9 Afs 303/2017 — Nejvyšší správní soud

22 Af 9/2023- 42 - text  8 22 Af 9/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: UNIMEX-INVEST s.r.o. sídlem Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava-Poruba proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2023 č. j. 9346/23/5100-41456-711929, ve věci zastavení řízení takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2023 č. j. 9346/23/5100-41456-711929, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 14. 10. 2022 č. j. 3995636/22/3202-80543-806172, jímž bylo zastaveno řízení o návrhu na zastavení daňové exekuce přikázáním pohledávky z účtu podle ust. § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen „daňový řád“). 2. V podané žalobě vymezil žalobce tyto žalobní body: 1) Napadené rozhodnutí je nesprávné a nezákonné, neboť je založeno na nesprávných právních závěrech, žalovaný nedostatečně přihlédl ke skutkovým tvrzením žalobce a vyvodil z nich neúplné a nesprávné skutkové a právní závěry, resp. se nezabýval odvolacími námitkami žalobce v celém rozsahu. Žalobce připouští, že daňová exekuce byla zastavena na základě skutečností, které ve svém rozhodnutí uvedl žalovaný a není tedy proti žalobci vedena, avšak původní podání žalobce obsahuje řadu skutkových a právních závěrů, kterými se žalovaný, ani správní orgán I. stupně nezabývali nebo zabývali velice okrajově a nevyvodili žádné skutkové a právní závěry. Z obsahu podání žalobce vyplývají skutečnosti, které svědčí o tom, že daňová exekuce byla vedena od počátku nezákonně na základě rozhodnutí, která neměla být nikdy vydána a došlo-li k jejich vydání, pak jde o rozhodnutí nicotná. Cílem žalobcových podání je dosáhnout v rámci zahájeného řízení takového rozhodnutí, z něhož vyplyne závěr o nicotnosti podkladových rozhodnutí pro daňovou exekuci a závěr o nezákonnosti, a tedy i nedůvodnosti vedené daňové exekuce. Závěr žalovaného, že je-li daňová exekuce zastavena, nelze se domáhat v rámci řízení jiného či dalšího rozhodnutí, je nesprávný. 2) Přestože nicotnost rozhodnutí byla odvolacím řízení označena jako námitka, kterou se má správní orgán I. stupně zabývat v samostatném řízení, nelze podle žalobce nicotnost ponechat stranou a nezabývat se jí ve vztahu k podkladovým rozhodnutím, podle nichž byla vedena daňová exekuce. Žalobce dále obšírně rozvedl skutečnosti, z nichž dovozuje nicotnost podkladových rozhodnutí pro daňovou exekuci (blíže str. 5–8 žaloby). 3) Žalobce poukázal na skutečnost, že je proti němu vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, v němž přihlásil také správce daně pohledávky, které vzešly z podkladových rozhodnutí. Stejně tak se do insolvenčního řízení s pohledávkami přihlásil Okresní soud v Ostravě. Žalobce poukázal také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020 č. j. 27 Cdo 791/2019-435, z jehož závěrů obsáhle citoval. Na základě uvedeného žalobce zdůraznil, že pokud vedl správce daně s žalobcem daňové řízení v období r. 2008, konkrétně v období po 25. 4. 2008, což je datum, k němuž byl jednatel žalobce Petr Nevlud vymazán z obchodního rejstříku, a dále v období r. 2009 a 2010, v jehož rámci vydal rozhodnutí: dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za r. 2006 ze dne 22. 4. 2009, rozhodnutí ze dne 31. 5. 2010 a platební výměr na daňové penále ze dne 16. 6. 2010, bylo takové daňové řízení stiženo závažnou vadou, která spočívala v absenci procesní způsobilosti žalobce, jenž neměl žádnou osobu, jež by byla oprávněna za něj jednat, což způsobuje nicotnost všech uvedených rozhodnutí správce daně. 4) Žalovaný měl na základě všech uvedených skutečností posoudit věc tak, že měl tyto skutečnosti vyhodnotit jako předběžnou právní otázku, čímž by učinil závěr o nezákonnosti daňové exekuce a o nezákonnosti podkladových rozhodnutí pro daňovou exekuci, na základě čehož měl dospět k závěru o zrušení všech rozhodnutí, tj. podkladových rozhodnutí pro daňovou exekuci a rovněž exekučních příkazů, a to přesto, že daňová exekuce byla již dříve zastavena. Žalovaný měl reagovat na zjištění, že podkladová rozhodnutí byla nezákonná a měl učinit takové rozhodnutí, v němž by se nezákonnost podkladových rozhodnutí projevila. Podle žalobce taková rozhodnutí mohla být žalovaným i správním orgánem I. stupně přijata i přesto, že jejich vydání nebylo žalobcem přímo navrženo, avšak z obsahu jeho podání bylo patrné, že o ně usiluje. