7 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

46 A 24/2016- 65 - text 13 46 A 24/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Milana Podhrázkého, PhD., ve věci žalobce: V. S. bytem P., K. zastoupen advokátem JUDr. Michalem Špirkem sídlem Vysoká 92, 269 01 Rakovník proti žalovanému: Městský úřad Rakovník sídlem Husovo náměstí 27, 269 18 Rakovník o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 3. 2016, domáhá určení nezákonnosti zásahu žalovaného, který spatřuje v zahájení a provedení kontroly žalovaným jako vodoprávním úřadem dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“). Kontrola byla zahájena z moci úřední, oznámení o zahájení kontroly bylo žalobci doručeno dne 1. 7. 2015. Ukončena byla podle žalobce dne 18. 1. 2016, kdy mu bylo doručeno „Vyřízení námitek proti kontrolnímu zjištění“. Žalobce namítal nedostatek věcné příslušnosti žalovaného k provedení kontroly, neboť není jisté, zda se na pozemku žalobce nachází vodní dílo. Dále žalobce namítal procesní pochybení žalovaného při provádění kontroly. 2. Krajský soud v Praze žalobu nejprve usnesením ze dne 20. 5. 2016, č. j. X, odmítl jako opožděnou. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) však ke kasační stížnosti žalobce toto usnesení rozsudkem ze dne 4. 1. 2018, č. j. X, zrušil a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. NSS přitom dal soudu zapravdu v tom, že žaloba je z hlediska aktuální judikatury NSS ustálené na základě rozhodnutí vydaných jeho rozšířeným senátem skutečně opožděná, žalobce však žalobu podával v době, kdy judikatura ustálená nebyla, a proto mu nelze marné uplynutí žalobní lhůty klást k tíži. NSS tak soudu uložil, aby žalobu považoval za včasnou. 3. Žalobce namítá, že rozporovanou kontrolou bylo zasaženo do jeho práva na soukromý a rodinný život, neboť byl nucen věnovat čas této záležitosti, měl s ní starosti a je zasažena jeho dobrá pověst mezi sousedy, a bylo zasaženo též do jeho vlastnického práva, neboť správní orgán neoprávněně při kontrole vstoupil na jeho pozemek, zcela nepodloženě tvrdí, že na jeho pozemku se nachází vodní dílo, a žalobce v této souvislosti nese náklady na právní pomoc, poštovné nebo na uvolnění ze zaměstnání. Svůj požadavek na deklaraci, že zahájení a provedení kontroly žalovaným bylo v rozporu se zákonem, odůvodňuje v první řadě tím, že osoby provádějící kontrolu dne 16. 7. 2015 při vstupu na pozemek žalobce p. č. X v k. ú. K. u R. a obci K. (dále jen „pozemek žalobce“) na jeho žádost nepředložily pověření ke kontrole a doklad, že se jedná o osoby pověřené ke kontrole, a o jeho žádosti o legitimaci neučinily ani žádný záznam. Tím mělo být porušeno ustanovení § 9 písm. c) kontrolního řádu. Ač si na to žalobce v průběhu kontroly stěžoval, nebylo jeho žádosti vyhověno. 4. Žalobce dále namítá porušení ustanovení § 28 kontrolního řádu ve spojení s § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jež spatřuje v tom, že přímo v průběhu kontroly nebyl správním orgánem sepsán či vyhotoven jakýkoliv protokol o kontrole či o jejím průběhu, který by byl podkladem pro kontrolní zjištění správního orgánu a který by byl zahrnut do protokolu o kontrole, zasílaného jako poslední kontrolní úkon kontrolovaným osobám. Stejně tak podle žalobce nebyl podle § 18 správního řádu vyhotoven ani protokol o ústním jednání, které se konalo dne 14. 9. 2015 v sídle správního orgánu. Samotný (následně sepsaný) protokol o kontrole, v němž jsou nesprávně kontrola v místě a ústní jednání označeny za podklad pro kontrolní zjištění (tím by mohly být maximálně výpovědi osob a při jednání předložené listinné a jiné důkazy), pak nezachycuje celý průběh místního šetření a ústního jednání, neobsahuje zápis o výpovědích účastníků či svědků, a nemůže tak představovat zákonný podklad pro kontrolní zjištění. Kontrolní zjištění je v důsledku toho podle žalobce nepřezkoumatelné a nevychází z řádně opatřených podkladů. 