1 As 43/2012 — Nejvyšší správní soud

46 A 135/2015- 43 - text pokračování -13- 46 A 135/2015 46A 135/2015 – 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně J. P., bytem X, zastoupené Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti J. P., bytem X, zastoupeného JUDr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem Tyršova 521, Tábor, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2015, č. j. ZKI PR - O - 54/509/2015-9, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně podala žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov (dále jen katastrální úřad) č. j. OR-773/2014-201-32 ze dne 2. 4. 2015, kterým nevyhověl nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy v údajích v katastru nemovitostí, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen katastrální zákon), a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně uvedla, že je přesvědčena, že část pozemku parc. č. x v k. ú. M. je v katastru nemovitostí chybně evidována jako vlastnictví J. P., když vlastnicí je ona. Jedná se o část tohoto pozemku vyznačenou v Geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. 160-4313/2014, který byl ověřen úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. O. B. dne 29. 7. 2014 pod č. j. 43/2014 a byl potvrzen katastrálním úřadem 29. 7. 2014 pod č. j. PGP-929/2014-201. V tomto plánu je zakreslena oddělená východní část od pozemku parc. č. x, která tímto geometrickým plánem dostala označení jako parc. č. x. Pozemek parc. č. x nebyl nikdy ve vlastnictví pana P., ani jeho právních předchůdců. Naopak je v jejím vlastnictví a jejích předků minimálně od r. 1877. Katastr nemovitostí ani předchozí evidence nemovitostí neobsahují žádný titul, na jehož základě by J. P. měl být vlastníkem tohoto pozemku. Protože prostředkem k odstranění chyby v katastrálním operátu je postup podle § 36 katastrálního zákona, podala podle něj návrh na odstranění chyby. Katastrální úřad zahájil řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí, a provedení opravy průběhu hranic podmiňoval souhlasem obou vlastníků. Pan J. P. s provedením opravy nesouhlasil. Na to vydal dne 9. 4. 2015 katastrální úřad rozhodnutí, v jehož výroku uvedl, že se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona a pozemky budou evidovány jako dosud. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání k žalovanému, který její odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí katastrálního úřadu. Pokud došlo chybou katastrálního úřadu k evidenci pozemku ve prospěch jiného vlastníka, jedná se o zřejmou chybu, kterou byla zkrácena na svých právech a z toho důvodu považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a domáhá se jeho zrušení. Žalobkyně namítla, že nezákonnými rozhodnutími obou správních orgánů došlo k zásahu do jejího vlastnického práva z následujících důvodů: Vlastnicí pozemku parc. č. x je na základě knihovní vložky č. x pozemkové knihy a rozhodnutí Státního notářství ve věci dědictví č.j. D 48/74 ze dne 22. 3. 1975 (položka výkazu změn č. x). Tento pozemek byl ve vlastnictví jejích předků minimálně od r. 1877. Součástí tohoto pozemku byly také části pozemků dnes evidované jako parc. č. x. Pozemky parc. č. x a parc. č. x byly ve vlastnictví pana P. od r. 1886. Pozemek parc. č. x se ovšem nacházel jinde, než se nachází dnes. Tento vývoj vyplývá z kopie císařského otisku mapy získaného z archivu ČUZK, který je přílohou Geometrické dokumentace zakázky 4313D/2014 s názvem „Poloha stromů podél silnice“ vyhotovené Geodetickou kanceláří X s.r.o. a 5. 8. 2014 pod č. j. 43/2014 ověřené úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. O. B. a Geodetickou dokumentací č. zakázky 4313D/2014 s názvem „Poloha stromů podél silnice (doplněk)“ vyhotovené Geodetickou kanceláří X s.r.o. a dne 21. 8. 2014 pod č. j. 43/2014 ověřené úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. O. B. (dále jen „Geometrická dokumentace“). Z uvedených geodetických dokumentací je jasně patrné, že pozemek s označením parc. č. x byl původně veden podél severní části jihozápadního okraje pozemku parc.