19 Az 17/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 17/2025- 28 - text  6 19 Az 17/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. A. B. státní příslušnost Pákistánská islámská republika naposledy pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupen Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem sídlem 400 01 Ústí nad Labem, Berní 2261/1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025 č. j. OAM-580/ZA-ZA11-D02-2025, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Dále bylo rozhodnuto o tom, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle článku 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Španělské království. 2. Žalobce uvedl, že je negramotný a nebyl schopen řádně formulovat veškeré důvody, pro které žádá o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Jasně však uvedl, že zde žije družka a novorozená dcera, obě jsou občanky České republiky. Žalovanému vytkl, že řádně nezjistil skutkový stav věci, přestože žalovanému uvedené skutečnosti, týkající se rodinných vazeb na území České republiky, sdělil. Přitom z konstantní judikatury vyplývá, jak uvedl Soudní dvůr EU ve věci č. j.: C-245/11 K. v. Bundesasylamt, že při uplatnění Dublinského nařízení musí členské státy respektovat základní práva dotčených osob, zejména potom rodinný život. Žalobce poznamenal, že také Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ve věci č. 12 738/10 jasně konstatoval, že odmítnutí pobytu rodiče občana EU (nezletilého dítěte) může být porušením článku 8 Úmluvy, pokud by to znamenalo odloučení rodiče od rodiny. Žalobce uvedl, že Dublinské nařízení sice určuje stát odpovědný za projednání azylové žádosti, avšak čl. 9 – 11 tohoto nařízení výslovně zohledňuje jednotu rodiny, a to i pokud jde o osoby, které nejsou uprchlíky, zejména pokud je na území členského státu nezletilé dítě (občan EU), o nějž žadatel o azyl skutečně pečuje. Žalobce k tomu uvedl, že žije se svou družkou na území již několik let, vedou společnou domácnost, jak vyplývá také z přiloženého evidenčního listu k nájemní smlouvě, přičemž během těhotenství i po narození dcery, své družce pomáhal s péčí o dítě. Žalobce vyslovil názor, že s ohledem na jeho rodinné vazby na území České republiky, je k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušná právě Česká republika. V opačném případě by došlo k závažnému a nepřiměřenému zásahu nejen do jeho soukromého života, ale i nezletilé dcery a družky. Soudní dvůr EU ve věci č. j. C-245/11 konstatoval, že i za situace, kdy by formálně byl příslušný jiný stát k posouzení azylové žádosti, je třeba zohlednit právo na jednotu rodiny a zájem dítěte. Napadené rozhodnutí je rovněž v rozporu s rozsudkem Soudního dvora EU ve věci č. j. C-133/15, z něhož vyplývá, že je-li dítě občanem EU a žije v EU, stát musí umožnit rodiči (zde žalobci) zůstat s dítětem, jinak dojde k porušení práva dítěte, zejména jeho nejlepšího zájmu. I když lze souhlasit, že otázky rodiny a pobytu by měly být řešeny v jiném režimu než azylového zákona, nelze automaticky zastavit azylové řízení za situace, kdy by to znamenalo reálný zásah do jeho práva a rodiny na respektování rodinného života a takové rozhodnutí by znamenalo porušení nejlepšího zájmu nezletilého dítěte cizince. 3. Žalobce žalovanému dále vytkl, že jeho žádost posuzoval zcela paušálně, bez snahy ověřit si uvedené skutečnosti, resp. bez toho, aby přihlédl k jeho rodinné situaci a k nejlepším zájmům nezletilé dcery, aby se pokusil zjistit skutkový stav dostatečným způsobem. Žalovanému muselo být zřejmé, že vzhledem k jeho negramotnosti, není schopen sám aktivně uvést vše potřebné a nezbytné. Žalobce rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Azs 22/2008-65, dle kterého „je opomenutí skutečnosti, že cizinec je manželem občana České republiky, vadou řízení, která má vliv na zákonnost rozhodnutí“. Žalobce uzavřel, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, věc nesprávně právně posoudil, rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Při posuzování žádosti současně nepřihlédl ke všem okolnostem a zcela mechanicky aplikoval § 10a, čímž porušil zásadu proporcionality a zásadu individuálního posouzení věci. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, z něhož citoval, na příslušnou právní úpravu a judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž rovněž citoval. Zdůraznil, že s žalobcem byl proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 29. 5. 2025 v jazyce urdu za přítomnosti tlumočníka jazyka urdu. V průběhu pohovoru sdělil, že poučení o tzv. Dublinském řízení, které bylo součástí výzvy k poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, nečetl, protože je negramotný. Žalobce byl následně správním orgánem poučen o kritériích Dublinského řízení a zároveň mu byla sdělena informace, že správní orgán disponuje akceptací ze Spolkové republiky Německo. Žalobce uvedl, že z Německa do Španělska odjel, protože mu bylo řečeno, že má opustit zemi. Ve Španělsku mu byl vydán dvouletý pobyt. Později informaci poupravil na 1 rok pobytové karty, která mu byla vystavena v dubnu roku 2024. Cestovní doklad si vyřídil v roce 2021 na ambasádě Pákistánské islámské republiky. S matkou své dcery žije od roku 2022 v Jirkově. O mezinárodní ochranu nepožádal na území České republiky dříve, protože přítelkyně byla těhotná a on chtěl být s ní. Neví, že mu bylo vydáno vyhoštění ze Schengenského prostoru právě Spolkovou republikou Německo. Z České republiky je ochoten odjet jen se svou dcerou a družkou. Žalovaný dal žalobci možnost vyjádřit všechny okolnosti, což žalobce učinil. V souladu s § 36 odst. 3 správního řádu byla následně 4. 6. 2025 žalobci dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí seznámit s informacemi obsaženými ve správním spise, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce znovu zopakoval, že na území České republiky žije družka a dítě, chce žít s nimi. Pokud bude muset jet do Španělska, tak pojede. Žalovaný vyslovil názor, že si opatřil dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí, které považuje za zákonné a přezkoumatelné. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. krajský soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 6. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 20. 5. 2025 požádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Dne 29. 5. 2025 poskytl údaje k podané žádosti a téhož dne s ním byl proveden pohovor, a to za přítomnosti tlumočníka jazyka urdu. V průběhu pohovoru žalobce sdělil, že poučení o tzv. Dublinském řízení, které bylo součástí výzvy k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nečetl, protože je negramotný. Vzápětí byl žalovaným správním orgánem poučen o kritériích Dublinského řízení a zároveň mu byla sdělena informace, že správní orgán disponuje akceptací ze Spolkové republiky Německo. Žalobce uvedl, že z Německa do Španělska odjel, protože mu bylo řečeno, že má opustit zemi. Španělsko mělo v té době otevřenou registraci. Ve Španělsku měl vydán dvouletý pobyt. Později informaci poupravil na 1 rok pobytové karty, která mu byla vystavena v dubnu roku 2024. Cestovní doklad si vyřídil v roce 2021 na ambasádě Pákistánské islámské republiky. Z vlasti vycestoval naposledy v roce 2024. V členských státech žije od roku 2014. Poprvé cestoval nelegálně přes Turecko, Srbsko, Maďarsko, Rakousko do Německa, kde setrval do roku 2020 jako žadatel o mezinárodní ochranu. Po celou dobu užíval falešné jméno a příjmení A. A. Následně odjel do Španělska, kde požádal o povolení k pobytu, které mu bylo nakonec v roce 2024 vydáno s platností do 5. 3. 2025, a to na jeho pravé jméno a příjmení. Důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost, že se mu v České republice dne 13. 5. 2025 narodila dcer