4 As 123/2014 — Nejvyšší správní soud

46 A 65/2012- 102 - text - 8 - 46A 65/2012 - 102 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Olgy Stránské a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Ha. Da. , se sídlem x, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2012, čj. ČOI 56532/12/O100/1000/11/12/Hy/Št, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 3. 7. 2012 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a hl. m. Praha (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 4. 2012, čj. 10/1842/11/11. Tímto rozhodnutím, jehož zrušení žalobce taktéž navrhuje, správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 500.000 Kč pro porušení § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot (dále jen „zákon o pohonných hmotách“), a tím naplnění skutkové podstaty ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona. Žalobce podle správního orgánu I. stupně prodal v rozporu s § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách bezolovnatý automobilový benzín SUPER BA-95 nesplňující požadovanou jakost podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci [v ukazateli OČVM (oktanové číslo výzkumnou metodou) zjištěná hodnota 94,1 nedosahovala stanoveného minima 94,6], a motorovou naftu pro mírné klima nesplňující požadavky na jakost podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky (v ukazateli bod vzplanutí P. M. zjištěná hodnota 26,0 Cº nedosahovala stanoveného minima 53,0 Cº). Pro případ, že by napadená rozhodnutí správních orgánů soud nezrušil, domáhá se žalobce upuštění od uložení uvedené pokuty nebo alespoň jejího snížení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2012, čj. 5 A 116/2012, poté, co žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a žalobě nepřiznal odkladný účinek, věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. Nejvyšší správní soud v návaznosti na nesouhlas zdejšího soudu s postoupením věci pro rozpor s ustanovením § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), usnesením ze dne 10. 1. 2013, čj. Nad 126/2012-87, rozhodl tak, že pro určení místní příslušnosti soudu v dané věci není určující sídlo správního orgánu I. stupně, které se nachází v Praze (tedy v obvodu Městského soudu v Praze), přičemž dovodil, že „za situace, kdy ČOI působí ve dvou krajích – Středočeském kraji a Hlavním městě Praze a má sídlo v jednom místě – v Praze, a správní delikt byl spáchán ve Středočeském kraji, jsou naplněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 7 odst. 2 věta druhá s. ř. s. … Místně příslušným soudem k projednání věci je proto Krajský soud v Praze.“ Žalobce v podané žalobě po shrnutí dosavadního průběhu správního řízení předně namítá, že napadená rozhodnutí správních orgánů nerespektují jednu ze základních zásad správního práva plynoucí z § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který stanoví správnímu orgánu povinnost zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být pokuta uložena. Připomíná, že podle § 10 zákona o pohonných hmotách právnická osoba neodpovídá za správní delikt, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. Žalobce se při provozování čerpacích stanic snažil a snaží dodržovat veškeré předpisy týkající se kvality dodávaných pohonných hmot a vynaložil veškeré úsilí, aby nedošlo k neoprávněné manipulaci s pohonnými hmotami, která by mohla negativně ovlivnit jejich jakost s tím, že kontroluje časy řidičů, kteří provádějí závoz pohonných hmot. Žalobce si není vědom zaviněného porušení jakékoliv povinnosti týkající se kvality pohonných hmot, které nabízel k prodeji zákazníkům, neboť sám není dodavatelem těchto ropných produktů. Odchylky od požadované jakosti uvedených pohonných hmot nemohl sám odhalit, jak je rovněž uvedeno v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Podle žalobce k manipulaci s pohonnými hmotami muselo dojít ještě před jejich dodáním do dané čerpací stanice. Měla proto být zkontrolována dodávka pohonných hmot dodavatele Č., a. s., aby byl odhalen původ nekvalitních pohonných hmot a zabráněno jejich dalšímu šíření. Žalobce opakovaně žádal správní orgány o spolupráci, aby nedocházelo k manipulaci s pohonnými hmotami, a to jak