74 Az 13/2026 – Krajský soud v Ostravě

74 Az 13/2026- 52 - text  15 74 Az 13/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobce: G. L. státní příslušnost: Moldavsko t. č. zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Hříbkem sídlem Lublaňská 5/57, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2026, č. j. X ve věci zajištění cizince, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace stran 1. Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaný rozhodl o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) a odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) a stanovil dobu zajištění do 26. 6. 2026. 2. Žalobce požaduje zrušení napadeného rozhodnutí. Předně namítá nesplnění podmínek § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný postavil naplnění tohoto důvodu převážně na tom, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu až po svém zajištění a že v ČR pobýval delší dobu. To však dle žalobce samo o sobě nepostačuje k závěru, že žádost byla podána pouze účelově. Žalovaný byl povinen pečlivě a individualizovaně posoudit i tvrzení žalobce o obavách z návratu do vlasti a důvody, proč o mezinárodní ochranu nepožádal dříve. Žalobce v předchozím řízení uvedl obavu z postihu ze strany státních orgánů a fyzických osob a uvedl, že se do Moldavska nemůže vrátit. Žalovaný však tato tvrzení nijak věcně nehodnotil a fakticky je odbyl jen poukazem na to, že je žalobce blíže nerozvedl. Takový postup byl nedostatečný, neboť právě tato tvrzení mohla být relevantní pro posouzení, zda žádost žalobce o mezinárodní ochranu je nebo není zjevně čistě účelová. Žalovaný tedy neprokázal existenci dostatečně konkrétních okolností, z nichž by bylo možné dostatečně přesvědčivě dovodit, že žádost byla podána pouze za účelem vyhnout se vyhoštění nebo jej pozdržet. Žalobce doplnil, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany svou obavu o svou osobu při návratu do Moldavska dále rozvedl a popsal, že měl v Moldavsku problémy s mafií, od níž si půjčoval peníze v rámci mikropůjček, poslední incident proběhl asi před 8,5 lety. Žalobce rovněž nesouhlasil s politickou situací v Moldavsku, své názory vyjadřoval na facebooku a tik-toku, kde byly jeho profily následně blokovány. Když 8. 3. 2026 podával vysvětlení, z nevědomosti a obav, co bude následovat, uvedl, že přijel do České republiky za prací. Žalobce chtěl požádat o azyl dříve, ale obával se, že mu nebude udělen a bude vyhoštěn. Žalobce vždy žil řádným způsobem života, a to jak v Moldavsku (kde pouze odešel z vojenské služby), tak v ČR. Pokud by se do Moldavska vrátil, zavraždili by jej. V ČR žije žalobce, aniž by se dopustil přestupku či trestného činu. Žije zde v partnerském vztahu s paní E. K., jejíž výslech navrhl k důkazu. Oba přes týden pracují, vídají se pouze o víkendu. Žalobce dále zdůraznil, že se žalovaný zcela opomenul zabývat skutečností, zda bylo žalobci doručeno rozhodnutí ředitelství služby cizinecké police ze dne 20. 8. 2025, č. j. X, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Odboru cizinecké policie Frýdek-Místek ze dne 6. 2. 2025, č. j. X, kterým byl vyhoštěn. Žalobce uvedl, že svým tehdejším advokátem Matějem Šedivým (v ČAK je pouze jeden advokát tohoto jména, a to JUDr. Matěj Šedivý, ev. č. ČAK 16640) nebyl o zamítavém odvolacím rohodnutí vyrozuměn. Pokud by se prokázalo, že výše uvedený advokát o uvedeném rozhodnutí žalobce nevyrozuměl, neměl žalobce povědomí o pravomocném rozhodnutí o vyhoštění. Výslech uvedeného advokáta rovněž navrhl k důkazu. 3. Dále žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť je v podstatných částech založeno na obecných a stereotypních formulacích. Žalovaný např. opakovaně uvedl, že žalobce nerespektoval předchozí rozhodnutí, že nemá motivaci zůstávat na určité adrese a že by mohl pokračovat v nelegálním pobytu, aniž by konkrétně a přesvědčivě vysvětlil, proč právě tyto skutečnosti bez dalšího odůvodňují omezení osobní svobody po dobu azylového řízení. Stejně tak žalovaný nevysvětlil, proč považuje tvrzení žalobce o obavách z návratu za irelevantní ani proč bez dalšího uzavřel, že žádost byla podána pouze účelově. Z rozhodnutí tak není zřejmé, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení konkrétní situace žalobce. 