1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

65 A 15/2022- 132 - text  7 65 A 15/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobců: a) R. I. bytem X b) M. K. bytem X zastoupen R. I. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2022, č. j. KUOK 62149/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Magistrát města Olomouce v působnosti vodoprávního úřadu rozhodnutím ze dne 21. 3. 2022, č. j. SMOL/045895/2022/OZP/VH/Skb schválil ve společném územním a stavebním řízení na návrh P. M., s. p. stavební záměr vodního díla „M., km 230,728-231,934-přírodě blízká protipovodňová opatření na pravém břehu a napojení levobřežního ramene“ (stavební objekty IV. A etapy protipovodňových opatření). Stavbou je dotčena velká řada pozemků zejména v k. ú. X, přičemž na části z nich se nacházela zahrádkářská kolonie (mj. pozemky parc. č. X a XA, oba v k. ú. X u O.). Žalobci patří mezi tyto zahrádkáře a žalobou se domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného. 2. Žalobci nebyli a nejsou vlastníky pozemků dotčených stavbou ani vlastníky pozemků sousedních. Vodoprávní úřad nicméně usoudil, že je třeba zahrnout je do okruhu účastníků společného řízení, neboť bude ve smyslu § 94k písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, společným povolením dotčeno jejich vlastnické právo k drobným stavbám, které ve svých zahrádkách vybudovali. V rozhodnutí ze dne 21. 3. 2022 vodoprávní úřad k účastenství „dotčených zahrádkářů“ uvedl, že se jedná o vlastníky stávajících studní, zahradních chatek a produktovodu, tj. staveb, které byly na dotčených pozemcích povoleny, a následně byla pro tyto stavby vydána povolení k jejich odstranění. 3. V podání ze dne 4. 11. 2022 žalobci uvedli, že byli kontaktováni vodoprávním úřadem za účelem vyklizení zahrádkářské kolonie, což doložili e-mailem ze dne 3. 11. 2022, jehož předmět je označen „ZO M. – výzva k předání“, kterým zaměstnankyně majetkoprávního odboru Magistrátu města Olomouce upozorňuje „zahrádkáře“, že platnost smluv o výpůjčce, kterými jim bylo umožněno užívání zahrádek v zahrádkářské kolonii Morava a jejich postupné vyklízení z důvodu realizace IV. etapy protipovodňových opatření, skončí dnem 14. 11. 2022. 4. S ohledem na uvedené vznikly krajskému soudu pochybnosti o tom, že žalobci jsou nadále je nositeli subjektivního hmotného práva, do něhož mělo být napadeným rozhodnutím zasaženo. O těchto pochybnostech soud zpravil žalobce usnesením ze dne 3. 3. 2024, č. j. 65 A 15/2022-109, v němž je vyzval, aby doplnili tvrzení o tom, jaké věcné právo k nemovitostem dotčeným žalobou napadeným rozhodnutím jim svědčí, a aby označili a předložili důkazy k doplněnému tvrzení. 5. Žalobci v podání ze dne 9. 5. 2024 uvedli, že samotné pozemky, na nichž byly zahrádky umístěny, jsou ve vlastnictví města, avšak žalobci na nich postavili zahrádkářské chaty, které byly v letech 1991 až 1992 ve většině dodatečně povoleny. Tyto stavby se v souladu s § 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nestaly součástí pozemku, a jejich zbouráním v rámci vybudování protipovodňových opatření došlo k zásahu do vlastnických práv žalobců. Dále uvedli, že jsou vlastníky studní a produktovodu, k jejichž vybudování na předmětných pozemcích došlo. Mělo-li podle žalobců město za to, že je dané konkrétní protipovodňové opatření nutné a veřejný zájem na jeho vybudování převažuje nad zachováním vlastnických práv žalobců ke stavbám, mělo postupovat např. cestou vyvlastnění a poskytnout žalobcům náhradu. K tomu však nedošlo, čímž byl porušen čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Město podle žalobců zájem vlastníků staveb ignorovalo. Dále žalobci uvedli, že nedošlo k přechodu jejich vlastnických práv k daným stavbám na město či jiný subjekt. Závěrem uvedli, že předmětné stavby byly umístěny na daných pozemcích v době řízení před správními orgány, přičemž nezákonným rozhodnutím došlo, popř. má dojít k jejich zbourání. Jelikož žalovaný nikdy aktivní legitimaci žalobců nezpochybňoval, vzniklo tím na jejich straně ohledně aktivní legitimace legitimní očekávání. B) Posouzení věci krajským soudem 6. