8 Azs 111/2017 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 37/2023- 22 - text  12 18 Ad 37/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: J. K. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2023, o starobní důchod takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalované o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované děti (dále pro zjednodušení též jen „výchovné“) podle § 34a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů („zákon o důchodovém pojištění“). 2. Žalovaná v prvním stupni žádost žalobce o výchovné rozhodnutím ze dne 17. 7. 2023 zamítla pro nesplnění podmínek předpokládaných čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů („zákon č. 323/2021 Sb.“). 3. Námitky žalobce proti rozhodnutí ze dne 17. 7. 2023 žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla. II. Relevantní skutková zjištění 4. Dne 8. 10. 1999 požádal žalobce o starobní důchod. Z žádosti mj. vyplývá, že nepožádal o uznání péče o děti (viz kolonka 7 formuláře). Starobní důchod byl žalobci přiznán k datu 9. 12. 1999. Dne 18. 1. 2016 požádal o pozůstalostní důchod po zemřelé manželce J.K Manželka žalobce zemřela dne X; vdovecký důchod byl žalobci přiznán k datu X. 5. Součásti spisu jsou i osobní a evidenční list důchodového pojištění žalobce. Plyne z nich, že žalobce byl v období od února 1962 do prosince 1976 a od ledna 1977 do června 1986 zaměstnán, za každý jednotlivý rok vykázal plný počet odpracovaných dnů, tedy nevykázal žádnou náhradní dobu zaměstnání (pojištění). Dále jsou u žalobce evidovány vyloučené dny takto: 10 vyloučených dnů v roce 1986, 7 v roce 1987, 30 v roce 1988, 26 v roce 1991, 38 v roce 1993, 56 v roce 1994, 118 v roce 1995, 55 v roce 1996 a 142 v roce 1997. V evidenčních listech jsou pak v letech 1977–1985 evidovány dny pracovní neschopnosti. Celková doba pojištění žalobce do 9. 12. 1999 činila 44 roků a 2 dny. Z osobního listu jsou patrné výše vyměřovacích základů žalobce. 6. V osobním a evidenčním listu důchodového pojištění zemřelé J. K. je zaznamenáno čerpání mateřské (či jiné) dovolené takto: placená mateřská dovolená od 2. 10. 1972 do 1. 4. 1973, řádná dovolená od 2. 4. 1973 do 16. 4. 1973, neplacená dovolená od 17. 4. 1973 do 31. 7. 1973; další placená mateřská dovolená od 1. 2. 1978 do 1. 8. 1978, neplacená mateřská dovolená od 23. 8. 1978 do 28. 2. 1979. Celková doba pojištění J. K. do 23. 11. 2007 činila 44 roků a 95 dnů; doba pojištění bez náhradních dob činila 40 roků a 27 dnů. V roce 1986 jsou evidovány 3 vyloučené dny, v roce 1988 je evidováno 43 vyloučených dnů, v roce 1989 jsou evidovány 3 vyloučené dny, v roce 1991 jsou evidovány 3 vyloučené dny, v roce 1994 je evidováno 78 vyloučených dnů a v roce 1995 je evidováno 37 vyloučených dnů. Taktéž jsou patrné výše vyměřovacích základů. V evidenčních listech jsou v letech 1972–1988 evidovány dny pracovní neschopnosti a náhradní doby pojištění korespondující s osobním listem důchodového pojištění. 7. Dne 1. 12. 2022 požádal žalobce u Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě o zvýšení starobního důchodu za vychované děti, J. K., narozeného dne X (nabytí zletilosti v roce X), a E.B., rozenou K., narozenou dne X (nabytí zletilosti v roce X). 8. Součástí žádosti o výchovné je i čestné prohlášení žadatele o výchově dítěte (kolonka D). Žalobce takto prohlásil, že osobně a v největším rozsahu pečoval od narození do zletilosti o obě své děti a že v uvedené době o děti pečoval v menším rozsahu též druhý rodič. 9. S ohledem na prohlášení žalobce o tom, že o děti E. a J. pečoval osobně od jejich narození do zletilosti, správní orgán prvního stupně žalobce vyzval dne 21. 2. 2023 za účelem posouzení rozhodujícího podílu na výchově a zjištění skutkového stavu, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, ke sdělení: 1) v čem spočíval větší rozsah jeho osobní péče o děti oproti matce; 2) zda, jakým způsobem a v kterém období ovlivnila péče o děti negativně jeho pracovní kariéru (uvedením doby zaměstnání s kratším pracovním úvazkem, čerpáním ošetřovného o nemocné děti a apod.); 3) kdo o děti osobně a celodenně pečoval do děti do 4 let jejich věku. 10. Na výzvu reagoval žalobce sdělením ze dne 20. 