8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

22 A 9/2022- 57 - text  12 22 A 9/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: ERBY CZ s.r.o. sídlem U Černého mlýna 289/9, Komárov, 747 07 Opava zastoupený obecným zmocněncem JUDr. J. V. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 1717, 702 18 Ostrava za účasti: JC Market s.r.o. sídlem Karlovecká 2918/1b, 746 01 Opava-Předměstí zastoupený advokátem JUDr. Petrem Pyšným advokátní kancelář Pyšný, Srba & partneři v.o.s. sídlem Občanská 1115/16, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2021 č. j. MSK 75066/2021, ve věci umístění stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III.Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2021 č. j. MSK 75066/2021, kterým bylo způsobem specifikovaným ve výroku tohoto napadeného rozhodnutí změněno rozhodnutí Magistrátu města Opavy (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo také „stavební úřad“) ze dne 22. 3. 2021 č. j. MMOP 29797/2021, jímž byla umístěna stavba „MVE-zdroj elektrické energie pro areál Panský mlýn“ na pozemcích parc. č. 2538, 2541/1, 2542, 2546, 2549/16 a 2905/9, vše v k. ú. Kylešovice (dále jen „stavba MVE“). 2. Žalobce v podané žalobě vymezil tyto žalobní body: 1)Žalovaný nesprávně vypořádal odvolací námitku č. 1. Stavební úřad zneužil svého oprávnění ke stanovení lhůty k podání námitek, která nesmí být kratší 15 dnů, neboť reálně stanovil lhůtu pouze 4 dnů, čímž porušil ust. § 4 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), takže žalobce neměl možnost využít svého práva. Správní orgán I. stupně v rámci opatření dle usnesením Vlády ČR (protipandemická opatření – pozn. soudu) pokračoval v omezeném režimu pracovních aktivit, takže od 4. 1. 2021 byly stanoveny pouze 2 úřední dny, a to pondělí od 8 do 13 hodin a středa od 12 do 17 hodin. Oprávněná úřední osoba měla navíc home office, takže nebylo možné se s ní ihned telefonicky spojit a žalobce si až dne 18. 1. 2021 domluvil nejbližší termín nahlížení do spisu na 20. 1. 2021. Stanovisko stavebního úřadu o odmítnutí žádosti o prodloužení lhůty žalobce obdržel až den po uplynutí stanovené lhůty, tj. 28. 1. 2021. Správní orgán svým postupem odňal účastníkům řízení právo vyjádřit se k podkladům. Názor žalovaného odkazující na ust. § 87 odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění (dále jen „stavební zákon“) žalobce odmítá a nesouhlasí ani s názorem, že výslovné upozornění na lhůtu k podání závazných stanovisek a námitek má charakter koncentrace řízení. Žalovaný nevzal v úvahu ust. § 39 odst. 1 správního řádu, kterým se stanoví, že správní orgán může usnesením prohlásit, do kdy mohou účastníci činit své návrhy. Formou usnesení se rovněž vyřizuje žádost o prodloužení lhůty. Není také pravdou, že žalobce měl dostatek času seznámit se s původním spisem, případně si pořídit kopie všech částí dokumentace a této možnosti nevyužil, resp. využil až v rámci nového projednání věci. Žalobci nebylo do doby oznámení pokračování územního řízení ze dne 8. 1. 2021 známo, co se se spisem děje, kde se nachází a zda se bude v řízení dále pokračovat po rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), kterým byla všechna předchozí rozhodnutí ve věci zrušena. Žalobce měl možnost opětovně hájit svá práva až po oznámení o pokračování územního řízení. 2)Žalobce nesouhlasí s vypořádáním odvolací námitky č. 2, kterou žalovaný shledal důvodnou, avšak s tím, že se nejedná o vadu, která by měla vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. Účastníkům řízení nebylo doručeno usnesení o přerušení územního řízení, ač tak mělo být učiněno. Podle žalobce je to závažná procesní vada, kterou bylo účastníkům řízení odňato právo případného opravného prostředku proti usnesení podle § 76 odst. 5 správního řádu a také došlo k porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Také tvrzení žalovaného, že doplnění navrhovaného záměru o kácení stromů a náhradní výsadbu (uvedené v oznámení o pokračování územního řízení) je reakcí na novou právní úpravu dle zák. č. 225/2017 Sb., kterou se změnil stavební zákon, nepovažuje žalobce za správné, neboť jde o rozšíření, resp. změnu původního záměru, která je přípustná, ale nikoliv v rámci pokračování řízení po předchozím zrušení a vrácení soudem k dalšímu projednání. 