7 Afs 104/2004 — Nejvyšší správní soud

65 A 10/2022- 64 - text  11 65 A 10/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: M. K. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Ing. Ladislavem Šmardou sídlem Černochova 265/8, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: C. a. s., IČO X sídlem Č. 2510/19, X P. 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. KUOK 81410/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Městský úřad Št. (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 16. 2. 2022 pod č. j. 00532/2022/STEP podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), společné povolení pro novostavbu rodinného domu na pozemcích parc. č X, st. XA, st. XB a XC v k. ú. X. Žalobkyně, která je vlastníkem sousedních nemovitostí, konkrétně domu na pozemku parc. č. XD, k němuž povolená stavba rodinného domu svou jižní stěnou přiléhá, uplatňovala ve společném územním a stavebním řízení proti záměru námitky a následně proti rozhodnutí stavebního úřadu brojila odvoláním. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že do jeho odůvodnění doplnil vypořádání námitek žalobkyně, a podle § 90 odst. 5 správního řádu ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků 3. Žalobkyně se žalobou domáhala vyslovení nicotnosti, popřípadě zrušení napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) Rozhodnutí jsou nicotná, neboť ve věci rozhodoval věcně nepříslušný Městský úřad Š., namísto Stavebního úřadu pro Olomoucký kraj, příslušného podle § 18 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „NStZ“). b) Nebyl splněn předpoklad pro vedení společného řízení, neboť žalobkyně neudělila souhlas se stavbou ve smyslu § 96 stavebního zákona, naopak s ní vyslovila nesouhlas. c) Správní orgány zanedbaly vyhodnocení vlivů záměru na stavbu žalobkyně. Nelze srovnávat opěrné účinky dosavadní stavby dřevěné kůlny s opěrnými účinky zděného rodinného domu. Výkopové i jiné technické práce mohou mít na statiku a celkový stav objektu žalobkyně devastující účinky. Napojením staveb dojde také k porušení požárních a bezpečnostních předpisů a ke změně ve svodu a odtoku srážek s přímými dopady na existující stavby žalobkyně. Stanoviska jsou neúplná a absentují v nich zásadní právní skutečnosti. d) Nebyly splněny podmínky § 94m odst. 3 stavebního zákona pro upuštění od ohledání na místě a v rozhodnutí chybí přezkoumatelná úvaha odůvodňující postup stavebního úřadu. e) Byla porušena zásada dvojinstančnosti. S námitkami žalobkyně se vypořádal až žalovaný, čímž bylo žalobkyni upřeno právo brojit proti úplnosti a správnosti vypořádání jejích námitek. 4. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K námitce věcné nepříslušnosti poukázal na odsunutí vzniku nové soustavy stavebních úřadů až od 1. 7. 2024. Souhlas žalobkyně se stavebním záměrem nebyl podle žalovaného potřebný, neboť stavební úřad neschvaloval stavební záměr vydáním společného souhlasu, nýbrž o něm rozhodl ve společném řízení, přičemž volba režimu schvalování stavby náleží žadateli. Dále zdůraznil, že stavba byla schválena jako samonosná a o žádnou stavbu se neopírá, toliko k sousední stavbě přiléhá, což je zcela v souladu s požadavkem Územního plánu Š. provádět buď kompaktní řadovou zástavbu nebo do sevřených řad uspořádaných pozemků a staveb rodinných domů. Dokumentace stavby je podle žalovaného dostatečná a žalobkyně netvrdila konkrétní negativní účinky stavby na její nemovitosti. Dále žalovaný uvedl, že místní šetření není v daném typu řízení povinné, přičemž usoudil-li stavební úřad, že mu jsou poměry staveniště známy a že je žádost úplná a dostatečná, mohl od něj ustoupit. K vytýkanému nevypořádání námitek stavebním úřadem žalovaný připomněl zásadu jednotnosti řízení a poukázal na judikaturu zapovídající „úřednický ping-pong“. 