10 As 210/2016 — Nejvyšší správní soud

59 A 5/2024- 65 - text  7 59 A 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Bc. I. K. zastoupená advokátem Mgr. Petrem Vaňkem, sídlem Sokolská tř. 936/21, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky sídlem Kloknerova 2295/26, 148 01 Praha 414 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-87393-5/PO-OVL-2024 ze dne 3. 7. 2024, ve věci přestupku na úseku požární ochrany, takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MV-87393-5/PO-OVL-2024 ze dne 3. 7. 2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 249 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Vaňka, advokáta sídlem Sokolská třída 936/21, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 8. 2024 domáhala zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky č. j. MV-87393-5/PO-OVL-2024 ze dne 3. 7. 2024, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeny odvoláním napadené výroky IV. a V. prvostupňového rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje (dále „HZS MSK“) č. j. HSOS-4813-34/2023 ze dne 7. 5. 2024. Prvostupňovým rozhodnutím byla uznána A. P. vinnou ze spáchání přestupku dle § 78 odst. 1 písm. r) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Obviněná svým jednáním způsobila dne 29. 4. 2023 požár v chatě na adrese M. 65 v obci P. Chata byla ve vlastnictví žalobkyně. Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně jakožto poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody v souladu s § 89 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, na soud. Výrokem V. nebyl žalobkyni jakožto poškozené přiznán nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním nároku na náhradu škody. Správní orgány dospěly k závěru, žalobkyní předložený znalecký posudek, který vypočetl výši škody za pomocí reprodukční ceny, spolehlivě neprokazuje výši škody. Žalobní body 2. Žalobkyně ve své žalobě namítala, že výši svého nároku na náhradu škody objektivizovala předloženým znaleckým posudkem Ing. Jiřího Lampy. Správní orgány jej nevyvrátily jiným důkazem, obsahujícím odborný závěr (např. jiným posudkem), nebo odborně odůvodněným argumentem, a bezdůvodně ji odkázaly na řízení ve věcech občanskoprávních. Správní orgány nemohou bez odborných znalostí nevycházet z předloženého posudku. Žalobkyně poukázala na to, že její pojistná smlouva jí neumožňuje dosáhnout plné náhrady škody za situace, kdy část této výplaty váže na uvedení chaty do původního stavu, který však žalobkyně nerealizuje. Namítla dále, že správní orgány citovaly ve svém rozhodnutí nepřiléhavou judikaturu. Sama naopak poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 210/2016 a sp. zn. 5 As 16/2011 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1397/14 a sp. zn. IV. ÚS 2177/11, podle nichž nesmí být institut odkázání poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních zneužíván. Žalobkyně také poukázala na judikaturu akcentující restituční charakter náhrady škody, zejména pak na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, který uvedl, že restituční princip může vést i k tomu, že náhrada škody může převýšit obvyklou cenu poškozené věci. Žalobkyně namítla, že se v dané věci nejedná o vytvoření chaty nové, neboť spodní část chaty zůstala prakticky nepoškozena. Z restitučního principu je třeba při stanovení výše škody vycházet bez ohledu na to, zda poškozený bude nebo nebude poškozenou věc uvádět do předešlého stavu. 3. Žalobkyně též namítla, že pokud správní orgány nechtěly uznat náhradu škody ve výši ceny reprodukční, měly ji přiznat alespoň ve výši ceny časové, kterou nijak nezpochybnily, a přiznat náhradu škody alespoň částečně a odkázat žalobkyni na řízení ve věcech občanskoprávních toliko se zbytkem jejího nároku. Vyjádření k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 18. 9. 2024 navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření zrekapituloval dosavadní průběh řízení. K žalobním bodům uvedl, že žalobkyně při uplatnění nároku na náhradu škody vycházela z ceny reprodukční, přičemž by bylo vhodnější vycházet z ceny časové, která zohledňuje i opotřebení. Žalovaný poukázal na stáří předmětné budovy (kolaudována roku 1980) a na judikaturu (rozsudky Krajského soudu v Ostravě č. j. 51 A 5/2019-66 ze dne 31. 