19 Az 38/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 38/2025- 20 - text  7 19 Az 38/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: F. B. státní příslušnost Republika Uzbekistán t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2025 č. j. OAM-618/BA-BA06-VL18-PZ-2025, o prodloužení doby trvání zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení doby trvání zajištění žalobce podle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 29. 11. 2025. Žalobce namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil v rámci prodloužení doby zajištění možnost uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 2 zákona o azylu. Nikterak se nebrání pobytu v pobytovém středisku, které skýtá i záruku, že mu bude doručována pošta, tedy bude kontaktní, nebude se vyhýbat správním úkonům a bude plně spolupracovat se správními orgány. Nemá zájem zneužívat volný režim pobytového střediska. Je si vědom, že na území České republiky pobýval neoprávněně, také si je vědom trestu vyhoštění z území České republiky. Území České republiky neopustil z vážných důvodů. Žádost o mezinárodní ochranu podal s ohledem na závažné okolnosti, které splňují zákonem stanovené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany má zájem se bránit žalobou u soudu. Již nemá zájem páchat jakoukoli trestnou činnost či dopouštět se protiprávního jednání a také nehodlá jakýmkoliv jiným způsobem narušovat veřejný pořádek. Úvaha žalovaného o nemožnosti uložit zvláštní opatření je v napadeném rozhodnutí velmi stručná, nepřezkoumatelná. Vyslovil názor, že v jeho případě je na místě aplikace mírnějších opatření před zajištěním a jeho prodloužením. Prohlásil, že pokud by bylo využito některé ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu, jistě by je dodržoval. Stejně tak má zájem na respektování právních předpisů. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval. Z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí nelze přijmout tvrzení žalobce, že může pobývat v pobytovém středisku, kde bude kontaktní. V této souvislosti žalovaný poukázal na předchozí pobytovou historii žalobce. Z napadeného rozhodnutí je dle žalovaného jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Rozhodl v souladu se zákonem a judikaturou, na kterou v písemném vyjádření odkázal a z níž rovněž citoval. 3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 4. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 29. 5. 2025 č. j. KRPA-172678-10/ČJ-2025-000022-ZSV bylo rozhodnuto o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 30. 5. 2025 č. j. KRPA-172678-17/ČJ-2025-000022-ZSV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a to na dobu 5 let. Podle § 118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., byla žalobci stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie do země státního občanství nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie byla stanovena podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., od okamžiku, kdy uplyne stanovená doba k vycestování. 5. Důvodem zajištění žalobce orgány policie byla skutečnost, že dne 28. 5. 2025 byla kontrolována jeho totožnost v restauraci ZAMZAM v Praze 3, Hartigova 213, kde se žalobce ukrýval v sauně v suterénu. Policistům předložil polské povolení k pobytu, které bylo na místě vyhodnoceno jako padělek. Žalobce policistům nepředložil cestovní doklad, ukázal pouze jeho fotografii ID strany cestovního dokladu č. X. Následnou lustrací nebylo nalezeno žádné oprávnění k pobytu. Vzhledem k tomu, že se žalobce prokázal padělaným dokladem, vzniklo podezření, že se dopustil trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. V policejním protokolu o podání vysvětlení dne 28. 5. 2025 žalobce sdělil, že naposledy přicestoval do schengenského prostoru 23. 5. 2022 z Lotyšska, do České republiky přijel naposledy 13. 5. 2025. V České republice již jednou žádal o mezinárodní ochranu. Žádost byla zamítnuta. Přiznal, že si je vědom, že k pobytu na území České republiky potřebuje platný cestovní doklad a platné povolení k pobytu. Je si vědom toho, že mu 25. 1. 2023 bylo vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území. V době platnosti výjezdního příkazu odcestoval 20. 2. 2023 do Polska. Pracuje brigádně na různých místech, pracovním povolením nedisponuje. Neexistuje žádná překážka ve vycestování do vlasti, která je pro něho bezpečná země a pokud by musel vycestovat, jel by domů k rodině. 6. Dne 3. 6. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. 7. Dne 10. 6. 2025 žalovaný vydal rozhodnutí č. j. OAM-618/BA-BA06-BA03-Z-2025, jímž rozhodl o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Doba trvání zajištění byla podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena do 20. 9. 2025. Rozhodnutí nabylo právní moci 10. 6. 2025. 8. Součástí správního spisu je i rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2023 č. j. OAM-153/ZA-ZA15-D07-2023, jímž byla posouzena žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Dále bylo rozhodnuto o tom, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je Lotyšská republika. 9. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 5. 2025 č. j. 14 T 41/2025 byl žalobce odsouzen za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky ve výměře 2 roků. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci spočívající v propadnutí padělané karty povolení k pobytu na území Polské republiky č. X. 10. V žalobou napadeném rozhodnutí ze dne 16. 9. 2025 č. j. OAM-618/BA-BA06-VL18-PZ-2025 žalovaný předně konstatoval, že žalobce byl rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 6. 2025 č. j. OAM-618/BA-BA06-BA03-Z-2025, které nabylo právní moci 10. 6. 2025, zajištěn a zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na dobu 110 dnů, tedy do 20. 9. 2025. Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že se blíží konec doby stanovené příslušným rozhodnutím, nicméně ještě nedošlo k uplynutí maximální doby zajištění žalobce ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu, tedy 180 dnů, posoudil, zda je nutné přikročit k prodloužení žalobce nad aktuálně stanovenou dobu. Dále hodnotil, zda trvají důvody zajištění žalobce. Zdůraznil, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění a podle § 54 odst. 2 zákona o azylu je povinen do 30 dnů ode dne pravomocného ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany z území České republiky vycestovat. Vyslovil názor, že na důvodech zajištění žalobce uvedených v prvotním rozhodnutí o zajištění ze dne 10. 6. 2025, které téhož dne nabylo právní moci se nic nezměnilo a z postupu žalobce je nadále zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění bylo v případě negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně ohroženo jeho následné vycestování z České republiky. Žalovaný poukázal na nelegální pobyt žalobce a pokud by nebyl zadržen policií, zjevně by ve svém nelegálním pobytu pokračoval. Z postupu žalobce je dle správního orgánu nadále zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byla ohrožena realizace rozhodnutí správního orgánu o žádosti ve věci mezinárodní ochrany a následné vycestování žalobce z České republiky. Žalovaný tedy opětovně posoudil, zda v případě žalobce je nutné jej ponechat v zajištění i během probíhajícího s