5 Afs 147/2004 — Nejvyšší správní soud

65 Af 17/2023- 90 - text  16 65 Af 17/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: a. s. r. o., IČO X sídlem H. 571, X O. zastoupená advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2023, č. j. 15072/23/5000-10612-703694 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 12. 1. 2018 byla žalobkyni poskytnuta dotace v rámci Operačního programu Životní prostředí 2014-2020 na realizaci projektu S. b. – a. s. r. o. ve výši 5,1 mil. Kč. K realizaci projektu se žalobkyně rozhodla pořídit za prostředky z dotace techniku pro svoz odpadu – kolový nakladač, přívěs a velkoobjemové kontejnery, přičemž k výběru dodavatele realizovala výběrové řízení podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále „ZZVZ“). Jediným hodnotícím kritériem byla nabídková cena, a proto se stal vítězem uchazeč F. s. r. o., který nabídl cenu nejnižší (dále „dodavatel“). 2. Žalobkyně a dodavatel uzavřeli dne 17. 7. 2018 kupní smlouvu, podle níž měla lhůta k plnění činit 90 dnů od podpisu smlouvy, tudíž měla uplynout dne 15. 10. 2018. Dodatkem č. 1 ze dne 10. 10. 2018 pak smluvní strany prodloužily tuto lhůtu do 26. 11. 2018, tj. o 42 dnů. 3. Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále „správce daně“) vyměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 20. 10. 2022, č. 113/2022 odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 247 800 Kč, neboť podle něj žalobkyně uzavřením Dodatku č. 1 v rozporu s § 222 odst. 1 a 3 písm. a) ZZVZ porušila § 6 odst. 2 ZZVZ a bod 6 části II podmínek poskytnutí dotace, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace (dále „Podmínky“), jelikož prodloužením doby dodání umožnila podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících z kupní smlouvy, což vedlo k neoprávněnému použití poskytnutých finančních prostředků ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a tím k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Dále se žalobkyně podle správce daně dopustila dalších dvou porušení, jichž se ale žaloba netýká. Odvod správce daně žalobkyni vyměřil podle § 14 odst. 5 a § 44a odst. 1 písm. a) rozpočtových pravidel ve výši 25 % z částky dotace použité k financování veřejné zakázky. 4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a platební výměr potvrdil. 5. Krajský soud rozsudkem ze dne 6. 8. 2025, č. j. 65 Af 17/2023-61, žalobu zamítl. Ke kasační stížnosti žalobkyně ale Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) rozsudkem ze dne 20. 1. 2026, č. j. 22 Afs 196/2025-57, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil. Podle NSS se krajský soud dopustil vady s vlivem na zákonnost rozsudku, která má za následek nutnost jeho zrušení, a to tím, že nesprávně zamítl provedení žalobkyní navrženého důkazu zprávou o daňové kontrole H. E. s. r. o. (dále „H. E.“) s odůvodněním, že se jednalo o důkazní návrh vztahující se jen k opožděně uplatněným žalobním bodům (porušení zásad legitimního očekávání a in dubio mitius), přestože žalobkyně jej označila i za důkaz k včas uplatněnému žalobnímu bodu, že jí vytýkané jednání není porušením ZZVZ, resp. rozpočtové kázně. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 6. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. V žalobě namítala, že správce daně sice označil za důležité zjištění, že žalobkyně Dodatkem č. 1 posunula termín dodání proto, aby mohla dodavateli vše uhradit bez zpoždění, jelikož neměla dostatek finančních prostředků na pokrytí vlastního financování projektu, a dále že byly problémy i s dodáním techniky ze strany dodavatele, avšak následně toto zjištění relevantním způsobem nezohlednil. Změna sjednaná Dodatkem č. 1 podle žalobkyně respektovala skutečnost, že jediným kritériem pro hodnocení nabídek byla výše nabídkové ceny. Nadto čl. III návrhu kupní smlouvy obsahoval ujednání, že „kupující je oprávněn jednostranně stanovit termín zahájení dodávky“, takže výslovně upozorňoval na skutečnost, že termín plnění může být kupujícím jednostranně měněn. Využil-li kupující právo, které si přímo v textu smlouvy vyhradil, nelze hovořit o změně smlouvy, kterou by uchazeči nemohli předpokládat. Rozhodnutí správce daně je tak podle žalobkyně vnitřně rozporné a obtížně přezkoumatelné. 