1 As 89/2010 — Nejvyšší správní soud

38 A 20/2025- 72 - text  11 38 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D. ve věci žalobce: AGROTRADE, a. s.. IČO 26729270 sídlem Lopatecká 223/13, 147 00 Praha 4 - Podolí zastoupen advokátem JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph. D. sídlem Malostranské nám. 5/28, 118 00 Praha 1 -Malá Strana proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic, s. p. sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 zastoupená advokátem JUDr. Lukášem Klicperou sídlem Uruguayská 380/17, 120 00 Praha 2 - Vinohrady o žalobě proti mezitímnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2025, č. j. DESU/031/026959/25, ve věci omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení výše nadepsaného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný omezil vlastnické právo žalobce k pozemku parc. č. 1790/1 v k. ú. Uhříněves, a to zřízením věcného břemene z důvodu uskutečnění přeložky nadzemního vedení 22 kV, SO 410.4, v rámci realizace stavby „Silniční okruh kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1“ (dále jen „SOKP“) a stanovil lhůtu 4 let od právní moci rozhodnutí pro zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění. 2. Žalobce v žalobě uplatnil následující námitky. A) Systémová podjatost vyvlastňovacího úřadu – žalobce připomněl, že v průběhu správního řízení vznesl námitku systémoví podjatosti, když podle něj existovaly pochybnosti o nestrannosti vyvlastňovacího úřadu. V té souvislosti připomněl, že žalovaný je organizační složkou Ministerstva dopravy (dále jen „MD“), které jej zřídilo a personálně i věcně řídí. Zároveň je Ministerstvo dopravy zřizovatelem Ředitelství silnic a dálnic, s. p. (dále jen „ŘSD“), které je hlavním investorem a faktickým provozovatelem stavby SOKP 511. Předmětné vyvlastňovací řízení se bezprostředně dotýká jak zájmů MD, tak ŘSD. Podle žalobce se jedná o učebnicový případ systémové podjatosti; připomněl přitom závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010-110. B) Nesplnění zákonných podmínek pro vyvlastnění – žalobce namítá, že v projednávaném případě nebylo prokázáno, že zamýšleného účelu nelze dosáhnout bez vyvlastnění jeho práv. Považuje za nedostatečný závěr žalovaného, že dálnice je v kolizi s vedením. Nebylo podle žalobce zkoumáno, zda by nešlo přeložku vedení provést jinak, popř. zda by kolizi se sítí nebylo možno eliminovat úpravou samotné stavby dálnice. Vyvlastnitel ani žalovaný nepředložili žádnou technickou studii či variantní posouzení prokazující, že přeložka musí vést právě přes pozemek žalobce. Žalovaný pouze poukázal na existenci územního rozhodnutí a § 3 odst. 7 zák. č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategické infrastruktury (dále jen „zákon o urychlení výstavby“). Uvedené ustanovení nesmí podle žalobce vést k rezignaci na zkoumání nezbytnosti vyvlastnění. Územní rozhodnutí z 30. 7. 2020 řeší umístění stavby SOKP 511 a zřejmě i přeložek technické infrastruktury v území, nicméně negarantuje automaticky splnění podmínky, že zájmy vlastníků dotčených pozemků nelze řešit šetrněji. Žalobce poukázal, že v době územního řízení nebyl účastníkem a neměl možnost se k možným variantám vyjádřit. Vyvlastňovací úřad neprovedl žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem a odmítl se možností alternativy zabývat a porušil § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Samotná existence veřejně prospěšné stavby ještě neznamená, že každý zásah do soukromých práv je automaticky nutný. C) Vyvlastnění nebylo provedeno v nejmenším nutném rozsahu a není zajištěna plná náhrada za dotčený pozemek – žalobce namítl, že postup vyvlastnitele i schválený rozsah omezení vlastnického práva obcházejí princip proporcionality a úplné náhrady. Podle žalobce v jeho případě se jedná o značný zásah, když nebude zasažena jen plocha přímo dotčená patkami stožárů, ale bude ovlivněno i širší okolí stavby, když podle projektových podkladů vznikne kolem vedení ochranné pásmo o šířce 7 m na každou stranu; v této zóně je omezeno využití pozemků. To znamená zatížení výrazně větší části pozemku, než jaká je zahrnuta do vyvlastnění. Podle žalobce zvolil vyvlastnitel zřízení služebnosti zřejmě proto, aby nemusel hradit plnou hodnotu pozemku, když namísto odnětí vlastnického práva