1 Afs 21/2013 — Nejvyšší správní soud

48 Af 9/2015- 85 - text - 2 - pokračování 48Af 9/2015 48 Af 9/2015 - 85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobkyně: T. C. a. s., se sídlem X, zastoupena společností ARIADNA, s. r. o., se sídlem Bořivojova 21, Praha, vykonávající daňové poradenství, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 2. 2015, čj. 5207/15/5200-20445-711478 a čj. 5232/15/5200-11432-701607, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2015, čj. 5207/15/5200-20445-711478, s e z a m í t á . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2015, čj. 5232/15/5200-11432-701607, s e z r u š u j e a věc s e v tomto rozsahu v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16.342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně společnosti ARIADNA, s. r. o. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně napadla žalobou shora označená rozhodnutí žalovaného a domáhá se jejich zrušení. Rozhodnutím ze dne 20. 2. 2015, čj. 5207/15/5200-20445-711478, zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 4. 2014, čj. 1908970/14/2107-24804-203866, čj. 1909053/14/2107-24804-203866, čj. 1909112/14/2107-24804-203866 a čj. 1909170/14/2107-24804-203866, a potvrdil je. Těmito dodatečnými platebními výměry byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. – 4. čtvrtletí 2009. [2] Rozhodnutím ze dne 20. 2. 2015, čj. 5232/15/5200-11432-701607, byl k odvolání žalobkyně změněn dodatečný platební výměr správce daně ze dne 14. 4. 2014, čj. 1908286/14/2107-24804-203866, jímž byla žalobkyni doměřena na základě pomůcek daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009. Rozhodnutím žalovaného byla výše doměřené daně oproti dodatečnému platebnímu výměru snížena. [3] Rozhodnutí žalovaného a správce daně ve věci daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) se vztahují k obchodním případům spočívajícím v pořízení zboží (ojetých automobilů původně dovezených ze Spojených států amerických) od společnosti E. trading s. r. o. (dále jen „E.“). K těmto přijatým zdanitelným plněním předložila žalobkyně celkem 46 daňových dokladů (faktur), na nichž je jako dodavatel zboží uvedena společnost E. Vzhledem k tomu, že se prostřednictvím dožádaného správce daně nepodařilo ověřit, zda má společnost E. zahrnuta tato plnění do zdanitelných poskytnutých plnění, a to pro nekontaktnost této společnosti a nedostupnost jejího účetnictví a evidencí vedených pro daňové účely, pojal správce daně pochybnosti o uskutečnění zdanitelných plnění touto společností. Správce daně nezpochybnil fyzickou existenci zboží ani jeho pořízení žalobkyní, která jej posléze dále prodala svým odběratelům. Pochyby správce daně se týkají výlučně toho, zda žalobkyně přijala tato plnění od společnosti E., tedy od plátce DPH. Na výzvu správce daně k prokázání přijetí zdanitelných plnění od společnosti E. žalobkyně žádné další listiny nepředložila, nedisponuje písemnými smlouvami, objednávkami ani jinou obchodní korespondencí. Uvedla, že jednala s panem A. J., jenž dvěma zaměstnancům žalobkyně předložil plnou moc udělenou mu společností E. Správce daně vyslechl jako svědka pana M. K. a paní D. Š., jednatele a společníky společnosti E. Jejich výpověď neprokázala, že tato společnost obchodovala s žalobkyní, oba byli v pozici „bílého koně“, o dění ve společnosti neměli žádný přehled. Z výpovědí ani nevyplynulo, že by svědci udělili A. J. plnou moc k zastupování společnosti E. Jako svědek byl vyslechnut i A. J., jenž si ve vztahu ke společnosti E. na nic přesného nevzpomněl. Výpovědi výše uvedených svědků tak jen prohloubily pochybnosti správce daně, neprokázaly, že by žalobkyně přijala zdanitelná plnění od společnosti E. Žalovaný tedy ve shodě se správcem daně uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že plnění deklarovaná spornými daňovými doklady přijala skutečně od společnosti E., tedy neprokázala hmotněprávní předpoklady vzniku nároku na odpočet DPH dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 302/2008 Sb. (dále jen „ZDPH“). Důvodem pro odepření nároku na odpočet daně na vstupu není skutečnost, že by se žalobkyně danými transakcemi podílela na podvodu na DPH. [4] Rozhodnutí žalovaného a správce daně ve věci daně z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) se