65 A 21/2024 – Krajský soud v Ostravě

65 A 21/2024- 41 - text  10 65 A 21/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: B. V., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Filipem Petrášem sídlem Opletalova 1525/39, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2023, č. j. SPU 376372/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Olomoucký kraj, pobočka Olomouc (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 17. 3. 2023, č. j. SPU 053503/2023 schválil v k. ú. X a v části k. ú. Y návrh komplexních pozemkových úprav (dále „KPÚ“) podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZoPÚ“). 2. Žalobce v odvolání proti uvedenému rozhodnutí brojil proti novému uspořádání svých pozemků zapsaných na LV č. X pro k. ú. Y, konkrétně proti tomu, aby přes jeho pozemek parc. č. XA vedla nově cesta VC16, jestliže k umístění cesty zpřístupňující pozemky v lokalitě je vhodnější pozemek státu parc. č. XB. 3. Žalovaný (Ústředí Státního pozemkového úřadu) v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Zdůraznil, že žalobce nebyl na svých vlastnických právech nijak zkrácen, neboť celková výměra parcel v návrhu nového uspořádání pozemků žalobce zůstala ve srovnání s původním stavem totožná, liší se v zásadě jen rozložení výměry jednotlivých parcel, přičemž byla zachována kritéria přiměřenosti podle § 10 ZoPÚ. Návrh KPÚ podle žalovaného vycházel ze skutečného stavu v terénu, neboť na žalobcově pozemku parc. č. XA se již nachází v terénu vyježděná a částečně zpevněná cesta sloužící ke zpřístupnění pozemků vlastníků v dané lokalitě, zatímco pozemek parc. č. XB je veden i využíván jako orná půda. B) Shrnutí obsahu podání účastníků 4. Žalobce požadoval, aby krajský soud zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V žalobě obsažené žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, neboť se tyto orgány nedostatečně vypořádaly s námitkami žalobce, nezabývaly se otázkou, zda v posuzované věci převažuje veřejný zájem na provedení KPÚ nad právem žalobce vlastnit majetek, a žalovaný na str. 3 rozhodnutí zmínil dvě porušení právních předpisů, k nimž v průběhu řízení došlo, aniž vyhodnotil, zda mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. b) Při sestavování plánu společných zařízení nebyly v rozporu se ZoPÚ primárně využity pozemky státu či obce. Správního orgán I. stupně ale přistoupil primárně k zásahu do vlastnického práva žalobce, aniž se vypořádal s možností využít k umístění cesty VC16 pozemek SPÚ parc. č. XB, přestože se tento k využití jako cesta nabízí. Nadto byl uvedený plán schválen Zastupitelstvem města U. dne 21. 9. 2020 jen pro KPÚ pro k. ú. X, nikoli k. ú. Y, v němž se ale nacházejí žalobcovy pozemky dotčené cestou VC16, která je součástí plánu společných zařízení. c) Řízení bylo zatíženo vadami: (i) zjišťování průběhu hranic bylo prováděno osobami bez patřičných pověření, (ii) správní orgán I. stupně zaslal dotčenému orgánu žádost o vyjádření se k předloženým nesouladům v druzích pozemků bez svolání jednání, (iii) žalovaný nepodrobil přezkumu stanoviska dotčených orgánů, ačkoli žalobce v odvolání napadal požadoval potvrzení jejich aktuálnosti s ohledem na jejich stáří a následné změny v návrhu KPÚ. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Napadené rozhodnutí podle něj není nepřezkoumatelné, neboť podle judikatury není podstatou a obsahovou náležitostí odůvodnění rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ vypořádání námitek a připomínek účastníků a veřejný zájem na pozemkových úpravách je výslovně deklarován zákonem, a tudíž jej není třeba a ani nelze zdůvodňovat u každého účastníka jednotlivě. K vlivu zjištěných porušení zákona odkázal na str. 5 napadeného rozhodnutí. Plán společných zařízení byl podle žalovaného vytvořen a schválen v souladu s právními předpisy, přičemž součástí jeho podkladů je mapa orazítkovaná a podepsaná zástupcem obce, z níž je zřejmé, že se týká i k. ú. Y. Plán byl předložen dotčeným orgánům k uplatnění stanovisek 22. 1. 2020 a jejich závazná stanoviska byla v době jeho vypracování aktuální. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez jednání. Nepřezkoumatelnost 7. Žalobce předně vytkl správním orgánům obou stupňů nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí pro nedostatek důvodů spočívající v chybějícím či nedostatečném vypořádání jeho námitek. 8. Nepřezkoumatelností rozumí zákon [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů rozhodnutí, přičemž nedostatkem důvodů trpí rozhodnutí podle judikatury i tehdy, pokud se správní orgán nevypořádá s námitkami účastníků [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71]. 9. Jak vyplývá z rozsudku NSS ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84, „[z] odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.“ Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je nicméně vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro nesrozumitelnost či pro absenci důvodů skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (viz např. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, bod [28]). 10. Krajský soud však důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost neshledal. 11. Předně je třeba uvést, že § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, přičemž každý žalobní bod je způsobilý projednání v té míře obecnosti, ve které byl formulován. Pokud tedy žalobce v žalobě tvrdil, že se správní orgány dostatečně a přezkoumatelně nevypořádaly se všemi námitkami, které v průběhu řízení uplatňoval, byl povinen označit konkrétní námitky, které měly zůstat správními orgány opomenuty, popř. vypořádány nedostatečně, a konkretizovat, jaké hodnotící úvahy správních orgánů schází. Tuto povinnost nemůže za žalobce plnit soud a aktivně vyhledávat, jaké námitky žalobce uplatňoval, jak na ně bylo správními orgány reagováno, a následně hodnotit, zda byla reakce správních orgánů dostatečná, neboť by přestal být nestranným rozhodčím sporu a suploval by roli žalobcova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32). 12. Žalobce však zmínil jedinou námitku, jež měla zůstat správními orgány nevypořádána, a to, že se správní orgány nezabývaly otázkou, zda v posuzované věci veřejný zájem na provedení pozemkových úprav v navržené podobě převažuje nad zachováním ústavně zaručeného práva žalobce vlastnit majetek. Žalovaný podle žalobce na tuto námitku reagoval nedostatečně, pouhým odkazem na rozsudek ze dne 21. 3. 2007, č. j. 5 A 27/2002-86 bez uvedení soudu, a tvrzením, že je v ZoPÚ deklarován veřejný zájem na provedení pozemkových úprav. Žalovaný ale podle žalobce nepochopil obsah jeho námitky, spočívající v tom, že KPÚ bylo zasaženo do vlastnického práva žalobce, zejména pak umístěním cesty VC16, a tudíž měla být aplikována obdobná pravidla, jako v situaci, kdy dochází k omezení nebo odnětí vlastnického práva na základě zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), kdy je vyžadováno prokazování veřejného zájmu v každém jednotlivém případě. 13. Krajský soud zjistil, že žalobce v doplnění odvolání vytkl správnímu orgánu I. stupně, že pouze mechanicky aplikuje ZoPÚ, aniž zohledňuje jeho smysl a účel a že se nijak nezabýval otázkou minimalizace zásahů do jeho vlastnického práva. Připustil sice, že jsou podle ZoPÚ prováděny pozemkové úpravy ve veřejném zájmu, to však podle něj nezbavilo správní orgán I. stupně povinnosti zkoumat v každém jednotlivém př