20 A 14/2023 – Krajský soud v Ostravě

20 A 14/2023- 94 - text  18 20 A 14/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: Ing. M. H. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2023, č. j. MSK 115369/2023, ve věci dopravního přestupku; takto I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) žalobou ze dne 4. 12. 2023 rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2023, č. j. MSK 115369/2023, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 19. 5. 2023, č. j. SMO/313560/DSČ/Klu (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). 2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), když jako provozovatel vozidla RZ X dne 1. 3. 2022 v době nejméně v 2:30 – 2:40 hodin v Ostravě - Porubě na ulici Karla Pokorného 1365/49 nezajistil, aby při užití vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, kdy blíže nezjištěný řidič předmětného motorového vozidla nerespektoval vodorovné dopravní značení „V 13“ šikmé rovnoběžné čáry, vyznačující plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ní nákladem zasahovat, pokud to není nutné k objíždění, odbočování na místo mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa mimo pozemní komunikaci a v jeho působnosti parkoval, kde takové jednání vykazuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení § 4 písm. c) téhož zákona (dále jen „přestupek ze dne 1. 3. 2022“). Žalobce byl také uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že z nedbalosti porušil § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu tím, že dne 24. 10. 2022 v 08:25 hodin na ul. Slavíčkové 255/6 v Ostravě řídil motorové vozidlo RZ X, přičemž parkoval na chodníku v místě, kde to není dopravním značením povoleno (dále jen „přestupek ze dne 24. 10. 2022“). 3. Za spáchání uvedených přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Žaloba 5. Žalobce namítal, že správní orgány neprokázaly, že by vozidlo na uvedeném místě zaparkoval on. Žalobce při nahlížení do jiného správního spisu sdělil, že je osobou, která měla v době přestupku dne 24. 10. 2022 svěřeno vozidlo. Současně ale nikde neuvedl, že by to byl právě on, kdo vozidlo zaparkoval. Z tvrzení, že měl žalobce svěřeno vozidlo v danou dobu a že je osobou, která je držitelem řidičského oprávnění, tzn. je řidičem, nelze automaticky vyvozovat, že protiprávní jednání spáchal žalobce. Pro závěry uvedené v napadeném rozhodnutí tak není opora ve správním spise. Skutečnost, že v řízení vystupoval žalobce jako řidič, je pouze důsledkem toho, že právě on byl z přestupku obviněn, a nesvědčí o tom, že byl v dané době řidičem vozidla. Nic na tom nemění ani citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 29. 8. 2023, č. j. 10 As 27/2022-29, které není na projednávanou věc pro rozdílný skutkový základ aplikovatelné. 6. Žalobce měl dále za to, že se správní orgány u přestupku ze dne 24. 10. 2022 nedostatečně zabývaly zaviněním. Ačkoliv měla pověřená úřední osoba při ústním jednání možnost dotázat se žalobce, zda přestupek spáchal a jaké okolnosti jej k tomu vedly, neučinila tak. Žalobce též nesouhlasí se zaviněním ve formě vědomé nedbalosti. V napadeném rozhodnutí není nijak odůvodněno, že žalobce byl seznámen se skutečností, že parkuje na chodníku. Uvedené jednání se stalo přímo u dopravní značky povolující podélné stání na chodníku, přičemž na chodník nenavazuje žádná cesta. Nadto se jedná o jednosměrnou ulici, kde je umožněno stání vozidel po obou stranách. Pro chodce je pak podle žalobce na chodníku dostatek prostoru, chodník je zjevně upraven pro nájezd vozidel. 7. Dále žalobce namítl, že „správní orgán“ dosud usnesením nevyřídil podanou námitku podjatosti a nezabýval se ani stížností proti Ing. M. K. (dále „úřední osoba“) ze dne 18. 5. 2023. O podjatosti se přitom žalobce dozvěděl až při ústním jednání konaném dne 18. 5. 2023, při kterém úřední osoba předložila svědkyni (strážnici městské policie) spisový materiál a konstatovala, že žalobce spáchal přestupek, čímž popřela zásadu presumpce neviny. K podobnému postupu mělo podle žalobce dojít i v jiné věci. Žalobce namítal podjatost dne 22. 