4 Afs 351/2018 — Nejvyšší správní soud

25 Af 19/2023- 51 - text  6 č. j. 25 Af 19/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: R. S. zastoupený advokátem Mgr. Markem Ježkem sídlem Jablunkovská 852/44, 737 01 Český Těšín proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2023, č. j. 7182-6/2023-900000-314 a ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7182-7/2023-900000-314, ve věci spotřební daně a pokuty za nepodání daňového tvrzení takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 30. 3. 2023, č. j. 7182-6/2023-900000-314 a ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7182-7/2023-900000-314 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 035,60 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka Ježka, advokáta se sídlem Jablunkovská 852/44, 737 01 Český Těšín. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2023 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2023, č. j. 7182-6/2023-900000-314, (dále jen „Rozhodnutí o vyměření daně“), jímž žalovaný změnil a ve zbytku potvrdil platební výměr Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 24. 5. 2022, č. j. 164840/2022-570000-32.1, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období prosinec 2019 ve výši 70 521 Kč. Celní úřad vyměřil žalobci spotřební daň z tabákových výrobků, tj. cigaret bez platné tabákové nálepky, které měl dne 19. 12. 2019 žalobce nabýt od V. B. na adrese X, a to za účelem další distribuce konečným spotřebitelům. Žalovaný upřesnil, že se žalobce měl na skladování nebo dopravě tabákových výrobků podílet ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) věty za středníkem zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebních daních“). 2. Dále se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7182-7/2023-900000-314, (dále jen „Rozhodnutí o pokutě“), jímž žalovaný změnil a ve zbytku potvrdil platební výměr celního úřadu ze dne 24. 5. 2022, č. j. 164841/2022-570000-32.1, jímž celní úřad v návaznosti na vyměřovací rozhodnutí uložil žalobci pokutu za opožděné tvrzení daně ve výši 3 527 Kč. II. Žalobní body 3. Žalobce v podané žalobě zpochybnil, že by dne 19. 12. 2019 disponoval s vybranými výrobky podléhajícími spotřební dani. Daňové řízení bylo vedeno z důvodu současně probíhajícího trestního řízení a na podkladě důkazů zajištěných orgány činnými v trestním řízení. Žalovaný nezohlednil, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 1. 2022, č. j. 3 T 30/2021-935, zproštěn obžaloby pro skutek, kterého se měl dopustit dne 19. 12. 2019. Rovněž v daňovém řízení musí být jednoznačně prokázáno, že žalobce s tabákovými výrobky disponoval, nelze na něj přenášet břemeno tvrzení a důkazní a požadovat prokázání, že s těmito výrobky nedisponoval. Žalovaný pouze citoval závěry dovozené soudem ve vztahu k jednání ze dne 4. 3. 2020, kterého se žalobce dopustil (a podal příslušné daňové tvrzení) a které není předmětem nyní projednávané věci. Stěžejním důkazem byl protokol o sledování osob a věcí Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje označeného č. j. V4-144/2019-KRPT/HK (dále jen „Protokol o sledování“), žalovaný z tohoto protokolu však vyvodil zcela opačné závěry než okresní soud. 4. Rozhodnutí o uložení pokuty přímo souvisí s rozhodnutím o vyměření daně. Pokud neobstojí závěry o tom, že žalobce dne 19. 12. 2019 disponoval s tabákovými výrobky, nelze po žalobci požadovat podání příslušného daňového přiznání a jeho nepodání následně sankcionovat. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí a obsah správních spisů. V řízení bylo podle žalovaného jednoznačně prokázáno, že se žalobce podílel na skladování tabákových výrobků ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) věty za středníkem zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Z tohoto titulu mu vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřebních daních za zdaňovací období prosinec 2019. Důkazy shromážděné žalovaným tvořily ucelený řetězec ve smyslu rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Afs 13/2005–60, ze dne 19. 