rovněž vztahují k obchodním případům spočívajícím v pořízení zboží (ojetých automobilů původně dovezených ze Spojených států amerických) od společnosti E. Správce daně dospěl ze shodných důvodů jako v případě DPH k závěru, že žalobkyně neprokázala pořízení zboží od společnosti E., takže v této souvislosti uplatňovaný náklad nelze považovat za daňově účinný. Jelikož tyto náklady představovaly převážnou část nákladů zachycených v účetnictví (72 %), přičemž současně nebylo zpochybněno dosažení výnosů z prodeje automobilů třetím osobám, byla daň stanovena podle pomůcek, neboť její stanovení dokazováním nebylo možné. Žalovaný vypočítal průměrnou marži dosahovanou daňovými subjekty ve stejném regionu v oboru nákupu a prodeje ojetých automobilů, průměrná marže činí 12,45 %. Žalovaný tedy vyšel při stanovení daně z toho, že výše nákladů na dosažení výnosů z prodeje automobilů činila 87,55 % výnosů. [5] Žalobkyně podala proti rozhodnutím žalovaného samostatné žaloby, které soud usnesením ze dne 15. 5. 2015 spojil ke společnému projednání. II. Obsah žalob [6] Žalobkyně v obou žalobách namítla, že ačkoliv žalovaný uložil správci daně odstranit vady daňového řízení spočívající v neprojednání zprávy o daňové kontrole, postupoval správce daně i v odvolacím řízení svévolně, odmítal řádným a zákonným způsobem reagovat na námitky a požadavky žalobkyně, a to jak námitky podjatosti, tak žádosti o sdělení rozhodných skutečností a omluvy. Žalobkyně v této souvislosti obsáhle cituje z jejích podání ze dne 15. 11. 2014 a 4. 12. 2014 a dovozuje z nich, že se z projednání zpráv o daňové kontrole řádně omluvila a sdělila správci daně relevantní důvody, pro něž nemůže ve stanovených termínech zprávy projednat. V obou podáních byla vznesena námitka proti postupu správce daně a v druhém podání i námitka podjatosti Ing. K. a všech jeho podřízených. O ní bylo rozhodnuto až dne 18. 12. 2014, a to zcela neobjektivně, neboť důvody, v nichž žalobkyně spatřuje podjatost Ing. K., byly uvedeny zcela jasně. O neúčinnosti námitky podjatosti proti podřízeným Ing. K. byla žalobkyně vyrozuměna přípisem ze dne 29. 1. 2015, přičemž způsob vyřízení námitky je účelový a nezákonný, správce daně měl o namítané podjatosti rozhodnout. Omluvy žalobkyně i její námitky byly důvodné, pracovníci správce daně, o jejichž nepodjatosti byly pochybnosti, nemohli se žalobkyní projednat v uvedené dny zprávy o daňové kontrole. Žalobkyně byla oprávněna žádat po správci daně zaslání písemností, jimiž žalovaný uložil správci daně odstranit vady, a dále žádat odpovědi na položené otázky, což plyne z § 6 odst. 2 a 3 daňového řádu. [7] Žalobkyně dále v obou žalobách zpochybňuje, že by bylo možné po vydání dodatečných platebních výměrů, jimž nepředcházelo řádné ukončení daňové kontroly, dodatečně v průběhu odvolacího řízení zprávu o daňové kontrole projednat, a tím daňovou kontrolu ukončit. Ustanovení § 115 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), které umožňuje doplňovat v odvolacím řízení dokazování, neumožňuje v odvolacím řízení projednat zprávu o daňové kontrole, neboť to nelze považovat za dokazování. Správce daně před vydáním dodatečných platebních výměrů řádně neprojednal s žalobkyní zprávy o daňové kontrole, platební výměry tak nebylo možno vydat. Správce daně ukončil daňové kontroly nezákonným způsobem a vydal neodůvodněné dodatečné platební výměry těsně před uplynutím prekluzivní lhůty k doměření daní. Vady neprojednání zpráv o daňové kontrole a neukončení daňových kontrol nelze v odvolacím řízení odstraňovat, vydané dodatečné platební výměry je třeba zrušit. [8] Dále žalobkyně od strany 11 do strany 37 žaloby proti rozhodnutí ve věci DPH doslovně opsala obě části doplnění svého odvolání, která jsou datována ze dne 30. 8. 2014 a 25. 8. 2014. K tomu bez dalšího doplnění uvedla, že je toho názoru, že citované námitky svědčí o tom, že zpráva o daňové kontrole neobsahovala zákonné náležitosti, zejména pak řádné zhodnocení důkazních prostředků zákonným způsobem. [9] V žalobě proti rozhodnutí ve věci DPPO žalobkyně namítla, že se žalovaný nevypořádal s její námitkou, že ve zprávě o daňové kontrole absentuje hodnocení důkazů. Žalovaný jen uvedl, že k nekonkrétní námitce žalobkyně se nemůže vyjá