4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

72 A 1/2022- 54 - text  11 72 A 1/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: M. H. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2021, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“) ze dne 17. 8. 2021, č. j. X. Magistrát tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „krizový zákon“), a z přestupku podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o některých přestupcích“ nebo „ZNP“). 2. Žalobce se měl dopustit prvního přestupku tím, že dne 26. 1. 2021 okolo 13.15 h na adrese O. 31, H., byl přítomen jako host v restauraci U E. společně s dalšími osobami, tj. úmyslně nesplnil povinnost podle § 31 odst. 3 písm. c) krizového zákona tím, že úmyslně nestrpěl omezení vyplývající z krizových opatření stanovených v době krizového stavu. Žalobce se druhého přestupku dopustil tím, že ve stejný čas na stejném místě neuposlechl zákonnou výzvu zasahující hlídky Policie České republiky (dále jen „policie“) k opuštění restaurace, tedy úmyslně neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Magistrát žalobci za uvedené přestupky uložil pokutu ve výši 3 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobce v žalobě namítal věcnou nepříslušnost magistrátu a žalovaného a podjatost oprávněných úředních osob Mgr. H. K. a Mgr. Š. T. Zákaz přítomnosti v restauraci na žalobce nedopadal z důvodů uvedených v odvolání, například v bodě číslo 5, 6, 9 a 12. Žalobce v žalobě opakovaně odkazoval na svá tvrzení v odvolání, aniž by je zopakoval, citoval či upřesnil. Magistrát rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 2021, č. j. X, že veřejné prostory v provozovně stravovacích služeb U E. byly otevřeny v souladu se zákonem, a proto se zde žalobce mohl pohybovat. Stejně tak se mohl pohybovat ve veřejných prostorech dalších provozoven, například obchodů s potravinami. Žalobce nemohl přestupek spáchat, pokud stravovací zařízení U E. bylo otevřeno v souladu se zákonem. Žalobce postupoval podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod a použil celý § 31 odst. 4 krizového zákona. Magistrát nerozhodl o všech tvrzeních žalobce. Není chyba žalobce, že spis neobsahoval tvrzení ani listiny poskytnuté provozovatelem restaurace U E., ke kterým by se měl magistrát vyjádřit, jak uvedl žalovaný v rozhodnutí. Policie tato tvrzení a listiny obdržela. Žalobce namítal, že jednání mělo proběhnout v jeho přítomnosti. Důvodem k pokračování ústního jednání je skutečnost, že žalobce podal proti příkazu odpor. Žalobce nesouhlasil s tím, že policie byla oprávněna řešit přestupky podle § 34 odst. 1 písm. a) krizového zákona. Na projednávanou věc dopadá § 2 ZNP. Oprávněná úřední osoba Mgr. Š. T. lže a Mgr. H. K. její činnost kryje a neplní povinnost oznámit protiprávní jednání. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předeslal, že skutkový stav byl zjištěn v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí o odvolání (dále jen „správní řád“). Správní řízení proběhlo v souladu s právními předpisy. Žalovaný svou příslušnost opřel o ustanovení uvedená v návětí výrokové části žalovaného rozhodnutí. Podle § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krajích“), krajský úřad přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obce v řízení podle zvláštních zákonů, pokud není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zákon nestanoví jinak. Podle § 89 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, odvolacím správním orgánem je nejblíže nadřízený správní orgán. Podle § 178 odst. 2 věta druhá správního řádu nadřízeným správním orgánem orgánu obce se rozumí krajský úřad. 5. Žalobce ve správním řízení nenamítal podjatost Mgr. H. K. Sama Mgr. H. K. se nedozvěděla o okolnostech nasvědčujících tomu, že je vyloučena tak, jak to má na mysli § 14 odst. 4 správního řádu. Žalovaný se s námitkou nedostatku věcné příslušnosti magistrátu k projednání předmětných přestupků žalobce dostatečně vypořádal v rozhodnutí na straně šesté. Řízení provedl a o přestupku rozhodl věcně, místně i funkčně příslušný správní orgán, a to Magistrát města Olomouce, odbor správních činností, oddělení přestupkové. 