10 As 320/2020 — Nejvyšší správní soud

22 A 48/2022- 55 - text  9 22 A 48/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky PRIGO, s.r.o. sídlem Mojmírovců 1002/42, 709 00 Ostrava zastoupená advokátem Mgr. Ing. Martinem Števkem sídlem 28. října 1727/108, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2022 č. j. MSMT-2577/2022-5, ve věci zápisu změny v údajích vedených v rejstříku škol a školských zařízení takto: I. Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 28. 4. 2022 č. j. MSMT- 2577/2022-5 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. Martina Števka, sídlem 28. října 1727/108, 702 00 Ostrava-Mariánské Hory. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2022 č. j. MSMT-2577/2022-5, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále také „prvostupňový správní orgán“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 12. 2021 č. j. MSK 120683/2021, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně ve věci zápisu změny v údajích vedených v rejstříku škol a školských zařízení podle § 144 odst. 1 písm. f) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“) u vyšší odborné školy. 2. Žalobkyně v žalobě formulovala následující žalobní body: 1) Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou vadná a nepřezkoumatelná. Ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí správní orgán nesprávně uvedl, že o žádosti rozhodoval podle § 143 odst. 1 školského zákona, ačkoli příslušným orgánem, který vede o žalobkyni údaje v rejstříku škol, je žalovaný (§ 143 odst. 2 školského zákona). Dále žalobkyně namítla, že ve výrokové části správní orgán I. stupně neuvedl, že rozhodoval o části žádosti postupem dle § 149 odst. 1 školského zákona, ačkoliv byl oprávněn rozhodnout pouze o té části žádosti, která se týkala zápisu změny údajů uvedených v § 144 odst. 1 písm. f) školského zákona, tedy ve výrokové části nesprávně uvedl, že rozhodoval o celé žádosti, čímž uvedl žalobkyni v omyl a současně zatížil řízení závažnou procesní vadou. Teprve z odůvodnění rozhodnutí se žalobkyně dozvěděla, že její žádost byla v části týkající se zápisu nových oborů vzdělávání do rejstříku škol a školských zařízení a v části týkající se navýšení celkové kapacity školy postoupena k vyřízení žalovanému. Z výrokové části tak nevyplývá, jakého konkrétního zápisu změny se výrok prvostupňového rozhodnutí týkal. Uvedený nedostatek je dle žalobkyně v rozporu s § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobkyně dále namítla vady rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2022 č. j. MSMT-31415/2021-9, kterým bylo rozhodnuto o žádosti tak, že se zapisuje obor Veterinární sestra jako dobíhající a dále se zapisuje nový obor Veterinářství, dále vady rozhodnutí Krajského úřadu Mosavskoslezského kraje (dále jen „KÚ MSK“) ze dne 6. 4. 2022 č. j. MSK 37305/2022, kterým bylo rozhodnuto o stanovení počtu studentů v oboru Veterinářství a také vady rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2022 č. j. MSMT-31415/2021-15, kterým zamítl žádost ve věci změny údajů. 2) V další části žaloby žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí také z toho důvodu, že z jeho odůvodnění na str. 6, kde správní orgán I. stupně odkázal na § 147 odst. 1 písm. q) (bez označení zákona), není jasné, na jaký právní předpis tím odkazuje. Až z výrokové části napadeného rozhodnutí se žalobkyně dozvěděla, že správní orgán I. stupně údajně rozhodoval o žádosti podle § 144 odst. 1 písm. f) školského zákona. 3) Žalobkyně nesouhlasí s tím, že správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích vycházely z Dlouhodobého záměru vzdělání a rozvoje vzdělávací soustavy Moravskoslezského kraje 2020 (dále jen „DZ MSK“), s jehož zněním v části týkající se vyššího odborného vzdělávání žalobkyně rovněž nesouhlasí. Zatímco Dlouhodobý záměr vzdělání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019-2023 (dále jen „DZ ČR“), konkrétně podkapitolu A. Strategie dalšího rozvoje sítě škol a školských zařízení, Hlavní cíle změn v školském rejstříku v letech 2019-2023, část 4. Vyšší odborné vzdělávání, bod 4.1. považuje žalobkyně za smysluplnou a logickou, k DZ MSK, podkapitole 2.2.4 Vyšší