8 Azs 111/2017 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 9/2024- 29 - text  11 72 Ad 9/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: M. P. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2023, č. j. X, ve věci starobního důchodu takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2023, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí, citovaného v záhlaví, kterým žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 25. 7. 2023, č. j. X. Žalovaná tímto rozhodnutím žalobci zamítla žádost o zvýšení starobního důchodu o částku zvýšení za vychované dítě pro nesplnění podmínek čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“). 2. Žalobce v žalobě namítl, že nemá právnické vzdělání a na právní zastoupení nemá finanční prostředky, takže žalobu psal jako laik s pomocí odborné literatury. Vzhledem k věku nemá ani energii shánět „advokáta ex offo“. Žalobce na základě výzvy žalované doručil své vyjádření ohledně péče o syna M. P., nar. X. Podle žalobce z tohoto vyjádření jednoznačně vyplývá, že o svého syna pečoval ve větším rozsahu než zemřelá žena. Žalobce ve vyjádření k výzvě žalované uvedl, že pokud by žalovaná potřebovala vyjádření doplnit, nechť ho vyzve. K tomu však nedošlo. Žalovaná žádost zamítla. Podle žalobce je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Je v něm pouze uvedeno, že zemřelá manželka měla ve svém profesním životě období, kdy vůbec nevykonávala výdělečnou činnost, a to po dobu své mateřské dovolené. To považovala žalovaná za rozhodnou skutečnost. Nic dalšího k tomu neuvedla. Žalovaná se vůbec nevypořádala se skutečnostmi, které žalobce uvedl ve svém vyjádření ze dne 4. 5. 2023. Žalovaná se v rozporu se zákonem č. 323/2021 Sb. nevypořádala s obdobím od narození syna do jeho zletilosti. Důvodem zamítnutí žádosti nemůže být tvrzení žalované, že přihlédla ke společensky obecně přijímaným ustáleným zvyklostem v době, kdy byla péče o syna žalobce vykonávána, a proto o dítě osobně pečovala v největším rozsahu jeho matka. Žalovaná byla povinna zjistit skutečný stav věci a rozhodnutí opřít o konkrétní data a fakta a konkrétní individuální okolnosti věci. Žalovaná nezjistila stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. 3. Výchova syna měla nesporný vliv na žalobcovu profesní kariéru. Žalovaná uvedla, že v období od narození do zletilosti syna nedošlo k poklesu žalobcových výdělků a že žalobce byl od roku 1967 do roku 1985 nepřetržitě zaměstnán u různých zaměstnavatelů, kde dosahoval na tu dobu průměrných výdělků. Podle žalobce tato skutečnost sama o sobě neznamená, že péče o syna neměla negativní vliv na jeho pracovní kariéru. Již v průběhu správního řízení žalobce uvedl, že z důvodu péče o syna například nepracoval přesčas, což mělo nesporný vliv na jeho výdělky a další pracovní kariéru. Z důvodu péče o syna, hlavně v jeho útlém věku, z časových důvodů žalobce nevykonával náročnější, zodpovědnější a logicky lépe finančně ohodnocenou práci. Žalobce v období od roku 1967 do roku 1985 zaměstnaný být musel, jinak by mu hrozil trest za příživnictví. Pokud žalovaná poukazovala na výši výdělku žalobce v této době, není možné tento argument vztáhnout k prokázání rozsahu péče. Žalovaná se v rozhodnutí vůbec nezabývala zaměstnáním a výdělky žalobcovy zemřelé manželky z této doby. Z rozhodnutí vůbec nevyplývá, že by profesní kariéra zemřelé ženy žalobce byla z důvodu péče o syna nějakým způsobem ovlivněna. Rozhodnutí neobsahuje výši výdělků žalobce ani jeho manželky, natož pak jejich porovnání. To je další důvod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí nelze zjistit srovnání výše jednotlivých výdělků, vyměřovacích základů ani jejich vliv na výši starobního důchodu a rovněž ani vliv péče o syna na tyto výdělky a pracovní kariéry obou manželů. Pokud žalovaná tyto konkrétní údaje neuvedla, nemůže ani tvrdit, že péče o syna měla menší vliv na žalobcovu pracovní kariéru a následný starobní důchod, než tomu bylo u jeho zemřelé manželky. 4. Žalobce vyslovil pochybnost o ovlivnění výše důchodu zemřelé manželky tím, že byla se synem na mateřské dovolené. Období péče o dítě do čtyř let věku se uznává jako náhradní doba pojištění pro nárok i výši důchodu a současně jde o dobu vyloučenou, takže nemůže mít negativní vliv na výši důchodu. Syn se narodil dne 20. 