2 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

22 A 27/2022- 95 - text  11 22 A 27/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: PÍSEK OSTRAVA s.r.o. sídlem Slavíkova 1744/22, 708 00 Ostrava zastoupený advokátem Mgr. Ladislavem Popkem sídlem Sokolská třída 966/22, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 za účasti: 1)P. M. 2)H. Š. 3)Statutární město Ostrava sídlem Prokešovo náměstí 8, 729 30 Ostrava 4)CEE INVEST ENERGY a. s. sídlem 28. října 1727/108, 702 00 Ostrava zastoupený advokátem JUDr. Matějem Zachvejou sídlem 28. října 1727/105, 702 00 Ostrava 5)P. U. 6)Mgr. V.T. 7)Mgr. J. D. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2022 č. j. SBS 02328/2022/ČBÚ-21, ve věci povolení hornické činnosti takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2022 č. j. SBS 02328/2022/ČBÚ-21, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu (dále také jen „OBÚ“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 11. 2021 č. j. SBS 20655/2020/OBÚ-05/69, jímž bylo zastaveno řízení ve věci povolení hornické činnosti – změny plánu otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska v dobývacím prostoru Polanka nad Odrou (ev.č. 6/0184) (dále také „změna hornické činnosti“ nebo „změna POPD“). 2. Žalobce předně uvedl, že se ve správním řízení domáhal změny hornické činnosti ve smyslu § 10 odst. 9 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě hornické činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hornické činnosti“) a § 8 odst. 4 prováděcího předpisu – vyhlášky č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), a to konkrétně v dobývacím prostoru výhradního ložiska písku a štěrkopísku v Polance nad Odrou, přičemž pro celý tento dobývací prostor byl již dříve schválen plán otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska, a to konkrétně rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Ostravě ze dne 13. 7. 1970 č. j. 4213/1970. Z dobývacího prostoru byla po celou dobu také vybírána úhrada. 3. Dle žalobce orgány státní báňské správy v řízení o změně hornické činnosti, která byla již dříve schválena, neoprávněně znovu otevřely a přezkoumávaly otázku vyřešení střetů zájmů s vlastníky pozemků v dobývacím prostoru dle § 33 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“) a vyžadovaly jejich opětovné doložení. Podle žalobce tím báňské úřady překročily svou pravomoc, neboť hornická činnost byla povolena v celém dobývacím prostoru již v roce 1970. V řízení o změně hornické činnosti by dle žalobce měl správní orgán postupovat v mezích ustanovení § 10 odst. 9 zákona o hornické činnosti a § 8 odst. 4 vyhlášky, tj. zkoumat toliko objekty a zájmy fyzických a právnických osob chráněné podle zvláštních předpisů, nikoliv soukromoprávní zájmy těchto osob chráněné obecnými právními předpisy. Dle žalobce nedošlo ani k tzv. změně okruhu osob dotčených hornickou činností, když se jedná o vlastníky týchž pozemků, na nichž je hornická činnost povolena, přičemž případné právní nástupce původních vlastníků či nabyvatele pozemků původních vlastníků nelze považovat za osoby rozšiřující okruh dotčených osob, jelikož tyto nabyly předmětné pozemky již s omezeními vyplývajícími z povolené hornické činnosti, která jsou pro nové vlastníky závazná ( (§18a zákona o hornické činnosti a horního zákona). Žalobce dále namítl, že žalovaný je vázán závazným stanoviskem Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě ze dne 15. 5. 1970, který schválil dohody o vyřešení střetů zájmů ze dne 4. 12. 1969, a není oprávněn je přezkoumávat a hodnotit jeho platnost, neboť dle § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) je závazné stanovisko závazné i pro správní orgán, který ve věci samé rozhoduje. 4. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Předně uvedl, že předmětem žalobou napadeného řízení nebylo nové povolení hornické činnosti v dobývacím prostoru Polanka nad Odrou, ale jeho změna. Zákon o hornické činnosti neobsahuje ucelenou úpravu řízení o změně hornické činnosti, neboť § 10 odst. 9 téhož zákona stanovuje pouze, že „účastníkem řízení [je] pouze žadatel, pokud nejsou ohrožena práva a plnění povinností jiných osob a nezmění se okruh osob dotčených nebo ohrožených hornickou činností“, a že ke změně plánu otvírky „vydávají dotčené orgány závazné stanovisko“, proto je nutno procesní postup při povolování změny hornické činnosti posuzovat na základě analogie. Vzhledem k úzce souvisejícímu předmětu řízení a jeho věcnému obsahu je nezbytné na řízení o povolení změny hornické činnosti přiměřeně aplikovat právní úpravu řízení o povolení hornické činnosti (§ 17- § 18a zákona o hornické činnosti). 