9 Ads 135/2016 — Nejvyšší správní soud

65 A 16/2024- 26 - text  6 65 A 16/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: F. n. O., IČO X sídlem Z. 248/7, X O. zastoupená advokátem JUDr. Karlem Vítkem sídlem Dobrovského 1157/25, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého nám. 375/4, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. MZDR 29849/2023-2/PRO, ve věci přestupku, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 11. 12. 2023, č. j. MZDR 29849/2023-2/PRO se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Karla Vítka, sídlem Dobrovského 1157/25, 779 00 Olomouc. Odůvodnění: 1. Žalobkyně je poskytovatelkou zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. V této věci se soud zabývá tím, zda se žalobkyně dopustila přestupku spočívajícím v porušení mlčenlivosti, když informovala Krajskou hygienickou stanici Olomouckého kraje o tom, že zákonný zástupce nezletilého pacienta odmítl očkování proti tetanu. 2. Rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 14. 9. 2023, č. j. KUOK 98844/2023 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku upraveného v § 117 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotních službách, kterého se měla dopustit tím, že dne 11. 8. 2021 zaslala Krajské hygienické stanici Olomouckého kraje informaci o odmítnutí očkování s osobními údaji nezl. H. J. K., čímž porušila povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb dle § 51 zákona o zdravotních službách. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. 3. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila odvoláním, které však bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. Proto se žalobou domáhá jeho zrušení. Žalobkyně namítala, že na věc dopadá výluka upravená v § 51 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotních službách. Nedošlo tedy k porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost. Žalobkyně zdůraznila, že jednala na základě doporučení orgánu ochrany veřejného zdraví. Dále upozornila na povinnost součinnosti upravenou v § 45 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Posledně zmíněné ustanovení ukládá poskytovatelům zdravotních služeb spolupracovat s orgány ochrany veřejného zdraví a provádět opatření k ochraně před vznikem, šířením a k omezení výskytu infekčních onemocnění. Dále ukládá žalobkyni, aby jako poskytovatel zdravotních služeb zajistil a prováděl pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování, jakož i očkování při úrazech a poraněních. Žalobkyně poukázala na to, že bez údajů od poskytovatelů zdravotních služeb je vymáhání povinnosti podstoupit očkování pro orgány ochrany veřejného zdraví nesplnitelná. Žalobkyně závěrem uvedla, že ošetřující lékař informoval zákonnou zástupkyni nezletilého pacienta o tom, že informaci o odmítnutí očkování předá krajské hygienické stanici. Zákonná zástupkyně pacienta proti tomu nic nenamítala, lze tak usoudit, že dala konkludentní souhlas s poskytnutím této informace dle § 51 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně uvedl, že povinnost součinnosti zakotvená v § 45 zákona o ochraně veřejného zdraví je obecná a neprolamuje povinnost zachovávat mlčenlivost. Pokud žalobkyně oznámila krajské hygienické stanici jednání zákonné zástupkyně pacienta, aby mohlo být vůči ní zahájeno přestupkové řízení jakožto donucující mechanismus, nelze ani tento argument akceptovat. Ani pro účely trestního řízení není poskytovatel zdravotních služeb zbaven povinnosti mlčenlivosti a může potřebné informace sdělit jen se souhlasem soudce (s výjimkou překažení nebo oznámení trestného činu). To dokresluje šíři povinné mlčenlivosti poskytovatele zdravotních služeb. Zaměstnanci orgánu ochrany veřejného zdraví smí nahlédnout do zdravotní dokumentace i bez souhlasu pacienta. Takový postup by byl zákonný. Argumentace ohledně konkludentního souhlasu zákonné zástupkyně popírá dosavadní argumentaci žalobkyně ohledně toho, že plnila svou povinnost uloženou zákonem o ochraně veřejného zdraví. Za situace, kdy byla žalobkyně přesvědčena o zákonnosti svého postupu, nemůže zároveň předpokládat konkludentní souhlas pacienta. Žalobkyně musela u zákonné zástupkyně vyvolat omyl, když navodila dojem oprávněnosti jejího jednání. Podle žalovaného je vyloučeno konkludentní zproštění mlčenlivosti ve formě kdo mlčí, souhlasí. 