5 As 373/2018 — Nejvyšší správní soud

73 A 5/2023- 23 - text  13 73 A 5/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci navrhovatele: S. N. J., IČO X sídlem T. 41, X Š. proti odpůrci: Olomoucký kraj sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Aktualizace č. 5 zásad územního rozvoje Olomouckého kraje takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Obec Jívová podala Krajskému úřadu Olomouckého kraje podle § 42a odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění účinném do 31. 12. 2023, návrh na pořízení aktualizace zásad Olomouckého kraje (dále jen „ZÚR OK“). Předmětem návrhu byl požadavek na úpravu textu odst. 78.3.1 ZÚR OK obsahujícího zákaz umisťovat stavby a zařízení obnovitelných zdrojů energie v tzv. kulturně krajinných oblastech (dále jen „KKO“), mezi které patří i KKO svahy Nízkého Jeseníku, která zahrnuje mj. i území obce Jívová. Obec Jívová požadovala, aby se uvedený zákaz nevztahoval na stavby a zařízení obnovitelných zdrojů energie, pro která byla vymezena plocha v platném územním plánu obce ještě před nabytím účinnosti ZÚR OK či jejich aktualizace. Zastupitelstvo Olomouckého kraje na svém zasedání dne 13. 12. 2021 rozhodlo o pořízení Aktualizace č. 5 ZÚR OK (dále jen „aktualizace“), o jejím obsahu a v souladu s § 42a odst. 1 stavebního zákona také o tom, že aktualizace bude pořízena zkráceným postupem (podle § 42a – 42b stavebního zákona). Následně zastupitelstvo Olomouckého kraje aktualizaci vydalo usnesením č. X dne 26. 9. 2022 pod č. j. X. Aktualizace nabyla účinnosti 22. 10. 2022. II. Argumentace stran 2. Navrhovatel se domáhal zrušení celé aktualizace. 3. Navrhovatel předně namítal nezákonný postup při pořizování aktualizace. Konkrétně došlo k porušení § 54 odst. 6 stavebního zákona tím, že namísto toho, aby obec Jívová dala svůj územní plán (dále jen „ÚP“) do souladu se ZÚR OK (s nimiž se ÚP dostal do rozporu po přijetí Aktualizace č. 2a ZÚR OK), zvolila nezákonný opačný postup podáním návrhu na aktualizaci tak, aby v ní byly stanoveny retroaktivně výjimky a ÚP se tak opět dostal do souladu se ZÚR OK. Z textu aktualizace je zřejmé, že byla vydána s hlavním cílem umožnit realizaci jednoho konkrétního záměru – V. p. J. Přijetím aktualizace tak byla porušena zásada, že územně plánovací dokumentace nižšího stupně má být v souladu s územně plánovací dokumentací vyššího stupně. Ustanovení § 54 odst. 6 stavebního zákona bylo explicitně porušeno při rozhodnutí o námitkách navrhovatele jakožto zástupce veřejnosti, neboť středobodem tohoto rozhodnutí je právě ta část ÚP, která je v rozporu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem a tato část se stává přímo podmínkou zakomponovanou do ZÚR OK. 4. Navrhovatel dále vyčítal odpůrci nesprávné vypořádání námitek, které v procesu přijímání aktualizace uplatnil jako zástupce veřejnosti. Navrhovatel nesouhlasí s tím, jak byly jeho námitky vypořádány a odpůrcem citované rozsudky NSS považuje za nepřiléhavé. Aktualizace totiž činí pravý opak toho, co obě citovaná rozhodnutí předpokládají (přihlédnutí k principům právní jistoty a legitimního očekávání). Dosavadní kontinuita, která zakládala legitimní očekávání investorů v daném území totiž v ZÚR OK zakotvovala výraznou ochranu zejména krajinného rázu řešeného území prostřednictvím regulativů, které různým způsobem znemožňovaly umisťování a povolování větrných elektráren. Tento trend ochrany byl v ZÚR OK obsažen od jejich první aktualizace v roce 2009. Aktualizace tak jde zcela proti dosavadnímu dlouhodobému trendu ochrany území před živelným umisťováním větrných elektráren do cenných oblastí z hlediska krajinného rázu, a provádí změny v ZÚR OK nikoliv z důvodů koncepčních, ale z důvodu, že územně plánovací dokumentace nižší úrovně výstavbu větrných turbín umožňuje. Rozhodnutí o námitkách obsahuje celou řadu si protiřečících tvrzení. Odpůrce např. tvrdí, že „Následně vydané ZÚR, příp. aktualizace ZÚR ale neznamená neplatnost řešení ÚP, nicméně nelze podle příslušných částí ÚP rozhodovat“. Sám však toto rozhodování podle příslušných částí ÚP činí. 5. Dalším návrhovým bodem byla namítána nekoncepčnost a nahodilost aktualizace. Navrhovatel popsal historii snahy regulovat umisťování větrných elektráren v nejcennějších částech Olomouckého kraje z hlediska krajinného rázu a kulturních hodnot krajiny. S odkazem na přiložené obrázky a tabulky zobrazující