3. 2023. Uvedl, že se o děti starali s jeho zesnulou manželkou společně. Manželka ovšem měla náročnou profesi (lékařka ve fakultní nemocnici), proto zajišťoval větší péči on, což mělo dle žalobce za následek také menší výdělky i důchod oproti manželce. Dále popsal, jak konkrétně pečoval o děti. V případě nemoci o děti převážně pečoval on, což ovlivnilo jeho pracovní kariéru, zejména kariérní postup. Pokud jde o péči v raném věku dětí (do 4 let), uvedl, že tehdy právní řád neumožňoval mužům být na rodičovské dovolené, proto s dětmi byla první 3 měsíce (u syna) a prvních 6 měsíců (u dcery) manželka. Poté byly děti převážně v předškolních zařízeních, příp. o ně pečoval žalobce nebo paní na hlídání. Ke svým tvrzením navrhl důkaz svědeckým výslechem dcery. 11. Žalovaná rozhodla v prvním stupni dne 17. 7. 2023. Žádost žalobce zamítla s tím, že nezajišťoval východu dětí v největším rozsahu. Poukázala na to, že matka dětí ve svém profesním životě vykázala období, kdy z důvodu čerpání mateřské výdělečnou činnost nevykonávala vůbec. 12. Námitky žalobce žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí ze dne 17. 7. 2023 potvrdila. Z nárokových podkladů je zřejmé, že matka osobně celodenně pečovala o děti od narození po dobu mateřské, resp. rodičovské dovolené, tj. v období, kdy jeden z rodičů musí o děti celodenně pečovat. Z podkladů navíc nevyplývá, že v období od narození dětí do jejich zletilosti nedošlo k poklesu vyměřovacích základů žalobce. Rovněž je splněna podmínka výchovy dítěte po dobu deseti let. Je nepochybné, že se účastník řízení podstatně podílel na výchově dětí, ale podmínka péče v největším rozsahu splněna nebyla. III. Žaloba 13. Žalobce má za to, že splnil všechny zákonem stanovené podmínky pro přiznání procentního navýšení starobního důchodu z důvodu výchovy dětí. 14. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, nesrozumitelné a nedostatečně odůvodněné. Má za to, že žalované předložil dostatečné argumenty a navrhl rovněž důkazy k jejich prokázání, avšak žalovaná se jimi vůbec nezabývala. 15. Výklad příslušných ustanovení zákona č. 323/2021 Sb. považuje za diskriminační. Pokud by podmínku péče v největším rozsahu naplnila matka, která byla s dítětem na mateřské dovolené, nemohli by muži z úplných rodin dosáhnout na tuto dávku, neboť tehdejší právní řád neumožňoval, aby na mateřskou dovolenou odešel otec. 16. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalované 17. Žalovaná osvětluje smysl tzv. výchovného. Uvádí, že z hlediska účelu výchovného je třeba považovat za osobu, která výchovu zajišťovala ve větším rozsahu, tu z pečujících osob, v jejíž kariéře se ve větším měřítku projevovaly složky výchovy, které mohly negativně ovlivnit délku doby zaměstnání a výdělky pečující osoby. Zdůrazňuje, že právě předškolní věk dítěte a první roky povinné školní docházky jsou obdobími, kdy má výchova dítěte nejvýznamnější dopad na pracovní kariéru rodiče. 18. Žalovaná vyzdvihuje, že o uznání výchovy pro muže lze uvažovat zejména v případech, kdy péče matky skončila z jakýchkoliv důvodů ve velmi nízkém věku dítěte nebo kdy dítě bylo ve velmi nízkém věku svěřeno do výchovy otce. 19. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V. Posouzení věci krajským soudem 20. Krajský soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů. 21. O žalobě rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky uvedené v § 51 odst. 1 s. ř. s. 22. Žaloba není důvodná. 23. Institut výchovného přinesla změna zákona o důchodovém pojištění č. 323/2021 Sb. Nabyla účinnosti od 1. 1. 2023. Vychází z poslaneckého pozměňovacího návrhu (č. 8828, J. Hamáček, sněmovní tisk č. 1230/1, PSP, 8. volební období, 2017-2021, dostupné na www.psp.cz) a zrcadlí se v § 34a zákona o důchodovém pojištění. 24. V případě důchodů přiznaných před 1. 1. 2023 (jako je tomu v nynější věci) se ve vztahu k výchovnému použijí pravidla čl. II (přechodná ustanovení) zákona č. 323/2021 Sb. 25. Podle čl. II bod 1 zákona č. 323/2021 Sb. se starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, a to při