č. x. Dnes se jedná o pozemek parc. č. x, který nebyl tehdejšímu majiteli F. K., M., při obnově omylem zapsán v pozemkové knize. Na chybu se přišlo v r. 1936 a pozemek pod č. x a x byl připsán jeho synovi. Na císařském otisku mapy je patrný zákres silnice na pozemku par. č. x a změna průběhu hranic „škrtanými“ hranicemi. Na této mapě je jasně vidět původní pozemek č. x a jeho část jižně od pozemku č. x, která byla následně sloučena s pozemkem č. x. K tomuto sloučení však neexistuje žádný právní titul, její předkové pozemek neprodávali ani jinak nepřeváděli, předkové J. P. pozemek nenabývali, ke změně vlastnictví nedošlo ani žádným rozhodnutím státních orgánů. Nikdo ani existenci nějakého titulu netvrdí. Ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. x začala být evidována část pozemku v žalobě označena jako parc.č. x zbývající po provedení zákresu silnice na pozemku parc.č. x, aniž by k tomu existoval jakýkoliv právní titul. Tato zjevná chyba zůstala součástí evidence nemovitostí, která byla použita pro obnovu katastrálního operátu. Vzhledem k tomu, že neexistoval žádný právní důvod změny vlastnictví pozemku v žalobě označeného jako parc. č. x ze žalobkyně nebo jejích právních předchůdců na J. P. nebo jeho právní předchůdce, nemohl být takto zapsaný převod následně převzat do katastrálního operátu. Jestliže v minulosti došlo při vedení evidence nemovitostí k chybě, převzetí této chyby do obnoveného katastrálního operátu je opět chybou. V r. 1991 bylo v k. ú. M. provedeno mapování podle Směrnice pro tvorbu základní mapy ČSSR velkého měřítka a to bez účasti vlastníků nemovitostí. V mnoha případech pak, a taky v projednávaném případě, neodráží výsledek mapování skutečný stav. Výsledkem tohoto postupu je chybné zakreslení pozemků do map katastru nemovitostí. Další chybou bylo, že při obnově katastrálního operátu nebyly použity všechny dostupné historické evidence nemovitostí a další chybou je, že pozemek parc. č. x byl zapsán do katastru v rozporu s obsahem dostupných listin. Žalobkyně zdůraznila, že nepožaduje určení vlastnického práva, neboť to jí náleží, i když v jiném rozsahu, než je zakresleno v katastru nemovitostí. Domáhá se proto postupem podle § 36 katastrálního zákona opravy chyby, neboť chybným údajem katastru je mimo jiné taková chyba, která vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, případně rovněž taková, která vznikla zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu na základě výsledků při obnově hranic. Katastrální úřad, který rozhodoval v řízení pod sp. zn. OR-773/2014-201, postupoval rovněž nesprávným způsobem, když bezvýhradně trval na postupu podle § 44 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 357/2013 Sb., na základě které vyžadoval písemné prohlášení obou vlastníků pozemků, že hranice mezi nimi není sporná, ani nebyla nijak měněna, když opak je pravdou. Podle přesvědčení žalobkyně postupovaly správní orgány obou stupňů v rozporu se zákonem, když katastrální úřad zamítl její žádost o opravu chyby v katastrálním operátu a žalovaný zamítnutím jejího odvolání uvedenou nezákonnost nenapravil. Žalobkyně uvedla, že k pojmu „zjevný omyl“ se vyjádřil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103. V jejím případě spočívá zjevný omyl v tom, že je nesprávně zapsán údaj v rozporu s podkladovou listinou. Jedná se o „error facti“, o omyl týkající se skutkových okolností. Tento omyl je jednoznačně zjistitelný, neboť stav, který je zapsán v katastru nemovitostí není podložen žádným nabývacím titulem. Nejde přitom o omyl způsobený objektivní okolností, ale o omyl způsobený lidským činitelem. Z toho vyplývá, že se jedná o případ podřaditelný pod postup podle § 36 katastrálního zákona a tedy, že byla na svých právech zkrácena. K tvrzení žalovaného v rozhodnutí, že k tvrzené chybě došlo před 1. 4. 1964, uvedla, že chybou bylo také to, jakým způsobem byl pozemek parc. č. x zapsán a evidován při vytváření evidence nemovitostí od 1. 4. 1964. Pokud chybu udělaly státní orgány, měly by tyto orgány tuto chybu také odstranit a neměly by přenášet zátěž na vlastníky nemovitostí. Pokud napadené rozhodnutí uvádí, že se v daném případě nejednalo o zjevnou chybu a odkázalo na rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 22/2013-26, žalobkyně namítla, že NSS uváděl jako příklad nejasné nebo sporné chyby např. existenci protichůdných listin nebo jiných okolností, v jejím případě však nikdo existenci žádných protichů