odborné vzdělávání, Kritéria rozvoje sítě škol, která zní: „Zápis nového perspektivního vzdělávacího programu oboru vzdělání nebo kapacitní posílení stávajícího oboru vzdělání jen v případě, že bude nahrazovat jiný aktivní obor o stejné kapacitě (zejména obor s vysokou mírou nezaměstnanosti absolventů – míra nezaměstnanosti vyšší než průměrná míra nezaměstnanosti absolventů VOŠ v kraji), má v kraji ojedinělý charakter (zejména obory technického charakteru, které v současné době nejsou v kraji v rámci vyššího odborného vzdělávání zastoupeny), jeho koncepce vznikla na základě prokazatelné a předpokládané dlouhodobé společenské potřeby příslušně vzdělaných absolventů na trhu práce a bude doložena stanovisky k oboru relevantních zástupců sociálních partnerů, včetně aktuálního stanoviska Úřadu práce ČR.“ , žalobkyně uvedla, že formulace textu nedává gramatický smysl, jeví se jako nelogická a je rozporná se zákonem. Správní orgán I. stupně totiž nemůže provádět do školského rejstříku jakékoli zápisy, když ve vztahu k žalobkyni vede školský rejstřík žalovaný dle § 143 odst. 2 školského zákona. Nedává smysl, pokud citovaný text klade jako podmínku, že ke kapacitnímu posílení stávajícího oboru může dojít pouze v případě, že bude nahrazovat jiný aktivní obor o stejné kapacitě. Pokud má dojít ke kapacitnímu posílení stávajícího oboru, pak z logiky věci nemůže mít stejnou kapacitu jako obor, který nahrazuje, protože by tak k žádnému kapacitnímu posílení (navýšení počtu) nedošlo. Žalobkyně v žalobě připustila i jiný možný výklad předmětné části DZ MSK, avšak v takovém případě je dle ní nutno dané kritérium vykládat v souladu se zásadou contra proferentem, in dubio mitius, respektive in dubio pro reo. Žalobkyně tak má za to, že k uvedenému kritériu neměl správní orgán I. stupně přihlížet, neboť je gramaticky nesmyslné, nelogické, a především vylučuje splnitelnost. 4) Žalobkyně dále odkázala na dřívější kladné rozhodnutí správních orgánů obou stupňů v jiné skutkově podobné věci žalobkyně a brojila proti porušení zásady dobré víry, zásady rovnosti a zásady legitimního očekávání. Správní orgán I. stupně nynější skutkově obdobný případ rozhodl (podle DZ ČR i DZ MSK) zcela jinak a v rozporu s dřívějším rozhodnutím, aniž by v mezidobí došlo ke změně těchto dokumentů. Obě žádosti se přitom týkaly navýšení nejvyšší povolené kapacity školy z důvodu navýšení kapacity u totožných oborů, přičemž oběma žádostem bylo vyhověno (viz rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 8. 2. 2021 č. j. MSMT-43030/2020-4 a rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 7. 4. 2021 č. j. KUOK 35274/2021). K tvrzení žalovaného, že správní orgán může při posouzení obdobné žádosti dojít k jinému závěru než v předchozích letech, pokud se změnil skutkový stav v době posuzování žádosti, žalobkyně namítla, že v takovém případě je správní orgán povinen svůj odlišný závěr řádně zdůvodnit, což se nestalo. Žalovaný pouze konstatoval (na str. 5 napadeného rozhodnutí), že v mezidobí došlo k navýšení nabídky možnosti vzdělávání v předmětných oborech v rámci Moravskoslezského kraje, aniž by z tohoto konstatování vyvodil ve vztahu k žádosti jakékoli závěry. Správní orgán I. stupně a následně žalovaný podobné navýšení ve svých předchozích rozhodnutích aprobovali, přičemž předchozím žádostem žalobkyně (a její spřízněné osoby) týkajícím se požadovaného navýšení kapacity daných oborů zcela vyhověli, aniž by vyžadovali reciproční snížení jiného aktivního programu. Předmětné žádosti byly posouzeny podle totožných DZ ČR i DZ MSK a byly s nimi shledány v souladu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nespecifikoval, v čem měla spočívat zásadní změna skutkového stavu oproti vydání předchozích kladných rozhodnutí, vyjma toho, že v mezidobí došlo k postupnému navýšení kapacity daného studijního programu. Skutečnost, že za předchozí rok došlo k navýšení kapacity studijního programu, však není sama o sobě v DZ ČR ani v DZ MSK specifikována jako kritérium, které by vylučovalo podání žádosti, či neumožňovalo vyhovění žádosti o další navýšení kapacity daného studijního oboru. Argumentace správních orgánů obou stupňů tak nemůže obstát. Žalo