5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

72 A 50/2022- 27 - text 13 72 A 50/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: Mgr. L. V. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Eliškou Faltýnkovou Rytířovou sídlem Trnkova 555/16, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V posuzované věci byl spor o to, jestli se žalobce dopustil pokračujícího přestupku, který spočíval v tom, že žalobce 3. 4. 2021 pěti útoky naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „krizový zákon“) tím, že neměl nasazený ochranný prostředek dýchacích cest při účasti na shromáždění, které sám svolal a jestli toto jednání žalobce bylo společensky škodlivé. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jeseník (dále jen „městský úřad“) ze dne 23. 6. 2022, č. j. X. Městský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobce se měl dopustit přestupku tím, že 3. 4. 2021 v době od 10:30 do 11:00 hodin v Jeseníku na trase mezi prodejnou Kaufland na ulici Fučíkova po prodejnu Albert na ulici Dukelská, od 12:00 do 13:00 hodin na trase před prodejnou Lidl na ulici M. R. Štefánika, dále na ulici Gen. Svobody v Šumperku na místě zvaném „točák“, tj. u křižovatek ulice Slovanská, Hlavní třída a ulice Gen. Svobody, od 14:00 do 15:30 hodin v Prostějově na trase před prodejnou Kaufland na ulici Okružní, následně na ulici Brněnská a na ulici M. R. Štefánika, od 16:00 do 17:15 hodin v Přerově na trase od prodejny Tesco na ulici Kojetínská a dále na přilehlých ulicích Přerova až na náměstí T. G. Masaryka a od 18:00 do 18:55 hodin v Olomouci na trase od prodejny Globus na ulici Pražská a následně přes ulici Edvarda Beneše, to vše při účasti na shromáždění svolaném žalobcem v rozporu s usnesením vlády České republiky č. 299 ze dne 18. 3. 2021 (č. 134/2021 Sb., dále jen „usnesení vlády“), vydaným v návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. 2. 2021, o vyhlášení nouzového stavu a přijetí krizových opatření ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 krizového zákona pro řešení vzniklé krizové situace z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19, žalobce nepoužil jako účastník tohoto shromáždění ochranný prostředek dýchacích cest v souladu s mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR-15757/2020-45/MIN/KAN z 26. 2. 2021 (dále jen „opatření“), tedy nerespektoval omezení stanovené v čl. VI tohoto usnesení vlády, v tomto případě mít nasazen ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek naplňující technické podmínky a požadavky. 4. Městský úřad v rozhodnutí o přestupku ze dne 24. 6. 2022 popsal, že vycházel z oznámení Policie ČR o přestupku v Jeseníku a z postoupení věcí Magistrátu města Olomouc, Městského úřadu Šumperk, Magistrátu města Prostějova a Magistrátu města Přerova. Jednání žalobce bylo prokázáno fotografiemi a videozáznamy ze shora popsaných shromáždění, na kterých je žalobce zachycen, jak se účastní shromáždění, zdraví se s účastníky shromáždění, podává si s nimi ruce a nemá ochranu úst a nosu. Městský úřad podrobněji popsal každé shromáždění zvlášť. 5. Shromáždění lze vymezit jako dobrovolné setkání nejméně dvou osob na veřejném místě za účelem vymezeným v § 1 odst. 2 podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o právu shromažďovacím“), tedy využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů účastí na řešení veřejných a jiných společenských záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 8 As 101/2011-186. Místem setkání byly prostory před supermarkety, náměstí a ulice měst, přičemž tato místa jsou veřejnosti přístupná. Byla naplněna podmínka veřejného místa. Lze vyjít z definice veřejného prostranství, kterým jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení a sloužící obecnému užívání bez ohledu na vlastnictví. Charakteristickým znakem veřejného prostranství je přístupnost veřejnosti. Shromáždění v Jeseníku se zúčastnilo asi 70 osob, shromáždění v Šumperku asi 100 osob, shromáždění v Prostějově asi 85 osob, shromáždění v Přerově asi 85 osob a shromáždění v Olomouci asi 150 osob. Důvodem shromáždění byl odpor proti omezujícím opatřením vlády a ministerstev, které měly zabránit šíření onemocnění COVID-19. Tento důvod shromáždění naplnil obsah práva shromažďovacího podle § 1 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím. Žalobce tedy byl účastníkem shromáždění. 