bude ještě probíhat ověřování totožnosti příslušnými orgány v Maroku. Sdělení obsahuje také údaj o tom, že od začátku roku 2022 do současné doby bylo ze strany ŘSCP požádáno o ověření totožnosti u 105 osob uvádějících státní příslušnost Marockého království. Z tohoto počtu se u 8 osob podařilo ověřit totožnost, 5 osobám byl Velvyslanectvím Maroka vydán náhradní cestovní doklad a u 5 osob byl realizován návrat do země původu. K 10 osobám obdrželo ŘSCP informaci, že se marockým úřadů nepodařilo ověřit jejich totožnost. U ostatních zajištěných osob ověřování totožnosti stále probíhá. Z předchozích zkušeností je zřejmé, že minimální doba ověření totožnosti dalece přesahuje 120 dnů, přesnou lhůtu však stanovit nelze. Spolupráce s Velvyslanectvím Maroka se začala postupně zlepšovat až v druhé polovině roku 2022, proto počty zajištěných/ověřených/vyhoštěných osob mohou být zavádějící a nemusí přesně vyjádřit pozitivní zlom v činnosti Velvyslanectví Maroka ve srovnání s