3)Žalobce nesouhlasí s vypořádáním odvolací námitky č. 3, týkající se rozporu výkresové a textové části dokumentace k územnímu rozhodnutí (dále jen „DÚR“), nesouhlasí s argumentací, že vyústění objektu je zřejmé a jednoznačně definované v grafické části DÚR a považuje to za nepřípustné a zavádějící. Poukázal na § 9 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, v platném znění (dále jen „vyhl. č. 503/2006 Sb.“), který stanoví, že rozhodnutí o umístění stavby obsahuje umístění stavby na pozemku, zejména minimální vzdálenost od hranic pozemku a sousedních staveb. Těmto náležitostem napadené rozhodnutí neodpovídá. Žalovaný se dovolává podmínky č. 1 prvostupňového správního rozhodnutí a tvrdí shodně se stavebním úřadem, že vyústění objektu je zřejmé a jednoznačně definované v grafické části DÚR a zároveň dodává, že celkový situační výkres C.2 v měřítku 1:500 s požadovaným umístěním stavby nebyl k rozhodnutí jako jeho součást doložen. Vyřízení odvolací námitky není v souladu s § 9 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 503/2006 Sb. Pouhé připojení situačního výkresu C.2 k rozhodnutí není dostačující. Žalobce v odvolání také namítal, že v dokladové části DÚR nebyly nalezeny podklady pro kapacitní údaje stavby MVE, tj. pro hodnoty uváděné v textové části DÚR, kapitole A.4.h., což je v rozporu s § 9 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 503/2006 Sb. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí s odkazem na § 79 odst. 1 stavebního zákona uvedl, že další podrobnosti stavby by měly být řešeny až v režimu povolování stavby. To však bude vždy „ohraničeno“ zmíněnými minimálními a maximálními parametry uvedenými v územním rozhodnutí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k této otázce odkázal na vyjádření Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „KÚ MSK“) jako příslušného nadřízeného správního orgánu (rozhodnutí ze dne 10. 8. 2021 vydané podle § 149 odst. 7 správního řádu) a na rozhodnutí KÚ MSK ze dne 2. 8. 2018 č. j. MSK 67455/2018, kterým bylo zrušeno rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 22. 3. 2018 č. j. 32294/2018, jímž byla stavebníkovi (žalobci – pozn. soudu) povolena stavba vodního díla. S tímto vypořádáním žalobce nesouhlasí, když odkazy žalovaného na předchozí právní názory jsou irelevantní, neboť tato rozhodnutí byla vydána v jiných správních řízeních. Ohledně podkladů pro kapacitní údaje stavby, které nebyly v dokladové části nalezeny, se žalovaný žádným způsobem nevyjádřil, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Základními údaji o kapacitě stavby jistě nejsou minimální zůstatkové průtoky či průtoky ve vodním toku, ale jde o údaje z přílohy č. 1 vyhl. č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v platném znění (dále jen „vyhl. č. 499/2006 Sb.“). Z rozhodnutí rovněž není patrné, zda jde o stavbu trvalou nebo dočasnou. 4)Žalobce nesouhlasí s vypořádáním odvolací námitky č. 4 týkající se nepřijatelného řešení DÚR v kapitole B.2.3, neboť k němu nejsou relevantní podklady od Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen „ČHMÚ“). Stavební úřad konstatoval, že dokumentace byla zpracována odpovědným projektantem v souladu s vyhláškou č. 499/2006 Sb. a hydrologické údaje ČHMÚ mu nebyly předloženy. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí touto otázkou vůbec nezabýval, pouze uvedl, že z důvodu této námitky postupoval podle § 149 odst. 7 správního řádu a závazné stanovisko vodoprávního úřadu ze dne 19. 10. 2020 č. j. MMOP 122979/2020 nechal přezkoumat příslušným nadřízeným dotčeným orgánem KÚ MSK, který rozhodnutím ze dne 10. 8. 2021 č. j. 86036/2021 napadené závazné stanovisko zrušil pro nadbytečnost. Žalobce toto vypořádání považuje za nedostatečné, neboť v odvolání nebrojil proti závaznému stanovisku, ale proti absenci relevantních podkladů, zejm. hydrologických. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí o umístění stavby (str. 3) neuvádí, o jaké výšky a jaké průtoky vody ve vodním toku se jedná, přitom vychází z podkladů DÚR, ale pokud z těchto podkladů nelze jednoznačně ověřit skutečnosti v DÚR uvedené, je rozhodnutí o umístění stavby i napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 5)Odvolací námitkou 4) a 5) žalobce brojil proti tomu, že závazné stanovisko vodoprávního úřadu nijak nespecifikuje „budoucí migrační zprůchodnění profilu jezu“. Žalobce poukázal na vyjádření