3. 2021 a Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 533/2022-218 ze dne 20. 9. 2023). Výše škody tak nebyla spolehlivě zjištěna a zjišťování výše škody by ve správním řízení vedlo k průtahům, proto nebylo možno návrhu na přiznání náhrady škody adhezním výrokem vyhovět. Protože správní orgány měly výši škody za nespolehlivě zjištěnou, nepřistoupily ani k částečnému přiznání škody ve výši ceny časové. K námitkám týkajícím se výroky o náhradě nákladů řízení žalovaný poukázal na to, že žalobkyně nebyla úspěšná se svým nárokem na přiznání náhrady škody, nebyl tak splněny podmínky § 95 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky. Podotkl zároveň, že i v případě úspěchu by žalobkyni náležela náhrada nákladů podle ustanovení advokátního tarifu týkajícího se správního, a nikoli trestního řízení. Jednání 5. U jednání dne 27. 8. 2025 strany setrvaly na svých procesních stanoviscích. K podmínkám pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyně nově poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 360/25 ze dne 5. 3. 2025, který se sice týká trestního řízení, ale má být dle názoru žalobkyně uplatňován per analogiím i v řízení přestupkovém. Posouzení věci soudem 6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil následující: HZS MSK obdržel dne 27. 7. 2023 od Policie ČR předmětnou věc k projednání přestupku; policejním orgánem mu byla odevzdána postupem dle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu. Žalobkyně v řízení včas uplatnila nárok na náhradu škody a následně doložila znalecký posudek Ing. Jiřího Lampy č. 065303/2023 ze dne 27. 10. 2023; znalec stanovil výši škody pomocí reprodukční ceny na 3 126 362 Kč, výši škody určenou pomocí časové ceny stanovil částkou 2 459 500 Kč; hodnotu využitelné části nemovitosti po požáru stanovil částkou 907 685 Kč pomocí reprodukční ceny a částkou 643 267 Kč pomocí časové ceny. Rozhodnutím HZS MSK č. j. HSOS-4813-34/2023 ze dne 7. 5. 2024 byla Aneta Pejková uznána výrokem I. vinnou ze spáchání přestupku dle § 78 odst. 1 písm. r) zákona o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Obviněná svým jednáním způsobila dne 29. 4. 2023 požár v chatě na adrese M. 65 v obci P. Chata byla ve vlastnictví žalobkyně. Výrokem II. jí byla uložena pokuta a výrokem III. povinnost nahradit náklady řízení. Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně jakožto poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody v souladu s § 89 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky na soud. Výrokem V. nebyl žalobkyni jakožto poškozené přiznán nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním nároku na náhradu škody. Obviněná A. P. proti rozhodnutí odvolání nepodala, proto výroky I.-III. nabyly právní moci dnem 24. 5. 2024. Proti výrokům IV. a V. si podala dne 9. 5. 2024 odvolání žalobkyně. V něm se domáhala, aby jí byla adhezním výrokem přiznána škoda, jak byla určena pomocí stanovení reprodukční ceny znalcem, a dále by jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaný však v odvolacím řízení dospěl k závěru, že požadovanou výši náhrady škody vypočtenou z reprodukční ceny nemovitosti nelze pokládat za spolehlivě zjištěnou, přičemž zjišťování škody by vedlo ke značným průtahům v řízení. Proto napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a výroky IV. a V. prvostupňového rozhodnutí potvrdil. 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 8. Podle § 65 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. 9. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podle § 65 s. ř. s. podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud konstatuje, že žaloba byla podána řádně a včas a splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti. 10. Podstata sporu spočívá v otázce, zda byly v projednávané věci splněny podmínky pro přiznání náhrady škody žalobkyni adhezním výrokem rozhodnutí