78 Az 9/2026 – Krajský soud v Ostravě

78 Az 9/2026- 27 - text  7 78 Az 9/2026 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: S. T. L., narozený dne X bytem X zastoupený zmocněncem K. T. T., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2026, č. j. X, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím označil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany za nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, tj. z důvodu, že k jejímu posouzení je příslušný jiný stát vázaný přímo použitelným předpisem Evropské unie, řízení o této žádosti zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona, a dále určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Dublin III Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. je Maďarsko. 2. Žalobce je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Dne 19. 12. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany z důvodu, že by chtěl získat na území ČR legální pobyt, a dále pro existenci dluhu ve Vietnamu, který by nebyl s to v případě návratu splácet. Při pohovoru uvedl, že do ČR přicestoval dne 4. 11. 2024 z Maďarska, kde mu bylo vydáno vízum platné do 24. 9. 2024 a taktéž pobytové oprávnění platné do 2. 5. 2026. Do Maďarska odcestoval s cílem dosáhnout vyššího výdělku, než jakého by byl schopen v zemi původu. Pracoval tam jako kurýr jídla. Následně odcestoval do ČR po zhlédnutí videa krajana, jenž sliboval lidem s maďarským povoleným pobytem práci v ČR. V ČR byl do konce března 2025 zaměstnán, pak bez práce a bydlel u bratrance. Dále uvedl, že v Maďarsku neměl žádné problémy a vycestování do Maďarska mu brání jen nedostatek finančních prostředků na cestu a pokrytí běžných výdajů. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. V žalobě uplatnil tyto žalobní body: a) Žalovaný v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nedostatečně zjistil skutkový stav, jelikož nezjistil dostatečně okolnosti pobytu žalobce v Maďarsku, nezkoumal individuální situaci žalobce a nevyhodnotil skutečnost, že žalobce nikdy o azyl v Maďarsku nežádal. b) Absencí řádného zdůvodnění příslušnosti Maďarska nesplňuje napadené rozhodnutí požadavky § 68 správního řádu a je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. c) Žalovaný aplikoval nařízení Dublin III pouze formálně a v rozporu s požadavky judikatury SDEU se nezabýval možnými dopady předání žalobce do jiného členského státu. d) Žalovaný nezvážil použití čl. 17 nařízení Dublin III umožňujícího členskému státu rozhodnout, že posoudí žádost sám, a to zejména s ohledem na dobrou víru žalobce, jeho spolupráci s orgány ČR a jeho faktickou přítomnost na území ČR. Tím došlo k porušení zásady individuálního posouzení žádosti. Žalobce při vstupu na území ČR disponoval platným pobytovým oprávněním vydaným maďarskými orgány, přičemž si nebyl vědom toho, že by toto pobytové oprávnění bylo zrušeno a po zjištění této skutečnosti se dobrovolně dostavil do zařízení pro žadatele o mezinárodní ochranu a spolupracoval s orgány veřejné moci. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a zopakoval odůvodnění napadeného rozhodnutí. C) Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), s korekcí podle § 32 odst. 9 zákona o azylu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez jednání. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů 6. Nejprve se krajský soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Tím trpí rozhodnutí správního orgánu podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) mj. tehdy, není-li zřejmé, jakou právní normu správní orgán na věc aplikoval, jak tuto právní normu vyložil a z jakých důvodů má za to, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu na něj lze tuto normu aplikovat (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je pak vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (viz např. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, bod [28]). 7. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné z důvodu chybějícího zdůvodnění příslušnosti Maďarska, která byla podle něj žalovaným jen konstatována. 8. Krajský soud ale zjistil, že tomu tak není. Žalovaný na str. 2 až 4 napadeného rozhodnutí podrobně vyložil relevantní právní úpravu a vysvětlil způsob její aplikace na projednávaný případ. Vysvětlil, že podle čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III posuzuje žádost o udělení mezinárodní ochrany členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III tohoto nařízení, přičemž podle čl. 7 odst. 1 nařízení se tato kritéria uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena ve zmíněné kapitole, a podle čl. 7 odst. 2 nařízení se příslušnost určuje podle těchto kritérií na základě stavu v době, kdy žadatel podal první žádost o mezinárodní ochranu v některém členském státě. Jelikož žalobce svou první, a dosud jedinou žádost o mezinárodní ochranu podal dne 19. 12. 2025 v ČR, označil žalovaný tento den za rozhodný pro posuzování uvedených kritérií. Poté žalovaný postupně vylučoval aplikaci kritérií uvedených v čl. 8 (neboť žalobce je zletilou osobou), v čl. 9 (neboť na území členských států nepobývají žádní členové rodiny žalobce požívající mezinárodní ochrany), v čl. 10 (neboť žalobce nemá žádného rodinného příslušníka, o jehož žádosti o mezinárodní ochranu dosud nebylo rozhodnuto), a v čl. 11 (neboť na území členských států nepobývají žádní rodinní příslušníci žalobce nebo svobodní nezletilí sourozenci žádající souběžně o mezinárodní ochranu), načež dospěl k závěru, že na žalobce dopadají kritéria uvedená v čl. 12, podle něhož je pro stanovení příslušného členského státu určující vydané povolení k pobytu. Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III platí, že pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal. 9. Žalovaný konstatoval, že podle jeho zjištění byl žalobce držitelem pobytového oprávnění ze dne 11. 9. 2024 vydaného maďarskými orgány s platností do 2. 5. 2026, které bylo dle informace Maďarska zneplatněno dne 3. 1. 2025, takže bylo nutné aplikovat kritérium uvedené v čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III, podle něhož, pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států. Poté žalovaný uzavřel, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce je podle citovaného čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III Maďarsko, přičemž pro úplnost dodal, že dne 21. 1. 2026 Maďarsko svou příslušnost také uznalo. 10. Rozhodnutí žalovaného tedy vytýkanou nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů netrpí. Odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti vyžadované § 68 správního řádu, neboť je v něm popsán skutkový stav, podklady, z nichž žalovaný vycházel, právní úprava i její aplikace na zjištěný skutkový stav. Žalovaný příslušnost Maďarska k posouzení žádosti žalobce zdůvodnil, nikoli jen konstatoval, jak žalobce tvrdí, byť toto zdůvodnění je poměrně kusé. Soud tudíž pro zvýšení srozumitelnosti pro žalobce doplňuje: Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III platí, že je-li žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti příslušný členský stát, který toto povolení vydal, přičemž podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III se totéž pravidlo použije i tehdy, je-li žadatel držitelem povolení k pobytu, jehož platnost skončila před méně než dvěma roky, pokud od té doby neopustil území členských států. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce byl držitelem pobytového oprávnění vydaného maďarskými orgány dne 11. 9. 2024 s původně vyznačenou dobou platnosti do 2. 5. 2026, přičemž toto oprávnění bylo dne 3. 1. 2025 zneplatněno. Žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce v ČR dne 19. 12. 2025, tedy před uplynutím dvou let od okamžiku, kdy maďarské pobytov