5. Jádro žalobní argumentace pak směřuje proti tomu, že žalovaný před zahájením kontroly nemohl vůbec vědět, co má vlastně kontrolovat, neboť si v rozporu s § 3 odst. 1 kontrolního řádu neopatřil žádné doklady k nemovitostem, na nichž by se údajné vodní dílo mělo nacházet, a ani žádné dokumenty prokazující existenci a charakter takového vodního díla. Sám žalovaný v protokolu o kontrole uvedl, že z obdrženého podnětu nebylo patrné, zda jsou předmětným odvodem dešťových vod odvodňovány pozemky nebo stavba, takže je zřejmé, že žalovaný vycházel pouze ze subjektivního a ničím nepodloženého podnětu, aniž by měl objektivní a relevantní podklady k tomu, co má vlastně kontrolovat. Ostatně v oznámení o zahájení kontroly žalovaný kontrolované vodní dílo neoznačil dostatečně určitě, takže kontrolovaným osobám nebylo a ani nemohlo být známo, plnění jakých konkrétních povinností a k jakému konkrétnímu vodnímu dílu bude kontrolováno. V tomto oznámení a ani v protokolu o kontrole není uvedeno, podle jakého ustanovení zákona žalovaný dospěl k závěru, že se na pozemku žalobce nachází vodní dílo. V případě objektivně existujících pochybností přitom měl žalovaný podle žalobce povinnost zahájit řízení z moci úřední o odstranění pochybností podle § 55 odst. 4 ve spojení s § 126 odst. 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb. (dále jen „vodní zákon“), v rámci nějž by vydal řádně odůvodněné deklaratorní rozhodnutí a bylo by postaveno na jisto, zda a proč se jedná či nejedná o vodní dílo. Teprve na základě výsledku takového řízení mohl žalovaný případně zahájit kontrolu. Namísto toho však žalovaný činil takový závěr až v průběhu prováděné kontroly, ač mu k tomu účel kontroly vymezený zákonem nedává prostor, neboť v rámci kontroly má správní orgán zjišťovat pouze to, zda jsou nebo nejsou dodržovány určité povinnosti, které musí být jasné již před zahájením kontroly. Závěr správního orgánu učiněný až v protokole o kontrole, že na pozemku žalobce se nachází vedlejší stoka dešťové kanalizace, tak zůstává pouze ničím nepodloženým a neodůvodněným subjektivním závěrem. Protože zde byla a je objektivní pochybnost o tom, zda se na pozemku žalobce skutečně nachází vodní dílo, žalobce namítá souběžně též chybějící věcnou příslušnost žalovaného jako vodoprávního úřadu k provedení kontroly podle kontrolního řádu, neboť podle jeho názoru se jedná jen o soukromou vnitřní kanalizaci, která podle vodního zákona vodním dílem není. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukazuje na to, že dne 29. 6. 2015 obdržel podání, podle nějž žalobce bez jakékoliv domluvy zabetonoval „roury na odvod dešťové vody“, které jsou společné pro osm domů. Vzhledem k tomu, že podnět podali jeho sousedé, nelze tvrdit, že kontrola vrhá špatné světlo na pověst žalobce. Kontrolu provedl žalovaný s ohledem na ustanovení § 110 vodního zákona, které vodoprávním úřadům ukládá kontrolovat dodržování vodního zákona a ukládat opatření k odstranění zjištěných závad. Žalobce byl navíc při výkonu kontroly vždy poučen o svých právech, takže nemusel využívat právní pomoc. Žalovaný mu vyšel vstříc i ohledně termínů kontroly. V průběhu kontroly se však jednání žalobce jevilo jako účelové se snahou zastrašit kontrolující a vyhnout se následnému správnímu řízení. Žalovaný konstatuje, že jako vodoprávní úřad žalobci dne 3. 7. 2015 doručil oznámení o zahájení kontroly zaměřené na plnění povinností daných ustanovením § 59 vodního zákona, zejména povinnosti vlastníka vodního díla (odvodňovacího zařízení) udržovat vodní dílo v řádném stavu. V souladu s § 7 kontrolního řádu byli kontrolující oprávněni vstupovat na pozemky kontrolované osoby. Při výkonu kontroly se kontrolující osoby prokázaly pověřením ke kontrole ve formě průkazu – tvrzení žalobce, že po nich požadoval pověření ke kontrole, není pravdivé. Již při zahájení kontroly před domem žalobce se kontrolující osoby představily všem zúčastněným a předložily průkaz. Vstup na pozemek žalobce si nevynucovaly, byly žalobcem na pozemek normálně bez námitek vpuštěny, zatímco ostatní kontrolovaní čekali před vchodem. Na vyhotovení protokolu pak má kontrolní orgán ustanovením § 12 odst. 2 kontrolního řádu stanovenu obecnou lhůtu 30 dnů od provedení posledního kontrolního úkonu a tuto lhůtu dodržel. Ústní jednání konané dne 14. 9. 2015 bylo svoláno pouze za účelem zjištění vlastnických vztahů, přičemž zápis z tohoto jednání kontrolní orgán nevyhotovoval, protože jednání bylo součástí kontroly, o které se vyhotovuje protokol. 7. Pokud žalobce tvrdí, že žalovaný učinil předmětem kontroly zkoumání toho, co vlastně má být kontrolováno, žalovaný namítá, že předmětem kontroly bylo plnění povinností danýc