6. Žalobce neměl na shromážděních nasazenou ochranu úst a nosu. Čl. VI bod 1 usnesení vlády omezil právo pokojně se shromažďovat, pokud nejde o shromáždění uvedené v čl. VI bod 2. Může se ho zúčastnit celkem nejvýše 100 účastníků, a to ve skupinách po nejvýše 20 účastnících a při zachování rozestupů mezi skupinami účastníků alespoň 2 m. S ohledem na to, že se žalobce zúčastnil shromáždění v době, kdy se „formovalo“, rozložení účastníků shromáždění v té době bylo spíše nahodilé. Nebylo možné ho rozčlenit na skupinky a není možné zcela nade vši pochybnost tvrdit, že žalobce porušil omezení podle čl. VI bod 1 usnesení vlády. K povinnosti dodržování vzdálenosti dvou metrů účastníků od sebe s ohledem na logický pohyb demonstrantů při formování demonstrace je nemožné vynutit vzdálenost dvou metrů. Při samotném pochodu tak rozestupy dvou metrů dodrženy zcela jistě nebyly, protože účastníci demonstrace šli vedle sebe, aniž by se rozdělili na jednotlivé skupiny. Nicméně k porušení čl. VI usnesení vlády postačí, když je porušena nečíslovaná část čl. VI, na kterou navazuje plynule bod 1 čl. VI (dále „alinea“). Čl. VI usnesení vlády omezil právo pokojně se shromažďovat podle zákona o právu shromažďovacím tak, že každý účastník je povinen používat ochranný prostředek dýchacích cest v souladu s usnesením vlády, a nejde-li o shromáždění podle bodu 2, shromáždění se může konat pouze mimo vnitřní prostory staveb a může se jej účastnit celkem nejvýše 100 účastníků, a to ve skupinách po nejvýše 20 účastnících a při zachování rozestupů mezi skupinami účastníků alespoň 2 m. (Bod 2 se týká kostela nebo jiné místnosti určené pro náboženské obřady a na žalobce se nevztahuje). 7. Pro odpovědnost za přestupek podle § 34 odst. 1 písm. a) krizového zákona postačovalo porušení povinnosti mít nasazený ochranný prostředek dýchacích cest při účasti na shromáždění. Na čl. VI usnesení vlády je nutno pohlížet jako na celek a hledat jeho smysl a účel, kterým bylo zabránit šíření onemocnění COVID-19 v populaci. K efektivnímu zabránění šíření onemocnění bylo nutno dodržovat všechna omezení, a ne pouze vybrané fragmenty. 8. Žalobce tvrdil, že se na něho vztahuje výjimka v opatření. Městský úřad konstatoval, že opatření pouze konkretizovalo, jaký je nutno použít ochranný prostředek úst a nosu. Žalobce byl povinen respektovat usnesení vlády a při účasti na shromáždění zvolit takový ochranný prostředek úst a nosu, aby splňoval nároky uvedené v opatření. Ačkoliv opatření uvádělo okruh osob, na které se povinnost nošení ochrany úst a nosu v některých místech nevztahovala, žalobce se výjimky nemůže dovolávat. Usnesení pro žalobce totiž žádnou výjimku nestanoví. Podle opatření by mohla nastat situace, kdy žalobce mít roušku nasazenou nemusel. Taková situace však nenastala a v případě žalobce s ohledem na výjimky podle opatření ani nastat nemohla, protože jediná aplikovatelná výjimka byla účast dítěte do dvou let věku na shromáždění za podmínky, že účast na shromáždění byla jeho vážná vůle. 9. Na § 31 odst. 4 krizového zákona je nutno pohlížet jako na okolnost vylučující protiprávnost. Mohlo by se však jednat o čin jinak trestný. Jedinou možností odmítnutí plnění povinností podle § 31 odst. 3 krizového zákona je ohrožení života a zdraví vlastního nebo jiných osob. Druhou možností je to, že povinnost byla uložena v rozporu se zákonem. K odmítnutí plnění povinností dle § 31 odst. 3 krizového zákona z důvodu ohrožení života a zdraví je nutné naplnit příčinnou souvislost mezi plněním opatření a ohrožením života a zdraví. V případě žalobce však norma nebyla příliš obecná a její vynucení nemělo bezprostřední dopad na život a zdraví žalobce. Typickým příkladem důvodu pro odmítnutí by mohla být skutečnost, že osoba je po operaci a hrozí, že při splnění povinnosti dojde k roztržení stehů a otevření rány. Nošením respirátoru však nedochází k bezpr