74 A 4/2025 – Krajský soud v Ostravě

74 A 4/2025- 42 - text  9 74 A 4/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobce: L. P. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2025, č. j. KUOK 33541/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Jeseník, Odbor přestupků (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 19. 11. 2024, č. j. MJ/65336/2024/OP/DoV, jenž nabylo právní moci 21. 3. 2025, uznal žalobce vinným z přestupků dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 a písm. f) bod 12 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se dopustil tím, že dne 8. 1. 2024 v 14:22 hod. v obci Javorník, na Nám. Svobody u domu č. 418, jako řidič motorového vozidla tovární značky Citroen C4, registrační značky X, nebyl za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, čímž úmyslně porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, a dále tím, že dolní polovinu zadní registrační značky vozidla řízeného žalobcem překrývala vrstva sněhu, čímž mohla být podstatně snížena její čitelnost, a tím pádem též identifikace vozidla, čímž z nedbalosti porušil § 5 odst. 2 písm. l) zákona o silničním provozu. Za tyto přestupky uložil správní orgán I. stupně žalobci pokutu ve výši 4 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Jednalo se o v pořadí druhé rozhodnutí ve věci, jelikož první rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 4. 4. 2024, kterým byl žalobce uznán vinným a potrestán pouze za přestupek nepřipoutání bezpečnostním pásem, bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 8. 2024 zrušeno a vráceno správnímu orgánu I. stupně z důvodu zatížení řízení vadou spočívající v neprojednání všech přestupků vyplývajících ze spisu ve společném řízení (registrační značka zakrytá sněhem). 2. K odvolání žalobce žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím částečně změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně co do popisu skutku ve vztahu k druhému z přestupků tak, že zadní registrační značka byla nečitelná, a tím byla znemožněna identifikace vozidla, a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. II. Argumentace stran 3. Žalobce se domáhal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a zastavení řízení. Předně žalobce nesouhlasil, že by se dopustil přestupku ohledně zasněžené registrační značky. Dle žalobce nelze zákon vykládat pouze gramatickým výkladem. Správní orgány zcela pominuly teleologický výklad. Postih za tento přestupek vnímal jako trest za podané odvolání, neboť ani policisté na místě zasněženou registrační značku neřešili. Uvedeného dne hustě sněžilo, jak je vidět i na videu založeném ve spise. Komunikace byly pokryty sněhovou vrstvou, takže je logické, že všechna vozidla byla zasněžená. V době, kdy vyjížděl z domu v B. (6 km od J.), byly obě registrační značky čitelné, jak si zkontroloval. Nemohl po cestě zastavovat každou minutu a kontrolovat registrační značku, to by naopak ohrozil bezpečnost silničního provozu. Pokud správní orgán tvrdil, že nesněžilo, tak to měl dokázat dotazem na ČHMÚ, a ne svými spekulacemi. Registrační značka nebyla nečitelná, neboť přední registrační značka byla čistá a čitelná. Z videa je navíc patrné, že sněhové podmínky postihly i jiné řidiče, jejich vozidla, zachycená na videu, měla taktéž zakrytu registrační značku. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že ke znečištění značky nedošlo v důsledku hustoty sněžení při jízdě, nýbrž v důsledku padajícího sněhu před jejím započetím. Svědků na místě, policistů, se na to nikdo neptal. Právě toto svědectví by přitom mělo váhu relevantního důkazu. Jiné relevantní důkazy správní orgán neměl. Žalovaný dle žalobce nepostupoval dle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť není veřejným zájmem rozšiřovat obvinění o skutek, který nenaplnil ani jeden znak přestupku. Žalovaný se tak mohl dopustit zneužití pravomoci veřejného činitele. Nadto v rozhodnutí při prvním odvolání uvedl, že přestupek ohledně pásů je prokázaný, a přesto celé rozhodnutí zrušil. Takový postup je dle žalobce přímo protizákonný. 4. Žalobce dále namítal, že v odvolání ze dne 9. 12. 