5. V obecné rovině žalovaný souhlasí s tvrzením žalobce, že opětovné povolování hornické činnosti a opakované řešení střetů zájmů by bylo v rozporu s obecnými právními zásadami. Žalovaný se však neztotožňuje s názorem, že taková situace v řízení nastala. Ohledně vyřešení střetů zájmů nelze totiž bez dalšího spoléhat na pouhou skutečnost, že hornická činnost byla na základě doložení vyřešení střetů zájmů řádně povolena. OBÚ může při povolení hornické činnosti zkoumat pouze to, zda organizace doložila vyřešení střetů zájmů ke dni vydání rozhodnutí o povolení hornické činnosti. Vydané rozhodnutí o povolení nemůže samo o sobě zaručit, že v průběhu času nenastane právní skutečnost, v jejímž důsledku pozbude z něj oprávněná organizace soukromoprávní titul k užívání pozemků třetích osob k hornické činnosti. Dle žalovaného je odpovědností organizace, aby vyřešené střety zájmů, resp. právní vztahy, kterými jsou vyřešeny, udržovala v účinnosti po celou dobu, na kterou je hornická činnost povolena. V případě, že v průběhu řízení o změně hornické činnosti vyvstane pochybnost, zda jsou střety zájmů k danému dni účinně vyřešeny, je na místě, aby OBÚ tuto skutečnost v řízení ověřil a případně si vyžádal doklad o jejich skutečném vyřešení. 6. V předmětném řízení žalobce původně ohlásil změnu hornické činnosti dle § 8 odst. 4 vyhlášky, mj. s odkazem na jemu známou judikaturu soudů (srov. rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2014 č. j. 58 C 5/20212-228, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2017 č. j. 56 Co 292/2014.452, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019 č. j. 22 Cdo 1544/2018-492 a usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019 sp. zn. III ÚS 2842/18), kterou bylo žalobci uloženo zdržet se zásahů do vlastnického práva jednoho z vlastníků pozemků v dobývacím prostoru, společnosti CEE INVEST ENERGY, a.s. Správní orgán tak vyhodnotil, že nemohla být splněna podmínka, že „nebudou dotčeny objekty a zájmy právnických a fyzických osob chráněné podle zvláštních právních předpisů nad rozsah uvedený v rozhodnutí o povolení hornické činnosti“ (srov. § 8 vyhlášky), a proto k ohlášení změny vydal nesouhlasné stanovisko a zahájil správní řízení za účelem ověření, zda jsou střety zájmů vyřešeny, popř. zda lze řešení střetů zájmů, které bylo doloženo k povolení hornické činnosti, považovat nadále za účinné. 7. K dohodě o náhradě škod ze dne 4. 12. 1969 žalovaný uvedl, že se smluvní strany rámcově dohodly na výši a způsobu náhrady škody způsobené záborem zemědělské půdy a rovněž na obecném postupu při zabírání pozemků pro těžbu v dobývacím prostoru. Nicméně dohoda neobsahuje vymezení pozemků, kterých se týká, ani časově nespecifikuje, kdy má k záboru pozemků dojít. Následné rozhodnutí o vynětí pozemků byl vydáno Okresním národním výborem v Novém Jičíně dne 14. 4. 1970 č. j. VHZL/864/70/Ka212. V jeho výroku je uvedeno, že se odnímá zemědělská půda v k. ú. Polanka nad Odrou pro I. etapu těžby, konkrétně na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD,XE, XF, XG, XH, XI, XJ, a XK. Výčet těchto pozemků byl schválen uzavřenou Dílčí dohodou ze dne 31. 3. 1970, ve které se uvádí, že „Parcely, jejichž majitelé nejsou členy JZD nebo je nemá družstvo v užívání budou projednány s majiteli individuálně,“ a následuje výčet parcel, kterých se toto týká, včetně uvedení jejich vlastníků. V průběhu žádných dalších řízení nebyl předložen doklad, že by bylo jednáno s vlastníky pozemků, kteří nebyli členy JZD, nebo jejichž pozemky JZD nemělo v nájmu, a že s nimi byly uzavřeny dohody. Stejně tak dle žalovaného nebyl předložen doklad (následná dílčí dohoda), že by JZD a předchůdce žalobce (společnost Vítkovické železárny Klementa Gottwalda