72 Ad 31/2025 – Krajský soud v Ostravě

72 Ad 31/2025- 45 - text  9 72 Ad 31/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: J. H. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2025, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto: I. V řízení se pokračuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Spor byl o to, jestli maminka (právní předchůdkyně) žalobkyně v posledních asi šesti týdnech života při vážných nemocech zvládala základní životní potřeby orientace a komunikace. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Olomouci (dále jen „úřad práce“) z 22. 1. 2025, č. j. X, kterým úřad práce zamítl návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že její zesnulá maminka nezvládala 9 nebo 10 základních životních potřeb (dále jen „ZŽP“) a šlo u ní o úplnou závislost na pomoci jiné osoby. Maminka žalobkyně nezvládala od 16. 10. 2024 do úmrtí X také sporné ZŽP orientace a komunikace. 4. Ze sociálního šetření 4. 11. 2024 vyplynulo, že maminka je orientovaná nepřesně v čase. Podle nálezu MUDr. B. z 28. 1. 2025 u ní šlo o stavy zmatenosti, maminka byla plně odkázaná na pečující osobu a nebyla schopna jakékoliv běžné činnosti. Vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu a vzhledem ke karcinomu slinivky břišní, který byl inoperabilní, a vzhledem k věku nebylo u maminky provedeno psychologické ani psychiatrické vyšetření. Žalobkyni posuzoval u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „PK MPSV“ nebo „posudková komise“) internista, a nikoliv psychiatr. Posudkový lékař měl přihlédnout ke skutečnostem, které vyplývaly ze sociálního šetření o nepřesné orientaci v čase a dále měl přihlédnout k nálezu MUDr. B., který poukazoval na stavy zmatenosti. Bylo namístě posouzení, jestli maminka měla přiměřené duševní kompetence, orientovala se osobou, časem a místem, orientovala se v přirozeném sociálním prostředí, orientovala se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovala. Podle názoru žalobkyně maminka nebyla orientovaná časem (viz sociální šetření) a neměla ani přiměřené duševní kompetence (nález MUDr. B. o stavech zmatenosti). 5. Maminka nebyla schopna vykonávat všechny aktivity ZŽP orientace a komunikace. Ze sociálního šetření vyplynulo, že se maminka na výzvu 4. 11. 2024 podepsala, ale bylo třeba jí ukázat místo, byl slabý tlak na podložku, písmo bylo roztřesené a další text by napsat nezvládla. Tyto skutečnosti posudková komise ve svém posudku pominula, a proto je posudek o závislosti neúplný. Tato skutečnost není v napadeném rozhodnutí popsána ani vysvětlena. Žalovaný se proto nevypořádal se všemi podklady rozhodnutí a nezjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Maminka nebyla již schopna vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, když se zvládla stěží podepsat. Schopnost udržet v rukou psací potřebu a napsat smysluplný krátký vzkaz či zprávu z fyziologického hlediska lépe posoudí lékař s odborností ortopedie či neurologie a z duševního hlediska lékař z oboru psychiatrie, a nikoliv internista. Žalobkyně nezpochybňovala odbornost internisty v posudkové komisi, nicméně v posudkové komise měl být přítomen také lékař s odborností ortopedie, neurologie či psychiatrie. Složení posudkové komise tedy nebylo správné. 6. Podle záznamu z předchozího sociálního šetření 3. 2. 2022 je mimo jiné uvedeno, že maminka nezvládne napsat krátký text kvůli třesu rukou. Již v roce 2022 tedy maminka nezvládala jednu z aktivit v rámci ZŽP komunikace. Žalobkyně část citovaného záznamu přiložila. Vzhledem ke zdravotnímu stavu maminky je nelogické, že by v roce 2022 nezvládla vytvářet rukou psanou krátkou zprávu (text) a následně za současně popisovaného stavu zmatenosti by v roce 2024 v posledních dvou měsících před úmrtím tuto činnost zvládala. Podle žalobkyně tedy měla být ZŽP komunikace posouzena v období od 16. 10. 2024 do 2. 12. 2024 jako nezvládaná. Oba posudky o závislosti, tj. posudek Institutu posuzování zdravotního stavu z 16. 12. 2024 i posudek posudkové komise z 18. 6. 