5. Žalobkyně v replice zdůraznila, že požadavky pro nejméně přísný režim (územní souhlas) se bezesporu aplikují i pro režim přísnější (územní rozhodnutí), neboť se jedná o minimální standard. Nezdůvodnění splnění podmínek pro využití diskreční pravomoci upustit od místního šetření podle žalobkyně činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. K vypořádání námitek žalobkyně uvedla, že odvolací orgán sice může v odvolacím řízení napravit pochybení stavebního úřadu, avšak jen tehdy, nedojde-li přitom k újmě na právech účastníků. V posuzovaném případě bylo ale žalobkyni znemožněno brojit proti nesprávnému vypořádání jejích námitek, takže bylo postupem žalovaného porušeno její právo na spravedlivý proces. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O věci rozhodl při jednání, na němž účastníci setrvali na svých stanoviscích. Nicotnost 7. Žalobkyně se eventuálním petitem domáhala vyslovení nicotnosti a zrušení žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového. Podle § 76 odst. 2 věty první s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Podle § 77 odst. 1 správního řádu je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný. Podle žalobkyně rozhodnutí stavebního úřadu právě takovou vadou trpí, neboť jej vydal věcně nepříslušný Městský úřad Š., namísto Stavebního úřadu pro Olomoucký kraj. 8. Žalobkyně se mýlí, což jí ostatně již sdělil žalovaný na str. 12 a 13 napadeného rozhodnutí s odpovídající právní argumentací, kterou však žalobkyně v žalobě nijak nereflektovala. 9. NStZ byl ve Sbírce zákonů vyhlášen dne 29. 7. 2021, přičemž jednou ze zásadních změn, kterou měl přinést, bylo opuštění smíšeného modelu veřejné správy a vytvoření nové soustavy plně státem řízené stavební správy, jejímiž základními kameny měly být krajské úřady se svými územními pracovišti. S účinností od 1. 1. 2022 [§ 335 písm. b) NStZ] byla nová soustava stavební správy „papírově“ zřízena (§ 15 až 18 NStZ), přičemž mělo dojít k jejímu postupnému personálnímu a materiálnímu naplňování tak, aby do 1. 7. 2023, kdy měl nabýt účinnosti celý NStZ, mohly tyto úřady plně fungovat. Následně ale zákon č. 195/2022 Sb. vložil s účinností od 1. 7. 2022 do NStZ § 334a nazvaný Zvláštní ustanovení o použitelnosti v přechodném období, podle něhož se ve věcech záměrů má v přechodném období od 1. 7. 2023 do 30. 6. 2024 postupovat podle dosavadních právních předpisů, a poté byl NStZ změněn zákonem č. 152/2023 Sb. s účinností od 1. 7. 2023 tak, že byla část nové soustavy stavební správy (konkrétně Nejvyšší stavební úřad, Specializovaný a odvolací stavební úřad a krajské stavební úřady) uplynutím dne 30. 6. 2023 zrušena (viz čl. II bod 1 zákona č. 152/2023 Sb.) a obecná účinnost NStZ posunuta na 1. 1. 2024. Stavební úřad pro Olomoucký kraj tudíž sice od 1. 1. 2022 formálně existoval, avšak nemohl vykonávat žádnou působnost, a následně byl dnem 30. 6. 2023 zrušen. Městský úřad Š. byl tudíž v posuzované věci věcně i místně příslušným obecným stavebním úřadem (§ 94j odst. 1, § 13 odst. 1 stavebního zákona) a jím vydané rozhodnutí tak není v uvedeném smyslu nicotné. Žalobní bod a) je tudíž nedůvodný. Absence souhlasu podle § 96 stavebního zákona 10. Podle žalobkyně nebyly splněny podmínky pro vedení společného řízení, neboť došlo k umístění stavby ve vzdálenosti nižší než 2 m od společné hranice a v takovém případě vyžaduje stavební zákon souhlas vlastníka sousedního dotčeného pozemku. Je-li souhlas vlastníka dotčené sousední nemovitosti nutný k vydání územního souhlasu stavebního úřadu, tím spíše podle žalobkyně musí být dán pro vydání územního rozhodnutí. Zásah do vlastnického práva je podle žalobkyně možný pouze se souhlasem vlastníka nebo ve veřejném zájmu, ona ale vyjádřila svůj nesouhlas. 11. Žalobkyně stejnou námitku uplatnila již v odvolání a žalovaný se s ní dostatečně a věcně správně vypořádal na str. 9 až 11 napadeného rozhodnutí. Krajský soud by sice mohl pouze odkázat na argumentaci žalovaného, pokusí se však ještě jednou, jinými slovy, žalobkyni vysvětlit, proč jsou její úvahy zcela mylné. 12. Předně je třeba uvést, že je v uvedené souvislosti zcela nerozhodné, v jaké vzdálenosti od hranice pozemku je záměr umísťován. V posuzované věci se jedná o jednopodlažní nepodsklepený rodinný dům, tj. stavbu, která není vyjmenovaná v § 79 odst. 2 stavebního zákona mezi záměry nevyžadujícími rozhodnu