1 Afs 15/2008 — Nejvyšší správní soud

45 Af 32/2013- 38 - text - 18 - 45Af 32/2013 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: M. P., bytem x, zastoupen společností ARIADNA, s. r. o., se sídlem Bořivojova 21, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno – Střed, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 7. 2013, č. j. 19376/13/5000-14305-701707, a ze dne 27. 8. 2013, č. j. 21075/13/5000-14103-806032, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2013, č. j. 21075/13/5000-14103-806032, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2013, č. j. 19376/13/5000-14305-701707, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18.428 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Samostatnou žalobou ze dne 26. 9. 2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2013, č. j. 19376/13/5000-14305-701707, kterým byl k odvolání žalobce částečně změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Slaném (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 12. 2012, č. j. 97232/11/031921208264, jímž byla žalobci dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty ve výši 17.474 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 3.494 Kč (dále též souhrnně jen „rozhodnutí o DPH“). Změna provedená žalovaným spočívala pouze ve formální úpravě výroku. Věcně byl dodatečný platební výměr potvrzen. Věc byla vedena pod sp. zn. 45 Af 32/2013. Druhou samostatnou žalobou ze dne 29. 10. 2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2013, č. j. 21075/13/5000-14103-806032, kterým byl k odvolání žalobce změněn dodatečný platební výměr správce daně ze dne 8. 12. 2012, č. j. 97444/11/031921208264, a to tak, že žalobci byla po této změně doměřena daň z příjmů fyzických osob za období roku 2008 ve výši 73.680 Kč a současně uložena povinnost uhradit penále ve výši 14.736 Kč (dále též souhrnně jen „rozhodnutí o dani z příjmů“). Věc byla vedena pod sp. zn. 45 Af 35/2013. Jak vyšlo v průběhu řízení najevo, obě žalobami napadená rozhodnutí vzešla z téže daňové kontroly za téže období, z jejichž výsledků byla žalobci dodatečně doměřena jak daň z přidané hodnoty, tak daň z příjmů fyzických osob. Krajský soud v Praze proto svým usnesením ze dne 24. 8. 2015, č. j. 45 Af 32/2015 – 29, spojil obě žaloby ke společnému projednání pod sp. zn. 45 Af 32/2013. I. Žaloba ve věci doměření daně z přidané hodnoty V první žalobě směřující do doměření daně z přidané hodnoty žalobce brojil proti nedostatkům řízení před správcem daně a neodstranění těchto vad v odvolacím řízení. V návaznosti na to rozsáhle citoval konkrétní pasáže svého odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty, v němž namítal nesprávně provedené dokazování a chybné závěry o vykonání prací fakturovaných dodavatelem D., s. r. o. Proto v odvolání navrhoval výslech V. D., někdejšího jednatele D., s. r. o., dále též výslech S. a M. Č., kteří provedení prací tímto dodavatelem mohli dosvědčit. Žalovaný v odvolacím řízení navrhované výslechy svědků provedl a o jejich výsledcích vyrozuměl žalobce prostřednictvím přípisu ze dne 4. 6. 2013, č. j. 15608/13/5000-14305-701707, ve kterém však pouze popsal, co svědkové vypovídali, tyto výpovědi ale nijak nehodnotil. Žalobce proto tento přípis nepovažoval za dostatečné seznámení se zjištěnými skutečnostmi a důkazy prokazujícími závěr správce daně, o čemž žalovaného v průběhu odvolacího řízení vyrozuměl. Současně ho vyzval k opětovnému řádnému projednání uplatněných námitek proti zprávě o daňové kontrole, a to za účasti jeho zmocněnce. Navzdory tomu však žalovaný vydal (první) napadené rozhodnutí. V návaznosti na vylíčení nedostatků namítaných v odvolacím řízení žalobce uvedl, že žalovaný žádnou z těchto odvolacích námitek nevypořádal a vytýkané vady neodstranil, což následně rozvedl v jednotlivých žalobních bodech: Žalobce má za to, že žalovaný dostatečně nevypořádal námitky směřující do zprávy o daňové kontrole, jelikož pouze uvedl, co má tato zpráva obsahovat, a jeho hodnocení správnosti obsahu zprávy je neobjektivní. Zpráva neobsahovala hodnocení důkazních prostředků, dále správce daně nezajistil výslech V. D., ačkoliv jej v případě nedostavení se na opakovanou výzvu mohl nechat předvést, čehož ovšem nevyužil a porušil tak povinnost vyjádřenou ustanovením § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „daňový řád“). Žalobce považuje též za nedostatečně vypořádané námitky, které v průběhu odvolacího řízení vznesl proti interpretaci a hodnocení dodatečně provedeného výslechu V. D. Žalovaný totiž zcela pominul, že svědek během výslechu měnil výpověď a nakonec se uchýlil k výmluvě, že prázdné faktury podepsal, aby umožnil podnikání bratrovi. Již to by stačilo k závěru, že žalobce byl v dobré víře o provádění prací společností D., s. r. o., neboť vystavil-li jednatel dodavatele předmětné faktury jako doklady společností D., s. r. o., pak měly být posouzeny jako doklady vydané deklarovaným dodavatelem. O nepravdivé výpovědi V. D. svědčí též jím vydané doklady. Svědek měl dle své výpovědi faktury předem orazítkovat a poskytnout je svému bratrovi, ovšem z předmětných faktur a příjmového dokladu je zřejmé, že byly vypisovány najednou včetně podpisu a razítka, neboť na fakturách č. 021/2008 ze dne 4. 11. 2008 a č. 027/2008 ze dne 2. 12. 2008 je potvrzeno přijetí peněz v hotovosti. Kdyby byl prázdný formulář faktury jenom opatřen razítkem a podpisem svědka, nemohly by obsahovat potvrzení o přijetí peněz. Jednoznačným důkazem je pak faktura č. 030/2008 ze dne 29. 12. 2008, na které je vyznačena platba v hotovosti, ale na přijatou hotovost je vystaven příjmový doklad, když částka nebyla vyplacena celá. V. D. by těžko mohl takovou situaci předvídat, kdyby podepsal a orazítkoval prázdné faktury předem včetně podpisu potvrzujícího převzetí peněz, protože na zmíněné faktuře podpis potvrzující převzetí peněz chybí. Žalovaný se však s těmito skutečnostmi vůbec nevypořádal a výpověď svědka tak nehodnotil ve vzájemné souvislosti s doklady předloženými žalobcem. Navíc tím, že žalovaný objektivně nezhodnotil provedené důkazy a neuvedl myšlenkovou úvahu, jak z provedených důkazů dospěl ke svým závěrům, nemohl náležitě splnit svou povinnost seznámit odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, jak pro něj plyne z ustanovení § 115 odst. 2 daňového řádu. Z téhož důvodu nemohlo doplňující dokazování provedené v rámci odvolacího řízení odstranit vady řízení na prvním stupni ve smyslu § 115 odst. 1 daňového řádu. Žalobce rovněž připomněl, že navzdory jeho upozornění žalovaný nesplnil svou povinnost plynoucí pro něj z ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), podle něhož jsou státní orgány povinny neprodleně oznamovat orgánům činným v trestním řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. V tomto směru žalobce apeloval i na zdejší soud. Žalobce dále uvedl, že v odvolacím řízení vznesl požadavek na projednání věci v jeho přítomnosti, a to kvůli dosavadnímu postupu správce daně, načež vyjádřil svou nespokojenost s počínáním úředních osob. V souvislosti s tím znovu připomněl výslech V. D., kdy ani dožádaný správce daně neměl zájem na tom, aby svědek vypovídal pravdivě, protože k přiznání, že předmětné doklady orazítkoval a podepsal, jej přiměl až zmocněnec žalobce, když svědkovi předložil originální podklady a sdělil mu, že jeho podpis na nich lze prokázat znaleckým posudkem. Žalobce tedy uzavřel, že není pravdivé tvrzení žalovaného, že by řádně přezkoumal dodatečný platební výměr v rozsahu požadovaném v odvolání, a jeho rozhodnutí je proto v rozporu s právními předpisy a skutečným stavem věci a jeho závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Proto navrhl jeho zrušení. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí. Odkázal především na obsah správního spisu a svého rozhodnutí, z nichž je zřejmé, že skutkový stav byl objasněn na základě relevantních podkladů, jeho rozhodnutí je podrobně odůvodněné a vypořádalo všechny uplatněné námitky. Následně shrnul průběh daňové kontroly, při níž bylo zjištěno, že žalobce uplatnil duplicitně nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty u jednoho daňového dokladu a dále neprokázal oprávněnost nároku na nadměrný odpočet u dokladů na stavební práce od společnosti D., s. r. o. Na základě odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru bylo provedeno doplnění dokazování, s jehož výsledkem byl žalobce seznámen písemností ze dne 24. 10. 2012. K tomuto seznámení se žalobce vyjádřil v podání ze dne 5. 11. 2012, v němž navrhl doplnit řízení o další výslechy svědků. S tímto doplněním řízení byl žalobce následně seznámen přípisem