5. 2023, správní orgán se měl námitkou zabývat před vydáním meritorního rozhodnutí, a nikoliv ji vyřídit jako běžnou námitku v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně pak podle žalobce podjatá úřední osoba de facto rozhodla o své nepodjatosti, přestože nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci. Žalobce sice věděl, kdo je rozhodující úřední osobou ve věci, nevěděl však o její nestrannosti. Protože ve věci byla podána také žaloba na ochranu proti nečinnosti, má žalobce za to, že se správní orgán I. stupně snažil věc co nejrychleji skončit i za cenu případné nezákonnosti. Rozsudky NSS sp. zn. 3 As 93/2019 a sp. zn. 1 As 266/2019, na které správní orgán I. stupně odkazoval, nejsou ve věci relevantní. 8. Žalobce dále brojil proti tomu, že mu při ústním jednání konaném dne 19. 4. 2023 nebyl dán dostatek prostoru ke kladení otázek svědkovi. Z jednání žalobce pořídil audiozáznam, který má podle něj větší výpovědní hodnotu než protokol z jednání. Žalobce navrhl provést audiozáznam k důkazu. 9. V případě přestupku ze dne 1. 3. 2022 bylo chybně označeno místo jeho spáchání. Žalobce proto nemohl k výzvě správního orgánu přesně udat řidiče. Žalobce místo spáchání přestupku zpochybnil již dne 3. 3. 2023, kdy navrhl doplnit metadata k fotografiím zaparkovaného vozidla včetně GPS údaje, to však správní orgány ignorovaly. Místo přestupku pak dne 19. 4. 2023 určil svědek, který místo zakreslil do předložené mapy, a to jinak, než jak bylo místo přestupku určeno na počátku řízení. 10. Žalobce dále brojil proti tomu, že mu nebylo umožněno vyjádřit se ve věci před vydáním napadeného rozhodnutí. V závěru ústního jednání dne 18. 5. 2023 totiž žalobce nebyl vyrozuměn o shromáždění všech podkladů a možnosti se k nim vyjádřit, pouze došlo k ukončení ústního jednání. Přitom samotné ústní jednání po ukončení svědecké výpovědi trvalo pouze 20 minut, což žalobce nepovažuje za dostatečný prostor pro seznámení se s podklady. Očekával, že mu po provedení ústního jednání správní orgán oznámí, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí a stanoví mu usnesením lhůtu k vyjádření. Nebylo tak dodrženo ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“ nebo „správní řád“). Rozsudek ze dne 19. 5. 2023, č. j. 9 As 272/2017-31, pak není ve věci relevantní, jednalo se o jednoduchý případ bez svědeckých výpovědí. 11. Žalobce dále namítal, že správní orgán I. stupně nesprávně určil lhůtu 3 dnů k doplnění blanketního odvolání, přestože v obdobných případech uvedených ve správním řádu je obvyklá lhůta alespoň 5 dnů. Ve věci lhůty bylo pak vydáno správním orgánem další usnesení, kterým byla stanovena lhůta 5 dnů, což je v rozporu se zásadou ne bis in idem. 12. Žalobce nesouhlasil s tím, že v projednávané věci nebylo vydáno usnesení o sloučení řízení pod jednu spisovou značku, čímž byl žalobce uveden do nejistoty. Spisy nebyly vedeny řádně, správní orgán netvořil spisový přehled. Se spisem pak správní orgán manipuloval, doručované listiny byly do spisu zakládány s několikadenním zpožděním a při náhodném nahlížení žalobce nebyly k dispozici. Při nahlížení dne 8. 11. 2023 požádal žalobce o vydání kopie spisu, tato kopie však měla shodně přeházené listiny. Kopii několika stran také žalobce musel reklamovat. 13. V závěru žaloby namítl žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřoval v tom, že správní orgán I. stupně používal v rámci členění textu odkazy „Ad“ čímž vytvořil nepřehledný text. Rozhodnutí je pak antedatováno. Žalobce pak navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 14. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí s tím, že podstatná část žalobní argumentace se shoduje s argumentací odvolací. 15. Podle žalovaného se žalobce k přestupku ze dne 24. 10. 2022 doznal nejprve při nahlížení do spisu (č. l. 11) a poté písemně, a to v reakci na výzvu k uhrazení určené částky nebo sdělení totožnosti řidiče. Tvrzení o tom, že vozidlo neparkoval, je nelogické, rozporné a žalobce si je vymyslel až později v řízení. 16. Otázkou zavinění ve vztahu k 1. přestupku se zabýval již správní orgán I. st