4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

60 A 70/2021- 56 - text  10 60 A 70/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobců: a) L. S., narozený dne X bytem X b) V. Š., narozený dne X bytem X oba zastoupeni advokátkou JUDr. Lenkou Příkazskou sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2021, č. j. KUOK 29288/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Městský úřad Lipník nad Bečvou v působnosti stavebního úřadu rozhodnutím ze dne 23. 11. 2020, č. j. MU/22533/2020/SÚ-UŘO1 (územní rozhodnutí č. 24/2020), na žádost investora Ing. V. S. umístil podle § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) stavbu s názvem „Infrastruktura pro RD V.-T.“ na pozemcích parc. č. X, XA, XB, XC a XD v k. ú. X, obec X(výrok I.), dále v souvislosti s uvedeným stavebním záměrem povolil podle § 8 odst. 6 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny kácení 10 ks ovocných stromů na pozemku parc. č. XB a 70 m2 zapojeného porostu smrků na pozemku parc. č. X (výrok II.) a uložil žadateli podle § 8 odst. 6 a § 9 zákona o ochraně přírody a krajiny provést náhradní výsadbu na pozemcích parc. č. X a XE (výrok III.), a dále stavební úřad ve výroku uvedl 44 podmínek k umístění předmětné stavby. Stavba je ve výroku rozčleněna na 9 stavebních objektů. Jedná se o novou dopravní a technickou infrastrukturu (příjezdová komunikace, vodovod a vodovodní přípojky, kanalizace a kanalizační přípojky, přeložka zatrubněné vodoteče, veřejné osvětlení a telekomunikační vedení) pro šest rodinných domů na stávajícím, dosud nerozděleném pozemku parc. č. XB v k. ú. X. 2. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali odvolání žalobci, kteří jsou vlastníky nemovitostí sousedících s pozemky, na nichž má být záměr umístěn, konkrétně žalobce a) vlastní rodinný dům č. p. XF na pozemku parc. č. st XG a zahrady na pozemcích parc. č. XH a XI a žalobce b) vlastní rodinný dům č. p. XJ na pozemku parc. č. XK a zahradu parc. č. XL. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání obou žalobců zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. B) Žaloba a vyjádření žalovaného 3. Žalobci žalobou požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu. Žalobní body soud shrnuje takto: a) správní orgány se dostatečně nevypořádaly s námitkou nevhodného umístění stožárů veřejného osvětlení a nebrání zřetele na stávající pohodu bydlení žalobců, důvodná obava žalobců z nadměrného osvitu nebyla žádným podkladem hodnověrně vyvrácena, umístění dvou stožárů u pozemku žalobce b) je neproporcionální; b) umístění nového kanalizačního řadu bylo předčasné, a tudíž nezákonné, neboť dosud nebyla vybudována a zkolaudována nová splašková kanalizace; c) nelze souhlasit s žalovaným, že námitky týkající se nové příjezdové komunikace a zachování výškové úrovně stávajících vjezdů na pozemky žalobců, jsou předčasné; d) výrok o náhradní výsadbě je nevykonatelný a de facto nulitní z důvodu absence lhůty pro její provedení. 4. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby, odkázal na napadené rozhodnutí a zopakoval závěry v něm uvedené. C) Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného dle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl ve věci bez jednání. 6. Předně je třeba uvést, že podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. krajský soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Citované ustanovení s. ř. s. vyjadřuje jednu ze základních zásad správního soudnictví, a to zásadu dispoziční. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů nepředstavuje nástroj ke všeobecné kontrole zákonnosti postupu a rozhodování správních orgánů. Nevymezí-li žalobce srozumitelně a jednoznačně konkrétní skutkové či právní důvody tvrzené nezákonnosti nebo procesní vady správního aktu, ale toliko obecně poukazuje na rozpor postupu správních orgánů se zákonem, není povinností soudu za žalobce spekulativně domýšlet další argumenty či vybírat z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nevyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). 