78 Az 11/2025 – Krajský soud v Ostravě

ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2026:78.Az.11.2025.33
Datum: 2026-01-23
Z rozhodnutí: 1. Předmětem posouzení soudu je rozhodnutí o prodloužení doby zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e), odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.…
78 Az 11/2025- 33 - text  13 78 Az 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: M. M., narozený X státní příslušnost: Ruská federace t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Předmětem posouzení soudu je rozhodnutí o prodloužení doby zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e), odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. 2. Žalobce je Čečenec, občan Ruské federace. Z Ruska vycestoval dne 20. 8. 2024 letecky do Turecka, a následně do Bosny a Hercegoviny. Odtud dne 25. 8. 2024 pomocí převaděčů přešel schengenskou hranici do Chorvatska, odkud pokračoval do Maďarska. Dne 27. 8. 2024 jej u Brna při kontrole dálkového autobusu na lince z Budapešti do Berlína kontrolovala cizinecká policie. Žalobce se prokázal cestovním dokladem Ruské federace, neměl ale platné vízum, které by jej opravňovalo ke vstupu na území ČR. Z cizineckého informačního systému vyplynulo, že žalobce není oprávněn k pobytu na území ČR, proto byl zajištěn podle zákona o pobytu cizinců Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů . Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2024 Rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje č. j. X. proto uložila Policie ČR žalobci správní vyhoštění, stanovila zákaz vstupu na území členských států EU a dalších smluvních států po dobu 2 let a povinnost vycestovat z území smluvních států do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, popř. do 30 dnů od odpadnutí důvodu, pro který by bylo rozhodnutí o správním vyhoštění nevykonatelné. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 1. 2025. 3. Žalobce v průběhu řízení o správním vyhoštění požádal dne 29. 8. 2024 o udělení mezinárodní ochrany. Z důvodu obavy, že byla tato žádost podána jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, byl žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 9. 2024 (pře)zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále „ZZC“) podle zákona o azylu Žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2024, č. j. X zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 20 Az 44/2024-16. . Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 11. 2024 Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, č. j. X. žalobci mezinárodní ochrana udělena nebyla. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, avšak nevyčkal rozhodnutí soudu a po propuštění ze zajištění Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2024, č. j. 20 Az 54/2024-19 bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného o nepropuštění žalobce ze zařízení pro zajištění cizinců ze dne 6. 11. 2024, č. j. X. dne 2. 1. 2025 svévolně opustil Pobytové středisko v Havířově a odcestoval. Krajský soud v Ostravě poté řízení o žalobě proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany usnesením Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2025, č. j. 62 Az 54/2024-36 zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 2. 2025, tudíž byl žalobce povinen do 26. 3. 2025 opustit schengenský prostor podle rozhodnutí o vyhoštění. Žalobce ale odcestoval do Německa, kde znovu požádal o mezinárodní ochranu. 4. Dne 29. 7. 2025 byl žalobce cizineckou policií převzat z Německa a zajištěn. 5. Dne 5. 8. 2025 podal žalobce novou žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný dospěl k závěru, že je opět důvod domnívat se, že žalobce podal opakovanou žádost jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a že nebude se správními orgány spolupracovat, a proto dne 7. 8. 2025 rozhodl Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2025, č. j. X. podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu o (pře)zajištění žalobce v ZZC do doby předpokládaného skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany včetně možného soudního přezkumu. Dobu trvání zajištění stanovil podle § 46a odst. 5 zákona o azylu na 110 dnů, tj. do 22. 11. 2025. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou soud zamítl Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2025, č. j. 17 A 46/2025-97. . 6. Dne 10. 11. 2025 rozhodl žalovaný Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2025, č. j. X. , že opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu Věc projednávaná zdejším soudem pod sp. zn. 78 Az 8/2025. . 