5. U jednání účastníci zopakovali argumenty uvedené ve svých podáních. 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Skutkový stav je mezi účastníky nesporný. Ze správního spisu vyplývá, že dne 10. 8. 2021 nezl. H. J. K. upadl v ZOO a způsobil si hlubokou tržnou ránu na bradě. Ošetřující lékař žalobkyně zjistil, že nezletilý nepodstoupil žádné z povinných očkování, zejména pak očkování proti tetanu. Proto posledně uvedený typ očkování navrhl zákonné zástupkyni nezletilého, která jej odmítla s odkazem na to, že je nezletilý vyšetřován pro přetrvávající únavu. Zákonná zástupkyně souhlasila toliko s podáním imunoglobulinů proti tetanu. Ošetřující lékař věc konzultoval s praktickou lékařkou nezletilého a poté s Krajskou hygienickou stanici Olomouckého kraje, která doporučila aplikaci imunoglobulinů proti tetanu a následné odeslání hlášení o odmítnutí očkování. Dne 11. 8. 2021 žalobkyně odeslala krajské hygienické stanici tzv. negativní revers o tom, že zákonná zástupkyně nezletilého odmítla očkování. 8. Správní orgán I. stupně uvedl, že nebyla naplněna žádná z výjimek upravených v § 51 odst. 2 až 4 zákona o zdravotních službách, při jejichž aplikaci nedochází k porušení mlčenlivosti, zejména pak výjimka upravená v odst. 2 písm. c), protože zákon o ochraně veřejného zdraví neobsahuje ustanovení, na jehož základě by bylo možné poskytnout informaci o neplnění očkovací povinnosti orgánům ochraně veřejného zdraví bez předchozího souhlasu pacienta. Tato povinnost nevyplývá ani z § 51 zákona o ochraně veřejného zdraví, na základě kterého je poskytovatel zdravotních služeb povinen orgánu ochrany veřejného zdraví sdělit neobvyklé reakce po očkování, na jeho žádost sdělit osobní údaje osob, které má ve své evidenci, a umožnit zástupcům tohoto správního orgánu, aby nahlédl do zdravotní dokumentace. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předně uvedl, že ustanovení § 51 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotních službách počítá s tím, že zákon výslovně stanoví, kdy lze konkrétní údaje poskytnout bez souhlasu pacienta. To rozhodně není splněno v případě obecné povinnosti součinnosti upravené v § 45 zákona o ochraně veřejného zdraví. Pro věc není rozhodující, zda žalobkyně jednala na základě nezákonného pokynu či doporučení krajské hygienické stanice, ale to že porušila povinnost zachovávat mlčenlivost, která je stěžejní pro efektivní fungování zdravotní péče. Bez této povinnosti by se pacienti mohli obávat sdělit lékařům nejcitlivější informace, jejichž sdělení může být pro řádné poskytnutí zdravotní služby nezbytné. Prolomit tak široce upravenou povinnost mlčenlivosti jen na základě obecného ustanovení o poskytování součinnosti by mohlo vést k závěru, že žalobkyně může informace podléhající mlčenlivosti v rámci součinnosti poskytnout např. správci daně. 10. Podle § 51 odst. 1 zákona o zdravotních službách platí, že poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Odst. 2 písm. c) téhož ustanovení stanoví, že za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje sdělování, popřípadě oznamování údajů nebo jiných skutečností podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, pokud z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů vyplývá, že údaje nebo skutečnosti lze sdělit bez souhlasu pacienta. 11. Ve věci je sporné zejména naplnění podmínek ustanovení § 51 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotních službách, které upravuje výjimku, kdy není poskytovatel zdravotních služeb povinen zachovávat mlčenlivost. Podmínkou aplikace tohoto ustanovení je, že zákon o zdravotních službách, příp. jiný právní předpis stanoví povinnost poskytovateli zdravotních služeb sdělovat či oznamovat konkrétní skutečnosti, přičemž současně z tohoto zákona či právního předpisu musí vyplyno