10. 1967. Zemřelá manželka tedy mohla být na mateřské dovolené zhruba do roku 1971. Nicméně pro účely procentní výměry důchodu se hodnotí příjmy až od roku 1986. V daném případě tedy mateřská dovolená nemohla mít na výši starobního důchodu zemřelé manželky vůbec žádný negativní vliv. 5. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce nepředložil žádné relevantní tvrzení či důkazy, které by prokazovaly, že rozsah péče o syna byl v jeho případě větší než ze strany zemřelé manželky. Žalobce naopak ve svém vyjádření ze dne 4. 5. 2023 relevantní důvody uvedl. Žalobce dále uvedl v námitkách ze dne 15. 8. 2023, že případné další potřebné skutečnosti je připraven vysvětlit a doplnit na výzvu. Žalovaná ho ovšem nevyzvala a nezjistila stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Sama žalovaná v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že nepřetržité zaměstnání a vyšší výdělky se samy o sobě pozitivně projeví na výši důchodu – nedochází ke snížení důchodu a není tedy dán důvod pro kompenzaci prostřednictvím výchovného. Žalovaná však srovnání příjmů manželů neprovedla a nevysvětlila, jaký vliv měla péče o syna na výdělky a pracovní kariéru obou manželů. Tvrzení, že žalobce dosahoval v určité době průměrných výdělků, je naprosto nedostačující. Přitom žalovaná je institucí, která rozhoduje o dávkách důchodového pojištění. Žalobce žádal, aby žalovaná rozhodla na základě konkrétních, měřitelných a porovnatelných ukazatelů, a ne na základě neurčitého sdělení žalované na straně 5 rozhodnutí o námitkách, podle kterého ženy pečující o děti ve větší míře vykonávají méně honorované zaměstnání, popřípadě zaměstnání s kratšími pracovními úvazky, která jsou navíc přerušována překážkami v práci z důvodu péče o dítě. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na napadené rozhodnutí. Z hlediska účelu výchovného je třeba považovat za osobu, která výchovu zajišťovala ve větším rozsahu, tu z pečujících osob, v jejíž kariéře se ve větším měřítku projevovaly složky výchovy, které mohly s ohledem na svůj charakter negativně ovlivnit délku doby zaměstnání a výdělky pečující osoby, tedy kdy péče musela být zajišťována „na úkor“ možné pracovní aktivity. Nejvýznamnější dopad na pracovní kariéru má výchova dítěte zejména v jeho předškolním věku a v prvních letech povinné školní docházky. V pozdějším období jsou již děti samostatné, alespoň v tom směru, že není třeba z důvodu zajištění výchovy přerušovat kariéru. Jeví se tedy přirozené, že výchovné ze své podstaty náleží tomu z rodičů, který se výchově více věnoval právě v raném stadiu života dítěte, což bývá obvykle matka. O uznání výchovy muže lze uvažovat zejména v případech, kdy péče matky skončila z jakýchkoliv důvodů, například rozvodu, prokazatelně faktického opuštění dítěte, vážné nemoci, úmrtí ve velmi nízkém věku dítěte nebo kdy dítě bylo ve velmi nízkém věku svěřeno do výchovy otce, přičemž výchova měla prokazatelně negativní vliv na jeho pracovní kariéru. Výchova každého dítěte se posuzuje zvlášť, a to od narození do jeho zletilosti (18 let) s tím, že celá částka výchovného za výchovu konkrétního dítěte náleží té osobě, která výchovu tohoto dítěte zajišťovala ve větším rozsahu. Výchovné je pak na rozdíl od snížení důchodového věku koncipováno jako nárok genderově neutrální. Vázat tento nárok na splnění podmínky výchovy dítěte, tak jak je definován ve stávající právní úpravě [§ 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZDP“) a § 4 prováděcí vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“)], by bylo diskriminační vůči mužům, neboť s institutem „výchovy dítěte“ se až dosud v základním důchodovém pojištění pracuje výlučně ve vztahu k ženám. Zatímco nárok na snížení důchodového věku zůstane dočasně zachován i nadále pouze pro ženy, nárok na výchovné vznikne i mužům, jestliže zajišťovali výchovu dítěte sami nebo ve větším rozsahu než ženy. Podmínky pro uznání dítěte za vychované budou v zásadě stejné, jaké platí pro účely snížení důchodového věku žen. Bude se tedy vyžadovat, aby osoba před datem přiznání starobního důchodu osobně pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu 10 roků s tím