8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

25 A 22/2024- 27 - text  10 č. j. 25 A 22/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph. D. a JUDr. Bc. Jany Zonkové, ve věci žalobce: Nadace Moment, IČ 194 32 402 sídlem Starobělská 1937/4, Zábřeh, 700 30 Ostrava zastoupený advokátem Mgr. Danielem Grimmem, sídlem Janáčkova 1089/20, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2024, č. j. MV-20855-2/VS-2024, ve věci veřejné sbírky takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MV-20855-2/VS-2024 ze dne 23. 2. 2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Daniela Grimma, sídlem Janáčkova 1089/20, 702 00 Ostrava. Odůvodnění: Žalobní námitky a stanovisko žalovaného 1. Žalobou došlou soudu dne 23. 4. 2024 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2024 č.j. MV-20855-2/VS-2024 (doručené žalobci téhož dne), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ze dne 15. 12. 2023 č.j. MSK 166161/2023, sp. zn. VŽ/27588/2023/Koc, který bylo konstatováno, že podle § 6 odst. 1 zákona č. 177/2001 Sb., o veřejných sbírkách, nelze veřejnou sbírku konat, event i tohoto prvostupňového rozhodnutí a věc vrácena k dalšímu řízení a rozhodnutí. 2. Svou žalobu odůvodnil tím, že správní orgán prvého stupně založil své rozhodnutí na závěru, že „provoz obchodů, byť označených jako charitativních, vykazuje znaky živnostenského podnikání. Podle Krajského úřadu není přípustné, aby běžný provoz obchodů s obnošeným či jinak použitým oblečením byl z pohledu zákona o veřejných sbírkách považován za veřejně prospěšný, byť se reálně podílí na cirkulární ekonomice, snižuje objem textilního odpadu, a dokonce pomáhá osobám ve složité sociální situaci nabídkou levného a dostupného oblečení.“ Takovou činnost považuje Krajský úřad za běžné podnikání, nikoli charitu či ve veřejném povědomí za obecně prospěšnou činnost. Uvedený účel dle úřadu nesplňuje zákonné znaky tzv. veřejné prospěšnosti.“ Ačkoli je veřejně prospěšný účel dle § 1 odst. 1 zákona o veřejných sbírkách vymezen demonstrativním výčtem a slouží správnímu orgánu jako jakési vodítko pro posouzení účelu, v tomto případě podmínky veřejné prospěšnosti údajně nebyly naplněny. Z pohledu naplnění účelu konání veřejné sbírky účel spočívající ve financování chodu a provozu charitativních obchodů dle správního orgánu překračuje svůj zákonný rámec a činnost vykazuje znaky živnostenského podnikání ve smyslu živnostenského zákona. Stejně tak dle správního orgánu nespadá pod veřejně prospěšný účel prevence vzniku textilního odpadu, neb oblast jest činností spadající pod živnostenský zákon, resp. běžnou podnikatelskou činnost. Běžný provoz charitativních obchodů s obnošeným zbožím podle úřadu nemůže být považován za veřejně prospěšný, ač se reálně podílí na cirkulární ekonomice, předchází vzniku textilního odpadu a pomáhá osobám ve složité sociální situaci. Správní orgán považuje takovou činnost za „běžné podnikání“ nikoli „charitu“, která je ve veřejném povědomí považována za prospěšnou. V závěru správní orgán žalobci doporučuje zřídit si živnostenské oprávnění a zisk z něj věnovat na charitativní účel. 3. Napadené rozhodnutí a rozhodnutí prvého stupně vykazují dle žalobce zásadní vady a vnitřní rozpory v odůvodnění, které jej činí nepřezkoumatelným a nezákonným. Z odůvodnění rozhodnutí lze vyvodit, že správní orgán pomíjí moderní trendy v oblasti charity, dobročinnosti a veřejné prospěšnosti, nechápe podstatu cirkulární ekonomiky, charakter a smysl provozu charitativních obchodů s použitým (textilním) zbožím. Závěr, že podpora ekologického a udržitelného chování ve prospěch finanční podpory potřebných a komunity je (dle správního orgánu) spíše podnikáním, a veřejnost tak dle této logiky nemá na podpoře ochrany životního prostředí zájem, resp. měla by tuto problematiku ponechat podnikatelům, nemůže za stávající situace obstát. Navíc si správní orgán určitým způsobem protiřečí, když uznává prospěšnost ekologických aktivit, avšak zároveň uvádí, že je nelze považovat za veřejně prospěšné. 