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 7. Jak již soud vyložil v usnesení ze dne 3. 3. 2024, vyplývá z § 65 odst. 1 s. ř. s., že aktivní legitimace k podání žaloby je založena (1) tvrzením žalobce, že (2) došlo ke zkrácení jeho veřejných subjektivních práv, a to (3) v důsledku vydání správního rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že aktivně věcně legitimována k podání žaloby je pouze osoba, která je nositelem subjektivního hmotného práva, do něhož mělo být správním rozhodnutím zasaženo. 8. Toto zasažené (resp. ve smyslu ustálené judikatury alespoň dotčené) právo přitom nemusí být imanentně spojeno s osobou žalobce. Typickým případem je právo vlastnické. Pokud se žalobou napadené správní rozhodnutí upíná k předmětu vlastnictví žalobce (rozhodnutí in rem), nikoli přímo a výlučně k jeho osobě (rozhodnutí in personam), pak s pozbytím vlastnictví přestává být původní vlastník nositelem i těch práv a povinností spojených s předmětem vlastnictví, která vyplývají ze správního rozhodnutí. Stane-li se předmět vlastnictví předmětem převodu, pak tato práva a povinnosti přecházejí na nového vlastníka, čímž původní vlastník svou aktivní věcnou legitimaci ztrácí. Zanikne-li předmět vlastnictví, zanikne i samo vlastnické právo. Zánik předmětu vlastnictví nicméně nesmí být přímým důsledkem napadeného rozhodnutí, tj. důsledkem jeho výkonu, což znamená, že soud např. nemůže zpochybňovat věcnou legitimaci žalobce brojícího proti rozhodnutí, jímž mu bylo nařízeno odstranit stavbu, pokud je tato stavba v průběhu soudního řízení odstraněna (což ale není posuzovaný případ). 9. Jinými slovy řečeno, v případě rozhodnutí in rem nelze z povahy věci oddělit aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby (a dalšímu vedení řízení před správním soudem) od vlastnického práva k věci, tvořící součást předmětu řízení završeného napadeným správním rozhodnutím. Společné povolení zahrnující rozhodnutí o umístění a povolení stavby je jedním z příkladů správního rozhodnutí in rem, tedy rozhodnutí, jež se primárně týká určité věci a vytváří veřejnoprávní poměry mezi určitou věcí a jejím „okolím“, jež je tvořeno jinými věcmi (pozemky či stavbami). 10. Ze sdělení Úřadu města Olomouce ze dne 12. 1. 1993, č. j. OPS 5277/92/Ber/Pol, soud zjistil, že existenci zahrádkářské osady M. nacházející se na pozemcích parc. č. X a XA zjistil stavební úřad až v době, kdy již tato existovala a byly v ní vybudovány zahrádkářské chaty, a tudíž byly tyto povolovány až následně v režimu dodatečného povolení tak, že v letech 1983 – 1988 byl povoleny studny na užitkovou vodu, dne 8. 7. 1991 bylo dodatečně povoleno oplocení zahrádkářské kolonie a v letech 1991 a 1992 byly v převážné většině povoleny zahrádkářské chaty. 11. Ze smluv o výpůjčce ze dne 21. 1. 2021, č. OMAJ-SMV/VYP/002691/2020/Plh a ze dne 25. 2. 2021, č. OMAJ-SMV/VYP/002657/2020/Plh, soud zjistil, že statutární město Olomouc jako půjčitel a žalobci jako vypůjčitelé se dohodli, že půjčitel jako vlastník pozemků parc. č. X a XA, oba v k. ú. X, půjčuje žalobci a) část pozemku parc. č. X, zahrádku č. XC dle zákresu, který je přílohou smlouvy, a žalobci b) část pozemku parc. č. XA, zahrádku č. XD dle zákresu, který je přílohou smlouvy, za účelem užívání zahrádek a jejich postupného vyklizení (z důvodu realizace IV. etapy protipovodňových opatření), a to bezplatně na dobu do 30. 9. 2021. Z obou smluv vyplývá, že ke dni jejich uzavření se na předmětu výpůjček nacházely stavby a další věci ve vlastnictví vypůjčitelů, specifikované v dohodách o bezplatném užívání zahrádek. Z těchto dohod soud zjistil, že oba žalobci byli před uzavřením smluv o výpůjčkách oprávněni do 1. 10. 2019 bezplatně užívat předmětné zahrádky na základě smluv uzavřených s pobočným spolkem Základní organizace Č. z. s. M. N. S. O., přičemž žalobce a) měl na zahrádce č. XC ke dni 22. 1. 2020 zahradní chatu (2 x 2 m), pergolu (3,5 x 3,5 m), raženou studnu a oplocení, a žalobce b) měl na zahrádce č. XD ke dni 1. 10. 2019 zahradní chatu, raženou studnu, oplocení, skleník a udírnu. Oba žalobci v uvedených dohodách souhlasili s tím, aby statutární město Olomouc nebo P. M., s. p. se souhlasem statutárního města Olomouc svým ná