1 As 32/2012 — Nejvyšší správní soud

46 A 9/2014- 239 - text 2 46 A 9/2014 - 239 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Milana Podhrázkého, v právní věci žalobců a) Mgr. F. B., bytem K., M. a b) I. P. bytem S., P., obou zastoupených JUDr. Antonínem Kousalem, advokátem se sídlem Rooseveltova 50, 251 21 Říčany, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) J. Č., B., P., zastoupen Mgr. Jiřím Slavíkem, advokátem se sídlem Zborovská 49, Praha 5, 2) Ing. Č. K., L., P., 3) V. Č., 4) M. Č., oba bytem M., P., 5) R. s.r.o., K., M., osoby zúčastněné na řízení 3), 4) a 5) zastoupeni JUDr. Antonínem Kousalem, advokátem se sídlem Rooseveltova 50, 251 21 Říčany, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2014, č. j. 172062/2013/KUSK-DOP/Svo, o odstranění pevných překážek z veřejně přístupné účelové komunikace, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2014, č. j. 172062/2013/KUSK-DOP/Svo, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 31.040,- Kč, a to k rukám jejich právního zástupce, JUDr. Antonína Kousala, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobci se dvěma samostatnými žalobami domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný jejich odvolání proti rozhodnutí Obecního úřadu Klokočná (dále jen „silniční správní úřad“ nebo „SSÚ“) č. j. OU/VD/038/2011 ze dne 20. 9. 2013 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím silničního správního úřadu bylo uloženo oběma žalobcům odstranit z veřejně přístupné účelové komunikace nacházející se na pozemcích parc. č. , , , a v k.úz. Klokočná, pevné překážky. Současně žalobci navrhli, aby jejich žalobám soud přiznal odkladný účinek. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2014 č. j. 46 A 9/2014-96 spojil řízení o obou žalobách ke společnému projednání. Usnesením ze dne 6. 5. 2014 přiznal soud žalobám odkladný účinek. Žalobci v žalobě uvedli, že žalovaný v rozhodnutí kopírujícím rozhodnutí silničního správního úřadu vychází ze zcela nesprávného skutkového a právního stavu a nesprávných premis, čímž dochází k věcně a právně pochybnému rozhodnutí. Předně namítli četná procesní pochybení silničního správního úřadu. Zpochybnili celý způsob vedení řízení Mgr. S., který dle žalobců nebyl úřední osobou. Dále uvedli, že proběhlé řízení vykazovalo závažné nedostatky, zvláště pokud se týče provádění výslechů svědků, speciálně p. F. K.. Otázky pokládané Mgr. J. S. byly dle žalobců vesměs návodné a Mgr. S. za vypovídající fabuloval odpovědi, jako např. při výpovědi pí M.. Rovněž zpochybnili průběh ohledání na místě ze dne 9. 1. 2013, jelikož žalobcům nebylo v příslušném časovém předstihu doručeno nezbytné usnesení dle § 54, odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce a) rovněž namítl, že mu byla zcela neopodstatněně uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč. Dále žalobci uvedli, že zaměření pozemkových parcel geodetem proběhlo v jiném termínu, než byl silničním správním úřadem oznámen a došlo tak rovněž k porušení ustanovení § 7 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. Rovněž uvedli, že přístup SSÚ v dané věci je evidentně předpojatý a šikanózní. Kromě shora uvedených procesních pochybení zpochybnili žalobci závěr správních orgánů, že komunikace, z níž jim bylo uloženo překážky odstranit, je veřejně přístupnou účelovou komunikací podle ustanovení § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Namítli, že SSÚ i žalovaný pochybili, pokud neřešili otázku, zda se v dané věci jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, v samostatném řízení. Rovněž namítli, že se správní orgány nezabývaly tím, kudy přesně měla údajná veřejně přístupná účelová komunikace vést. Také uvedli, že neexistuje jednoznačný adresný, určitý a srozumitelný souhlas vlastníků zmiňovaných parcel, ani jejich právních předchůdců. Uvedli, že původní vlastník pozemků F. K. v předmětné lokalitě přes 30 let nebyl a tudíž nikoho po cestě chodit ani jezdit neviděl. Neměl tedy potřebu se aktivně bránit, a proto nelze takovýto stav klasifikovat jako strpění. O tom, že tudy jezdí motorová vozidla, neměl žádnou povědomost. Zcela explicitně pak F. K. v čestném prohlášení z 26. 1. 