10 As 307/2016 — Nejvyšší správní soud

48 A 61/2016- 61 - text 15 48 A 61/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobkyně: M.P. bytem M., M. zastoupená Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem sídlem Příběnická 1908/12, Tábor proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze sídlem Pod Sídlištěm 9, Praha 8 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. M. Ch., bytem L., P. 2. J. P., bytem M., M. 3. J. M., bytem M., M. zastoupený JUDr. Martinem Šípem, advokátem sídlem Tyršova 521, Tábor o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2016, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 27. 6. 2016 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 26. 1. 2016, č. j. X (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Změna spočívala pouze v textové úpravě druhého výroku prvoinstančního rozhodnutí; ve zbytku žalovaný prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 2. Prvním výrokem prvoinstančního rozhodnutí katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu žalobkyně ze dne 2. 2. 2015 s neprovedením opravy v údajích katastru nemovitostí, neboť se nejednalo o chybu podle § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Druhým výrokem, ve znění změny provedené napadeným rozhodnutím, katastrální úřad rozhodl, že v katastrálním operátu pro katastrální území M. je a bude evidováno geometrické a polohové určení společné hranice parcely st. X s parcelou st. X; společné hranice parcely st. X s parcelou p. č. X; části společné hranice parcely p. č. X s parcelou p. č. X; společné hranice parcely p. č. X s parcelou p. č. X a části společné hranice parcely p. č. x s parcelou p. č. X podle výsledků obnovy katastrálního operátu novým mapováním, jehož platnost byla vyhlášena dne 3. 11. 2000. Dále rozhodl, že geometrické a polohové určení společné hranice parcely st. X s parcelou p. č. X je a bude evidováno podle geometrického plánu č. X a podle výsledků obnovy katastrálního operátu novým mapováním, jehož platnost byla vyhlášena dne 3. 11. 2000. Dále rozhodl, že geometrické a polohové určení společné hranice parcely p. č. X s parcelou st. X a společné hranice parcely p. č. X s parcelami st. X, p. č. X, X, X a X je a bude evidováno podle geometrického plánu č. X a geometrického plánu č. X. Konečně rozhodl, že geometrické a polohové určení části společné hranice parcely p. č. X s parcelou p. č. X bude na podkladě neměřického záznamu č. X dáno podrobným bodem č. X a jeho spojnicemi s podrobným bodem č. X podle geometrického plánu č. X a s podrobným bodem č. X podle výsledků obnovy katastrálního operátu novým mapováním, jehož platnost byla vyhlášena dne 3. 11. 2000. 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že původními výsledky zeměměřických činností podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), je dokumentace výsledků obnovy katastrálního operátu novým mapováním a geometrické plány č. X a č. X. Geometrické a polohové určení hranic mezi parcelami st. X a st. X; hranic mezi parcelami st. X a p. č. X; hranic mezi parcelami p. č. X a p. č. x na straně jedné a parcelami p. č. X, X, X, X a st. X na straně druhé; a hranic mezi parcelami p. č. X a p. č. X je v souboru geodetických informací katastru nemovitostí evidováno v souladu s těmito původními výsledky zeměměřických činností. Nejedná se proto o chybu v údajích katastru nemovitostí vzniknuvší zřejmým omylem při vedení a obnově katastru a k její opravě podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona tak není důvod. Dále konstatoval, že žalobkyní navrhovaná oprava geometrického a polohového určení podle geometrických plánů č. X, č. X a č. X není doložena písemným prohlášením vlastníků pozemků, že hranice pozemků jimi nebyla měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna; podle protokolů z ústních jednání ze dne 20. 1. 2015 a 26. 1. 