22 A 28/2024 – Krajský soud v Ostravě

22 A 28/2024- 31 - text  9 22 A 28/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: A. S. zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Krátký lán 138/8, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2024 č. j. MSK 38820/2024, ve věci žádosti o informace takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 26. 3. 2024 č. j. MSK 38820/2024 a rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 28. 2. 2024 č. j. SMO/122926/24/DSČ/StoP se zrušují. II. Magistrátu města Ostravy se nařizuje poskytnout žalobci požadované informace dle jeho žádosti podané dne 26. 2. 2024, tedy oznámení o přestupku včetně příloh, které je založeno ve spise vedeném Magistrátem města Ostravy pod sp. zn. S-SMO/731748/23/DSČ, a to do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové, advokátkyse sídlem Krátný lán 138/8, 160 00 Praha 6. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2024 č. j. MSK 38820/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 28. 2. 2024 č. j. SMO/122926/24/DSČ/StoP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla odmítnuta žádost žalobce o informace ze dne 22. 2. 2024 podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), kterou se žalobce domáhal poskytnutí oznámení o přestupku včetně příloh, založeného ve spise sp. zn. S-SMO/731748/23DSČ. Žalobce se domáhal rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. Žalobce v žalobě namítl nezákonnost jak napadeného, tak prvostupňového rozhodnutí jednak z toho důvodu, že nepožadoval zaslání celého spisu ani jeho podstatné části, ale jen jedné listiny, kterou konkrétně vymezil. Žalobce k tomu poukázal na komentářovou literaturu a rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 1. 2017 č. j. 3 As 193/2014-37, ze dne 24. 9. 2020 č. j. 8 As 51/2019-39 a ze dne 28. 11. 2018 č. j. 10 As 118/2018-53 a uvedl, že judikatura rozděluje případy, kdy se žadatel domáhá celého správního spisu či jeho podstatné části, kdy v takovém případě se informace dle InfZ neposkytnou, nicméně pokud se žadatel domáhá poskytnutí toliko jednoho konkrétně označeného dokumentu, pak je žádost o jeho poskytnutí dle InfZ oprávněná. 3. Žalovaný ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž setrval na svém právním závěru, že v daném případě žalobci právo na informaci nesvědčilo. Dle žalovaného žalobce jako účastník řízení o přestupku požadoval poskytnout oznámení o přestupku včetně příloh. To však tvoří v podstatě kompletní spis, jak je u přestupkových spisů obvyklé. Vedle oznámení o přestupku a jeho příloh (kalibrační list, ověřovací list) spis v okamžiku žádosti žalobce obsahoval pouze buď dokumenty, které byly žalobci jako obviněnému z přestupku doručeny, tedy je měl již k dispozici (výzvu k uhrazení určené částky, usnesení o určení lhůty k doplnění podání, usnesení o odložení věci, příkaz, výzvu k vyjádření k podkladům rozhodnutí), anebo písemnosti, které sám správnímu orgánu zaslal, tedy je rovněž měl k dispozici (oznámení údajů o řidiči, odpor proti příkazu). Nad rámec toho spis obsahoval pouze jedinou listinu, a to výpis z registru silničních vozidel. Kromě této jedné listiny se dle žalovaného ve spise nenacházely jiné písemnosti než ty, které žalobce požadoval. Všechny ostatní písemnosti mu byly známy. Žalovaný dále uvedl, že nelze tvrdit, že žalobce požadoval jednu listinu ze spisu, naopak požadoval celkem tři listiny (ze čtyř v úvahu přicházejících), tedy žádal podstatnou část spisu, resp. kompletní spis. Není přitom rozhodné, jak žalobce požadované listiny označil, ale jaký je rozsah požadovaných informací. Dle ustálené judikatury se v případě žalobcovy žádosti uplatnila výluka z práva na informace upravená v § 2 odst. 3 InfZ, neboť žalobce se de facto domáhal nahlížení do spisu, které je však komplexně upraveno v zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přičemž žalobce jako účastník řízení měl a má do spisu zcela neomezený přístup. Pokud žalobce odkazoval na rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2020 č. j. 8 As 51/2019-39, ten se týkal žádosti o informace podané osobou, která nebyla účastníkem řízení, závěry tohoto rozsudku tedy nelze v nyní projednávané věci použít. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Žalobce v replice doručené krajskému soudu dne 18. 7. 2024 odmítl tvrzení žalovaného, že žalobcem požadovaný dokument (včetně dvou příloh, tj. celkem tři listiny) představoval podstatnou část spisu, resp. kompletní spis. Ani povinný subjekt, ani žalovaný neuvedli, kolik měl mít spis dohromady stran, aby bylo možné posuzovat, zda žádost žalobce vskutku směřovala k získání podstatné části spisu či dokonce kompletního spisu. Dále žalobce odmítl úvahu žalobce, že správní spis sice obsahoval další listiny, avšak vzhledem k tomu, že tyto byly žalobci známy, tak je nelze do rozsahu spisu započítávat. Vylučuje-li judikatura, aby bylo prostřednictvím InfZ žádáno o kompletní kopii spisu či jeho podstatné části, pak je takové vymezení nutno vztahovat k reálnému, objektivnímu rozsahu spisu, nikoliv k části informací, kterou žalobce nedisponuje. Žalobce požádal o jediný dokument – oznámení přestupku, včetně jeho nedílných příloh. Žalovaný teprve ve vyjádření k žalobě přišel s tvrzením, že přílohou tohoto dokumentu byly další dvě listiny (kalibrační list, ověřovací list). Žalobce má o tomto výkladu pochybnosti, má za to, že jde spíše o listiny, které byly zaslány spolu s oznámením o přestupku, nejde však o nedílné přílohy dokumentu jako takového. I kdyby však žalobce požádal o dokument sestávající ze tří listin, nejednalo by se o celý spis, ani o jeho podstatnou část. Jakkoli v žádném z rozhodnutí nelze vyčíst, kolik měl spis ke dni podání žádosti stran, žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že součástí spisu byla též výzva k úhradě určené částky, usnesení o určení lhůty k doplnění podání, usnesení o odložení věci, příkaz, výzva k vyjádření k podkladům rozhodnutí, oznámení údajů o řidiči, odpor proti příkazu. Sám žalovaný tedy vyjmenoval dalších 7 dokumentů. Žalobce nemá pochybnost o tom, že součástí spisu jsou i další dokumenty, zejména různé doručenky, dodejky, spisový přehled, záznam o určení oprávněné úřední osoby atd. V žádném případě tedy není pravdou, že by žalobce žádal podstatnou část spisu. Není ani pravdou, že žalobce žádal celkem tři listiny ze čtyř v úvahu přicházejících, jak tvrdí žalovaný ve vyjádření k žalobě. Číslo čtyři, zmiňované žalovaným, je vyloučeno již jen žalovaným jmenovanými ostatními listinami, kterých žalobce napočítal celkem 7, přičemž se s jistotou nejedná o úplný počet ostatních listin, které ve spise byly založeny. Závěr o tom, že požadované tři listiny (resp. dle žalobce spíše jedna listina) představují podstatnou část spisu, je tedy nepřezkoumatelný. Ve zbytku žalobce odkázal na komentářovou literaturu. 5. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy napadené rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, [dále jen „s. ř. s.“]), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při splnění podmínek stanovených v § 51 odst. 1 s. ř. s. krajský soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 6. Podstatou projednávané věci je posouzení, zda žalobce, jakožto účastník správního řízení, mohl požadovat poskytnutí informace ze spisu vedeného v tomto řízení v režimu InfZ, nebo zda to komplexnost zvláštní úpravy nahlížení do spisu ve správním řádu vylučuje. 7. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce podal u prvostupňového správního orgánu žádost, v níž požadoval poskytnutí „oznámení o přestupku včetně příloh, které je označeno ve shora označeném spise“, přičemž v horní části žádosti je uvedena sp. zn. „S-SMO/731748/23/DSČ“. Prvostupňovým rozhodnutím byla žádost podle § 15 odst. 1 InfZ odmítnuta. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí jsou založeny na právním názoru, podle něhož zvláštní právní úprava institutu nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu je ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ natolik komplexní, že vylučuje aplikaci