zaplatí jen jednorázovou odměnu za vyvlastnění. Postup vyvlastnitele sice odpovídá dikci § 25 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále také jen „energetický zákon“), nicméně v konkrétních okolnostech vede k popření zásady úplné náhrady za vyvlastnění. Přítomnost stožárů a drátů vysokého napětí snižuje hospodářskou a užitnou vlastnost i okolních částí pole žalobce. Znalec vyvlastnitele se těmito efekty vůbec nezabýval. Vyvlastnitel získal jen minimální právní titul, ale ve skutečnosti omezuje žalobce ve výkonu práva k mnohem větší části pozemku. Takový postup žalobce považuje za zneužití práva. Namísto odkoupení nezbytné části pozemku s odpovídající vyšší náhradou byla zvolena levnější varianta služebnosti, ovšem na úkor žalobce. Podle žalobce nelze připustit, aby sám vyvlastnitel určoval rozsah práv, který mu postačí, bez ohledu na dopady vlastníka. Žalovaný sám měl z úřední činnosti posoudit, zda navržených 121 m² skutečně představuje nejmenší nutný rozsah omezení, nebo zda nemá být větší nebo menší. D) Nezhojitelná vada nabídkového procesu – vadné ocenění a nesplnění povinnosti seriózní nabídky Žalobce namítl, že vyvlastnitel nesplnil zákonnou povinnost pokusit se s vyvlastňovaným dobrovolně dohodnout, neboť žalobci nepředložil řádnou nabídku na získání potřebných práv k pozemku. Ačkoli předložil formálně návrh smlouvy o zřízení věcného břemene a přiložil znalecký posudek, obsah této nabídky byl natolik vadný a pro žalobce nevýhodný, že jej nebylo možno přijmout. Předložil totiž znalecký posudek Ing. Jiřího Šnejdra ze dne 16. 10. 2024, který stanovil jednorázovou náhradu za zřízení věcného břemene. Tento posudek byl podle žalobce nesprávný, neúplný a v době rozhodování již neaktuální. Posudek ocenil věcné břemeno částkou 82,60 Kč/m², která neodpovídá tržní hodnotě dotčeného práva. Během roku 2025 došlo k výraznému nárůstu cen. Vyvlastnitel však předložil pouze prohlášení posudku. Posudek navíc nezohlednil znehodnocení zbývající části pozemku ochranným pásmem a omezeními provozu zemědělské činnosti. Podle žalobce vyvlastnitel zvolil tento postup, který nevedl ke spravedlivé dohodě, ale směřoval k rychlému vyvlastnění. Nebyl tak naplněn smysl zákona. E) Předčasnost vyvlastnění – nevyřešené související otázky Podle žalobce nebylo v době vydání postaveno na jisto, že účel vyvlastnění bude moci být uskutečněn. Ze správního spisu vyplývá, že vyvlastnitel nepředložil samostatné stavební povolení ani jiné veřejnoprávní povolení pro předmětnou přeložku 22 kV; argumentoval tím, že přeložka je součástí stavby SOKP 511 a byla zanesena do územního rozhodnutí z roku 2020. Není však zřejmé, zda pro samotnou přeložku není zapotřebí také samostatné povolení podle energetického zákon nebo podle stavebního zákona. Žalovaný pouze konstatoval, že existence samostatného povolení není třeba, neboť je vše zahrnuto v územním rozhodnutí. S tím však žalobce nesouhlasí, když územní rozhodnutí samo o sobě nepostačuje k realizaci stavby. Podobně žalobce namítal, že ve spise chybí klíčové souhlasy dotčených orgánů, bez nichž nemusí být realizace možná či legální. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k jednotlivým žalobním námitkám uvedl následující. Pokud se týče námitky systémové podjatosti, předně odkázal na usnesení MD ze dne 3. 10. 2025, kterým byla uvedená námitka posouzena a dále zdůraznil, že systémová podjatost přichází v úvahu pouze při rozhodování orgánu územního samosprávního celku v přenesené působnosti, kdy existuje zájem tohoto celku. Vyvlastňovací úřad a jeho úřední osoby nemají na vyřízení věci jiný zájem než ten, aby postupovali zákonně, věcně správně, hospodárně a v souladu s veřejným zájmem. 4. K námitce nezbytnosti vyvlastnění žalovaný zdůraznil, že zpochybnění nezbytnosti přeložky, resp. jejího jiného umístění, je svou povahou námitkou proti pravomocnému územnímu rozhodnutí ze dne 30. 7. 2022. Připomněl přitom, že podle § 3 odst. 7 zákona o urychlení výstavby platí, že v řízení o vyvlastnění se nepřihlíží k námitce vyvlastňovaného požadující změnu stavby, pokud by taková změna byla v rozporu s územním rozhodnutím, společným povolením nebo rozhodnutím o povolení záměru. Předmětná přeložka je součástí stavby schválené předmětným územním rozhodnutím. 5. O tom, zda je možné ve vyvlastňovacím řízení přezkou