9 As 72/2008 — Nejvyšší správní soud

65 A 108/2024- 93 - text  13 65 A 108/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobců: a) Ing. P. K. b) G. K. oba bytem X oba zastoupeni advokátkou Mgr. Barborou Klouda Jestřábovou sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: I. M. Z. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Ludvíkem Novotným, LL.M. sídlem Václavské náměstí 76, 561 51 Letohrad II. Bc. P. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2024, č. j. KUOK 129317/2024 ve věci odstranění stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Žalobci mají ve společném jmění manželů stavbu kryté jízdárny pro koně – budovy bez č. p./č. e., která je součástí pozemku parc. č. st. X, k. ú. X, obec X. Tato stavba je součástí rozsáhlého areálu společnosti K. S., s. r. o., nacházejícího se na pozemcích ve společném jmění žalobců a nově také jejich syna Bc. P. K. Stavba jízdárny byla umístěna rozhodnutím ze dne 14. 9. 1998, zn. SÚ/2110/98-Sa, povolena rozhodnutím ze dne 12. 10. 1998, zn. SÚ/2559/98-Sa a následně zkolaudována rozhodnutím ze dne 10. 12. 1998, zn. SÚ/3099/98-Sa, a to jako stavba dočasná na dobu 10 let v rozměrech 28,5 m x 18 m (vše vydal Magistrát města Prostějova, resp. tehdy ještě Městský úřad Prostějov; pro zjednodušení bude soud nadále používat označení současné). 2. Po vydání zmíněných rozhodnutí žalobci provedli přístavbu jízdárny tak, že její rozměry navýšili na 40,5 m x 18 m. Na základě oznámení žalobce a) vydal Magistrát města Prostějova souhlas se změnou užívání stavby ze dne 21. 1. 2009, č. j. PVMU 13935/2009 61 (dále jen „Souhlas ze dne 21. 1. 2009“). Spor je zejména o to, zda tento souhlas představuje rozhodnutí vyžadované stavebním zákonem, resp. úkon či opatření toto rozhodnutí nahrazující ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, kterým by byla přístavba skladu povolena, nebo nikoliv, a provedená přístavba jízdárny do rozměrů 40,5 m x 18 m tak nedisponuje žádným povolovacím aktem a je proto nutné ji odstranit ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. 3. Žalovaný usnesením ze dne 23. 8. 2022, č. j. KUOK 89996/2022 pověřil mj. vedením řízení o odstranění přístavby jízdárny Magistrát města Olomouce. Ten rozhodnutím ze dne 16. 7. 2024, č. j. SMOL/306576/2024/OS/SUI/Mie nařídil žalobcům odstranit přístavbu jízdárny (změnu dokončené stavby jízdárny) a nařídil jim obnovit předcházející stav jízdárny. Žalobci proti němu brojili odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Správní orgány dospěly k závěru, že Souhlas ze dne 21. 1. 2009 nepředstavuje povolení přístavby. Tímto rozhodnutím byla jen změněna doba trvání původní stavby jízdárny na stavbu trvalou. Žaloba a její doplnění 4. Žalobci se domáhají zrušení napadeného rozhodnutí a namítali, že řízení bylo nezákonně delegováno na Magistrát města Olomouce s odůvodněním, že osobu zúčastněnou na řízení I zastupoval v řízení její syn Ing. arch Z. Každé řízení, ve kterém vystupuje, je delegováno s odůvodněním, že mu v minulosti Magistrát města Prostějova odmítl poskytnout informace a ten se jich úspěšně domáhal soudní cestou. To však není důvod pro delegaci řízení. Navíc osoba zúčastněná na řízení I vůbec neměla být účastníkem řízení, protože se jí záměr nikterak netýká. V důsledku nezákonné delegace žalobci přišli o právo na posouzení věci místně příslušným správním orgánem, který nejlépe zná místní poměry, a následně v důsledku odlišné příslušnosti soudu bylo porušeno i jejich právo na zákonného soudce. 5. Dále žalobci namítali, že hodlali dle doporučení orgánů veterinární správy realizovat přístavbu jízdárny, proto se obrátili na stavební úřad, jak to mají udělat a bylo jim, jakožto práva neznalým osobám, sděleno, že pokud proti tomu nebudou ničeho namítat sousedé, tak mají žalobci provést prodloužení jízdárny bez dalšího procesu na stavebním úřadě a když se bude prodlužovat povolení na stavbu trvalou, tak se jedním procesem vyřídí i povolení jejího prodloužení. Žalobci požádali o odnětí půdy pod ní ze ZPF, ke kterému byl dán souhlas ze dne 1. 8. 2005, sp. zn: MUPV 24171/2005 40. Tento souhlas prokazuje, že žalobci neměli v úmyslu nic tajit. Přístavba tak byla schválena nejen předem na stavebním úřadě, ale také při samotném posouzení žádosti. Žalobci byli v dobé víře v řádný povolovací proces. K tomu navrhli k důkazu svůj účastnický výslech a také souhlas orgánu ZPF ze dne 1. 