8. 2016, č. j. 6 Afs 145/2016–43 a ze dne 15. 5. 2020, č. j. 10 Afs 411/2019–54. Skutečnost, že žalobce nakládal s cigaretami bez platných tabákových nálepek, jež jsou předmětem daně, má žalovaný za prokázanou a odkázal na body 6, 7, a 8 Rozhodnutí o vyměření daně. Žalobce dne 19. 12. 2019 v místě ul. F. č. 5 v Č. T. vešel do přilehlé stodoly a následně do přistaveného automobilu značky Škoda Octavia naložil 3 kusy světlehnědých papírových krabic tzv. masterboxů, jejichž obsahem byly tabákové výrobky, tj. cigarety, které získal od V. B., který tyto skladoval. Mezi žalobcem a žalovaným není sporu, že žalobce nakládal s cigaretami v téže lokaci dne 4. 3. 2020, které nabyl rovněž od osoby V. B. Co se týče nakládání s tabákovým výrobky dne 19. 12. 2019 byl sice žalobce rozsudkem okresního soudu zproštěn, nicméně toto zproštění na vedení a stav dokazování v rámci daňového řízení nemohlo mít vliv. Protokol o sledování byl jedním, nikoli jediným důkazem svědčící závěru, že se žalobce na skladování tabákových výrobků prokazatelně podílel. IV. Právní posouzení 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních je plátcem je právnická nebo fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, nebo uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně; za daň společně a nerozdílně odpovídá také právnická nebo fyzická osoba, která se na uvedeném skladování nebo dopravě podílela. 8. Podle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních. 9. Ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) leželo prvotní důkazní břemeno na celním úřadu, tzn. aby bylo možno posuzovat, zda žalobce splnil své důkazní povinnosti podle § 92 odst. 3 daňového řádu, muselo být předně prokázáno, že nastaly okolnosti, za kterých byl žalobce povinen tvrdit a prokázat skutečnosti významné pro stanovení daně. Jinými slovy, celní úřad byl předně povinen prokázat, že žalobce vůbec disponoval s tabákovými výrobky a za situace, kdy se tak nestalo, nebylo povinností žalobce prokazovat, že se v předmětných krabicích nacházely textilie. 10. Jádrem argumentace žalobce je, že dne 19. 12. 2019 s tabákovými výrobky nedisponoval a že tuto tezi potvrdil i rozsudek trestního soudu. 11. Zdejší soud se ztotožňuje s žalovaným v tom, že daňové a trestní řízení jsou dvě samostatná řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2009, č. j. 8 Afs 86/2008‑95). Výsledky daňového a trestního řízení, i v případě, že je posuzován stejný skutek, nejsou vnitřně provázány, odlišují se v předmětu a účelu řízení, stejně jako v okruhu účastníků a rozložení důkazního břemene (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2024, č. j. 10 Afs 26/2024‑62). Orgánům finanční správy a orgánům činným v trestním řízení zákonodárce svěřil kompetence v různých právních odvětvích, na základě jim vlastních procesních a hmotněprávních pravidel (trestní předpisy a předpisy daňové). Trestní řízení a daňové řízení, respektive jejich výsledky, proto nejsou vnitřně provázány a není mezi nimi vztah závislosti de iure ani de facto. Jak konstatoval kasační soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2023, č. j. 6 Afs 125/2021‑56, „pro výsledek daňového řízení není rozhodující skutečnost, že daňový subjekt spáchal či nespáchal nějaký trestný čin. Daňové právo není trestním právem. Svět daňového a trestního práva je oddělený, podmínkou doměření daně rozhodně není zjištění daňového trestného činu. Postupy orgánů činných v trestním řízení a správce daně se nepodmiňují. Závěry činnosti orgánů činných v trestním řízení nelze bez dalšího mechanicky vtahovat do daňové sféry, byť se v základu může jednat o stejnou nebo související obchodní operaci (…).“ V případě daňového řízení jde o správné a úplné zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, oproti tomu v případě trestního řízení jde zjištění, zda byla spáchána trestná činnost, k