4. Činnost charitativních second handů provozovaných žalobcem spočívá ve sběru použitého a vyřazeného textilu (případně též dalšího zboží) ve formě darů od veřejnosti, a to prostřednictvím obchodů a sběrných míst, jeho třídění a následnému uvádění zpět do oběhu k dalšímu použití. Vybraný textil je po roztřídění nabízen k „prodeji“ v charitativních obchodech, resp. ve veřejné sbírce. Z hlediska zákona o veřejných sbírkách se jedná o veřejnou sbírku ve formě prodeje předmětů dle § 9 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných sbírkách. Zákon tak tuto formu veřejné sbírky výslovně připouští. Samotný prodej předmětů tak nelze automaticky považovat za „podnikání živnostenským způsobem“. Ostatně, máme-li přijmout teze správního orgánu, každá veřejná sbírka činěná prodejem předmětů vybraných od veřejnosti formou darů, by musela být považována za podnikání živnostenským způsobem (resp. by vykazovala znaky živnostenského podnikání), neboťpodstatou prodeje je vždy snaha o dosažení určitého zisku. To znamená obdržet za předmět náležité finanční protiplnění, které bude pokrývat náklady na obstarání takové věci, náklady související se zajištěním skladování, jejího prodeje, a zároveň (ideálně) generovat po odečtení těchto nákladů určitý příjem (zisk). 5. V daném případě je výtěžek veřejné sbírky využit právě na pokrytí nákladů souvisejících s chodem sběrných, třídících a prodejních míst, avšak zbylý zisk po odečtení nákladů samotného prodeje je následně věnován dobročinným organizacím (Mobilní hospic Ondrášek, Save Elephants, CCBC, Kola pro Afriku, stacionář Žebřík a další). Má-li veřejná sbírka sloužit svému účelu, tj. vygenerovat zisk, který bude dále věnován na dobročinné aktivity, je nezbytné pokrýt náklady takové veřejné sbírky související s organizací a uváděním darů veřejnosti zpět do oběhu formou prodeje. Nadto a především, jediným obecně prospěšným smyslem chodu charitativních obchodů není pouze přerozdělení zisku nevládním dobročinným organizacím, ale též podpora ekologického chování spotřebitelů, osvěta, udržitelnosti a předcházení vzniku textilního odpadu. Sběr vyřazeného textilu od veřejnosti, jeho třídění, čištění, opravy, následné uvádění zpět do oběhu, osvěta, podpora udržitelnosti a udržitelného chování jsou pro společnost a životní prostředí bezesporu činnosti přínosné a žádoucí. Slovy zákona obecně prospěšné. Správní orgán ovšem skutečnost, že prospěšnost nespočívá pouze ve věnování výtěžku na dobročinné účely, ale též v zajištění výše uvedených činnosti (sběr, třízení, uvádění do oběhu, osvěta, minimalizace odpadu, podpora udržitelného chování), zcela pominul, aniž by svůj závěr, proč nepovažuje tento účel za obecně prospěšný z hlediska povolení veřejné sbírky, náležitě zdůvodnil. Dokonce v odůvodnění seznává, že onen ekologický dopad prospěšný je. 6. Ve vztahu k cirkularitě textilu nelze pomíjet též lokální charakter činnosti. Veškeré darované zboží je uváděno zpět do oběhu v České republice, což je důležitý aspekt udržitelnosti v nakládání s použitým textilem. Problém tohoto druhu odpadu spočívá mimo jiné též v tom, že textil je zcela běžně přepravován po celém světě a obvykle končí na skládkách v rozvojových zemích (zejména v Africe), kde není možné zajistit ekologickou likvidaci či recyklaci, což vede k velké zátěži životního prostředí a tamějších ekonomik. 7. Svou činností tak sbírková místa (obchody) přispívají k prevenci vzniku textilního odpadu jednak tím, že vyřazený textil, který by byl jinak dárcem vyhozen do kontejneru a stal se tak ve smyslu zákonné úpravy odpadem, shromažďují, třídí a vybírají dále použitelné kusy, tak tím, že ony použitelné kusy nabízejí k dalšímu využití, dostávají je zpět do oběhu, a snižují poptávku veřejnosti po novém textilu (tj. koupi nového oblečení ve standardních obchodech). Veřejnost je dále motivována k darování textilu namísto jeho vyhození a ke koupi již použitého zboží též tak, že čistý zisk z prodeje je věnován dalším dobročinným organizacím. Tuto motivaci podnikatelské subjekty, které provádí sběr oblečení prostřednictvím kontejnerů, nenabízejí. Ať už dárce oblečení, tak přispěvatel do sbírky ve formě jeho koupě, jsou motivováni k ekologickému chování nikoli jen samotnou „ekologičností“, ale též vědomím, že podporují rovněž další dobročinné a veřejně prospěšné aktivity a neziskové subjekty, což může mít pro jejich rozhodnutí, jak s textilem naloží, zásadní význam. 8. Dle názoru žalobce nelze nepřipustit, že ekologické důsledky jeho činnosti (ať už ty faktické či ideologické – osvěta, podpora udržitelného chování, motivace spotřebitelů k předcházení vzniku od