6. V řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí magistrátu žalovaný vycházel z obsahu spisu. V něm nebyly žalobcem uváděné listiny obsaženy. Žalobce neunesl břemeno tvrzení. Pokud žalobce chtěl, aby byla v řízení o jeho přestupcích zohledněna tvrzení provozovatele restaurace, případně provedeno dokazování blíže neurčenými listinami provozovatele, měl s těmito „tvrzeními“ provozovatele správní orgány projednávající jeho přestupky seznámit a dotčené dokumenty do spisu doložit. Žalobce tak neučinil ani v řízení o odvolání. Magistrát ani žalovaný neměly potřebu doplňovat ve věci další podklady, protože skutkový stav byl bez důvodných pochybností zjištěn z podkladů shromážděných v řízení v prvním stupni. 7. Pro konání ústního jednání bez přítomnosti žalobce byly splněny zákonem vyžadované podmínky. Správní orgán a obviněný nejsou stranami řízení o přestupku. Byť zákaz přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb nerespektovalo mnoho občanů, byla odpovědnost těchto občanů posuzována v řízeních o přestupku individuálně. Po podání odporu pokračoval magistrát v řízení, ve kterém následně provedl v souladu se zákonem ústní jednání bez přítomnosti žalobce. 8. Žalovaný setrval na svém závěru „o bezvýznamnosti zpřístupnění vnitřních prostor restaurace U E. poskytování stravovacích služeb v těchto prostorách“ pro posouzení odpovědnosti žalobce za citované přestupky. 9. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vyjadřoval k odvolací námitce, ve které žalobce „z procesní opatrnosti tvrdí, že uplatňuje ustanovení § 2 ZNP, protože usnesení vlády České republiky č. 57 ze dne 22. 1. 2021 bylo zrušeno ukončením nouzového stavu“. Byť lze z obsahu námitky dovodit, že měl žalobce na mysli § 2 ZOP o časové působnosti, jeho námitka takto nezněla. V řízení nevznikla potřeba porovnávat příznivost právních úprav na věc dopadajících. Odpovědnost žalobce za přestupek byla v řízení o přestupku posuzována podle ZOP a podle krizového zákona, přičemž od spáchání přestupků žalobce nedošlo k relevantní změně žádného z nich. Zánik krizového opatření neměl na posouzení odpovědnosti žalobce za projednávané přestupky vliv, respektive zánikem dotčeného krizového opatření se nestala na věc dopadající právní úprava pro žalobce příznivější, neboť přísnější regulace představovaná dotčeným krizovým opatřením byla cíleně nastolena na období, jehož konkrétní vymezení záviselo na vývoji epidemiologické situace ve státě. Tento právní názor vyslovil i Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku č. j. 3 As 140/2018-64, bod 30. 10. Žalovaný se neztotožnil s žalobcovým hodnocením postupu Mgr. Š. T. jako protiprávního jednání a ani žalovanému ani Mgr. H. K. osobně nevznikla z tohoto odvolacího vyjádření žalobce žádná povinnost. Žalovaný se s odvolacími námitkami žalobce vypořádal v napadeném rozhodnutí a na své argumentaci trvá. 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 12. Soud zjistil ze správního spisu ve vztahu k žalobním námitkám z úředního záznamu policie ze dne 28. 1. 2021, že téhož dne 13.42 h bylo na tísňovou linku 158 oznámeno anonymním oznamovatelem, že v restauraci U E. na adrese O. 31 v obci H. má být údajně otevřeno. Oznamovatel to nějakou chvíli sledoval a lidé chodili dovnitř i ven. Hlídka policie po příjezdu na místo zjistila, že restaurace je v běžném provozu, před restaurací je reklamní tabule s nabídkou jídel, vstupní dveře do restaurace jsou otevřeny a v restauraci se nachází několik osob. Policie o průběhu zjištění přestupku pořídila videozáznam. 13. Magistrát v rozhodnutí ze dne 17. 8. 2021 v úvodu výroku odkázal na příslušnost podle § 60 odst. 1 a 2 a § 62 odst. 1 ZOP a podle veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi statutárním městem Olomouc a obcí Hlubočky. Magistrát ve věci nařídil ústní jednání na den 23. 6. 2021. Žalobce se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil. Magistrát jednání konal v souladu s