během přepravy, tak po jejich závozu do čerpací stanice, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno. Pokud k manipulaci s pohonnými hmotami došlo ještě před dodáním žalobci, neměl objektivně možnost ani při vynaložení veškerého úsilí, aby porušení povinností plynoucích ze zákona o pohonných hmotách zabránil. Manipulace s pohonnými hmotami není podle žalobce v zásadě proveditelná. Žalobce dále namítá, že správní orgány při stanovení výše pokuty nepřihlédly ke všem skutečnostem uvedeným v § 10 odst. 2 zákona o pohonných hmotách, zejména nedostatečně zohlednily veškeré polehčující okolnosti a nesprávně toto ustanovení interpretovaly a aplikovaly. Zjištěn a prokázán nebyl jakýkoliv škodlivý následek spojený s nedostatky a jakosti předmětných pohonných hmot. Při stanovení výše škody dle § 10 odst. 2 zákona o pohonných hmotách nelze vycházet z očekávání či předpokladů možných vzniklých škod, aniž by tyto skutečně nastaly. Žalobce nesouhlasí ani s výší pokuty, kdy v obdobných případech byly pokuty ukládány v menší výši, než žalobci, což žalobce dovozuje ze seznamu provozovatelů čerpacích stanic uveřejněného na webových stránkách žalovaného. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že kontrola časů řidičů provádějících závoz svědčí o jisté snaze zabránit porušení právních předpisů, nelze to však považovat za dostatečný liberační důvod ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách. Žalobce neprokázal, že by prováděl např. vlastní kontroly jakosti pohonných hmot před jejich prodejem spotřebiteli nebo jiná účinná opatření, která by vypovídala o tom, že před provedenou kontrolou skutečně vynaložil veškeré úsilí pro zabránění porušení povinnosti. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevyplývá, že by tento považoval kontrolu kvality pohonných hmot při závozu a po něm za nemožnou. Uvedl sice, že si uvědomuje omezené možnosti kontroly v této fázi distribučního řetězce, to však neznamená, že by odhalení jakostních odchylek považoval za zcela vyloučené. Pokud jde o žalobcovo obvinění dodavatele z dodání nekvalitního paliva, žalovaný uvedl, že při kontrolní činnosti postupuje podle vlastního plánu kontrol, provádí kontroly i na základě podnětů spotřebitelů, není však povinen spolupracovat s podnikateli, kteří se domnívají, že jejich obchodní partneři neplní své obchodní závazky. Žalovaný neobviňuje žalobce z manipulace s pohonnými hmotami, ale z prodeje konkrétních paliv, která neodpovídala požadavkům zákona. Vzhledem k tomu, že žalobce nenaplnil podmínky liberace podle § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, toto zjištění postačuje pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 9 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Žalovaný dále zdůraznil, že řešený správní delikt, je deliktem ohrožovacím, pro jehož spáchání postačuje, je-li zákonem chráněný zájem pouze ohrožen a škodlivý následek nemusí nutně nastat. Při hodnocení závažnosti jednání je pak možné uvážit velikost potencionálního rizika ohrožovacího deliktu jako okolnost polehčující či přitěžující. Pokud jde o výši uložené sankce, žalovaný závěrem uvádí, že z rozhodnutí uvedených na jeho webových stránkách plyne, že za nedodržení požadovaného bodu vzplanutí byly ukládány nejčastěji pokuty v řádu desetitisíců. Nejednalo se ovšem o odchylky natolik výrazné, jako tomu bylo v projednávané věci (26° C oproti požadovanému minimu 53° C). K velmi nízkému bodu vzplanutí motorové nafty zde nadto přistupuje i nedodržení parametru OČVM u benzinu Super BA-95. Žalovaný současně upozornil na to, že se jedná již o šestou pokutu uloženou žalobci za porušení povinností stanovených zákonem o pohonných hmotách od roku 2010. Uložená pokuta tedy zcela odpovídá všem okolnostem případu a byla řádně odůvodněna s přihlédnutím ke všem zákonným kritériím. Při jednání u soudu žalobce zdůraznil, že v dané věci byly naplněny liberační důvody plynoucí z § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách. Žalobce měl k dispozici a prostřednictvím dodavatele kontroloval časy odjezdů řidičů a porovnával je s časem závozu pohonných hmot. Současně dal k dispozici záznamy z mechanického registru stojanů, z nichž plyne množs