8. 2005 (pozn.: ten je součástí správního spisu). 6. Žalobci mají za to, že přístavba jízdárny byla povolena Souhlasem ze dne 21. 1. 2009, jehož součástí byla ověřená projektová dokumentace na stávající rozměry jízdárny (po provedené přístavbě), která nesla název AKCE: DOSTAVBA AREÁLU Stavba letních stájí a jízdárny, a která byla přílohou oznámení o změně užívání stavby jízdárny z dočasné na trvalou, která bude mít nově stejnou šířku, ale prodlouženou délku na 40,5 m, aby vyhovovala podmínkám orgánů veterinární správy. Všechny dotčené orgány souhlasily jak s trváním stavby, tak se změnou rozměrů. Dle žalobců měl stavební úřad žádost posoudit dle obsahu a vést řízení o změně a o dodatečném povolení, případně vyzvat žalobce k odstranění vad. To se však nestalo. 7. Ověřená projektová dokumentace se stala součástí Souhlasu ze dne 21. 1. 2009, jeho grafickou částí, která je postavena naroveň textové části, ve které se rozměry nenacházely. K tomu žalobci odkázali na rozsudky NSS ze dne 26. 7. 2019, č. j. 2 As 341/2016-41 a ze dne 18. 4. 2016, č. j. 6 As 43/2016-27. Přezkoumáním žádosti a všech jejích příloh tak došlo k povolení veškerých změn. K ověření dokumentace dochází až po právní moci a po posouzení celé žádosti včetně příloh. Pokud snad nebyla žádost správně nadepsána nebo měl být veden jiný druh řízení, nelze po takové době zasahovat do legitimního očekávání žalobců. 8. Žalobci mají za to, že celá jejich žádost, která směřovala jednak ke změně povolené doby trvání stavby, tak k povolení přístavby jízdárny, byla vypořádána Souhlasem ze dne 21. 1. 2009. Pokud snad byla přístavba jízdárny povolena nezákonně, nelze již tento nedostatek zhojit s ohledem na uplynutí všech možných lhůt. O nicotný akt se rozhodně nejedná. Pokud by však měl soud za to, že se jedná o akt nicotný, případně že o žádosti žalobců o povolení přístavby nebylo dosud rozhodnuto, tak je nutné na žádost žalobců nahlížet jako na žádost podanou před zahájením řízení o odstranění stavby, přičemž se uplatní domněnka dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, že taková žádost byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Potom ale měl Magistrát města Olomouce řízení o odstranění stavby přerušit a vyčkat pravomocného ukončení řízení o dodatečném povolení stavby. 9. Dle žalobců rozhodně není jediným vysvětlením, že by Magistrát města Prostějova v roce 2009 přehlédl rozměry jízdárny uvedené v projektové dokumentaci předložené k oznámení. Žalovaný nepřihlédl k celé historii povolovacího procesu souvisejícího se stavbou jízdárny, když nepřihlédl jednak k žádosti o změnu stavby jízdárny na stavbu trvalou z roku 2005, která byla po vyrozumění stavebního úřadu o tom, že jde o žádost předčasnou, vzata žalobci zpět, a dále nepřihlédl k žádosti podané dne 22. 12. 2008, která sice byla zamítnuta pro nedoložení všech podkladů, avšak projektová dokumentace týkající se v celém rozsahu i přístavby na úřadě zůstala, proto v souladu s § 104 odst. 1 a 2 písm. c) stavebního zákona ve znění účinném od 2007 do 2012 mohla po tomto ohlášení nastat fikce, dle které šlo toho času dočasně povolit i stavbu haly do 1000 m2, tedy nebylo ani potřeba vydání samostatného formálního úplného výslovného povolení celé stavby včetně přístavby, aby šlo v celém rozsahu o stavbu povolenou. Ověřená projektová dokumentace na celou stavbu ze dne 21. 1. 2009 právě pro tento závěr může vypovídat. Nelze tedy říct, že by Magistrát města Prostějova byl nepozorný. Ve všech případech bylo možné postupovat pouze předchozím ohlášením, fikcí a následné změně stavby na stavbu trvalou. Podaná žádost datovaná dnem 18. 12. 2008, ve spojení s jejím vyřízením přitom vypovídá o tom, že stavební úřad se toho času zajímal o přílohy a nedocházelo k tomu, že by jen formálně prošel žádost a vydal povolení. Žalobci přitom byli v dobré víře v zákonný proces stavebního úřadu. K tomu žalobci navrhli k důkazu žádost z roku 2005 s přílohami a žádost ze dne 18. 12. 2008 a její zamítnutí. 10. Magistrátu města Prostějova byl přitom znám stav pozemků žalobců, protože na nich prováděl kontrolní prohlídky jiných staveb. Při jedné z nich bylo žalobcům a otci žalobce J. K. stavebním úřade