66 Ad 2/2025 – Krajský soud v Ostravě

66 Ad 2/2025- 39 - text  6 66 Ad 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Vojtěchem Dědkem ve věci žalobce: J. L. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2024, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná napadeným rozhodnutím potvrdila své rozhodnutí ze dne 23. 8. 2024, č. j. X, kterým žalobci odňala ode dne 24. 9. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. 2. Žalobce v žalobě namítal nedostatečně zjištěný skutkový. Uvedl, že jeho zdravotní stav je horší než v roce 2022. Posudkový lékař nedostatečně zohlednil jeho ztrátu sluchu a nevzal v potaz jeho profesi číšníka, kterou nemůže vykonávat z důvodu hrozby nákazy. Má vysoký tlak a byl léčen antibiotiky na kašel, trpí i dalšími zdravotními problémy. Žalobce navrhl důkaz lékařskou zprávou ze dne 16. 12. 2024. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala předchozí správní řízení a navrhla vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“ nebo „posudková komise“). Uvedla, že v řízení neshledala žádné nesprávnosti nebo nezákonnosti. Posudkové řízení bylo objektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku 4. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 13. 11. 2024. 5. Soud ze správního spisu zjistil, že rozhodnutí žalované o odnětí invalidního důchodu vycházelo z posudku o invaliditě ze dne 24. 10. 2024, podle kterého se v případě žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ale nejedná se u něj skutečně o invaliditu, neboť jeho pokles pracovní schopnosti činil 25 %. Postižení žalobce odpovídalo kapitole XIV. oddílu A položce 7b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., která se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“ nebo „vyhláška č. 359/2009 Sb.“). Šlo o nepříznivý zdravotní stav v souvislosti transplantací ledviny. 6. Žalovaná napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku o invaliditě, který vypracoval lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) dne 24. 10. 2024 v námitkovém řízení, žalobce není invalidní. Lékař IPZS hodnotil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce podle stejného ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity. 7. V souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) soud vyžádal k důkazu posudek posudkové komise. 8. Soud zjistil z posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 23. 5. 2025, že posudková komise dospěla ke shodným závěrům jako posudkový lékař IPZS v námitkovém řízení. Žalobce se účastnil jednání posudkové komise a přítomný internista ho vyšetřil. Ten zjistil, že zdravotní stav žalobce je stabilizovaný, štěp v pravé jámě kyčelní je funkčně optimální. 9. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla transplantace ledviny do pravé jámy kyčelní dne 22. 7. 2020 pro chronické selhání stadium G5A3 na podkladě Alportova syndromu. Posudková komise zjistila, že dle opakovaných nefrologických vyšetření je zdravotní stav žalobce stabilizovaný, štěp v pravé jámě kyčelní je funkčně optimální, AV shunt (arteriovenózní píštěl) je pevný a funkční, při práci možno krýt vhodnou ortézou, bronchiální astma stabilizované. Posudková komise uzavřela, že u žalobce se nejedná o žádný stupeň invalidity, jeho postižení je z funkčního hlediska nanejvýš středně těžké s poklesem pracovní schopnosti o 25 %. Posudková komise neshledala důvod pro další navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. 10. Při jednání soudu žalobce setrval na svém návrhu a vyjádřil nesouhlas s posudkem PK MPSV. 11. Žalovaná další dokazování nenavrhovala. Uvedla, že posudek PK MPSV považuje za přesvědčivý a správný. 12. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Podle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), platí, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 14. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 15. V souzené věci byla sporná otázka skutková, tj. existence invalidity. V přezkoumávaném správním řízení byl posouzen zdravotní stav žalobce a jeho dopad na pracovní schopnost dvakrát. V soudním řízení správním byl stav žalobce posouzen posudkem PK MPSV se shodným výsledkem o existenci invalidity jako v námitkovém řízení. 16. Na soudu bylo, aby vyhodnotil z provedených důkazů, o který má své rozhodnutí opřít. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení existence a stupně invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. 17. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. 18. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. 19. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především. 20. Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý, jde o test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, rozsudek ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012-24 a mnohé další, dostupné na www.nssoud.cz, případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise). 21. V závěru soudem provedeného dokazování nebyl spor o úplnosti podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobce. Žalobce byl posouzena v soudním řízení správním lékařem posudkové komise – internistou. Soud se tedy zabýval otázkou, zda posudek PK MPSV v Ostravě obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. 22. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a musí své p