7 Aps 1/2010 — Nejvyšší správní soud

45 A 78/2016- 40 - text - 11 - č. j.: 45A 78/2016 – 40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. ve věci žalobce Mgr. J. K., bytem X, zastoupeného Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5, proti žalovanému Rejstříku trestů, se sídlem Soudní 988/1, 140 00 Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zaslanou dne 28. 6. 2016 Městskému soudu v Praze, domáhá určení, že evidence odsouzení žalobce rozsudkem Okresního soudu Praha - západ (dále jen „okresní soud“) ze dne 7. 9. 2015, č. j. 9 T 57/2015  167, ve výpisu z evidence Rejstříku trestů je nezákonným zásahem. Zdejšímu soudu byla věc přikázána usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2016, č. j. Nad 186/2016  21. Žalobce v žalobě uvedl, že byl výše uvedeným rozsudkem okresního soudu odsouzen pro trestný čin krádeže s tím, že soud vyslovil vinu žalobce, ale podle § 40 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) upustil od potrestání za současného uložení ochranného léčení v ambulantní formě. Žalovaný na základě tohoto rozsudku zanesl údaje o tomto odsouzení do jím vedené evidence. Žalobce si nechal dne 22. 6. 2016 vyhotovit výpis z evidence Rejstříku trestů, v němž jsou tyto údaje uvedeny. Žalobce je přesvědčen, že tyto údaje jsou sice v souladu se zákonem, ale tento stav je důsledkem protiústavního ustanovení obsaženého v trestním zákoníku a tedy je protiprávní. Podle § 105 odst. 7 trestního zákoníku se na žalobce jako pachatele, u nějž bylo upuštěno od potrestání, v důsledku současně uloženého ochranného léčení nehledí, jako by nebyl odsouzen. To znamená protiústavní diskriminaci na základě zdravotního stavu, neboť se trestného činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti, který byl důsledkem jeho duševní choroby. Pokud by se stejného trestného činu dopustil nikoliv pod vlivem duševní choroby a nebyl by důvod ukládat ochranné opatření, hledělo by se na něj při upuštění od potrestání, jako by nebyl trestán. Ochranné léčení může přitom trvat po dobu několika let, případně i doživotně. Žalobce je tak znevýhodněn oproti pachatelům, kteří se trestného činu dopustili, aniž by duševní poruchou trpěli. Naopak ochranná opatření uložená pachatelům, u nichž byla shledána úplná nepříčetnost, evidována nejsou a tito pachatelé záznam ve výpisu z evidence Rejstříku trestů nemají. Žalobce je tak znevýhodněn jak oproti pachatelům plně příčetným, tak oproti pachatelům zcela nepříčetným. Z hlediska ochrany společnosti neexistuje důvod prodlužovat dobu, po níž trvá záznam ve výpise z rejstříku trestů. Podle žalobce již samotný záznam ve výpisu z evidence Rejstříku trestů představuje sankci, kterou je stižen v důsledku uložení ochranného opatření, ačkoliv toto nemá být trestem a jeho účel a smysl je od smyslu a účelu trestu zcela odlišný. Tento stav je v rozporu s čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Žalobce však stíhá trest, ačkoliv soud rozhodl, že se od uložení trestu žalobci upouští. Tato sankce je sice důsledkem rozhodnutí soudu, avšak nikoli takového, kterým by mu byl ukládán trest. Tato sankce navíc může trvat i doživotně. Nutnost trvání ochranného léčení sice soud musí každé dva roky přezkoumat, nejedná se však o rozhodování o dalším trvání trestu, ale předmětem řízení je posouzení zdravotního stavu. Pro žalobce, který má vysokoškolské právnické vzdělání, představuje záznam v evidenci Rejstříku trestů absolutní překážku ke všem tradičním právnickým povoláním a má dopad na jeho profesní kariéru. V důsledku jeho zdravotního stavu dochází k zásahu do jeho práva na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zákonodárce ustanovením § 105 odst. 7 trestního zákoníku zasáhl do ústavně chráněných práv některých odsouzených, přičemž sleduje cíl, kterého tímto opatřením nelze dosáhnout. Toto ustanovení je proto nutno označit za protiústavní, neboť omezení ústavně chráněných práv není v tomto případě pro dosažení sledovaného účelu nezbytné. Žalobce rovněž uvedl, že podáním žaloby nesleduje výhradně svůj zájem a ochranu svých veřejných subjektivních práv, ale je motivováno také snahou zlepšit postavení osob, které se nacházejí ve stejné či podobné pozici a které nedisponují potřebnými možnostmi pro vedení podobného sporu. Žalobce k žalobě předložil mimo jiné vyjádření Psychiatrické nemocnice Bohnice. Žalobce v žalobě navrhl, aby soud přerušil řízení a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 105 odst. 7 trestního zákoníku. Jinak žalobce soudu navrhuje, aby určil, že evidence jeho výše uvedeného odsouzení ve výpisu z evidence Rejstříku trestů je nezákonným zásahem. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl odmítnutí žaloby, eventuálně její zamítnutí. Uvedl, že podle § 5 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění zákona č. 204/2015 Sb. (dále jen „zákon o Rejstříku trestů“) ve spojení s přílohou č. 4 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „v. k. ř.“) okresní soud vyplnil trestní list a tento elektronicky zaslal žalovanému. Údaje z něj byly pak následně založeny do evidence odsouzených osob. Obsah evidence odsouzených osob tvoří pouze údaje z trestních listů, které žalovaný eviduje ve většině případů automaticky. Hlavním účelem žaloby je odstranění nepříznivého důsledku odsouzení spočívající v evidenci záznamu o odsouzení žalobce ve výpisu z evidence Rejstříku trestů. Tato věc nepatří do pravomoci krajského soudu, neboť k odstraňování nepříznivých důsledků odsouzení je příslušný okresní soud podle § 363 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Předpokladem provedení záznamu v evidenci Rejstříku trestů je zaslání trestního listu soudem, tj. úkon, který je součástí výkonu rozhodnutí v trestních věcech. Evidence záznamu je také součástí tohoto výkonu. Přezkoumávání toho, zda má být záznam uveden ve výpisu z evidence Rejstříku trestů, tak není v pravomoci krajského soudu, neboť žalovaný zde nevystupuje jako správní orgán podle § 4 odst. 1 písm. a) a § 82 s. ř. s. a ani nevykonává působnost ve veřejné správě. V žalobě tvrzený zásah je pouze důsledkem postupu okresního soudu, který vydal odsuzující rozsudek a následně aplikoval § 105 odst. 7 trestního zákoníku, když podle přílohy č. 4 v. k. ř. žalovanému zaslal trestní list obsahující údaje o odsouzení žalobce. Žalovaný tak zaznamenal do výpisu z rejstříku trestů pouze údaje uvedené v tomto trestním listu, o kterých ho soud vyrozuměl. Žalovaný nemá žádnou pravomoc odmítat či opravovat údaje o odsouzení, které jsou výsledkem trestního stíhání. Proto není pasivně legitimován ve smyslu § 83 s. ř. s., tj. není nositelem oprávnění opravit či změnit záznam v evidenci rejstříku trestů, neboť to je oprávněn činit pouze podle informace od soudu, který je příslušný podle předpisů upravujících trestní řízení. Žalovaný k vyjádření přiložil rovněž trestní list okresního soudu ve věci žalobce ve formátu XML. Žalobce v replice uvedl, že nesdílí názor, že k řízení není příslušný správní soud. Žalobce se nedomáhá toho, aby mu bylo odsouzení zahlazeno, neboť to § 105 odst. 1 trestního zákoníku neumožňuje. Je mu známa judikatura, podle níž správním soudům nepřísluší přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení, ale žalovaný orgánem činným v trestním řízení nemůže být za žádných okolností. Podle § 2 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů vede žalovaný evidenci fyzických a právnických osob pravomocně odsouzených soudy v trestním řízení, přičemž shromažďování a evidence osobních údajů je zásahem do práv a právem chráněných zájmů, a proto je žalovaný správním orgánem. Žalobce je přesvědčen, že zásahu se nedopustil okresní soud, neboť žalobce se nedomáhá ochrany před tím, že žalovanému byl zaslán trestní list. Tento úkon sám o sobě totiž nijak nezasahuje žalobcova práva. Ta byla zasažena teprve v okamžiku, kdy žalovaný údaje ze zaslaného trestního listu zanesl do jím vedené evidence. Proto je původcem zásahu žalovaný. Žalobce nezpochybňuje, že žalovaný je vázán zákonem a že nemohl postupovat jinak. Je však přesvědčen, že tento postup je v rozporu s ústavním pořádkem a jedná se o nezákonný zásah. Před věcným projednáním žaloby byl zdejší soud povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení, bez čehož by žaloba nemohla být projednána a musela by být pro tento nedostatek odmítnuta. Žalovaný ve svém vyjád