2 As 170/2015 — Nejvyšší správní soud

60 A 76/2021- 89 - text  9 60 A 76/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: Mgr. Bc. M. S. M. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Robertem Němcem, LL.M. sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha proti žalované: Univerzita Palackého v Olomouci sídlem Křížkovského 511/8, 779 00 Olomouc o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, takto: I. Žalovaná je povinna vydat žalobci vysokoškolské diplomy o absolvování studia v bakalářském studijním programu Mediální a komunikační studia ze dne 28. 5. 2003 a v magisterském studijním programu Psychologie ze dne 20. 5. 2008 včetně dodatků těchto diplomů původně vydaných s tehdejšími osobními údaji žalobce, zejména jménem M. M., s novými aktuálními osobními údaji žalobce, tj. zejména jménem M. S. M., a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29 518 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce advokáta JUDr. Roberta Němce, LL.M., sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání 1. V této věci krajský soud řeší právní otázku, zda je veřejná vysoká škola povinna vydat absolventovi nový vysokoškolský diplom včetně jeho dodatku s novými osobními údaji v případě, že absolvent podstoupí změnu pohlaví, v důsledku které se změní jeho osobní údaje. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je dvojnásobným absolventem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde dne 28. 5. 2003 absolvoval bakalářský studijní program Mediální a komunikační studia a dne 20. 5. 2008 magisterský studijní program Psychologie. V době studií byl žalobce ženského pohlaví a jmenoval se M. M. Na toto jméno mu byly žalovanou vydány diplomy a jejich dodatky svědčící o absolvování uvedených studijních programů. Poté však žalobce podstoupil změnu pohlaví na muže a změnil si jméno na M. S. M. Žalovaná mu však odmítá vydat diplomy s aktuálními osobními údaji. Tato skutečnost nutí žalobce, aby při prokazování dosaženého vzdělání vždy odhalil svou původní identitu a vystavoval se případné diskriminaci. Podle žalobce žalovaná při vydávání vysokoškolských diplomů vystupuje jako správní orgán, proto je její povinností šetřit práva osob nabytá v dobré víře a podle možností vyjít dotčeným osobám vstříc. Oprávněný zájem žalobce představuje možnost prokázat se dokladem o nejvyšším dosaženém vzdělání a věnovat se profesi, která odpovídá jeho vzdělání. Žalobce je toho názoru, že právní řád a relevantní judikatura dávají žalované možnost, jak jeho požadavku vyhovět. Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů sice neupravuje postup při vydávání opisů a stejnopisů vysokoškolských diplomů v případě změny jména, příjmení nebo rodného čísla absolventa, to ale neznamená, že by pro vydání diplomu v takovém případě chyběl právní rámec. Podle žalobce existuje ohledně této otázky mezera v právu a žalovaný měl analogicky aplikovat ustanovení § 4 odst. 6 vyhlášky Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy č. 3/2015 Sb., o některých dokladech o vzdělání (dále jen vyhláška č. 3/2015“), které upravuje postup při vydávání opisů a stejnopisů dokladů o ukončení studia na školách při změnách osobních údajů absolventů. Analogie je sice obecně ve veřejném právu problematická, protože veřejné právo stojí na zásadě enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, nicméně izolované setrvání na této zásadě by mohlo vést k diskriminaci a nespravedlnosti. Proto je doktrínou i právní praxí připuštěna analogie ve prospěch adresáta veřejné správy. To je přesně tento případ. Žalobce proto navrhl, aby soud přikázal žalované ve lhůtě 15 vydat žalobci stejnopisy vysokoškolských diplomů a dodatků k nim, které by osvědčovaly, že žalobce absolvoval shora uvedené studijní programy a současně by obsahovaly aktuální osobní údaje žalobce, zejména jméno M. S. M. 3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu zamítnout a poukázala na to, že nemůže být nečinná, protože vždy na žádost žalobce reagovala, pouze nevyhověla jeho návrhu. Zdůraznila, že základní zásady činnosti správních orgánů mají své limity. Žalovaná totiž na základě čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod smí činit jen to, co jí zákon dovolí. V této věci nejde o vydání opisu či stejnopisu, tyto totiž musí být stejné jako originál. Žalobce žádá o vydání nového diplomu. To ale nemá oporu v zákoně o vysokých školách. Také zákonodárce si je tohoto problému vědom a připravuje novelu zákona, která teprve takový postup umožní. Podle žalované není možné analogicky aplikovat vyhlášku č. 3/2015. 