4. Žalobce dále namítal nedostatečné odůvodnění nemožnosti využít zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. Úvaha žalovaného o nemožnosti uložení zvláštních opatření je převážně obecná. Žalovaný uvedl, že nemá hlášený pobyt, nemá vazby na území a že pobytové středisko je otevřeným zařízením. Tato argumentace je dle žalobce do značné míry typová a nevysvětluje dostatečně, proč by konkrétně u žalobce nebylo možné zvláštní opatření využít. Samotná skutečnost, že pobytové středisko je otevřeným zařízením, nemůže bez dalšího odůvodnit nemožnost použití zvláštního opatření. Žalovaný měl uvést konkrétní okolnosti případu žalobce vylučující možnost aplikovat zvláštní opatření, což se nestalo. 5. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalobce dále spatřoval i v nedostatečně odůvodněné délce zajištění do 26. 6. 2026, která dle něj nebyla řádně individualizována. Doba zajištění byla odůvodněna pouze předpokládanou délkou řízení, což je úvaha převážně abstraktní a spekulativní. Délka zajištění musí být stanovena individuálně podle konkrétní složitosti věci a skutečné potřeby. Žalovaný nevysvětlil, jaké konkrétní úkony mají být v případě žalobce provedeny, proč je k nim potřeba držet žalobce v zajištění po takto dlouhou dobu a proč by účelu zajištění nemohlo být dosaženo v době kratší. 6. Dále žalobce namítal, že žalovaný vycházel alespoň zčásti z nepřesně reprodukovaných podkladů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že žalobce byl dne 8. 3. 2026 zajištěn policií podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Z dotčeného policejního rozhodnutí však vyplývá, že žalobce byl zajištěn podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Jde o podstatnou nepřesnost v reprodukci právního základu předchozího omezení osobní svobody žalobce. Tato nepřesnost posiluje pochybnost, zda žalovaný vycházel ze správně a pečlivě zjištěného skutkového a právního stavu věci a zda podklady pro své rozhodnutí dostatečně vyhodnotil. 7. Konečně žalobce namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil proporcionalitu zásahu do osobní svobody žalobce, kterou posoudil pouze povrchně. Omezil se zejména na konstatování, že žalobce není zranitelnou osobou, nemá vazby na území a že nelze očekávat jeho součinnost. Žalovaný měl podrobněji vyložit, proč v konkrétní věci nepřevažuje použití mírnějších opatření a proč je další detence žalobce skutečně nezbytná. 8. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, přičemž odkázal na napadené rozhodnutí. Uvedl, že namítaných porušení při rozhodování věci se nedopustil. Pokud žalovaný uvedl, že žalobce byl zajištěn policií podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, je zřejmé, že došlo k písařské chybě a opomněl napsat § 124b. Tato vada nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť protokol policie je založen ve spise, žalobce nebyl na svých právech dotčen. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým došel úvahám. Zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění. Dále zopakoval argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí a na závěr odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 28. 8. 2025, č. j. 5 Azs 118/2025-37 a ze dne 17. 12. 2025, č. j. 2 Azs 225/2025-30. 9. Před jednáním soudu dne 14. 4. 2026 žalobce doplnil jako důkazní návrh prohlášení pana Pavloviče ze dne 3. 4. 2026 ke své osobě s příslibem zajištění ubytování a práce. Dále uvedl, že uvedené prohlášení prokazuje, že žalovaný nedostatečně odůvodnil nemožnost použití zvláštních opatření, jakož i délku doby zajištění a proporcionalitu zásahu do práv žalobce. 10. Jednání soudu dne 17. 4. 2026 se žalovaný bez omluvy neúčastnil. Žalobce setrval na svém stanovisku. Nad rámec podané žaloby uvedl, že v ČR žije už asi 8 let, vazby zde má, se svojí přítelkyní je již zasnouben, pracuje zde. Zdůraznil, že žalovaný nedostatečně individualizoval jeho situaci. K otázce proporcionality zásahu uvedl, že má za to, že je tzv. zranitelnou osobou z důvodů toho, co mu v Moldavsku hrozí. II. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Soud neshledal důvod odchýlit se od této zásady z důvodu pozdější