78 Az 7/2026 – Krajský soud v Ostravě

78 Az 7/2026- 44 - text  7 78 Az 7/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: H. M., narozený dne X pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2026, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobce je státním příslušníkem Turecka, etnicky Kurd. Dne 10. 2. 2026 jej zadržela v Ústí nad Labem cizinecká policie ČR poté, co mu byl odepřen vstup do Německa. Po zjištění, že žalobce nemá žádný platný doklad totožnosti a povolení k pobytu na území ČR, uložila policie žalobci rozhodnutím ze dne 11. 2. 2026 správní vyhoštění na dobu 3 let a zajistila jej podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů v zařízení pro zajištění cizinců (dále „ZZC“). Dne 12. 2. 2026 podal žalobce v ZZC žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný ale dospěl k závěru, že existují oprávněné důvody domnívat se, že žalobce podal tuto žádost jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, a proto v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 16. 2. 2026 (pře)zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu , s dobou trvání zajištění do 1. 6. 2026. B) Shrnutí obsahu podání účastníků řízení Žaloba 2. Žalobce žalobou požadoval zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný se podle něj dostatečně neposoudil jeho individuální situaci a nesprávně vyhodnotil, že jsou v jeho případě splněny podmínky pro zajištění. Uvedl, že z Turecka vycestoval z důvodu vážných obav z pronásledování pro své politické názory, jelikož mu byl v souvislosti s jeho politickým přesvědčením a členstvím v Demokratické lidové straně, zastávající zájmy Kurdů, uložen trest odnětí svobody na 12 let. Neměl tak čas ani prostor na vyřizování dokladů, musel vycestovat téměř okamžitě, a tudíž byl nucen využít služeb převaděčů. Součástí kontraktu s převaděči byl i padělaný bulharský pas, pročež se žalobce obával trestního stíhání v Bulharsku, a tudíž je nepovažoval za první bezpečnou zemi. Žalobce mířil do Německa, které za bezpečné považoval, ve finále mu ale šlo o to, dostat se dál od turecké jurisdikce. Po odepření vstupu do Německa podal žádost o mezinárodní ochranu v první moment, kdy to od něj šlo rozumně očekávat, který, bohužel, nastal v ZZC. Žádost tak nepodal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, takže nebyla splněna podmínka pro zákonnost zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu ani podmínky pro zajištění podle čl. 8 odst. 3 písm. d) přijímací směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. 6. 2013, kterou se stanoví normy pro příjímání žadatelů o mezinárodní ochranu. . V napadeném rozhodnutí schází úvaha, na jejímž základě dospěl žalovaný k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu účelově. Žalobce od počátku deklaroval, že jeho útěk ze země před pronásledováním byl od počátku motivován nalezením bezpečné země, kde by mohl požádat o mezinárodní ochranu, a rozhodně tuto žádost nepodával v reakci na zajištění. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno v rozporu s čl. 26 odst. 1 procedurální směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění). , který zakazuje zadržet někoho jen proto, že je žadatelem, jakož i v rozporu s § 50 odst. 3 a § 3 správního řádu Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. . 3. Dále žalobce namítl, že stanovená doba trvání zajištění 110 dnů od podání žádosti o mezinárodní ochranu je v napadeném rozhodnutí nedostatečně zdůvodněna a je výrazně nepřiměřená situaci, neboť žalovaný stanovil tuto dobu ještě před zjištěním důvodů pro podání žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný měl rozhodnout o zajištění nejprve na kratší dobu (15 až 30 dnů) a tu poté prodlužovat, aby měl žalobce zajištěnu možnost pravidelného soudního přezkumu ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“). Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž podle svého názoru posoudil individuální situaci žalobce a řádně zdůvodnil naplnění všech podmínek § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu i délku doby zajištění. C) Posouzení věci krajským soudem 5. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), neboť neshledal důvod odchýlit se od této zásady z důvodu pozdější změny stavu a nezbytnosti poskytnutí účinné soudní ochrany [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019-48, č. 3933/2019 Sb. NSS]. Napadené rozhodnutí přezkoumal soud na základě uplatněných žalobních bodů a v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 8. 11. 2022, ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, též zkoumal, zda napadené rozhodnutí není stiženo jinými v žalobě neuplatněnými vadami či nezákonnostmi (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2023 Sb. NSS), avšak existenci takových v žalobě neuplatněných vad či nezákonností, které by měly vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neshledal. Podle § 46a odst. 8 věty čtvrté zákona o azylu rozhodl soud bez jednání. Neprokázání účelovosti podání žádosti o mezinárodní ochranu 6. Žalobce předně namítal, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečně individualizované, neboť v něm schází odůvodněné a podložené úvahy žalovaného o naplnění podmínek pro zajištění podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 7. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu [m]inisterstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelzeli účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. 8. Účelem zajištění podle citovaného ustanovení je vytvořit podmínky pro to, aby pouze z důvodu, že cizinec podal žádost o mezinárodní ochranu, nebyla zmařena realizace vyhoštění podle zákona o pobytu cizinců [srov. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 10 Azs 284/2016-35, a ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 Azs 9/2017-31]. Účelem zajištění v tomto případě tedy není pouze zaručit účast žadatele v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, nýbrž zabezpečit jeho dostupnost pro policejní složky fakticky vykonávající rozhodnutí o vyhoštění pro dobu, kdy žadatel pozbude postavení žadatele o mezinárodní ochranu a budou splněny podmínky vykonatelnosti rozhodnutí o vyhoštění (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016-48, bod [24]). Jde přitom o přípustný důvod zásahu do osobní svobody, který obstojí z hlediska čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a je výslovně předvídán v čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy. Současně jde o transpozici čl. 8 odst. 3 písm. d) přijímací směrnice. Zajištění podle tohoto ustanovení má tedy za cíl znemožnit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu, jakož i dosažení takových podmínek, které cizinci umožní vyhnout se nucenému vycestování, typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy (viz rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2025, č. j. 7 Azs 33/202527). 9. Citované ustanovení obsahuje čtyři podmínky pro zajištění: 1) podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ZZC, 2) nemožnost účinného uplatnění zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu, 3) existence oprávněných důvodů domnívat se, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána „pouze“ s cílem vyhnout se hrozícímu nucenému vycestování nebo jej pozdržet, a 4) tuto žádost bylo možné podat dříve. Tyto podmínky přitom musí být splněny kumulativně (viz rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2025, č. j. 5 Azs 129/2025-22, bod [18]). 10. Splnění podmínek 1), 2) a 4) žalobce nezpochybnil. Jeho námitka nedostatečné individualizace odůvodnění rozhodnutí a chybějících úvah směřovala vůči splnění podmínky 3). 11. Krajský soud ale v napadeném rozhodnutí nalezl konkrétní argumentaci, která důvodnost této námitky vyvrací. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve shrnul zjištění učiněná policií po zadržení žalobce dne 10. 2