7. Správce daně podle žalobkyně přehlédl § 222 odst. 2 ZZVZ, podle něhož se za podstatnou změnu závazku nepovažuje uplatnění vyhrazených změn závazku sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně využila svého práva podle čl. III. kupní smlouvy, neboť nemohla závazku ze smlouvy dostát a musela vyčkat, až získá potřebné prostředky, takže se na její případ vztahuje § 222 odst. 6 ZZVZ, jenž se netýká jen peněžitých plnění. 8. Žalovaný podle žalobkyně pochybil i tím, že nepodložil svůj závěr, že při prodlouženém termínu dodání by se výběrového řízení zúčastnily další subjekty, neboť si nevyžádal stanoviska subjektů působících na relevantním trhu k otázce dodacích lhůt obdobného zboží, jak to vždy dělá ÚOHS. 9. Žalobkyně by byla nucena přistoupit k prodloužení termínu dodání, i pokud by si možnost změny termínu nevyhradila v zadávací dokumentaci, neboť musela vyčkat na vyplacení prostředků z dotace, k čemuž došlo až 6. 12. 2018, tj. 47 dnů po původním termínu dodání. Ostatně změna termínu dodání byla nevyhnutelná, neboť i k vydání změnového rozhodnutí o poskytnutí dotace došlo až po původním termínu dodání. Není pravda, že ke změně termínu dodání došlo z důvodu nedostatku vlastních prostředků žalobkyně. Bez prostředků z dotace na úhradu kupní ceny nemohla žalobkyně na sebe převzít případnou odpovědnost za to, že nebude s to prodávajícímu kupní cenu uhradit vůbec či včas a ponese tak za to sankce. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že uzavřením Dodatku č. 1 bylo umožněno prodloužení lhůty dodání plnění téměř o polovinu původně stanovené doby, tj. prodloužení z časového hlediska významné, přičemž se jednalo o jeden ze zásadních parametrů veřejné zakázky, tudíž došlo k ovlivnění průběhu zadávacího řízení a v konečném důsledku i jeho výsledku. Odlišný termín dodání plnění stanovený Dodatkem č. 1 podle žalovaného mohl znemožnit účast v zadávacím řízení jiným potenciálním uchazečům, pro něž mohl být původní termín plnění nevyhovující, i když by jinak byli schopni předmět plnění realizovat. Postup žalobkyně tak vedl k porušení principu rovného zacházení ve smyslu § 6 ZZVZ a k porušení § 222 odst. 1 ZZVZ. Dále odkázal na judikaturní závěr, že úprava termínu plnění představuje podstatnou změnu závazku ve smyslu § 222 odst. 3 ZVZ, přičemž charakter změny smlouvy je třeba hodnotit výhradně optikou potenciálního vlivu na výsledek zadávacího řízení. K vyhrazení změny ve smyslu § 100 ZZVZ podle žalovaného nedošlo, neboť žalobkyně v zadávací dokumentaci deklarovala, že si změnu závazku ve smyslu uvedeného ustanovení nevyhrazuje, přičemž specifikace vyhrazené změny v čl. III návrhu smlouvy není jednoznačně vymezena a nadto se týká termínu zahájení a nikoli termínu dodání zboží. Za nepravdivé označil žalovaný tvrzení žalobkyně, že ke změně termínu dodání nedošlo z důvodu spočívajícího v nedostatku jejích vlastních finančních prostředků. Podle žalovaného je třeba přihlédnout právě k tomu, že žalobkyně mohla předvídat, že v původně stanoveném termínu, nejpozději do 12. 10. 2018, nebude schopna podat žádost o vyplacení dotace, v důsledku čehož nezíská dotaci dříve, jestliže dne 16. 5. 2018 sama požádala o prodloužení termínu pro předložení podkladů pro vydání rozhodnutí na 14 měsíců (z původních 9) a změnu termínu dokončení projektu na 31. 12. 2018. Dále žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlil, z jakého důvodu považuje uzavření Dodatku č. 1 za podstatnou změnu závazku plynoucího z kupní smlouvy, v důsledku čehož nelze využít úpravy přípustných změn závazku ze smlouvy dle § 222 odst. 6 ZZVZ. Vyčíslitelnost změny závazku v penězích přitom nebyla relevantní, a tudíž ani posuzovanou skutečností. Replika žalobkyně 11. V replice žalobkyně uvedla, že se jí podařilo získat zprávu o daňové kontrole H. E., jež jí dříve nebyla známá a v níž tentýž správce daně při posuzování prakticky totožné situace dospěl k závěru, že k porušení rozpočtové kázně nedošlo, což je v rozporu s předvídatelností správní praxe a zásadou legitimního očekávání, jakož jde i o porušení zásady in dubio mitius, resp. in dubio pro libertate. Dále namítla, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť v něm nejsou uvedeny skutkové okolnosti odůvodňující závěr žalovaného o předpokladu úča