7. Rozhodnutím ze dne 13. 11. 2025 Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2025, č. j. X. žalovaný dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 téhož zákona prodloužil do 19. 12. 2025. Žalobu žalobce proti tomuto rozhodnutí soud také zamítl Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2025, č. j. č. j. 62 Az 52/2025-15. . 8. Následně soud vydal dne 17. 12. 2025 v záhlaví označené rozhodnutí, jímž dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 téhož zákona prodloužil do 31. 1. 2026. 9. Vzhledem k tomu, že soud nepřiznal odkladný účinek žalobě žalobce proti rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany Usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 1. 2026, č. j. 78 Az 8/2025-26. , byl žalobce rozhodnutím Policie ČR ze dne 10. 1. 2026 (pře)zajištěn podle zákona o pobytu cizinců k realizaci správního vyhoštění. 10. Rozsudkem ze dne 17. 2. 2026 zdejší soud zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí o zastavení řízení o opakované žádosti. B) Shrnutí obsahu podání účastníků řízení Žaloba 11. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného o prodloužení doby jeho zajištění v ZZC do 31. 1. 2026. Toto rozhodnutí žalobce podle žalovaného vykazuje známky zmatečnosti a nedostatečného individuálního posouzení. 12. Celkové okolnosti případu pode žalobce nasvědčují závěru, že nepodal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nýbrž z důvodu autentické potřeby mezinárodní ochrany, o niž žádal pro důvodnou obavu z povolání do armády a následného nasazení do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, přičemž opakovaně zdůraznil, že s touto válkou nesouhlasí, nepodporuje ji a z morálních a osobních důvodů odmítá jakoukoli účast na vojenských operacích. Taková obava je podle judikatury azylově relevantním důvodem. Na podporu svých tvrzení doložil povolávací rozkaz, s nímž se podle něj žalovaný nevypořádal dostatečně. Žalovaný hodnotil jen skutečnosti svědčící v neprospěch žalobce a pominul skutečnosti hovořící v jeho prospěch, což činí jeho závěr o naplnění první podmínky § 46e odst. 1 písm. e) zákona o azylu nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. 13. Dále žalobce uvedl, že délka jeho zajištění byla stanovena skoro na maximální možnou délku 178 dnů bez podrobnějšího odůvodnění, což je v rozporu s judikaturou. Žalovaný odůvodnil délku zajištění jen tím, že se jedná o maximální zákonnou délku zjištění a současně o maximální délku řízení o udělení mezinárodní ochrany, čímž se vyhnul povinnosti podle § 46a odst. 10 zákona o azylu. Žalobce vnímá zajištění jako trest, kterému nerozumí. 14. Prodloužení zajištění na tak dlouhou dobu má přitom zásadě negativní dopad na psychické zdraví žalobce. Žalovaný nezohlednil, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou, má psychické potíže projevující se depresivními epizodami, úzkostmi, poruchami spánku, celkovým pocitem bezvýchodnosti a má i suicidální myšlenky, takže vyžaduje odbornou psychologickou či psychiatrickou péči. Prodloužení zajištění spolu s omezeným přístupem k adekvátní zdravotní péči tak může mít nezvratný stav na psychický i fyzický stav žalobce. Žalobce je třeba považovat za zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, takže o jeho zajištění v ZZC mohl žalovaný rozhodnout jen za podmínek § 46 odst. 3 zákona o azylu, které ale nebyly splněny (žalobce nikdy neporušil povinnost stanovenou mu zvláštním opatřením). 15. Konečně podle žalobce nebyla splněna ani druhá podmínka § 46e odst. 1 písm. e) zákona o azylu, tj. že by nebylo možné účinně uplatnit zvláštní opatření. Zajištění tak nebylo nezbytné ani přiměřené. Žalobce mohl být umístěn do Pobytového střediska Havířov. Důvody, o něž opřel žalovaný závěr o neúčinnosti zvláštních opatření, nemohou podle žalobce obstát. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil přitom, že posoudil individuální situaci žalobce a řádně zdůvodnil naplnění všech podmínek § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu i délku zajištění. C) Posouzení věci krajským soudem 17. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), neboť neshledal důvod odchýlit se od této zásady z důvodu pozdější změny stavu a nezbytnosti poskytnutí účinné soudní ochrany [srov. rozsudek Nejvyššího s

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 71 (150/2002 Sb.)§ 75 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 46a (325/1999 Sb.)§ 2 (500/2004 Sb.)§ 3 (500/2004 Sb.)