7. Žalobci kromě žalobních bodů popsaných výše zmínili v úvodu kapitoly II. žaloby celou řadu vad, jimiž má trpět napadené rozhodnutí (nesprávnost, nepřezkoumatelnost, nezákonnost, nedůvodnost atd.) a řízení, které jeho vydání předcházelo (neúplné zjištění skutkového stavu, porušení rovného přístupu k účastníkům atd.). Tato tvrzení ale nemají skutečně povahu žalobních bodů ve smyslu výše uvedeném, neboť z nich není patrné, z jakých právních a skutkových důvodů napadají rozhodnutí žalovaného ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, vyjádřil, že „[l]íčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých obvyklých nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. […] Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ 8. Krajský soud proto žalobci uváděné typové nezákonnosti a vady za projednatelné žalobní body nepovažuje a věnuje se jen žalobním bodům shrnutým v úvodu, byť i ty trpí značnou obecností. Osvit pouličními lampami 9. Jedním ze stavebních objektů záměru je i objekt označený v rozhodnutí stavebního úřadu jako SO 402 Veřejné osvětlení, které bylo umístěno na pozemky parc. č. XC, XD, X, XA a XB a má se skládat z podzemního kabelového vedení a 5 ks ocelových, žárově zinkovaných stožárů, z nichž na každém bude instalováno výbojkové 70 W svítidlo, přičemž osvětlení má být provozováno v automatickém provozu na základě poklesu intenzity osvětlení. 10. Žalobci se obávají, že světlem z lamp budou nadměrně osvětlovány jejich nemovitosti, zejména zahrady, což povede ke zhoršení pohody jejich bydlení. Obtěžování osvitem se v právu označuje jako imise. Regulací imisí se zabývá zejména občanské právo, konkrétně § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravující tzv. sousedská práva. Jde tedy o námitky převážně soukromoprávní povahy, a nadto námitky budoucích a nikoli stávajících imisí, nicméně stavební zákon ukládá stavebnímu úřadu, aby se i s tímto typem výhrad proti stavebnímu záměru vypořádal. 11. Krajský soud nejprve shrne relevantní skutečnosti vyplývající z obsahu správního spisu. 12. Zahájení územního řízení bylo účastníkům oznámeno sdělením ze dne 8. 4. 2019, v němž stavební úřad označil za účastníky řízení oba žalobce, přičemž žalobci a) bylo oznámení doručeno dne 16. 4. 2019 a žalobci b) dne 15. 4. 2019. 13. Žalobce a) uplatnil v územním řízení námitku ve vztahu k umístění veřejného osvětlení podáním ze dne 23. 4. 2019, v němž (tehdy společně se sousedkou J. M.) uvedli: „Rovněž máme výhradu ohledně osvětlení, nechceme, aby docházelo ke svícení do našich zahrad.“ Stavební úřad námitku v rozhodnutí ze dne 2. 12. 2019 (územní rozhodnutí č. 16/2019) zamítl jako nedůvodnou. Na str. 20 a 21 rozhodnutí popsal, kde přesně budou dle projektové dokumentace svítidla umístěna a jaká pravděpodobná úroveň osvitu na nemovitosti žalobce a) z tohoto umístění pramení. Zdůraznil, že přímo u pozemků a stavby žalobce a) žádné svítidlo nebude. Dvě svítidla se budou sice nacházet u severní strany sousedních pozemků parc. č. XM a st. XN, tj. zahrady a domu paní M., které stojí mezi pozemkem parc. č. X, na němž bude umístěna osvětlovaná příjezdová cesta, a pozemkem žalobce a) parc. č. XH, avšak vzhledem ke vzdálenosti těchto svítidel – 17 a 22 m od pozemků žalobce a) – se jeví nepravděpodobné, že by vůbec mohlo docházet k zásahu světla z nich pocházejícího až na pozemek žalobce a). Dále stavební úřad uvedl, že se má jednat o výbojková svítidla 70 W, která mají sloužit k osvětlení veřejných prostor, tj. nově vybudované veřejné komunikace,