18 Az 8/2024 – Krajský soud v Ostravě

18 Az 8/2024- 76 - text  9 18 Az 8/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: I. R. státní příslušnost Republika Uzbekistán proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2024, č. j. OAM-280/BA-BA01-ZA17-2024, o udělení mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. Relevantní skutková zjištění a předchozí řízení 2. Žalobce dne 22. 2. 2024 požádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany. 3. Ze spisu je patrné, že podání žádosti předcházelo rozhodnutí cizinecké policie ze dne 19. 2. 2024 o zajištění žalobce dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Cizinecká police téhož dne 19. 2. 2024 rozhodla o správním vyhoštění žalobce na dobu jednoho pěti let. 4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024 žalobce tzv. přezajistil dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Dobu trvání zajištění žalovaný stanovil do 19. 8. 2024. 5. K žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dne 29. 2. 2024 poskytl údaje, z nichž vyplývá, že je uzbecké státní příslušnosti i národnosti, islámského vyznání, apolitický. Je svobodný, bezdětný. Prokazoval se padělanými rumunskými doklady. Z Uzbekistánu odcestoval v září nebo říjnu 2020 přes Istanbul, Vilnius a Polsko. Do České republiky přicestoval asi v listopadu 2020. Žalobce se cítí zdráv. Nemůže odjet do Uzbekistánu, jeho život je v ohrožení. 6. Pohovor k žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný s žalobcem vedl téhož dne. Žalobce zopakoval údaje poskytnuté k žádosti. Dodal, že při odjezdu z vlasti neměl žádné problémy. Účastnil se šarvátky při karetní hře o velké částky peněz, napadl jej synovec velkého mafiána. Mezi žalobcem a synovcem mafiána došlo k potyčce, žalobce následně utekl. Na policii se bál obrátit, dva měsíce po incidentu odcestoval ze země. Jeho matka mu telefonicky sdělila, že mafiána viděli sousedi. Na policii se obrátit nemůže, protože mafie tam má své. Mafiáni ví, že byl v Litvě, ale nevědí, že odcestoval do České republiky. 7. Žalovavý si zajistil následující podklady pro vydání rozhodnutí : zprávu o Uzbekistánu ze dne 1. 3. 2024 – Činnost policie ve vztahu k ochraně práv občanů; zprávu o činnost úřadu ombudsmana ze dne 6. 12. 2023; zprávu Uzbekistán – Globální iniciativa proti mezinárodnímu organizovanému zločinu 2023 ze dne 19. 12. 2023; zprávu Uzbekistán – Pozbytí občanství Republiky Uzbekistán, postavení osob bez státní příslušnosti ze dne 12. 1. 2024; dále informaci MZV ČR, č. j. 135612/2022-LPTP ze dne 9. 1. 2023; informaci OAMP ze dne 13. 3. 2024 ve věci bezpečností a politické situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv; informaci OAMP ze dne 13. 3. 2024 ve věci socio-ekonomické situace; informace MZV ČR ze dne 10. 1. 2024 tykající se situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti. 8. Žalobce se s podklady rozhodnutí seznámil dne 29. 5. 2024. Nenavrhl doplnění podkladů a uvedl, že má strach z policie. V Litvě ho chtěli unést a odvézt zpět do Uzbekistánu. 9. Žalovaný má v napadeném rozhodnutí za to, že tvrzeným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu žalobce je obava z pomsty mafie po rvačce u karetní hry. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí žádný z azylově relevantních důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. III. Obsah žaloby 10. Žalobce napadl rozhodnutí o neudělené azylu včasnou žalobou, jíž rozhodnutí žalovaného rozporuje v celém jeho rozsahu. 11. V obecné rovině namítá porušení § 2 odst. 4, § 3, § 50 odst. 3 a 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), jakož i porušení § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu. 12. Má za to, že žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v nezbytném rozsahu. Nepřihlédl ke všem rozhodným okolnostem a správní řízení dostatečně neindividualizoval. Žalobce je pronásledován ze strany zločinecké skupiny, která se mu chce pomstít z peněžitých důvodů. Také uvedl, že uzbecká policie se případu nevěnuje. Žalobce nemohl využít mechanismů, které mu na ochranu před protiprávním jednání poskytuje právní řád jeho vlasti, a to kvůli vysoké úrovni korupce. 13. Celé řízení s žalobcem bylo od počátku vedeno nikoli azylovým zákonem a základními principy správního řízení, nýbrž snahou o využití § 16 odst. 2 zákona o azylu, tedy snahou o „rychlé smetení případu ze stolu“. 14. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. IV. Vyjádření žalovaného 15. Vyjádřením ze dne 10. 8. 2024 žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 16. Námitky žalobce hodnotil jako nedůvodné a odkázal na obsáhlé odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný vzal při rozhodování v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a přihlédl k nim. Shromáždil k nim adekvátní informace o situaci v zemi původu žalobce. Azylovým příběhem žalobce se zabýval zcela konkrétně a postupoval zcela v souladu se zákonem. V. Posouzení věci krajským soudem 17. Krajský soud shledal žalobu přípustnou, podanou oprávněnou osobou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) a včasnou (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). 18. Při posuzování věci měl soud na zřeteli také § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 procedurální směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. zakotvující povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 posledně uvedeného ustanovení lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/5/EU“. 19. V přezkumném řízení soudním je soud povinen zkoumat, zda vydané rozhodnutí je zákonné a bezvadné. V napadeném rozhodnutí krajský soud nezjistil takové vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu nebo které by způsobovaly jeho nicotnost (srovnej § 76 odst. 2 s. ř. s.). 20. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 21. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 22. Krajský soud s ohledem na výše uvedené podrobil přezkumu napadené rozhodnutí jako celek, a to v rozsahu vznášených žalobních námitek. Předně krajský soud sumarizuje azylový příběh žalobce: Žalobce se účastnil konfliktu a rvačky při hazardu; byl zraněn a zároveň zranil synovce „mafiána“. Z mísa incidentu utekl. Zajistil si pas a peníze. Po tvrzeném incidentu ještě dva měsíce setrval v zemi původu a s jejím následným opuštěním neměl žádných problémů. Na policii se ve své vlasti neobrátil pro obavy z mafie. V. 1. Důvod udělení azylu podle § 12 písm. a) či b) zákona o azylu 23. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval otázkou, zda je v případě žalobce naplněn důvod udělení azylu podle § 12 písm. a) či b) zákona o azylu, a dospěl k závěru, že nikoli. 24. Žalobce dle žalovaného neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr o tom, že je pronásledován za uplatňování politických práv nebo svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce nesdělil žádné politické aktivity, kterých by se zúčastnil, nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny. 25. Co se týká důvodu udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, ani zde žalovaný nehledal naplnění těchto podmínek ze strany žalobce. V průběhu správního řízení žalovaný objasnil, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je obava žalobce z mafie, která jej má hledat. Žalobce se na uzbecké státní orgány neobrátil, neboť se bál. Dle jeho názoru má mafie na policii svoje lidi. Žalovaný z výpovědi žalobce dovodil, že jím uváděné důvody nespadají pod taxativní výčet důvodů pro udělení azylu dle § 12 zákona o azyl. 26. Žalovaný se zabýval azylovým příběhem žalobce s ohledem na jeho problémy s organizovaným zločinem v Uzbekistánu. Zde krajský soud poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (za všechny namátkou například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Azs 22/2004), z níž plyne, že vyhrožování ze strany soukromé osoby, pokud není podporováno státem, nelze charakterizovat jako azylově relevantní pronásledování. Původcem pronásledování podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu může být soukromá osoba jen za určitých okolností, kdy lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, ne