1 Afs 183/2014 — Nejvyšší správní soud

65 A 90/2023- 71 - text  12 65 A 90/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: E. K. bytem X zastoupená daňovou společností P., spol. s r. o., IČO X sídlem O. 758/19, X O. proti žalovanému: Finanční úřad pro Olomoucký kraj sídlem Lazecká 545/22, 779 11 Olomouc o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v zahájení a provádění daňové kontroly po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni bude do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě vrácen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč zaplacený dne 23. 4. 2024. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace stran 1. Žalobkyni bylo dne 14. 3. 2023 doručeno Oznámení o zahájení daňové kontroly ze dne 8. 3. 2023, č. j. 341795/23/3101-62562-806151 (dále jen „Oznámení“), kterým měla být u žalobkyně zahájena daňová kontrola na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019. Žaloba 2. Žalobkyně se domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, jenž spatřovala v tom, že žalovaný fakticky zahájil předmětnou daňovou kontrolu až po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 3. Daňová kontrola byla dle žalobkyně dne 14. 3. 2023, tj. doručením Oznámení, zahájena pouze formálně a fakticky k jejímu zahájení došlo až dne 28. 8. 2023 doručením Výzvy k prokázání skutečností ze dne 17. 8. 2023, č. j. 1595184/23/3101-62562-806151 (dále jen „Výzva“), ve které poprvé žalovaný kvalifikovaným způsobem požadoval po žalobkyni informace, což lze podřadit pod skutečné zahájení daňové kontroly. Lhůta pro stanovení daně za rok 2019 však uplynula již dne 1. 7. 2023. Žalovaný poté, co formálně zahájil daňovou kontrolu, tuto podle žalobkyně neprováděl a byl nečinný. Žalovaný nepostupoval „bez zbytečného odkladu“, jak to předpokládá § 87 odst. 2 daňového řádu, pakliže mezi formálním a faktickým zahájením daňové kontroly uplynulo 167 dní. V případě zahájení daňové kontroly korespondenční formou je jediným předem definovaným postupem výzva podle § 92 odst. 4 daňového řádu. Žalovaný přitom tímto způsobem postupoval (doručením Výzvy) až poté, co došlo k prekluzi pro stanovení daně. 4. Dále žalobkyně namítala vady Oznámení. To ukládalo žalobkyni povinnost předložit evidenci podle § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), aniž by žalovaným bylo uvedeno, co konkrétně požaduje, podle jakých právních předpisů, v jaké lhůtě, a podle jakých právních předpisů a v jaké formě je žalobkyni uloženo vést takovouto evidenci. Dále bylo toto Oznámení neurčité a nesrozumitelné, neboť v něm chybělo elementární vymezení předmětu, který chce žalovaný kontrolovat apod. 5. Žalovaný sice uvedl, že po zahájení daňové kontroly prováděl hodnocení důkazů, avšak to podle žalobkyně není materiálně nikde zachyceno. V daňovém řízení přitom platí povinnost učinit o hodnocení důkazů úřední záznam dle § 92 odst. 7 daňového řádu, aniž by se muselo jednat o výsledek kontrolního zjištění, nýbrž o zachycení základní úvahy, zda je podané tvrzení správné, je-li nutno jej prověřit kontrolou apod. Obsah spisu tak neumožňuje zjistit skutečný stav věci a přezkoumat zákonnost postupu žalovaného. Hodnocení doposud nashromážděných důkazů (byť by byly do okamžiku zahájení kontroly v režimu vyhledávacím) samo o sobě nesplňuje žádnou z podmínek § 65 odst. 1 daňového řádu. Takovéto hodnocení pak musí být s příslušnými důkazy nejpozději k okamžiku vydání výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu nebo oznámení podle § 87 odst. 1 daňového řádu zařazeno do správního spisu a být přístupné pro daňový subjekt. Vícečetné hodnocení důkazů podporuje sám text § 65 odst. 2 daňového řádu. 6. Ve správním spisu navíc podle žalobkyně chybí řada úředních záznamů např. podporujících tvrzení žalovaného, že se žalobkyně vyhýbala komunikaci se správcem daně (viz protokol ze dne 29. 11. 2023, č. j. 1936528/23/3101-62562-806151). Správní spis není veden podle příslušných ustanovení zákona, jelikož neobsahuje přehled o přílohách, jejich počtu a počtu stran jakékoliv písemnosti. 7. Dále žalobkyně namítala, že pokud měl žalovaný dostatek pochybností k tomu, aby zahájil daňovou kontrolu, měl tím pádem dostatek pochybností, které měl a musel sdělit výzvou podle § 145 odst. 2 daňového řádu, což neučinil. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Daňová kontrola byla podle něj zahájena korespondenčně z důvodu nesoučinnosti žalobkyně a jeho snaha o zkontaktování se se zástupcem žalobkyně za účelem dohodnutí způsobu zahájení daňové kontroly byla marná. V případě nesoučinných daňových subjektů je korespondenční způsob zahájení daňové kontroly spojený se sdělením požadavků na předložení listin jediným možným způsobem pro první interakci s daňovým subjektem. Vyžádáním si dokladů uvedených v Oznámení představuje zahájení daňové kontroly formálně i fakticky, jak potvrzuje např. i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2021, č. j. 62 A 52/2021-70. Navíc žalovaný od doručení Oznámení do učinění Výzvy učinil celou řadu úkonů souvisejících se zjišťováním daňové povinnosti nebo jiných okolností pro správné zjištění a stanovení daně, a to bez zbytečného odkladu. V Oznámení bylo možné po žalobkyni požadovat předložení listin, neboť z § 87 odst. 1 a 2 daňového řádu nevyplývá zákaz tomu bránící. Výkladu žalobkyně nelze dle žalovaného přisvědčit, neboť umožňuje-li takový způsob zahájení daňový řád v případě spolupracujících daňových subjektů, tím spíše jej lze použít v případě daňových subjektů nesoučinných. Dále uvedl, že pro vydání výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu je nezbytným předpokladem předchozí stanovení daně a předpoklad doměření daně. V případě žalobkyně byl jednak vydán konkludentní platební výměr, jednak žalovaný v okamžiku vydání Oznámení neměl dostatek informací, které by mu umožnily učinit závěr o důvodném předpokladu doměření daně, a proto takovouto výzvu nevydal. Replika žalobkyně 9. V replice žalobkyně uvedla, že požadavek na předložení dokladů v Oznámení byl toliko „neformální“ a jako takový nemohl založit vznik práv a povinností žalobkyně, pročež nesplnění neformálních požadavků nemůže jít k tíži adresáta. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaný nevyzval žalobkyni k předložení žádných dokladů právně závazným způsobem a neučinil tak žádný úkon faktické kontroly. Tvrzení žalovaného, že proběhlo 5 neformálních pokusů v rámci dohody o způsobu zahájení daňové kontroly (viz protokol ze dne 29. 11. 2023), je nepravdivé. Žalovaný odeslal jeden e-mail, který nebyl doručen, o telefonických hovorech ani dalších e-mailech není ve správním spise žádný důkaz, úřední záznam byl vyhotoven dodatečně a žádná formální komunikace nebyla ze strany žalovaného učiněna. Správní spis předložený soudu je neúplný a není veden podle zákona a vnitřních předpisů. Spis neobsahuje soupis spisu, není členěn chronologicky, soupisy nemají evidenci o počtu stran jednotlivých dokumentů, počtu příloh, počtu stran příloh a doručenkách, datum vzniku písemnosti, den přeřazení z jedné části do jiné atd. Ve správním spisu chybí 2 listiny, a to daňové přiznání žalobkyně za rok 2019 podané dne 6. 2. 2020 a protokol ze dne 14. 12. 2022, č. j. 1944164/22/3101-62562-806151. Výzva podle § 145 daňového řádu má vždy přednost před zahájením daňové kontroly, přičemž smyslem právní úpravy je jít co nejméně zatěžující cestou ke správnému stanovení daně. Žalovaný prověřoval úvěrovou smlouvu, avšak již neprověřoval, co bylo přiznáno žalobkyní. Oznámení obsahuje čistě formalisticky požadavek na neexistující evidenci k § 10, který ale fakticky nikdo nekontroluje a nikoho nezajímá. Žalovaný neprokázal, že před formálním zahájením kontroly nemohl vydat důvodnou výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu. Formální zahájení kontroly bylo účelové jen z důvodu blížícího se konce prekluzivní lhůty. Namísto výzvy zvolil kontrolu, v čemž žalobkyně spatřuje ryzí zneužití práva. Jestliže správce daně prováděl vyhledávací činnost ještě před zahájením kontroly, ve skutečnosti chtěl mít rok času na kontrolu navíc. Vyjádření žalovaného k replice 10. Žalovaný ve vyjádření k replice uvedl, že v daňovém řádu není stanoven legální formální nástroj pro zjištění, jak daňový subjekt preferuje daňovou kontrolu zahájit. Je zavedenou praxí, že o neformálním kontaktu s daňovým subjektem se pořizuje následně sepsaný úřední záznam. Žalovaný zaslal soudu relevantní části správního spisu k projednávané věci tak, jak je jeho dosavadní praxí. Žalobkyně dne 25. 4. 2023 obdržela soupisy veškerých částí spisu vedených k daňovým řízením žalobkyně. K nepředložení protokolu ze dne 14. 12. 2022, č. j. 1944164/22/3101-62562-806151 uvedl, že tento nebyl a není součástí daňového spisu žalobkyně, je zařazen