2015 je naopak zřejmé, že dotčení vlastníci se změnou nesouhlasí. Opravu hranic podle § 36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona proto také nelze provést. Dále se žalovaný ve svém rozhodnutí zabýval námitkami žalobkyně. K námitce, že veškeré změny v katastrální mapě musí být podloženy právním důvodem, uvedl, že při obnově operátu novým mapováním byly vyšetřeny a nově polohově určeny hranice mezi předmětnými pozemky. Místní šetření je doloženo náčrtem č. X a soupisem nemovitostí č. X, v němž vyslovil tehdejší vlastník pozemků st. X, X, p. č. X, X a X paní J. P. (dále jen „matka žalobkyně“) souhlas s průběhem hranic. Zpřesnění hranic podle geometrického plánu č. X bylo provedeno na žádost žalobkyně a se souhlasem vlastníků dotčených pozemků. K námitce, že mapování bylo v 90. letech prováděno leteckým snímkováním a ne zjišťováním hranic průběhu v terénu, žalovaný uvedl, že se jedná pouze o různé etapy obnovy operátu. K námitce, že hranice byly zaměřeny podle plotů, zopakoval, že s takto vyšetřeným průběhem hranic vyslovila matka žalobkyně souhlas. 4. Žalobkyně v rámci prvního žalobního bodu namítla, že v katastru nemovitostí je chybně evidována hranice mezi pozemkem st. X a částí pozemku st. X, na níž se nachází stodola, která je vyznačená v geometrickém plánu č. X jako st. X (dále jen „sporná část pozemku st. X“). Sporná část pozemku st. X byla v roce 1938 sloučena do tehdejšího pozemku č. X (dnes st. X). Podle stavu evidence nemovitostí platného do 2. 1. 1985 znázorněného na mapovém listě X byla prostřednictvím slučky stále přiřazena k pozemku st. X. Evidence katastru nemovitostí platná do 5. 12. 2001 ji ale z neznámých důvodů zobrazuje přiřazenou slučkou k pozemku st. X, přestože nebyla do vlastnictví vlastníka pozemku st. X převedena. Žalovaný tuto skutečnost není schopen doložit žádnou listinou prokazující nabytí sporné části pozemku st. X jinou osobou. V minulosti tedy došlo k jejímu chybnému přeevidování z pozemku st. X do pozemku st. X. K pojmu zřejmého omylu podle § 36 katastrálního zákona odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 1. 2008, č. j. X (všechna citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Katastrální úřad, popř. jeho předchůdce Ústřední správa geodézie a kartografie, byli oprávněni zapsat změnu evidovaného údaje jen na základě předložení příslušného nabývacího titulu. Pokud byla zapsána bez něj, jedná se o zřejmý omyl. Odkázala na rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2013, č. j. X (publ. pod č. 2902/2013 Sb. NSS) a uvedla, že jí označené historické mapy zaznamenávají evidenci nemovitostí v předmětné lokalitě. Dále uvedla, že postup podle § 36 katastrálního zákona se vztahuje i na případy, kdy příslušný zápis nemá oporu v založených listinách, k čemuž odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006, č. j. X (publ. pod č. 1558/2008 Sb. NSS). Dále uvedla, že není rozhodné, zda k chybě došlo za účinnosti zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastrální zákon z roku 1992“), nebo zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (dále jen „zákon o evidenci nemovitostí“), a odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. X. 5. Druhým žalobním bodem žalobkyně namítla, že v katastru nemovitostí je chybně evidována i zbývající část hranice mezi pozemky st. X a st. X; hranice mezi pozemky st. X a p. č. X; hranice mezi pozemky p. č. X a p. č. X; a hranice mezi pozemky p. č. X a X na straně jedné a pozemky p. č. X, X, X, X, X a st. X na straně druhé (dále též jen „sporná hranice“). Hranice mezi těmito pozemky byla nesprávně určena při obnově katastrálního operátu, neboť byla stanovena podle existujících plotů. Ty však nepředstavovaly skutečnou hranici mezi pozemky. Žalobkyně namítla, že ona ani její matka, nebyly vyrozuměny o místním šetření proběhnuvším v souvislosti s obnovou katastrálního operátu v květnu roku 1991. Podle § 14 odst. 1 katastrálního zákona z roku 1992 měl být průběh hranic zjišťován speciální komisí podle skutečného stavu v terénu. Žalovaný však nedokázal žalobkyni sdělit, jaké měla tato komise složení, či zda skutečně existovala. Dále namítla, že podle § 14 odst. 4 katastrálního zákona z roku 1992 musí předseda komise upozornit na nesoulady všechny přítomné, což musí být zaznamenáno v protokolu. Ten ale neexistuje a soupis nemovitostí č. X spolu s náčrtem o místním šetření jej nemohou nahradit. Žalobkyně dále namítla, že z tohoto soupisu neplyne souhlas její matky s výsledky místního šetření a průběhem hranic, neboť z něj