2025, nesplňují podmínky úplnosti, jednoznačnosti a vnitřní bezrozpornosti. Proto jsou rozhodnutí úřadu práce a žalovaného vyhotovená na základě neúplných podkladů, respektive posudků, které nejsou přesvědčivé. Správní orgány nezajistily podklady pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalobkyně připojila k žalobě prohlášení svědků – pečujících osob, které žily s maminkou v domácnosti a popsali její stav, nesoběstačnost a péči o ni. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vysvětlil, že žalobkyně obdobně jako v odvolání namítala nezvládání ZŽP orientace a komunikace. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise a reagoval na odvolací námitky. Sociálním šetřením se nezjišťuje schopnost zvládat či nezvládat ZŽP. Výsledky sociálního šetření jsou pouze jedním z podkladů pro posouzení stupně závislosti. Ani v řízení, které probíhalo v roce 2022, nebyly ZŽP orientace a komunikace uznány jako nezvládané. Skutečnosti, které uvádí žalobkyně s odkazem na lékařskou zprávu prim. MUDr. B., Ph.D., MBA nejsou v souladu se zprávou mobilního hospice z listopadu 2024. Žalovaný tento nesoulad popsal v napadeném rozhodnutí. Žalovaná neměla pochybnosti o tom, že žalobkyně sporné ZŽP zvládá, a to v jejich v plném rozsahu. Členem posudkové komise byl internista, a to podle převažujícího postižení žalobkyně. Je otázkou, jakou roli by při posuzování zdravotního stavu mohl mít odborný lékař s odborností ortopedie, neurologie či psychiatrie za situace, kdy z těchto oborů nebyly doloženy žádné lékařské zprávy k posouzení. 8. Žalobkyně v replice uvedla, že podnět ke správnímu přezkumu byl shledán nedůvodný. Žalobkyně opětovně namítla, že v záznamu ze sociálního šetření z 3. 2. 2022 je uvedeno, že „krátký text maminka nezvládne napsat kvůli třesu rukou“. Bylo povinností posudkové komise a žalovaného se k tomuto podkladu rozhodnutí a k této skutečnosti vyjádřit, anebo vysvětlit, proč k výsledkům sociálního šetření opakovaně nepřihlédly. Je nelogické, aby maminka nezvládla napsat rukou krátkou zprávu v roce 2022 a následně s ohledem na věk a zdravotní stav, včetně popisovaných stavů zmatenosti v roce 2024 v období posledních dvou měsíců života tuto aktivitu zvládala. Lékař s atestací interního lékařství se nevyjádřil a těžko se mohl vyjádřit k tomu, zda maminka byla či nebyla schopna vytvářet rukou psanou krátkou zprávu. Je na místě přihlédnout rovněž k prohlášení svědků (pečujících osob). Ke schopnosti maminky vytvářet rukou psanou krátkou zprávu by se mohl vyjádřit MUDr. B.. Proto žalobkyně navrhla, aby si posudková komise vyžádala jeho sdělení formou lékařské zprávy s přímým dotazem, zda vykonání této aktivity zdravotní stav maminky umožňoval či neumožňoval, případně si tuto zprávu může vyžádat soud nebo na výzvu soudu ji může vyžádat žalobkyně. 9. Žalobkyně ve vyjádření z 10. 2. 2026 odkázala na lékařskou zprávu MUDr. B. z 27. 1. 2026, kterou na výzvu soudu doložila a z které jednoznačně vyplývá, že maminka nemohla v žádném případě samostatně zvládat všechny posuzované aktivity ZŽP orientace a komunikace. 10. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 11. Soud rozhodl na základě výslovného souhlasu obou účastníků řízení bez jednání poté, co účastníky řízení poučil podle § 51 s. ř. s. a žalovanému zaslal listiny doložené žalobkyní. 12. Úřad práce v rozhodnutí z 22. 1. 2025 zamítl návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči od října 2024. Podle zdravotnické dokumentace je žalobkyně celkově orientovaná, není dokumentována mentální retardace, demence ani závažná porucha kognice a orientace se hodnotí jen ve známém, domácím či přesněji sociálně známém prostředí. U žalobkyně nebyla zjištěna psychická porucha, narušená fonace ani závažná psychická porucha ve smyslu závažné duševní mentální poruchy, která by znemožnila komunikaci. 13. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání zdůraznil, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byly onkologické obtíže s imobilitu. Podle doložených zpráv mobilního hospice byla žalobkyně celkově orientovaná a komunikovala. Konkrétně podle zprávy ze 14. 11. 2024 žalobkyně měla přiměřené chování, komunikaci, řeč, čtení a psaní byly přiměřené; žalobkyně byla orientována místem, časem i osobou. Paměť byla přiměřená, intelekt normální a žalobkyně byla imobilní.