2012 uvedl, že k užívání jeho pozemků jako veřejně přístupné účelové komunikace nedal nikdy souhlas. Dále uvedli, že v dané věci nebyla splněna podmínka nutné komunikační potřeby a uvedli, že jednak lze obnovit historickou původní polní cestu po parcele č. , která je ve vlastnictví Obce Klokočná, jednak dalším dopravním řešením bezproblémově a komfortně obsluhujícím lokalitu U H., je cesta odtud do Struhařova s pokračováním do Mnichovic. Tento přístup je dle žalobců daleko komfortnější než přístup od Klokočné, kde není taková komunikační potřeba, neboť zde není ani obchod, zatímco ve Struhařově je obchod a lékař a Mnichovice disponují plně rozvinutou infrastrukturou od celé řady obchodů, zdravotnického zařízení, kultury, je zde kostel a mnoho centrálních služeb. Konečně poukázali na reálný stavebně technický stav svých pozemků, na kterých má dle správních orgánů vést veřejně přístupná účelová komunikace, jelikož v zimě, na jaře a při dešti jsou zaplavovány vodou a stává se z nich mokřina. Žalobci rovněž zpochybnili vypořádání svých odvolacích námitek žalovaným. Kromě bodů, které jsou již uvedený výše, žalobci zpochybnili hodnocení svědeckých výpovědí O. M. st. a O. M. ml., jelikož „tyto výpovědi nic z toho, co bylo tvrzeno ze strany OÚ Klokočná, nepotvrzují“. Dále uvedli, že žalovaný dostatečně nevysvětlil, jak SSÚ splnil pokyny, dané mu v předchozím zrušovacím rozhodnutí žalovaného. Také odmítli, argumentaci žalovaného, že zápisy z porad zastupitelů nejsou relevantním důkazem. Z výše uvedených důvodů navrhli zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek sp. zn. 1 As 3/2013) již standardně připouští, že součástí rozhodnutí o odstranění pevné překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci je i utvoření si úsudku o předběžné otázce její existence. Vzhledem k tomu, že v případě zjišťování existence veřejně přístupné účelové komunikace se pouze osvědčuje její existence, resp. naplnění znaků, není dle žalovaného nutno jakékoliv řízení rozdělovat na řízení samostatná. K námitce, že nebyl zjištěn přesný průběh komunikace, uvedl, že s ohledem na charakter veřejně přístupné účelové komunikace, a to, že není nutné její stavebně technické provedení, ale postačuje její zřetelnost, existence v terénu, popsal silniční správní úřad i žalovaný ve svých rozhodnutích dostatečně podrobně průběh a umístění veřejně přístupné účelové komunikace. Pokud jde o otázku souhlasu předchozího vlastníka předmětných pozemků, pak uvedl, že předchozí vlastník F. K., který v tomto řízení vystupoval jako svědek, předložil i čestné prohlášení, ve kterém prohlásil, že „...tímto čestně prohlašuji, že ve smyslu svého jíž dřívějšího prohlášení jsem nikdy nedal souhlas s využíváním pare. č. v k. ú. Klokočná jako komunikace...“. Ve své svědecké výpovědi dne 28. ledna 2012 však vypověděl, že toto čestné prohlášení mu již napsané přinesl žalobce a) a on jej pouze podepsal. Tvrzení svědka v tomto prohlášení je však v přímém rozporu s jeho jiným vlastnoručně podepsaným prohlášení ze dne 14. května 1987, kdy výslovně potvrzuje, že „...Uznávám, že je důvodem umístění žumpy, podle platné normy, u chaty na pozemku . Plošná velikost minimální žumpy není ředitelná hloubkou žumpy pro mělko uložené skalnaté podloží Rozumí se, že minimální část z pozemku musí zachovat prostor účelové cesty pro hospodářský provoz. Správcem cesty je MNV ve Svojeticích…“. Z těchto skutečností si silniční správní úřad i žalovaný učinil v rozhodnutích odůvodněný úsudek o účelovosti tvrzení svědka p. K. v jeho čestném prohlášení. Ohledně tvrzení žalobců o existenci „komfortní“ cesty do lokality U H. shromáždil dle žalovaného silniční správní úřad dostatek zjištění a podkladů k tvrzení, že taková jiná cesta v době řízení není. Proto navrhl zamítnutí žaloby. Osoba zúčastněná na řízení č. 1) se ve svém vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím. Osoba zúčastněná na řízení č. 2) žádné vyjádření nezaslala. Osoby zúčastněné na řízení č. 3) – 5) ve svých vyjádřeních podpořily argumentaci žalobců. Krajský soud v Praze zjistil ze správního spisu následující skutečnosti: SSÚ dne 27. 09. 2011, po zjištění, že na pozemcích p.č. a v k.ú. Klokočná, byly 25. 09. 2011 umístěny nepovolené pevné překážky zabraňující užívání dosud využívané komunikace, vyzval dopisem žalobce a osobu zúčastněnou na řízení č. 5) k odstranění této pevné