4 Ads 184/2021 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 20/2022- 107 - text  13 19 Ad 20/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: I. N. zastoupena Mgr. Petrem Miketou, advokátem sídlem 710 00 Ostrava, Jaklovecká 1249/18 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022 č. j. MPSV-2022/82582-923, o nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022 č. j. MPSV-2022/82582-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě na nákladech řízení částku 65 500 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k odvolání žalobkyně změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 25. 6. 2015 č. j. 516587/15/OT, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o průkaz osoby se zdravotním postižením od 1. 4. 2015 tak, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně nově zní: „přiznat průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ od 1. 4. 2015 trvale“. Žalobkyně v žalobě a v jejím doplnění vyslovila nesouhlas se závěry posudku Posudkové komise MPSV v Praze, který byl podkladem rozhodnutí žalovaného. Žalobkyně je toho názoru, že ji její onemocnění omezuje natolik, že je namístě jí přiznat průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P. 2. Žalobkyně namítala, že nebyla přítomna jednání posudkové komise. Pokud má být učiněn závěr o jejím psychickém onemocnění, možnosti orientace v cizím prostředí, považuje za potřebné, aby měl posudkový lékař možnost ji vidět a provést vyšetření. Současně se v posudku, ze kterého správní orgán cituje, uvádí zpráva psychiatra, ve které je konstatováno, že se jedná o astenickou a na péči manžela závislou osobu, kdy v popředí je pocit bezradnosti. Tuto zprávu posudková komise cituje, nevysvětluje však své závěry ohledně závislosti na osobě manžela a informace o bezradnosti. Správní orgán konstatuje, že pokud žalobkyně předložila v rámci tohoto řízení posudek posudkové komise PK MPSV v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2015 ve věci invalidity, pak uvádí, že v řízení ve věci invalidity jsou posuzována jiná kritéria než v případě průkazu osoby se zdravotním postižením. Žalobkyně uvedený posudek předložila z toho důvodu, že se v posudku uvádí, že trpí úzkostně depresivní poruchou až těžké intenzity, jde o osobu závislou a úzkostnou. Dle žalobkyně je nerozhodné, zda byl takový posudek zpracován pro účely řízení o invaliditě anebo v řízení o vydání průkazu osoby se zdravotním postižením, podstatný je obsah tohoto posudku, ze kterého se podává závislost na cizí osobě. 3. Z lékařské zprávy ze dne 2. 11. 2016 odborného lékaře MUDr. P. H., u kterého se žalobkyně dlouhodobě léčí, se podává jiný závěr, než ke kterému dospěla posudková komise, která žalobkyni nikdy neviděla a měla k dispozici jen několik lékařských zpráv, které však pochopitelně nebyly zaměřeny na otázku pohyblivosti a orientace. Ve zprávě MUDr. H. se uvádí, že vzhledem k souboru diagnóz považuje lékař za indikované, aby byl posuzované osobě přidělen statut osoby s nárokem na ZTP-P. Tento lékař, který má žalobkyni v lékařské péči, dává zcela opačné stanovisko než posudková komise. Také tuto zprávu posudková komise cituje, nečiní však z ní žádné závěry a nepodrobuje ji ani dalšímu rozboru. 4. Dle žalobkyně záznam lékaře o návštěvě odborného lékaře nemůže být jediným podkladem pro vydání rozhodnutí o tom, zda je taková osoba schopna orientace v cizím prostředí, a zda jí přísluší z tohoto důvodu průkaz ZTP, když na tyto otázky není primárně vyšetření zaměřeno. Ze čtyř lékařských zpráv, které jsou v napadeném rozhodnutí uvedeny, a které se vztahují k otázce psychického stavu žalobkyně (MUDr. H. 4. 3. 2015, 22. 2. 2016, Mgr. V. z 16. 5. 2013 a z 22. 8. 2013), není možné učinit závěr o zdravotním stavu žalobkyně z pohledu rozhodnutí o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Přesto však posudková komise činí jednoznačný závěr, že psychický stav žalobkyně odůvodňuje toliko přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením TP, nikoliv ZTP, případně ZTP/P. 5. Žalobkyně si je vědoma, že zpráva MUDr. H. ze dne 2. 11. 2016 byla vyhotovena až po 1. 