polohu a viditelnost větrných elektráren zdůrazňoval vysokou míru ovlivnění krajiny realizací V. p. J. Navrhovatel dále zdůraznil, že Aktualizace č. 2a, která zavedla KKO svahy Nízkého Jeseníku, prošla soudním přezkumem, přičemž krajský soud zcela aproboval ochranu hodnot KKO a bezvýjimečný zákaz stavět větrné elektrárny v KKO označil za možný a legální. Dle navrhovatele nebyl zohledněn vliv aktualizace, tj. fakticky v. p. J, na v té době aktuální stav ochrany území kraje. Nelze akceptovat postup, aby dlouhodobá koncepce ochrany území před negativními vlivy živelné výstavby větrných elektráren do oblastí cenného krajinného rázu byla nahodile narušena jedním konkrétním záměrem, který byl dlouhodobě v rozporu s územně plánovací dokumentací. Mají to být územní plány a následně jednotlivé záměry, které budou respektovat nastavení územně plánovací dokumentace vyšší úrovně, nikoliv naopak, aby se tato upravovala podle potřeb subjektů, které mají v území své zájmy. Navrhovatel neupírá zastupitelstvu kraje možnost volby regulace umisťování větrných elektráren na území kraje, případně stanovovat nebo rušit tomu odpovídající podmínky. Je však bezpodmínečně nutné dělat to v souladu s právním řádem. Aktualizace byla přijata mimo jakoukoliv koncepci ad hoc pro konkrétní záměr v. p. J., jak je zřejmé z přijatých podmínek pro možnost výjimky z jinak platného zákazu umisťování zařízení a staveb obnovitelných zdrojů energie v KKO. 6. Konečně navrhovatel namítal nesprávný postup při pořizování aktualizace nerespektující zadání zastupitelstva kraje. Zastupitelstvo kraje na svém zasedání dne 13. 12. 2021 přijalo usnesení, jež hovořilo o „prověření úpravy odst. 78.3 platných ZÚR OK“. Dle navrhovatele tedy mělo jít o prověření možnosti ve smyslu vyhodnocení vlivu aktualizace na stávající hodnoty a chráněná území kraje, a nikoliv o nalezení technického řešení, jak tuto aktualizaci provést, jak vyplývalo z vystoupení většiny zastupitelů. Ve skutečnosti však k žádnému prověřování nedošlo, a to s odkazem na provedenou EIA. EIA však probíhala v době (2008-2009), kdy KKO ještě vůbec nebyly stanoveny a navrhovatel opakovaně upozorňoval na nedostatečné posouzení zásahu do krajinného rázu v rámci EIA. Navrhovatel nesouhlasí se stanoviskem MŽP, dle kterého nebylo požadováno posouzení aktualizace z hlediska vlivů na životní prostředí (SEA). Mezi jednáním zastupitelstva Olomouckého kraje dne 13. 12. 2021 a 26. 9. 2022 nebyly předloženy žádné nové analýzy nebo jakékoliv podklady, které by měly za cíl jakkoliv konkrétně prověřit aktualizaci na stávající stav ochrany území, ani nijak neprověřovali skutečnosti namítané navrhovatelem na jednání zastupitelstva Olomouckého kraje 13. 12. 2021. 7. Odpůrce s podaným návrhem nesouhlasil a navrhoval jeho odmítnutí pro nedostatek aktivní procesní legitimace navrhovatele. Pro případ věcného projednání návrhu navrhoval jeho zamítnutí v celém rozsahu. Odpůrce v první řadě zpochybnil aktivní procesní legitimaci navrhovatele, který ji opírá o statut spolku a postavení zástupce veřejnosti v procesu pořizování aktualizace, ve kterém hájil právo občanů na příznivé životní prostředí a dotčení vlastnických práv. Navrhovatel však dle odpůrce neuvedl žádné konkrétní zkrácení práv a zásah do nich. K namítanému porušení § 54 odst. 6 stavebního zákona odpůrce uvedl, že z textu uvedeného ustanovení je zřejmé, že se jedná o stanovení povinnosti obci, nikoli kraji. Z pohledu zákonnosti aktualizace je tak tato otázka irelevantní. Uvedené ustanovení řeší postup pro rozhodování v mezidobí (až do přijetí první následující změny územního plánu), ve kterém má být územní plán uveden do souladu se zásadami územního rozvoje. Stavební zákon umožňuje obci přímo dotčené aktualizací podat podnět na pořízení této aktualizace. Obec Jívová této možnosti využila, nejedná se tedy o žádnou nezákonnost. Odpůrce dále trval na vypořádání námitek navrhovatele, s odkazem na judikaturu NSS zdůraznil, že přihlédnutí k nižší územně plánovací dokumentaci při pořizování zásad územního rozvoje je žádoucí. Důvodem pro respektování předchozí územně plánovací dokumentace je i na straně pořizovatele zásad územního rozvoje zejména právní jistota a legitimní očekávání v území, stejně jako určitá kontinuita územního plánování. Tuto kontinuitu navrhovatel rozporuje a tvrdí, že legitimní očekávání investorů bylo zasaženo aktualizací,