2024 upozornil na případnou podjatost krajského úředníka Ing. N. Je obvyklé, že každý případ v případě více odvolání řeší tentýž úředník. Žalobce žádal, aby jeho odvolání řešil jiný úředník, jelikož Ing. N. sám navrhnul rozšíření věci o další přestupek, a je samozřejmé, že v případě odvolání proti tomuto přestupku bude ve věci rozhodovat stejně a věc potvrdí. Ing. N. byl tedy ve věci podjatý, neboť měl na věci osobní zájem, jelikož sám navrhnul rozšíření věci o další přestupek, a bylo v jeho zájmu rozhodnutí potvrdit, aby nemusel měnit názor a aby nebyl nedůvěryhodný. Tak se také stalo. Žalovaný zásadně pochybil, když o případné nepodjatosti vůbec nerozhodl samostatným usnesením, jak mu nařizuje správní řád. Je přitom logické, že v případě prvního zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně ještě žalobce v osobě uvedené úřední osoby podjatost neviděl. Teprve při druhém odvolání věděl, že pokud by ve věci rozhodoval stejný úředník, měl by na věci osobní zájem. Dřív tedy o podjatosti nevěděl, a proto závěr žalovaného, že námitku neuplatnil v souladu se zákonem bez zbytečného odkladu, není správný. 5. Dále žalobce odmítl, že by nebyl připoután bezpečnostním pásem. Tvrdil, že připoután byl, a to tím způsobem, že použil kolíček na prádlo k uchycení pásu tak, aby se mu jelo pohodlně a neškrtil jej na těle. Dle žalobce je to v silničním provozu zcela běžná věc, někteří řidiči si z toho důvodu přidržují pás rukou, což je podle něj nebezpečné. Jeho způsob připoutání se bezpečnostním pásem není protizákonný, pročež splnil povinnost dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a nemohl se dopustit dotčeného přestupku, jelikož nenaplnil formální ani materiální znak přestupku. Jako důkaz o tom, že policisté nemohli vidět visící pás, jelikož byl přichycen a zaseknut kolíčkem a splýval s levým středovým bočním sloupkem vozidla, byly do spisu založeny žalobcovy fotografie, pořízené za stejných podmínek jako fotodokumentace pořízená z policejního videa. V této souvislosti dále upozornil na lživou výpověď policisty J. K., který vypověděl, že do vozidla nahlížel, ale žádný kolíček neviděl. Na videu je vidět, že ani jeden z policistů do vozidla nenahlížel, což potvrdil i druhý svědek, policista. 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že zopakoval svou argumentaci v napadeném rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “přestupkový zákon”) odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v plném rozsahu, přičemž dle § 78 odst. 1 přestupkového zákona je správní orgán povinen zahájit řízení o každém přestupku, který zjistí. Skutečnost, že žalobce řídil vozidlo, jehož registrační značka byla nečitelná, vyplývala z kamerového záznamu založeného ve spisu a provedeného u ústního jednání jako důkaz. K namítanému způsobu připoutání pásu kolíčkem žalovaný uvedl, že tuto skutečnost mohl žalobce uvést již při samotné silniční kontrole, což neučinil. Jakákoliv úprava bezpečnostního pásu pomocí kolíčku, či přidržování rukou je nežádoucí, neboť jeho konstrukční provedení s takovou úpravou nepočítá a jde proti smyslu tohoto bezpečnostního prvku. Bezpečnostní pás je prvkem pasivní bezpečnosti řidiče, který má zamezit jeho pohybu proti aktivovanému airbagu umístěnému ve volantu v případě nehodového děje. K zajištění okamžité funkčnosti v době aktivace airbagu je nezbytné jeho napnutí, což by bylo při použití kolíčku znemožněno. Sám žalobce uvedl, že měl být předmětný kolíček použit za účelem omezení jeho navíjení. Popruh tříbodového bezpečnostního pásu, který měl obviněný za jízdy při připoutání na sedadle užít, je ve své podstatě kombinací břišního a diagonálního pásu ve smyslu čl. 2.1 Předpisu č. 16 Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, tj. jednoho z homologačních předpisů, na něž odkazuje příloha vyhlášky provádějící zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a jako takový má procházet přes přední část hrudníku a dále úhlopříčně od kyčle k protilehlému ramenu. Tvrzený způsob zajištění pásu kolíčkem by byl zcela nepřijatelný a nefunkční. Ani nasimulování přichycení bezpečnostního pásu kolíčkem, jak navhoval ve správním řízení žalobce, nemohlo být způsobilé vyvrátit tvrzenou skutečnost, že žalobce nebyl za jízdy připoután. K zasněžené značce pak žalovaný upozornil na to, že částečné odstranění sněhu z přední a horní části vozidla zcela vylučuje tvrzení žalobce, že by po cestě z B. do J. hustě sněži