4. 2015, ke kterému se rozhodnutí správního orgánu vztahuje, avšak zdravotní stav žalobkyně je z pohledu jejího psychického onemocnění neměnný minimálně od roku 2010, což může prokázat řadou posudků, které v minulosti byly vypracovány. Žalobkyně považuje závěry posudku posudkové komise za zcela formální a pro rozhodnutí zcela nedostatečné, a pokud žalovaná z takového posudku při svém rozhodnutí vycházela, je rozhodnutí postiženo takovou vadou, která činí napadené rozhodnutí nezákonným. 6. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, shrnul průběh správního řízení a obsah posudku Posudkové komise MPSV ČR v Praze. K námitce žalobkyně, že nebyla žalobkyně jednání posudkové komise přítomna žalovaný uvedl, že dle ustanovení § 8 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. při posuzování vychází okresní správa sociálního zabezpečení zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení podle odst. 1, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Při posuzování podle odstavce 1 lze vycházet také z podkladů vypracovaných lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení. Úkolem posudkových lékařů i posudkové komise primárně není vyšetřování posuzované osoby, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékař OSSZ či posudková komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem předepsáno a v případě závažné pochybnosti o zdravotním stavu by musely být posuzované osoby odeslány k vyšetření na některém z klinických pracovišť. Posudková komise Praha konstatovala, že DNZS žalobkyně zakládá psychické postižení s opakujícími se poruchami orientace v exteriéru, což bylo opakovaně posudkovými lékaři vyexplorováno, trvání žalované na dalších posudcích pokládá posudková komise Praha za nedůvodné (navíc v dokumentaci je uvedena např. noncompliance při vyšetření). 7. K námitkám žalobkyně týkajících se lékařských zpráv žalovaný konstatoval, že žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením byla podána dne 21. 4. 2015, proto i posudkové orgány vycházejí ze zpráv z této doby. Dále žalovaný uvedl, že po stránce ortopedické (jmenovitě vertebrogenní postižení s poruchou statiky v hrudním úseku, ale bez zjištění výraznějších degenerativních změn na páteři a zcela bez kořenové symptomatiky, ploché nohy, lehká artróza pravého kolenního kloubu – stav po psoriatické artritidě) nebyl posudkovou komisí Praha u žalobkyně zjištěn zdravotní stav, který by mohl být považován za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti pro přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Posudkovou komisí Praha bylo zjištěno, že DNZS žalobkyně zakládá psychické postižení s opakujícími se poruchami orientace v exteriéru. Žalovaný odkázal na ustanovení § 34b zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, podle kterého se při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením hodnotí zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby, zda jde o dlouhodobě nepřiznivý zdravotní stav a zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení. Funkčními schopnostmi se rozumí tělesné, smyslové a duševní schopnosti, znalosti a dovednosti nezbytné pro schopnost pohyblivosti a orientace. Při posuzování se funkční schopnosti fyzické osoby porovnávají se schopnostmi stejně staré fyzické osoby bez znevýhodnění a hodnotí se s vyžitím běžně dostupných kompenzačních pomůcek. Při hodnocení závažnosti funkčního postižení pohyblivost a orientace pro účely nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením se vychází z poruchy funkčních schopností s nejvýznamnějším dopadem na schopnost pohyblivosti nebo orientace. 8. Žalovaný se ztotožnil s názorem PK MPSV Praha, a to z toho důvodu, že žalobkyně je schopna se k jednání do sídla žalované dostavit, přičemž se dopravuje MHD, a i do vzdálenější trasy od zastávky MHD dojde s oporou berlí zcela samostatně. Nikdy nechodí sama, ale toliko v doprovodu svého manžela. Jednou ji doprovází on, podruhé ona jeho. Když dojde, tak není zadýchaná, na místo usedne i vstane sama s oporou berlí. Z jednání je zřejmé, že projednávané věci rozumí, adekvátně odpov