4. Žalobce v replice odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS) ze které vyplývá, že vysokoškolský diplom osvědčuje pouze faktický stav, nezakládá absolventovi žádná práva ani povinnosti, má toliko povahu osvědčení ve smyslu § 154 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), které osvědčuje dosažení určitého stupně vzdělání, nikoliv identitu osoby. V této věci se změnila identita osoby, nikoliv fakt, že žalobce daného stupně vzdělání dosáhl. Podle žalobce je na věc subsidiárně aplikovatelný správní řád, což dovodil NSS v rozsudku ze dne 9. 6. 2016, č. j. 2 As 170/2015-58. Na věc tedy lze aplikovat § 155 odst. 2 správního řádu, který stanoví, že pokud je správní orgán požádán o vydání osvědčení a jsouli splněny stanovené předpoklady, správní orgán úkon bez dalšího provede. Žalobce řádně doložil podklady osvědčující změnu jména v souvislosti se změnou pohlaví a žalovaná tak měla veškeré potřebné podklady. Žalobce rovněž poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 10 A 77/2022-39, ve kterém soud nařídil jiné univerzitě vydat vysokoškolský diplom s aktuálně platným příjmením absolventa, který si jej změnil z důvodu hanlivosti. Žalobce též nabyl legitimní očekávání, že jeho žádosti bude vyhověno, protože jiné vysoké školy v podobných případech nové diplomy vydávají. 5. Žalovaná v dalším vyjádření poukázala na to, že v případě jiných dokladů vydávaných správními orgány, které mají formu osvědčení, zákon upravuje proceduru, jak má být při vydávání nových dokladů postupováno. Lze si proto jen stěží představit, že by u vysokoškolských diplomů měla být celá věc vyřešena jen výkladem. Analogickou aplikaci § 4 odst. 6 vyhlášky č. 3/2015 odmítl i Městský soud v Praze v žalobcem zmíněném rozsudku. Ten podle žalované navíc zcela popírá zásadu, dle které může veřejná moc činit jen to, co jí zákon umožňuje. Nicméně tento rozsudek se týkal zcela odlišné věci a nelze jej vůbec aplikovat na žalobcův případ. Žalovaná rovněž netuší, jaké podklady by musely být pro vydání nového diplomu žadatelem doloženy. To nestanoví právní úprava ani správní praxe. Ta by se musela teprve vytvořit. I kdyby mělo být analogicky postupováno podle vyhlášky č. 3/2015, pak by měl být žalované předložen prvopis diplomu a předloženy doklady týkající se změny jména, příjmení a rodného čísla. Žalobce předložil žalované jen úředně ověřenou kopii stanoviska odborné komise č. j. MZDR 14239/2020 na jméno Mgr. A. M., prostou kopii rodného listu na jméno M. S. M. a prostou kopii občanského průkazu na totéž jméno. Žalovaná tak ani nemá postaveno na jisto, že žalobce je skutečně stejná osoba jako M. M. 6. Krajský soud předně žalobu odmítl usnesením ze dne 14. 12. 2021, č. j. 60 A 76/2021-24 z důvodu jejího opožděného podání. Předmětné usnesení však zrušil NSS rozsudkem ze dne 28. 11. 2022, č. j. 10 As 44/2022-49, v němž dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po uplynutí zákonné lhůty. Tímto právním názorem je zdejší soud vázán podle § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), proto se otázkou včasnosti již nezabýval a jelikož má za to, že jsou splněny také ostatní podmínky řízení, posoudil věc meritorně. 7. U ústního jednání žalobce uvedl, že se domnívá, že k jeho žádosti byly přiloženy také kopie jeho vysokoškolských diplomů vydaných na jméno M. M. Žalobce se v průběhu času žalované několikrát dotazoval na to, jaké doklady by měl doložit, avšak žalovaná mu nebyla schopna na tuto otázku odpovědět. B. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho rozhodnutí podle § 81 odst. 1 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Žalovaná soudu sdělila, že ve věci formálně nebyl veden správní spis, avšak listiny připojené k žalobě představují vše, co v dané věci bylo učiněno. Vedle toho ještě žalobce žalované dle jejího sdělení předložil ověřenou kopii stanoviska odborné komise č. j. MZDR 14239/2020 na jméno Mgr. A. M., prostou kopii rodného listu na jméno M. S. M. a prostou kopii občanského průkazu na totéž jméno. Jakkoliv nebyl ve věci formálně v