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že při posouzení věci vycházel z právních předpisů odkazovaných v bodech 12–15 napadeného rozhodnutí. Předmětem přezkumu je zastavení řízení o návrhu na zastavení daňové exekuce z procesních důvodů podle ust. § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu a žalovaný proto přezkoumával toliko správnost a zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení o návrhu. Zákonnost jiných postupů či rozhodnutí mu přezkoumávat nepříslušelo. Meritornímu posouzení návrhu na zastavení daňové exekuce podaného žalobcem bránila skutečnost, že předmětná exekuce již byla v souladu se zákonem finalizována a nebyla dále vedena. Žalobce se v žalobě s tímto závěrem sice ztotožňuje, avšak vznáší argumenty proti zákonnosti exekučních titulů a exekučních příkazů, takže jeho argumentace nesměřuje proti žalobou napadenému rozhodnutí a nijak nebrojí proti právním názorům, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. 4. K tvrzené nicotnosti některých rozhodnutí správce daně žalovaný uvedl, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně o zastavení řízení bylo rozhodnuto výlučně jen o té části podání žalobce, ve které požadoval zastavení daňové exekuce přikázáním pohledávky z účtu. Proto správce daně posuzoval pouze otázku, zda je návrh na zastavení daňové exekuce důvodný a v situaci, kdy daňová exekuce již na základě předmětného exekučního příkazu nebyla vedena, nezbylo správci daně než řízení o návrhu na zastavení daňové exekuce zastavit. Žalovaný zdůraznil, že pokud v průběhu již započatého daňového řízení nastane nebo je zjištěna některá ze skutečností uvedených v ust. § 106 odst. 1 daňového řádu, správce daně je povinen ex officio řízení zastavit. V posuzované věci byla právě taková skutečnost správcem daně zjištěna, jelikož žalobce navrhl zastavení exekučního řízení, které již bylo ze zákona „zastaveno“, přesněji řečeno exekuce jejím provedením zanikla, takže byl dán důvod pro zastavení řízení o návrhu na zastavení daňové exekuce podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu. Proto správce daně nemohl přistoupit k meritornímu projednání návrhu. Žalovanému jako odvolacímu orgánu pak příslušelo toliko přezkoumat, zda uvedený důvod pro zastavení řízení byl skutečně naplněn. Na posouzení věci by ani potenciálně nemohla nic změnit případná nicotnost exekučního titulu či exekučního příkazu, jelikož i kdyby bývala byla daňová exekuce z jakéhokoliv důvodu vedena neoprávněně, byla již ukončena a návrh na její zastavení nemohl být meritorně projednán. Na základě uvedeného nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že případnou nicotnost podkladových rozhodnutí nelze v řízení o návrhu na zastavení daňové exekuce ponechat stranou. Názor žalobce, že žalovaný měl věc posoudit jinak a učinit závěr o nezákonnosti daňové exekuce a o nezákonnosti podkladových rozhodnutí pro daňovou exekuci, je proto nutno odmítnout. Zákonnost exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu již byla posouzena Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 30. 6. 2022 sp. zn. 7 Afs 394/2020, v němž se soud zabýval i účinností doručení žalobcem uvedených exekučních titulů a dospěl k závěru, že tyto byly žalobci účinně doručeny a neshledal ani jejich nicotnost. Dále žalovaný poukázal na ustálenou judikaturu správních soudů, podle které při nařízení exekuce již nelze přezkoumávat zákonnost či správnost exekučního titulu, případně zákonnost řízení, které vydání exekučního titulu předcházelo (rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. 3 As 138/2014). Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 5. Žalobce v replice doručené krajskému soudu dne 15. 6. 2023 uvedl, že trvá na své dosavadní argumentaci a poukázal na rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2019 č. j. 8 Afs 250/2018-54, který se zabývá tzv. „jinými“ důvody pro zastavení exekuce, z nějž obsáhle citoval. 6. Žalovaný ve vyjádření k replice žalobce doručeném krajskému soudu dne 20. 7. 2023 uvedl, že citovaná část rozsudku NSS sp. zn. 8 Afs 250/2018 se meritorně týkala rozhodnutí, kterými návrhu na zastavení daňové exekuce nebylo vyhověno. Návrhy na zastavení daňové exekuce tedy byly v odkazované věci meritorně projednány, z čehož plyne zásadní odlišnost pro nyní posuzovanou věc. Není proto zřejmé, jaké dopady by